Kerrang Legends

Kerrang! Legends - CZECH - scans 102 - 111

28. prosince 2012 v 23:47 | Magnumka
HRAJÍ DRZÍ KLUCI
Přiblblé xichty. Vícebarevné vlasy. Punk Rockový postoj. Oslavujte 20 let vašich nejoblíbenějších Amerických idiotů...

Los Angeles, 24. dubna, 2009 | Ross Halfin
Billie Joe s blízkými přáteli ve studiu 808 v Oaklandu, v Kalifornii, je tam toho dost ze vzniku 21st Century Breakdown.



Nahoře
Berkeley, 1993 | Popplewell
Post Kerplunk a pre Dookie, zpátky na kalifornském trávník našli kluci rovnováhu mezi punkovými hrdiny a brzy příchozími masivními manstreamovými pocity.

Vlevo
Chicago, 15. června, 2002 | Paul Harries
Má vinyl, bude cestovat: backstage v Chicago Tweeter Ampitheater na Pop Disaster Tour, Mike Dirnt bere DJovu desku na rozehřátí.

Vpravo
Berkeley, 17. května, 1996 | Jake Blakesberg
Buzení sousedů, Mike a Billie Joe dostávají všechno pryč z ulice před jejich zkušebním studiem v Berkeley.



Las Vegas, 21. srpna, 2009 | Paul Harries
"Vstaňte! Vstaňte! Tohle není žádný automat na mice, tohle je zasraná show Green Day!" ujišťuje se Billie Joe, že jejich publikum je při dvou a půl hodinovém setu v Mandalay Bay na svém místě.



7

Nahoře
Hollywood, červen 2009 | Ross Halfin
Klui si užívají vzácnou chvilku odpočinku na legendárním LA rock star setkání, Sunset Marquis hotel.

Vpravo
New York, květen 2009 | Bob Gruen
Green Day na střeše '30 Rock' alias RCA budově v centru Manhattanu.

Vlevo
Mountainview, 10. června, 1994 | Jay Blakesberg
Podlahový génius: otevírá hlavní stage na Lollapalooza festivale ve Shoreline Amphitheater, Kalifornie.



Nahoře
Londýn, 16. září, 2000 | Ross Halfin
Stopování za jízdy v Londýnském MHD, Západní Londýn je značkou The Clash

Vlevo
Londýn,24. září, 1997 | Ross Halfin
Ve městě kvůli show v The Astoria, Green Day vyfocení ve studiu na jihu Londýna na cover K!. Billie Joe ukazuje, žeyl minulý týden třikrát do třiceti minut za hňupa. Hezký.




Kerrang! Legends - CZECH - scans 100 - 101

28. prosince 2012 v 22:50 | Magnumka
VEDLEJŠÍ PROJEKTY

RESTLESS HEART SYNDROME
Protože občas být punk rockovými superstar není dost...

FOXBORO HOT TUBS

Nejnovější vedleší projekt Green Day je skutečou kapelou pro dobu internetu. Billie Joe Armstrong se sice mohl v průběhu dění nazvat Reverend Strychnine Twitch, ale skutečné identity členů nebyly před fanoušky ani tiskem nikdy utajovány poté, co se v roce 2007 objevil jejich materiál online. Pochopitelně se šířilo jako elektronická divoká zvěř.
Stejně jako The Network se Foxboro Hot Tubs skládá ze šesti členů - Pinhead Gunpowder/Green Day tour kytaristy Jasona Whita, Jasona Freese - bratra uznávaného bubeníka Josh (The Vandals/A Perfect Circle/Nine Inch Nails) - a frontmana Primma Donna Kevina Prestona (jehož kapela bude brzy na Britském arénovém turné dělat Green Day předskokany). Narozdíl od The Network, hrají omýlaný, klasický rock'n'roll, který je už dávno klíčovým vlivem na popový zvuk Green Day.

"Pořád je tady část Billieho Joe Armstronga, která touží hrát čistý punk rock"

Každý, kdo slyšel Green Day cover The Kinks "Tired Of Waiting For You" by neměl být tak úplně překvapen retro zvukem Foxboro Hot Tubs, když první polovina jejich debutu Stop Drop And Roll!!! byla na konci roku 2007 dvakrát na krátkou dobu zpřístupněna zdarma online - chytrý marketingový tah, který vyvolal chutě na celé album. V květnu 2008 se vecpalo do UK Top 40 a skočilo těsně pod Billboard Top 20 v USA. Pořád je těžko tvrdit, že horečné scény, které doprovázely kapelu na partyzánském turné po malých klubech v USA v květnu 2008 byly něco jako denní chléb některých členů kapely.

Doporučujeme: Stop Drop and Roll!!!, Jingle Town, 2008




PINHEAD GUNPOWDER

Pinhead Gunpowder byla založena v roce 1990, tři roky po Green Day. Říkají, že letos vyjde jejich antologie Kick Over The Traces, kde i neposkvrněné uši a to i přes nosovky okamžitě poznají poetického zpěváka. Kolekce je taky aktuální připomínkou, že tak jak Green Day přelétají stále více ke středu cesty, je v Armstrongovi pořád část, která chce hrát čistý punk rock.
Jenomže, kořeny Green Day jsou v legendární punkové scéně Gilman Street, tím pádem bylo zjištění, že zatímco on psal některé ze svých největších pop-punkových písní všech dob, bylo v něm taky cosi více agresivní, neomalená hudba, která se ze žánru špinavých počátků dál neposunula, dost překvapující.
Pinhead Gunpowder, do které se Armstrong dostal s větší než malou pomocí svých přátel - Berkeleyského punkového textaře Aarona Cometbuse, Green Day tour kytaristy Jasona Whita a Green Day tour manažera Billa Schneidera - existuje mezi kariérami svých členů a dalšími hudebními zájmy, ale jako všechny pozoruhodné vedlejší projekty, kterým se daří příležitostně udělat hudbu, jenž je dost dobrá, se těší i když postrádá spojení s větší skupinou. Se starším katalogem čtyř alb a dvou EP, ze kterých vzešlo více než jen několik kuriozit pro fanoušky Green Day, se jejich loňské rozhodnutí ukončit svoji pětiletou pauzu živých show dobrým znamením pro jejich budoucnost.

Doporučujeme: Kick Over The Traces, Recess Records, 2009.


THE NETWORK

Nejpodivnější ze všech vedlejších projektů - The Nework se objevili pod rouškou záhad v roce 2003. Následovalo hodně škrábání na hlavách, když se všichni snažili zjistit, jestli jsou do tohoto projektu Green Day zapojeni, proč by se přejmenovávali těmi to jmény: Fink (Armstrong), Van Gough (Dirnt) a The Snoo (Cool) a co je dohnalo k Nové vlně popu přes jejich známku punk rocku.
Zvěsti o tom, že materiál vznikl z alba Green Day Cigarettes And Valentines byly rozdrceny Armstrongem, stejně tak jako doměnky o účasti na Devo. Kapela se tak moc snažila zvětšit propast mezi Green Day a The Network, že vydávala falešné tiskové zprávy, ve kterých měli na sebe blbé kecy. "Snažil jsem se udělat těmhle chlapům laskavost tím, že jsem je přivedl do této země a vydal jsem jejich nahrávku a takhle se mi odvděčí, tím, že kérá sračky o mojí kapele," on "zuřil". "Jděte do prdele, Network. Jen do toho."
Původně vydán u Armstrongovy vlastní Adeline společnosti, byl debut The Network Money Money 2020 později vydán u Warners. Do té doby děj utichl. Hudební kritici nebyli ohromeni tím, že kapela udělala něco tak jiného, a nepomohla ani neobvyklá image.
Armstrong tento rok potvrdil, že vyjde druhé album.

Doporučujeme: Money Money 2020, Adeline Records, 2003.

Kerrang! Legends - CZECH - scans 96 - 99

14. srpna 2012 v 22:57 | Magnumka
KLASICKÉ INTERVIEW
Leden 2005

Pozn.- původní rozhovor je delší, zábavnější, tohle je upravená verze. Já tady překlad původního nemám, jelikož jsem scany nenašla, ale pokud trochu zagooglíte, tak ho určitě v češtině najdete. Já jsem ho našla např. tady (+fotky z rozhovoru), ale mám pocit, že ani tady není celý jelikož chybí některé otázky.
defétistický postoj - nedostatek sebedůvěry a víry v možný úspěch, stalkerství - sledování ale tak dotěrné, že je to trastným činem

Green Day ve své době čelili několika docela náročným rozhovorům. Ale neměli ani tušení, co po sobě zanechali, když si k rozhovoru do svého elegantního hotelového apartmá v LA v roce 2005 pustili naši vlastní punkovou legendu Mörata...

[Interview: MÖRAT]


Green Day jsou v těchto dnech zaneprázdnění, kvůli světového turné na podporu American Idiot, tomu napomáhá nenechavý tisk, stejně jako dnes, kde se tiskové a televizní štáby vecpou i na těch pět minut, aby zachytili alespoň kousek projevu a napadá je, jestli je dveře při cestě ven nestřelí do zadku. Takže si pravděpodobně potřebují odpočinou od neustálého kladení stupidních otázek, ne? Takže co takhle je nechat ať se ptají sebe navzájem? Geniální!
Ve čtvrtém patře velmi luxusního Chateau Marmont na Sunset Boulevard, ocenění cenou Kerrangu Hall Of Fame z roku 2004 - vokálista/kytarista Billie Joe Armstrong, bubeník Tré Cool a basák Mike Dirnt - se shromáždili okolo potrhaného klobouku, z něhož si budou tahat otázky od vážných po naprosto směšné.
Tré Cool, který během výslechu zahodí dvě otázky přes rameno ("Čteš ne-komplimentní hodnocení svých sexuálních vystoupení na webu Metal Sludge?" a "Je pravda, že vám bylo celé album ukradeno ze studia před tím, než jste udělali American Idiot, jak psal jeden Americký magazín?") je první, kdo vybere příslušnou otázku:

TRÉ: "Billie, která z písní Green Day tě přivádí nejvíc do rozpaků, nebo která se ti nejvíc hnusí?"
Billie: "A Thousand Hours, protože je to ta nejpitomnější píseň o dívce, je to jako špatný film Johna Hughese!"

MIKE: "Takže Tré, jak jste se smířili jako punková kapela s majoritním labelem?"
Tré: "Proč bych se měl smiřovat?"
Billie: "Jo, jak se chceš bránit jako punková kapela u majoritního labelu?"

BILLIE: "Okay, Miku, je to divné, když na vás každý hudební kriti na světě ukazuje prstem po 15 letech, od chvíle, kdy jste byli zpozorováni jako 'korespondující punkáči'?
Mike: "Punkáči pobřežní hlídky?"
Tré: "Jo, tihleti chlápci ti zachrání život když se ztratíš v moři."
Mike: "Je to divné? Ne, užívám si to. Je to super! Pravděpodobně jsme chvíli byli 'korespondující' děcka, rozhodně jsme tyhle hovna vymetli."
Billie: "Kdykoliv se lidi dívají na punk rock v televizi je to považováno za jakési klišé, dokonce i když nemáte číro. Problém punku je, že má někdy jaksi defétistický postoj sám k sobě."
Kerrang!: Na Top Of The Pops jste každý týden dostali THe Damned, Sham 69 a Buzzcocks a najednou už to není cool.
Mike: "Spusta kapel v Británii bývávala chytřejší, věděli jak udělat z tisku výhodu, věděli, jak je používat."


Foto: Billie si v minulosti nachcal do vlastního kufru... a probudil se nahý na chodbě hotelu


TRÉ: "Billie, kdyby si mohl sestavit kapelu svých snů, kdo by ji tvořil?"
Billie: "Karen Carpenter za bicíma, Lemmy na base, Dimebag Darrell una kytaře... No podívejme: zpěv Feargal Sharkey."
Tré? "Mohl bys mít dva basáky a tři kytaristy."
Mike: "A Weirda Al (Yankoviče) na akordeon!"
Billie: "A Johnnyho Ramoneho na kytaře! Tohle by nebyla kapela snů, tohle by byla kapela nočních můr."
Tré: "A Ashleee Simpson k zadním vokálům!"

MIKE: "Kdy měla kapela nejblíže k rozpadu?"
Mike: "Pravděpodobně před tím, než se ke kapele přidal Tré, když John, náš první bueník, odešel aby mohl studovat, ale přišel Tré a zachránil nás."
Kerrang!: Od té doby spolu tak držíte?
Tré: "Jo, mezi náma panuje naprostá upřímnost."
Mike: "Po tom, co nás náš první bubeník opustil jsme Trému řekli, že jediný způsob, jak od nás může odejít je pytel na mrtvoly!"

TRÉ: "Jaké věci, kterou Green Day udělali, nejvíc litujete?"
Mike: "Já lituju celého našeho úspěchu. Docela mě to otravuje."
Billie: "Nevím. Tahle kapela nemá špatné svědomí."
Mike: "Můžu citovat něco od Franka (Sinatry)? Lítost, trochu jsem jí měl, ale jen málokterá stojí za zmínku..."
Tré: "Ten song napsal Sid Vicious ty osle!"

"TATO KAPELA SE KVŮLI NIČEMU NECÍTÍ PROVINILE"
Billie Joe Armstrong

Billie: "Ničeho nelituju. Dokonce i hraní s Bon Jovi byl docela úlet."
Mike: "Špatný úlet! Ale byla to benefiční akce pro lidi postižené Aids."

TRÉ: "Jaký je váš největší kostlivec ve skříni?"
Billie: "Jaké kostlivce máme?"
Tré: "A co takhle to, jak jsme se na výšce ožrali a lehli si navzájem na záda? Experimentovali jsme s lesbismem."
Mike: "Ukázalo se, že jsme všichni vlastně ženy..."

MIKE: "Tahle je dobrá: jaký je váš oblíbený 'pánský časopis' na tour?"
Tré: "Roadies' Feet Digest. Jsou to jenom různé stopy bedňáků."
Billie: "Víš, rád čtu Kerrang'"
Mike: "Všechny takové ty kravské časáky pro chlapy do letadel jako jsou Stuff a Maxim a tak podobně... Mám namysli, jsou to prostě blbosti; krátké články bez významu. Na jedné stránce může být nejostřejší žiletka světa, která někomu dokáže uříznout hlavu a na další bue Evel Knievel skákající do zdi nebo tak něco, třeba dívčí prsa."
Tré: "Nebo ne prsa, prostě holka v bikinách."
Mike: "Jo, to si radši koupím Penthouse nebo Playboy když se chci dívat na obrázky. Holky v těhle věcech vypadají jako trosky!"
Tré: "A vždycky když si snažíš číst tyhle fisting časopisy v letadle, mají blbé kecy!"

TRÉ: "Kdo je nejzasranější osoba rocku?"
Tré: "Myslíte tím toho, o kom víme, že mají ve skutečnosti rádi fekal fetiš? No dobrá, to my jsme vydali nahrávku s názvem Dookie!"
Billie: "Řekl bych, že to děcko z The Walkmen byla ta nejzasranější osoba, kterou jsem kdy potkal."
Tré: "Jo, to byl snob. Nemám rád snoby v rock'n'rollu."

Billie: "Doplňte následující větu: 'Byl bych pro zvolení Bushe, kdyby...'"
Mike: "Kdybych byl nejzasranější osoba rocku! A myslím si, že jsem právě přišel na svoji odpověď na tu otázku: Ted Nugent."
Tré: "Na tom chlapovi není nic dobrého, takže bych ho nevolil ani za nic."
Mike: "Musel by být to menší ze dvou zel."
Billie: "Možná kdyby šel proti Adolfu Hitlerovi."

MIKE: "Co jste dělali, když jste byli ožralí jak dogy?"
Billlie: "Jednou, po tom co jsem chlastal Guinness, jsem si uprostřed noci nachcal do svého vlastního kufru..."
Tré: "A co to, jak jsi probudil nahý na úplně jiném patře hotelu?"
Mike: "S Trém jsme si před pár měsíci dávali nazí v bazénu vrestling."
Tré: "Ale v 11:30 ráno jsme byli komplet střízliví, pijící čerstvě vymačkaný pomerančový džus."


BILLIE: "Když vám tak strašně vadí stav vašeho národu, proč prostě nežijete někde jinde?"
Mike: "Protože všechno, co by v Americe zůstalo by byla banda branů. Musíš o sobě přemýšlet jako o jednom z těch na správné straně Divided States of America (Rozdělených států Amerických)."
Billie: "Po tom, co Bush vyhrál volby bylo řečeno, že liberálové by neměli odejít, protože je bylo potřeba více než kdy jindy."

TRÉ: "Jaká je vaše nejbizarnější zkušenost se stalkerstvím?"
Mike: "Někdo se před lety za mě vydával a šel domů s nějakou holkou, které pak ukradl šperky a kreditky. Policajti se mě pak snažili šest měsíců stíhat, ale měl jsem svoje fotky u kámoše na oslavě narozenin a koupil jsem soudek, přičemž se ve Státech musíte prokázat občankou.

MIKE: "Když hráli Green Day ve Wembley, byly tašky lidem z publika sebrány a naházeny do pytle. Proč?"
Tré: "Tak to je totální lež!"
Mike: "To bylo proto, že jsme chtěli ukrást všechen váš bordel a měli jsme všechny vaše věci zavřené v garáži a nemůžem se dočkat, až se tím vším budem moct prohrabat."
Kerrang: Ale mluvíš o tom, co bylo lidem odebráno.
Mike: "Jo, ale některá místa se prostě vymykají kontrole. A nemůžeš mít takové zázemí sekuriťáků jako v klubech. Nechceš aby někdo přišel do klubu s dlouhým řetězem a trefoval s tím lidi, protože jsem viděl lidi, kteří se s tím rvali. A ty drsný ostnatý opasky. Je mi jedno nestli budete na sobě mít pásek, ale viděl jsem jedno děcko, které s tím mlátilo jiné."

BILLIE: "Opravdu jste si mysleli, že American Idiot může ovlivnit výsledek voleb?"
Mike: "Myslím si, že to mělo vliv."
Billie: "Hudba ovlivňuje můj život. Je pro mně velkým zdrojem inspirací a vzdělání. Takže ano. Neočekávali jsme, že by volby vyhrál John Kerry, ale mladší voliči přišli, protože o tom umělci mluvili."

TRÉ: "Kdo má nejhorší zlozvyky na tour?"
Mike: "Trého bordel je všude, na keždé posteli!"
Tré: "To není bordel! To jsou normální hadry!"
Billie: "Ale ty trička nemají díry!"
Tré: "Ale nikdy jsem neměl mrdku ve vlastních ponožkách!"
Billie: "Jo, to je důvod, proč mám díry všude okolo svých noh."

MIKE: "Jaké jsou nejhorší/nejpodivnější vlastnosti členů kapely?"
Tré: "Mike se ráno vzbudí a houpe se."
Mike: "Jo, vstávám jako kterén."
Tré: "Billie ti urve hlavu když se zmíníš o něčem jiném než o tom jak je krásný a jak mu to dnes sluší!"

TRÉ: "Kdo byl nejblíž zapálení na stage když používáte otevřený oheň?"
Tré: "Já jsem chytil dvakrát, ale uhasil jsem to. Byla to jenom moje noha."

MIKE: "Jakou nejkrutější věc jste někomu udělali?"
Billie: "Řekl bych, že hrát před The Verve! To bylo krutý!"
Mike: "Bydlel jsem s klukem, co neměl ruce, vysadil jsem ho na houpačku co jsme měli na stromě a houpali jsme ho fakt rychle a všichni jsme leželi v křečích hysterického smíchu, protože z toho nemohl vylézt. Když ocházel tak zvracel!"

BILLIE: "Co byla nejzasranější show, kterou jste odehráli?"
Mike: "To byla asi Arizona před několika lety. Spadla mi basa a rozbila se, a neměli jsme žádné záložní kytary, takže 45 minut ze show jsem neměl basu, protože base, kterou jsem si půjčil, praskl popruh a pak spadla a taky se rozbila."
Tré: "Lidi mu nechtěli půjčit další basu!"
Mike: "Byla to hnusná show, lidi házeli šutry a já s Billiem jsme seskočili ze stage a přidali se do rvačky."

Foto: "Uklidni se, řekl jsem, že jsem nikdy neměl mrdku v ponožkách." dostává se Tré do defenzivy


Kerrang! Legends - CZECH - scans 92 - 94

8. července 2012 v 0:49 | Magnumka
ZTRACENÁ KLASIKA

Pozn.- Vendetta - krevní msta

REBEL SONGS

Zabijácké skladby, cool B-sides, dynamické coverky a smrtící stahováky... 15 nejlepších písní Green Day, které vám léta nehrály.

KNOWLEDGE
Tato kapela ráda říkala, že jsou hloupí a to natolik, že dokoce hrají cover verzi, která mluví sama za sebe. 'All I know is that I don't know nothing (Všechno co vím je, že nevím nic),' říká Billie Joe s důrazem na gramatickou strukturu, která by jej v Etonu mohla uvrhnout do sodomie. Původně song nahráli kultovní ska-punkáči Operation Ivy. Tuto píseň kapela velmi často hraje, nejraději však vyberou tři členy z publika, aby ji spolu s nimi zahráli live.
Poslechněte si ji na: Bowlong Bowling Bowling Parking Parking EP, 1996

WAITING
Nikdy nebylo mega hitem, Waiting zůstává jednou z nejvýstřednějších písní Green Day. Strukturně unikátní a textově nejednoznačené - 'dumbstruck, coloure me stupid, good luck, you're gonna need it ( ohromený, označen hloupým, hodně štěstí, budeš ho potřebovat)' - toto je zvuk emocionální výřečnosti od kapely, které ještě nebyly připsány zásluhy. Na tomto vzácném dovezeném live EP je píseň prodloužená.
Poslechněte si ji na: Tune In Tokyo EP, 2001

OUTSIDER
Museli byste projít léčbou šokem, kdybyste si nemysleli, že kdyby nebylo Ramones, nebylo by Green Day. Potvrzení? Během uvedení těchto New Yorčanů do Rock and Roll Hall of Fame v Clevelandu v roce 2002 zahráli Green Day set tří písní k poctě této kapele. Outsider nebyla jedna z těch, která ten večer zazněla, ale je na kompilačním albu pro Ramones, a zní to přesně jako píseň Green Day.
Poslechněte si ji na: We're A Happy Family -A Tribute To The Ramones (Various Artist), 2003

MARIA
Není pochyb o tom, že Maria, postava v písni, která je více než jen nepodstatný doplněk na klasickém albu "greatest hits," jedná se o duchovní, starší sestru Glorie, popisované na 21st Century Breakdown. V roce 2002 Billie Joe Armstrong zpíval o dívce, která 'is the first voice of the last ones in the line (je první hlas z těch poseldních v řadě),' a která bude 'drag the lake to keep the vendetta alive (prohledá jezero aby udržela vendetu při životě)' - Málokdo si toho tehdy všimnul, ale protiútok Green Day začal tady.
Poslechněte si ji na: International Superhits!, 2002

J.A.R.
Napsal basák Mike Dirnt a pojmenoval ji na počest po svém příteli jménem Jason Andrew Relva, který zemřel v roce 1992 ve věku 19 let při autonehodě. J.A.R. se zdá být trefným holdem bezvýchodného života. 'I don't want to make a plan / For a day far away (Nechci si dělat plán / na vzdálený den),' zpívá Billie Joe Armstrong, 'While I'm young and while I'm able / All I wanna do is... (Zatím jsem mladý a zatím jsme schopný / Všechno co chci udělat je...)'.
Posledchěne si ji na: Angs (film soundtrack), 1995


SCUMBAG
Další píseň psaná pod pokličkou hněvu, tent kousek divokého jedu trvá jen 1:43. Zdá se, že tam ve městě je jeden chlápek, scumbag (hnusák), a vypravěč v písni jím není zrovna nadšený. A ehm, to je vše. Je dodáván společně s Billieho značkou - dostatečně energickým rytmckým kytarovým bombardováním, které je dost silné na to, vyhodi někoho z města.
Poslechněte si ji na: Shenanigans, 2002

SUFFOCATE
Na albu pouhopouhé smrtelné punk rockové kapely může znít Suffocate jako klasika. Rukách Green Day tato óda může zní jako příchod a zase odeznění nasrání na celý svět v jediném doušku pití. 'One night stands and cheap regrest / I take another drag off of my cigarette / So stop, I'm getting of (Jedna noční zastávka a laciná lítost / Zase jsem si šluknul z cigarety / Tak přestanu, usínám),' zpívá Armstrong spolu s podpisem valícího se rytmu. Abstinence zřídka zní tak lákavě.
Poslechněte si ji na: Good Riddance (Time Of Your Life) B-side, 1998

DESENSITIZED
Více než tři roky po vydání Nimrod, řekl Mike Dirnt, že tohle měla být jeho 18. píseň. Tak jako to byla malá deska rytmické násilí bylo odsunuto na B-side, i když pro kapelu byla tak výnosná, jako tohle, a to fakt není urážka. Velmi šokující úvod lidksých výkřiků a maniakálního ničení je přehlušeno vibracemi, zrychlující kapela sama stojí za vstupné.
Poslechněte si ji na: Good Riddance (Time Of Your Life) B-side, 1998

PANIC SONG
Skvělé intro Panic Song, které ve vás vyvolá trvalé následky, vychází s hrozivou silou až k bodu, kdy hrozí srdeční zástava, možná se jedná o první náznak, že by Green Day překročili hranice svého punk rockového dýchánku. Pěvně svinutý a nesvůj, to je zvuk stavu mysli kapely z roku 1995.
Poslechněte si ji na: Insomniac, 1995

UPTIGHT
Žádná z písní na tomto seznamu nemá větší právo být označována jako 'skrytý klenot' než právě Uptight. I přes svou důvtipnou strukturu a jednoduché uspořádání je toto song, který pošel jen tak bez povšimnutí, dokonce ani u kapely se to nezdá, že by ji kdo ví jak velebila. V tom případě ale, co vědí?
Poslechněte si ji na: Nimrod, 1997


HAHA YOU'RE DEAD
Nejvíce skvělé a neuctivé dovádění, Ha Ha You're Dead (napsáno Dirntem jako nejmenovaná odplata) dělá z 'Friggin In The Riggin' od Sex Pistols něco jako Jerusalem od Williama Blakea. 'When your ship is going down / I'll go out and paint the town (Když jde tvoje loď dolů / půjdu ven a namaluju město),' zpívá Billie Joe Armstrong, moment po čtyř-notovém kytarovém sólu. Skvělý materiál.
Poslechněte si ji na: Shenanigans, 2002

DON'T WANT TO KNOW IF YOU ARE LONELY
Před tím, než Green Day a The Offspring pomohli melodickému punk rocku do milionářské roztžky, vládl ve městě gang z Minneapolis - Hüsker Dü. Po čase trio Boba Mouldiho nahrálo Don't Want To Know If You Are Lonely, kapela poskočila se zvukem, který byl více než alternativní punk a Green Day předvedli tento grandiózní srdcervoucí příběh o hořkosti a lístosti s pořádnou přesností.
Poslechněte si ji na: Warning, 2000

TIRED OF WAITING FOR YOU
Když se trio z Bay Area stalo poprvé slavné po celém světě panoval obecný souhlas, že Green Day znají pouze tři akordy, které můžou hrát jen v určitém stylu. Jo a měli poslouchat jenom kapely jako The Dickies. Tato hbitá a pružná coverka klasiky od The Kinks prokazuje opak.
Poslechněte si ji na: Basket Case B-side, 1994

I FOUGHT THE LAW
Green Day zaplatili ne jeden cent za to, že poskytli hudbu reklamě na Pepsi Colu, stoupající reklamní kampani na Pepsi iTunes 100 Million Song Giveaway, která běžela během přestávek při Superbowlu v roce 2004. I Fought The Law původně nahráli Sonny Curtis & The Crickets, ale verze o které mluvíme je na způsob, na který ji hráli The Clash, byla nahrána pouze pro odhalení, pro odhalení, které mělo být později téhož roku využito s American Idiot.
Poslechněte si ji na: I Fought The Law single (iTunes USA), 2004

THE SIMPSONS THEME
Původně složil Danny Elfman, hdba znělky k Simpsonům je pravděpodobně nejlepší kousek TV melodií všech dob. e jen to, je to trošku komplikovanější. Green Day mazaně tento problém obešli ani ne tak tím, že hrají melodii písně s textem Billieho Joe Armstronga "da na na na na na na" během jeho kytarové části. Ve filmu se kapela utopí díky svému úsilí, což je krapet kruté.
Poslechněte si ji na: The Simpsons theme single, 2007

Kerrang! Legends - CZECH - scans 86 - 91

4. března 2012 v 23:16 | Magnumka
Omlouvám se, pokud se jedná o hodně krpatý překlad.. během týdne to po sobě přečtu a kdyžtak poupravím...

PŘÍBĚHY

Pozn.- explicitně - výslovně, jasně

KRÁLOVÉ SVĚTA

První várka slávy s Green Day vyjebala. Takže když explodovalo American Idiot, byli pevně rozhodnutí užít si v centru pozornosti každou minutu...

[text DAVE EVERLEY]


Foto
Zleva: Tré Cool, Billie Joe Armstrong a Mike Dirt, mezináodní supermani


Sobota, 18. června 2005 a Green Day hrajou první ze dvou největších show jejich kariéry. Místem je Milton Keynes National Bowl v zalistěném Hertfordshiru - daleko od zkažených Amerických srdcí, jimiž se nechali inspirovat na jejich poslední desku, American Idiot. Před nimi je 65 000 lidí, z nichž někteří kapelu poslouchají od jejich rozkvětu v polovině 90. let, dále tam jsou jiní, kteří ke kapele přičuchli teprve nedávno, až s anti-autoritativně laděným albem.
Na stage vede Billie Joe Armstrong dav mixem písní z American Idiot a jejich starších kousků, zméně politicky zaměřených alb, různě mu asistujífanoušci vytažení z publika i chlápek oblečený v kostýmu punkového králíka. Z jedné velké části je to jedna teatrální podívaná, z jedné části pubuřující punkové rally. O sto kilometrů dál, nebo tak nějak, na Twickenham Stadium v Jižním Londýně to dělá po svém jiná politicky zamřená kapela. "Chci po vás, abyste kurva řvali tak hlasitě, že vás na tom zasraném koncertě U2 každý uslyší!" hulákal Armstrong, který nevěděl, že se cesty obou kapel zkříží v ne příliš vzdálené.

"POPRVÉ JSME PLNĚ AKCEPTOVALI FAKT, ŽE JSME ROCKOVÉ HVĚZDY."
Billie Joe Armstrong

American Idiot bylo právem vychvalováno jako spravedlivý a soustředěný útok na Americkou kulturu obecně a hlavně proti Georgi W Bushovi, ale mělo to neočekávaný vedlejší efekt, který vyhodil Green Day do pozice kulturních loutek. To byliuž samozřejmě dříve s albem Dookie z roku 1994, ale tehdy byli na slávu špatně vybavení. Tentokrát je to jiné: Tentokrát jsou připraveni ji přijmout. A Milton Keynes je živoucím důkazem jejich znovuzrození.
"Poprvé jsme se oprostili od naší minulosti, od toho, jak jsme se měli chovat jako Green Day," říkal Amrstrong později. Poprvé jsme plně akceptovali fakt, že jsme rockové hvězdy."

Album, které znovu rozjelo Green Day jako nejvíce nebojcou kapelu generace, bylo vydáno o devět měsíců dřív, 21. září 2004. To byl však ršný den i pro muže, který byl inspirací pro toto album, George W Bushe. Během proslovu v UN byl Americký Prezidnet kritizován za své plány obnovit Irák po nelegální Americké invazi. Na nejnižší úrovni v Texasu Gran Jury obvinila tři členy republikány sponozorovaného výboru z praní špinavých peněz. Vypadalo to, že korupce v Americké vládě byla prorostlá od kořenů po větve.
Bylo to ideální pozadí pro odpálení bomby v záznamu, jenž byl navržen tak, aby se protrhal skrze Bushovu administrativu, jak tvrdily recenze. "Green Day teď nahází bláno na své publikum, ale na napumpovaný americký vojensko-průmyslový komplex," řekl magazn Entertainmen Weekly. Pozornost přitahují také jeho obrovské hudební ambice. "Green Day regenerovali punkové ambice," napsali v New York Times v publikaci, která nebyla příliš rozvinuta v kulturní oblasti.
Kombinace zánětlivých témat a omračující hudby vedla k tomu, že stále větší část veřejnosti se zlobila na stát. narozdl od odstřeleného Warning, vydaném o 4 roky dříve, které se sotva vyškrábalo na půl milionu prodaných kopií, vylítlo American Idiot z tabulek. V USA se jenom během prvního týdnu prodalo 267 000 kopií a v Billboard Chart se hned stalo číslem jedna (bez toho aby tohoto místa dosáhlo minulé album). Tento výkon se opakoval i na naší straně Atlantiku. Ke konci roku se vyšplhalo na první místo v 19 zemích.
Vzhledem k obrazoboreckým vlastnostem alba bylo možná provokativní rozhodnutí začít turné American Idiot v srdci konzervativního jihu Tenessee, Texasu a Georgii. Zpočátku se to zdálo jakorozumná volba. Prsotory byly plné, a částem davu se nelíbil jejich tón jejich skladeb, dokonce to zašlo tak daleko, že kapelu vypískali. "Když se na to zpětně podívám, byla to věc alá Sex Pistols," vzpomíná Mike Dirnt.
Ale stejně jako bylo album produktem kapely která trochu ztratila, tak byly tyto show osvobozující. Tváří v tvář nepřítelskému davu uhodili Green Day na správnou strunu. Armstrong ze stage Bushovi nadával, což byl odvážný krok vpodstatě na prezidentově dvorku. To byl jasně partný duch punk rocku. "Nejvíce potěšující věc byla ta, že jsme nekázali sboru. Tohlety hovna se prostě pořád hrály v rádiu."
S rostoucím větrem roste také věřejné mínění na pozadí, American Idiot se stalo nejúspěšnějším albem desetiletí. Ale bod zvratu, který to transformoval do kulturního hromosvodu přišel uprostřed turné s vydáním druhého singlu Boulevard of Broken Dreams a jeho chaotickými částmi kdy chodí podél série kulis, které vyobrazují Ameriku jako ponuré, rovrácené místo.

foto:
Vyhození pojistek po celém světě s turné American Idiot.


foto:
Billie Joe Armstrong zvedá svůj prostředníček a přidává vše co k tomu patří


Režisérem byl Sam Bayer, muž, který stál za ikonickým klipem Nirvany z roku 1991 Smells Like Teen Spirit. Strávil tři dny natáčením kapely chodící po běžeckém pásu v LA zvukovně před tím, než přidal některé vhodně apokaliptické kulisy.
"Snažil jsem se udělat něco, co bude prázdné, pusté a introspektivní," říká Bayer. "Pokud přemýšlíte o naší zemi, vidině války a problémech které máme, pak je Boulevard of Broken Dreams státním prohlášením. Je to opravdu temná, šedá krajina. Je to hřbitov."
S pomocí častého omýlání v televizi strávil single 16 týdnů na vrcholu hitparády US Modern Rock. Dominový efekt byl okamžitý: American Iidot se vrátilo na první místo.

V roce 2005 se Green Day stali nejslavnější rockovou kapelou v Americe. V únoru porazili Velvet Revolver a The Killers, když si z Grammy domů odnesli cenu za Best Rock Album. O dva msíce později vyrážejí ještě jednou na turné po Státech, tentokrát spodporou My Chemical Romance. "Líbí se nám hodně těch [mladých punkových] kapel a je lichotivé slyšet, že jse je ovlivnili," říká Mike Dirnt. "Ale je trochu těžké tyhle komplimenty přijmout. Je to jako: 'Gratulujeme, jste staří!'."
Zpěvák My Chemical Romance, Gerard Way, přiznal, že jeho kapela Green Day něco dluží a navrhl, že jeho outfit by mohl následovat cestu koncepčního alba, kterou vyjelo American Idiot. "Myslím si, že je to absolutně něco, o co bychom se chtěli pokusit, protože vždycky jsme měli snahu, aby to znělo ambiciózně," řekl před turné. Následující rok My Chemical Romance vydali své třetí album, The Black Parade. Možná náhodou to bylo příliš teatrální pojetí konceptu vedeného k albu rockové opery pod produkcí Roba Cavalla, zatímco asistent turné nasadil MCR černé "uniformy".
V případě éry Dookie se snažili zvládnout zátěž, která přišla s tímto úspěšným albem. Tentokrát se Green Day celkem klidně usadili do role mluvčích generace. 13. června vydli Wake Me Up When September Ends jako čtvrtý single. Bylo doprovázeno nejvíce explicitně politickým videem, ve kterém se představil herec Jamie "Billy Elliot" Bell v roli odvolaného mariňáka a budoucí milenka Marylina Mansona Evan Rachel Wood v roli jeho zarmoucené přítelkyně. O pět dní později jim začíná nejpamátnější rok v kariéře - odstartují první ze dvou vyprodaných nocí v Milton Keynes National Bowl, později vydaných jako CD/DVD Bullet in a Bible.

Foto:
U2 a Green Day venku na Abbey Road...
Pokus naladit se na Edgeho vlnu
Hlasitější než bomby: pozadí Green Day, na kterém je ikonický design Chrise Billheimera
Háknutí na Grammy 2005, kde American Idiot vyrálo Best Rock Album


Kapela pravděpodobně neudělala nic špatného. V srpnu měli spor s vydavatelstvím Lookout!, kvůli nezaplaceným honorářům skončili s Green Day, kteří neochotně anulovali práva k jejich prvním dvoum albumům. Potenciální PR katastrofě ale Armstrong a spol zabránili a společně se pustili do vymyšlení brutální taktiky, jak se vyhnout potenciálně rujnujícímu soudu. "Přístup Green Day byl vce než trpělivý," poznamenává publicista Tristin Laughter. "[Label] se stal dlužníkem kvůli neplacení licenčních poplatků, o které si Green Day museli říct, 'Nemůžeme to nechat dál plavat. Musíme [tyhlety alba] dát někam, kde za ně spolehlivě dostaneme licenční poplatky'." Byla to dlouhá cesta od počátku 90. let, od dnů kdy trio ještě jako chlapci předváděli svůj set v Gilman Street.
Úspěch American Idiot dostal kapelu do cenra kulturního radaru. V listopadu 2005 duo DJů s názvem Dean Grey vydali mash-up album Amreican Edit k volnému stažení. Bylo sestávalo ze skaldeb z American Idiot s prvky od Aerosmith, Oasis, R&B hvězdou Ashanti a Bryana Adamse, tahákem bylo srandovní cosi mezi Jesus of Suburbia a Summer Of '69. Právníci Warner rychle vypálili dopis, aby s tím přestali, avšak nestihli to dřív, než o tom Armstrong prohlásil "fakt cool."

"BONO POSLAL MOJÍ ŽENĚ OPLZLÝ EMAIL..."
Billie Joe Armstrong

Legrační je, že ne všichni jejich vrstevníci k nim přičuchli. Brandon Flowers z The Killers je odsoudil za to, co viděl jako cynický anti-Amerikanismus. "Kde natáčeli svoje DVD? V Anglii. Banda děcek křičela 'I don't want to be an American Idiot (nechci být Americký idiot).' Viděl jsem to jako hodně negativní krok vůči Američanům. Opravdu jsem se urazil, když jsem viděl že to udělali."
I když Noel Gallagher z Oasis z legrace udělal pop, obvinil je z krádeže průběhu akordů Wonderwall. "Mohli mít tolik slušnosti a počkat až zemřu a pak měli krást moje songy," řekl. "Alespoň jsem si zaplatil lidi, kterým jsem ukradl tu zdvořilost."
Ale byli to U2, kdo byl pravděpodobně největší kapela světa, která hodila razítko do pasu Green Day při vstupu do rockového salónku první třídy. V září 2006 se spojili, aby v Londýnském Abbey Road Studios nahráli charitativní single pro oběti hurikánu Katrina. Tří-denní posezení pod dohledem producenta Ricka Rubina - ten viděl dvě kapely valící se přes cover The Saints Are Coming od The Skids.
"Byla to skoro punk rockové nahrávání a to v mnoha směrech," vzpomíná Armstrong. "Hodně jsme mluvili o tom, kdo bude co hrát, a pak jsme do toho prostě jenom praštili."
25. září obě skupiny s tím debutovali obě kapely na znovuotevření New Orleanského Superdome - doma u New Oraleans Saints a taky tisíců těch, kteří přišli během hurikánu o střechu nad hlavou. Byla to emotivní chvíle, znamenala vzkříšení znčeného města a předání pochodně jedné generace aktivistů další. I když to nebylo všechno tak ucitvé.
"Bono poslal mojí ženě oplzlý email - to byla sranda," řekl Armstrong a poté dodal, že se tyto dvě kapely pravděpodobně stali přáteli. "Můžem si sednout a dát si pár půllitrů."

S Bonovým papežským požehnáním se z Green Day stali pořádné rockové hvězdy. Druhé období George W Bushe započalo jen pár týdnů po vydání American Idiot, čímž se zajistilo palivo k pohonu kapely, takže další čtyři roky nemusela jet nasucho. American Idiot by se s prodejem zaseklo na 8 milionech kusech v USA a 16 milioneh po celém světě - pravděpodobně opravdu poslední velké rockové album desetiletí.
Ačkoliv kampnaň American Idiot skončila v roce 2006, album si začalo žít po svém. Armstrong MTV řekl, že měli plány přeměnit jej na film. "Rozhodně jsme mluvili o tom, že by nám k němu někdo mohl napsat scénář. Zní fakt vzrušujícně, ale teď jsou to jenom řečičky. American Idiot se nikdy nedostalo na plátna, ale v září 2009 zahájilo Berkely Repertory Theatre muzikálovou verzi, spolupráci mei kapelou a Michaelem Mayerem, režisérem Spring Awakening.
Pět let od vydání zlstává American Idiot jedním z nejdůležitějších alb za posledních 20 let. I další kapely daly najevo svůj vzdor proti vládě, ale nikdo to neudělal v tak velkém měřítku, jako Green Day. Tihle tři flákači z Bay Area se stali nepravděpodobnými mluvčími generace.
"Fakt, že za tímto albem stálo tolik lidí potvrzují show, kde byla spousta lidí, kteří byli ochotni pochybovat o věcech, nebo změnit svůj názor," řekl Armstrong. "Pokud si vemete písničku a začne ji s váma zpívat dostatek lidí, stává se hymnou, a hmyna se do určité míry stává národní hymnou. Miluju, když se lidi spojí dohromady a zpívají, je to prostě masivní a je to z pořádného důvodu. I když je to jen velká párty."

Foto:
Plující pod vlajkou intelektuálně handicapovaných

Kerrang! Legends - CZECH - scans 84 - 85

26. prosince 2011 v 1:13 | Magnumka
Pozn - Good Riddance - možno více překladů - Zaplať Pánbůh (že je pryč), Spánembohem v dobrém,... prostě v tomto smyslu

JAK JSME NAPSALI

INTERNATIONAL SUPERHITS
(meznárodí superhity)

LSD, MASTURBACE, BURANI: INSPIRACE V POZDAZÍ NEJMILOVANĚJŠÍCH PÍSNÍ GREEN DAY.

WELCOME TO PARADISE

BILLIE JOE: "Bydlel jsem sám na vlastní pěst v západním Oaklandu, pryč z domu rodičů. Chtěl jsem si zkusit ten pocit - desivé, ale osvobozující. ůžete skončit tak, že budete vyrůstat sami. Ten song jsme cvičili jenom týden před tím, než jsme narávali Kerplunk no a jak šel čas, zjistili jsme, jak by to mělo správně znít Bylo to větší, plnější a sedělo to k materiálu, který jsme napsali pro Dookie. Tak jsme to přehráli a podruhé jsme odvedli teda lepší práci."


BRAIN STEW

BILLIE JOE: "S tímhle songem myslím vždycky na to, jak začíná kytara - na to ta-da."
MIKE: Jedna ze studiových věcí ,kteoru jsme s tímhle 'ta-da' riffem udělali, vyčistili jsme veškeré hluky okolo takže to zůstalo úplně beze zvuku. Mezi kytarovým příslušenstvím a kytarou samotnou je černá díra a zvuk byl vrdý a kovový. Je to náš metalový song, náš AC/DC song."
TRÉ: "Já si myslím, že spousta inženýrů, když jsou do nového studia, pustí si Back In Black [album AC/DC z roku 1980], už proto že je to standard. Je to tak plný silný zvuk."


GOOD RIDDANCE (TIME OF YOUR LIFE)

BILLIE JOE: "Bylo to napsáno o mojí ex-přítelkyni, která se odstěhovala do jiného státu. Snažil jsem se jí přichystat pěkné rozloučení, podívat se na to opravdu vyrovnaně. Ale na tyhle věci se vyrovananě dívat prostě nemůžete, tak to byl důvod, proč jsem píseň nazval Good Riddance (Zaplať Pánbůh)."
MIKE: "Bylo to viděno jako odchod, ale bylo to proniknutí do materiálu, které jsme na Kerplunk udělali."
TRÉ: "Když dorazí policie a ukončí nám párty nebo show kde hrajeme, vezmeme akustické kytary a hrajem takhle."


AMERICAN IDIOT

BILLIE JOE: "Vzpomínám si, jak jsem jel do studia a poslouchal jse místní rockovou stanici. Zrovna pustili song od Lynyrd Skynyrd a byl o tom, jak jsou šŤastni za to, že jsou burani. Nebyo to Sweet Home Alabama, byl to nějaký jiný song a já řval v autě a přemýšlel: 'Můj Bože, nejen že se s tímhle songem fakt nemůžu ztotožnit, ale zároveň mě to uráží.' Takže takhle se objevila část 'I'm not the part of the redneck agenda (nejsem součástí buranské agendy)' - takže původně ne kvuli [prezidentu] Bushovi, ale kvůli Lynyrd Skynyrd."
MIKE: "Což je jedno a to samé."
BILLIE JOE: "Jasně, nebyl George W. Bush v Lynyrd Skynyrd? Myslím si, že mě to zrovna chytlo v náladě, ale bylo to blízko základům upřímnosti o politické situaci."
TRÉ: "Mám pocit, že hodně lidí se touhle písní urazilo, dokud toho neslyšeli dost, dokud neslyšeli, že to není ukazování prstem, ale že to více volá po individualitě."


HOLIDAY

BILLIE JOE: "Holiday byl dalším krokem po Ameican Idiot a jde o snahu říct víc o tom, jak politika používá opravdu tvrdý jazyk - trochu líp to znázornit. Je to o dohalování toho, co kterýkoliv z politiků může v Kongresu říct, a to zejména ti z řad konzervativců. Prostě jsem přemýšlel o konzervativní straně Amerických politiků a o tom, jak moc jsou strategičtí, pokud jde o kupvání si hlasů, nebo získáání hlasů od lidí. V určitém okamžiku někdo např. řekne, že se distancuje od homosexuálů, aby dostal hlasy od věřících. Je to skryté, ale takhle oni myslí - ve smyslu: 'Stálo by za čistý zisk odcizit se jedné skupině lidí, s cílem získat hlasy jiné skupiny?'"


BASKET CASE

BILLIE JOE: "Někteří lidi si mysleli, že to je jako chcat na grunge, ale nikdy to tak nebylo - když už, tak to bylo chcat sá na sebe. Zámrem bylo napsat něco stejně dobrého jako Kiss Me Deadly od Generation X, ale místo toho to dopadlo jako Basket Case. Tenhle sogmi pořád připmíná tolik z Ashby House. To je dům v Berkeley, ve kterém jsme bydleli a bylo tam natočené naše první video - Longview. Tam jsme ten song nakopli."


MINORITY

BILLIE JOE: "Bylo to zhruba v době, kdy jsme se začali víc dostávat do politky a refrén se psal vlastně sám - je to o tom, držet se své vlastní idividuality. Zbytek textu mám z Pledge Of Allegiance (ze slibu oddanosti) a obrátil jsem je vzhůru nohama jako 'one nation under dog (před psem jeden národ, původně před Bohem)' a tak podobně. Př hraní live je to pro mě jedna z nejzábavnějších písní, protože se to všecno mísí, poskakujemz místa na místo a vždycky mám pocit, že se pod náma propadne podlaha."
MIKE: "Má to Irský nádech. Vzpomínám si, že než vyšlo Warning, hrál jsem na Warped Tour s některými členy z Flogging Molly a Dropkicks Murphys. Prostě si to poslechli a řekli: 'Mockrát díky.'


LONGVIEW


BILLIE JOE: "Jednou, když jsme všichni bydleli v baráku v Richmondu v Kalifornii, jsem přišel domů a Mike seděl na podlaze na LSD."
MIKE: "Což bylo tam, kde jsi obvykle zkončil ty když sis vzal LSD."
BILLIE JOE: "Seděl tam se svojí baskou a povídal: "Poslouchej tuhle linii, nezní vtipně? ' A jo, znělo to pěkně šíleně."
MIKE: "Tré začal bunovat, takže mi to uvízlo v hlavě a držel jsem se toho rytmu."
TRÉ: "A rytmus vzešel z kytarové části, kterou napsal Billie Joe, která ale v písni není."
BILLIE JOE: "A text mluví sám za sebe - o tom být patetický, bez přítelkyně, žádný život, jen volná zábava. Bylo to totálně autobiografické, ale taky jsem poslouchal Pictures Of Lilly od The Who a myslel jsem si že je to skvělý song. íbil se mi způsob, jak psali o masturbaci."


BOULEVARD OF BROKEN DREAMS

BILLIE JOE: "Je to o tom být v New Yorku a název je vlastně přezdívkou plakátu Jamese Deana, na kterém se prochází ve svém kabátě po New York City, je to o tom cítit se osamělý a pokusu sebrat z toho sílu, bych řek. Tématicky se to hodilo k tomu co jsme chystali na nové album, se všemi postavami a věcmi jako jsou tyhle."


JESUS OF SUBURBIA

BILLIE JOE: "Pane Bože, která část? Už jsme přemýšleli nad rockovou operou a trvalo to dost dlouho než jsme ten song napsali, jenom jsme házeli nápad přes nápad. Postava Jesus Of Suburbia navazuje na American Idiot a pro mě fakt vzrušující hrát tuhle ůíseň naživo. Hádám, že by to mohlo být bráno jako song typu Bohemian Rhapsody. Je to prostě epos a první dva řádky jsou ty nejneodbytnější slova, které mě kdy napadly.
"MIKE: "Prvně to bylo jako šťastná náhoda. Nebylo to plánované jako píseň na víc částí, prostě se rozrůstala a pro nás bylo pohodlnější ve studiu ty kousky pospojovat. V určitém okamžiku jsme museli učinit vědomé rozhodnutí, že to tak budem dělat, ale rozdílné části opravdu jen následovaly obvyklou dynamiku zkoušení kapely zčehož se nořily nápady."


Kerrang! Legends - CZECH - scans 82 - 83

12. prosince 2011 v 23:03 | Magnumka
ALBA

AMERICAN IDIOT

V polovině roku 2003 zmizely hlavní pásky, které měly být použity na sedmé studiové album Green Day. Kapela se rozhodla začít znovu od nuly Bylo to to nejchytřejší rozhodnutí, které kdy udělali.

LABEL: Reprise VYDÁNO: září 2004 PRODUCENT: Rob Cavallo a Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKKK

American Idiot udělalo, nebo zlomilo rekord Green Day. Deset let po průlomovém albu Dookie byla kapela na vrcholu. Tím, že se trochu oprostili od svých starých punkových okovů ve prospěch méně výrazné, akustické změně směru s Warning z roku 1999, mělo za následek odcizení a zmenšení počtu jejich fanoušků. Tlaky během turné v kombinaci s klesajícími komerčními obraty a napjaté vztahy vedly až do body, kdy uvažovali o rozpadu. Neměli už co ztratit, jejich volbou bylo roztrhat pravidla a začít znovu. Výsledkem byl pravděpodobně ten nejlepší záznam, za celou jejich kariéru.
Epika v rozsahu, v bezmezných ambicích a velkém polibuku jejich minulosti, American Idiot bylo album, které předělalo Green Day. Punk rocková opera poháněná koktejlem hněvu a zoufalství, kapela nahlížela do systému, jejich publika i sami do sebe. Jeho anti-autoritativní postoj odbíjel s dobou, poskytovalo alternativní soundtrack k Bushovu temnému období.

"AMERICAN IDIOT BYLO MODERNÍ PROSTESTNÍ ALBUM S VEŠKERÝM HLUKEM A ZMATKEM, KTERÉ K TOMU PATŘÍ"

Byl tam ale jeden chybný začátek. V roce 2003 kapela napsala a nahrála asi 20 písní pro album s předběžným názvem Cigarettes and Valentines. Pásky však zmizely a byly buď ukradeny, nebo nešťastnou náhodou zničeny (záhadu kapela nikdy pořádně neobjasnila). Za normálních okolností by to byla katastrofa. PRo GReen Day to bylo požehnání. Než znovu nahrání písní se trio rozhodlo začít od nuly. Tentokrát však bez jakéhokoliv vnuceného hudebního omezení. Místo toho se Billie Joe Armstrong napojil na širokou paletu nepravděpodobných vlivů: klasické opery ze 60. let The Who, Bat Out Hell od Eat Loaf a dokonce i na soundtrack muzikálu Pomáda. Vsledkem byl rozsáhlý, teatrální zvuk, který byl jetě před pár lety nemyslitelný.
První, titulní skladba zůstává klíčem. Brutální soustředěný útok na neutěšitelný stav Americké kultury, zabalený do jízlivých poznámek ('Information age of hysteria/It's going out to idiot America' - Doba informační hysterie/To patří idiotské Americe) v obvyklých melodiích určených pro stadiony. Ale jeho poselství bylo jasné: konzervativní Amerika je nepřítel a George W. Bush je šéf idiot. Ohlášení záměru bylo dechberoucí: v zemi tak pyšné na svou národní identitu, byly takovéto výlevy kladně protistátní.


ZÁŘÍ 2004

Stejně šokující byl devíti-minutový Jesus Of Suburbia. První ze dvou dlouhých stop s (téměř) knižním zakončením alba (tou druhou je Homecoming). Začátek je volný, celkem nesouvislý příběh, táhnoucí se skrze celé album je údajně o postavě jménem Jesus Of Suburbia a jeho cestování po moderní Americe. Zvukově to nebylo jako nic, co kapela nahrála dříve: rozléhající se vícedílná velkolepá podívaná, až tak, že se to zvrtlo v 'operní' typ. Je v tom slyšet vliv Armstrongem oblíbených ab The Who, ale můžete slyšet taky Queen a Bryana Adamse. To bylo trošku mimo Basket Case.

Hrozba z 11. září a následná válka proti terorismu je z alba cítit. Holiday je najvíce zatracující politický song, který na album dali. "Sieg heil to the President Gasman/Bombs away is your punshment (Sieg heil prezidentu plynaři/Bombardování je tvůj trest) ušklebuje se Armstrong pohrdavě a zároveň se vysmívá americkému vůdci válečného štvaní a je zoufalý z apatie pochybné morálky války proti teroru.
Ale album není jen o zhoršujících se Amerických politických a sociálních systémech. Bylo jim 30, Armstrong byl méně zdrženlivý co se týkalo některých jeho emocí. Plačtivé Wake Me Up When September Ends je o smrti Armstrongova otce, který zemřel když bylo zpěvákovi deset let. Tento song dokazuje, že Good Riddance (Time Of Your Life) z alba Nimrod, nebylo jen 'nic'. Koneckonců bylo album moderní protestní album, se vším tím rámusem a zmatkem, který k tomu patří. Stejně jako Dookie před deseti lety, nemohlo být album více aktuální. Bylo vydáno jen několik týdnů před prezidentskými volbami, ve kterých byl George W Bush jen o vlas zvolen na své druhé období ve fukci. To bylo jako hromosvod pro generaci neloajálních, volebních práv zbavených rockových fanoušků. Tento vzteklý, pobouřený záznam otočil úspěchy okolo Green Day a dostal je zpět do preimérovlé ligy rocku. Po pěti letech neztratilo nic ze své síly. [Dave Everley]

Tracklist: American Idiot / Jesus Of Suburbia I. Jesus Of Suburbia II. City Of The Damned III I don't Care IV. Dearly Beloved V. Tales Of Another Broken Home / Holiday / Boulevard Of Broken Dreams / Are We The Waiting / St. Jimmy / Give Me Novacaine / She's A Rebel / Extraordinary Girl / Letterbomb / Wake Me Up When September Ends / Homecoming I. The Death Of St. Jimmy II. East 12th St. III. Nobod Likes You IV. Rock And Roll Girlfriend V. We're Coming Hom Again / Whatsername

Kerrang! Legends - CZECH - scans 78 - 81

6. listopadu 2011 v 20:59 | Magnumka
KLASICKÉ INTERVIEW - červenec 2004

Pozn.- ramen - jídlo (tady), sportovní užitkové vozy (Sport Utility Vehicles) - SUV, nihilismus - negativní postoj k všeobecně přijímaným hodnotám mravním, společenstkým, kulturním atd, invenční - důvtipné

Po komerčním zklamání Warning byli Green Day považováni za muže včerejška. Ale ve studiu v LA se kapela pokoušela dát dohromady svůj mistrovnský kousek.

[Text: Ian Winwood]

Dnes Green Day přicházejí v barvě, v jaké je chcete - je to tak dlouho co byli v černém. Je to do očí bijící pohled vidět ty tři jak stojí na mučícím kalifornském slunci a dělají voloviny na foťák. Kapela přiletěla 50ti minutovým letem z jejich domovů z Bay Area sem to LA, kvůli posledním úpravám jejich nového alba, rozhořčeného avynikajícího American Idiot.
Na první pohled se zdá, že jsou pořád ta stejná skupina, jakou vždy byli, ti samí lidé, co vždy byli: bez respektu, vtipní, přátelští, laskaví. Green Day dělají vtípky mezi sebou i s vámi; Bubeník Tré Cool se šklebí a chichotá jako 31-letý Bart Simpson. Hrnou se k foťáku jako poslední blesk proletící místností při odpoledním focení, usmívají se, jako tři muži, kteří se nestarají.
Toto jsou Green Day, kapela, která po léta píše songy o radosti z oblékání se do šatů opačného pohlaví (King For a Day), amfetaminových vzestupech a pádech (Geek Sting Breath, Brain Stew) a nudné apatii (Longview). Už utrpěli rány odporného bohatství s úsměvem, tancem a občas živě hranou Eye of The Tiger od Survivor. Green Day: velký talent, malý mozek?
Bohužel, ale někteří lidé tomu stle věří, pod věří, že tady stojí kapela, která má dobrou melodii a která - zívá - "neberou se příliš vážně." To může být pravda, ale pokud se Green Day neberou příliš vážně, nelze totéž říct o jejich hudbě. A hudba, kterou dělají právě teď je opravdu velmi vážná.
V září 2004, když Green Day odhalí American Idiot, se můžou všechny mylné doměnky naházet do drtiče. Je to sound křiku kapely. "To je vše, co můžeme snést, víc už vydržet nemůžeme." Nemůžou vystát němé lži prezidenta Bushe, nesnáší věci, které spadají na naše jména, nemůžou snést krev, která pokud není na našich rukou, je na našich penězích. Nemůžou vystát, když s námi opravdoví idioti jednají jako s debily. Green Day by stejně tak dobře mohli své sedmé album pojmenovat The State Of The Union Adress. Což by mohl být důvod, proč šlo všechno do černa.


"Není vhodná doba na to být Američan," číká Billie Joe Amrstrong. "Vlastenectví pro mně není nic moc velkého, je to něco, nad čím jsem strávil hodně času při přemýšlení, ale věci, které se dějí, které se staly v několika posledních letech, prostě nejsou dobré. Samozrřejmě je tady taky vála v Iráku - válka, která je založená na lži - ale jsou tady také věci, které se dějí uvnitř [Spojených Států]."
"Máme prezdienta, jehož jediným posláním je, aby sám se svými přáteli zbohatl - lidé, kteří už bohatí jsou - idiot, který ani nevyhrál volby, za kterými stál. A tahle chamtivost je na úkor obyčejných pracujících lidí. Máme média, která nám o tomhle něříkají pravdu. Hodně z toho je jenom práce pro zábavu a to ten příběh neřekne. A tihle lidi s tím pak zdrhnou."
Kdo je American Idiot?
"Mohlo by se zdát, že ten idiot je George Bush. Domnívám se, že se to zdá být zřejmé. Ale myslím si, že ten titulek se týká širšího pásma než jen jedné osoby. Vím jak jsou občas Američané viděni zbytkem světa [Armstrong se při hraní v zámoří sám částečně nazývá "houpým Američanem"]. Vypadáme jako blbci a aroganti, což je dost mizerná kombinace. Ameřičani mluví o tom, jak je naše země nejlepší zem na světě a to je něco, čeho jsem si nevšiml a lidé v ostatních zemích taky ne. Lidé, kteří mají tu tendenci tohle říkat nejhlasitěji jsou většinou ti, kteří nikdy nenavštívili žádnou jinou zem.
Je možné, že název "funguje" proto, že váš prezident se ze všech sil snaží udělat z vás všech idioty?
"Jo," říká s přivřenýma očima a rzechvělým úsměvem. "To je možné."


kerrangpage78.jpg

Green Day: budíček - s kývnutím na hrdiny The Who

kerrangpage78.jpg

"POINTA DĚLÁNÍ NOVÉ HUDBY JE POSUNOUT SE, UDĚLAT VĚCI, KTERÉ JSME SI NEDOVEDLI ANI PŘEDSTAVIT, ŽE DĚLÁME,"
Billie Joe Armstrong


V posledním týdnu v červnu je American Idiot střeženo jako oko v hlavě, jak byste v těchto 'dnech ke stažení' očekávali. Pouze jedna kopie leží mimo ruk kapely a i tady je pouze šest kompletních písní. Takže jedeme v zamračeném pondělním ránu do Burbanku do prostorné, klimatiozované kanceláře Warner Brothers, abychom si poslechli co Green Day vytvořili během čtyřletého odmlčení od jejich posledního, odvážného originálního alba, mírně vybočujícícho Warning.
Ve velké poslechové místnosti se ze sterea o velikosti ponorky začínají linout první tóny. Je toho příliš mnoho na to, abyste něco pochytili při prvním poslechu, ale i tak se dostavuje eufórie z tohoto počinu. American Idiot je pozoruhodná nahrávka. Zvukově to má více společného s Nimrod, ale srovnávat to by jistojistě nebylo fér. Protože jsou Green Day dneska tady, není to o tom jak hrají, ale co hrají. A co říkají.
Jedná se o dechberoucí trhák bez zřejmé melodie, expertní a originální. Text vás vítá v 'new kind of tension, all across the alienation' [v novém druhu napětí, které se rozšířilo po celém národě] (první single, American Idiot), mluví o 'representative of California' [zástupce Kalifornie] a 'Sieg Heil to the President Gasman' [Sieg Heil prezidentu Gasmanovi - gass = plyn] a 'bombs away is your punisment' [bombardování je váš trest] (Holiday). Jen velmi málo kusů přichází jako tradiční vyprávění; namísto frází vyrvaných z melodií, jako když šlehnete ostnatým drátem přes peřinu. Není to jen vzteklé křičení. Smrti Armstrongova otce je věnována nádherná, klavírem podbarvená Wake Me Up When September Ends ("Zemřel, když mi bylo 10," říká zpěvák. "Je to až legrační, že mi trvalo tak dlouho, než jsem o něm napsal.") No nic, v písni St Jimmy je k nalezení punk rockové naparování se 'suicide commando your momma talked about' [Sebevražedné komando, o kterém mluvila tvoje máma] a 'cigarettes and ramen and a little bag of dope' [cigarety a ramen a pytlíček drog] vypečená hudba s neuvěřitelně chytlaým rytmem.
Na obalu American Idiot je červený ruční granát ve tvaru lidského srdce.
"Když jsem psal texty pro tohle album, bylo pro mě důležité, aby to co zpívám, bylo osobní," vysvětluje Armstrong. "Takže i to, co je politické musí mít osobní prvky a pokud to tak není, tak to pro mě prostě nefunguje. Jsou kapely, které to tak dělat můžou - Rage Against The Machine by mohli být dobrý příklad - ale vím, že pro nás to takhle nepracuje. Neříkám, že je něco špatného na tom, jak to kapely jako tahle dělají, ale nám se to nehodí. Takže i když se většina alba zaobírá politickými subjekty, stále je to pro mně velmi osobní."
Jste překvapení, jakým směrem jste se začali ubírat? Nemyslím si, že by se písně Green Day, tedy do těch dnešních, daly popsat jako 'politické'.
"Trochu," přemítá. "Ale je to jenom jeden aspekt alba. Celá pointa je v tom, udělat novou hudbu, posunout se, pokusit se udělat něco, co jsme si ani nedovedli představit, že bychom mohli dělat. Texty jsou určitě příkladem, ale stejně tak i hudba. ení to vždycky jednoduché, pracovat tímhle způsobem, ae ve skutečnosti je to pro mě jedin způsob, jak to udělat. Jinak jsme prostě dělali album jako to poslední a to není tak, jak to chci dělat.

Green Day teď stojí na parkovišti Sir Studios na Sunset Boulevard - mezi crosovými auty a sportovními užitkovými vozy a klábosí. Tři z nich stojí u zadního vchodu jednoho z atelirérů a ošlehává je vítr. S uhlově černými vlasy a taškou cédéček (Psychedelic Furs, X), které si právě koupil v Amoeba Records přes ulici, je Billie Joe Armstrong dobře hodnocený. Historky a anekdoty, což je Armstrongův talent, opravdu, je pohonem této pozoruhodné kapely, a talentovaný, instinktivní a přirozený Tré Cool ho pozoroval a napsal o něm song, kde jej popisuje jako: "nejbližší věc k magii, kterou můžete vidět."
Chemie, která mei nimi zřejmě je, je vidět - přežili šest alb (bubeník Tré Cool se k nim připojil při nahrávání druhého alba kapely, Kerplunk z roku 1991) a v roce 1994 se dostali ke slávě, která byla tak fenomenální, jak nečekaná. V té době, stejně jako jejich třetí album Dookie, přelomili bariéru 7 milionů prodaných kusů jen v USA - Amrstrong byl náchylný k záchvatům paniky a obával se, že jejich kapela skončí jako 'jednoletá hvězdička'. "Když se podívám zpět, neměnil bych vůbec nic," říká. "Možná bych nepil tolik piva, byl bych to udělal znova, asi bych si řekl, abych se ukldinil, že to bude dobrý... ale jinak nic."
O deset let později zní obavy roztomile absurdně.
"Ze začátku," řekl Armstrong, "jsme hráli ve squatech v Německu. Byli tam lidé, co nám říkali, že" - zpěvák nahodí mrazivě přesný německý přízvuk - "jsme tam nebyli kvůli sobě, ale kvůli penězům."

kerrangpage80.jpg

Což je docel vtipné, protože Green Day neměli žádné peníze. Byli na mizině, i s rodinami. Na otázku, jestli je napadla jiná profese než hudba, Billie Joe Armstrong odpoví, že by pravděpodobně skončil jako "opravář televizí," což je o něco lepší než "radši bych byl mrtvý, nebo v lochu." To však souhlasí s tím, co řekl Billie Joe v roce 1996 Cream Magazine, že Green Day nejsou vysokoškolská kapela, že Green Day, jsou "dělnická kapela."
"Je tady věc, na kterou ohledně naší kapely vzpomínám," řekl basák Mike Dirnt. "Pro nás neexistuje žádný záložný plán; to je to, co děláme a tvrdě jsme dřeli, abychom to tak mohli udělat. Spousta kapel to takhle chce, ale potřebuje něco, o co se můžou opřít. Ale takhle to u nás není. A tak z toho, co děláme se pro nás stala ještě mnohem důležitější věc. Stalo se to ještě více reálné."
Ne že by to bylo jednoduché. Sir Studios se hemží šumem činností, rachotí vším co se tam hne. Kromě mixování American Idiot se Green Day taky připravují na své nadcházející show na konci léta - jsou headlinovým vystoupením na Reading and Leeds a Carling Weekender. A tak kapela zkouší a sehrávají se, protože spolu nebyli na turné od roku 2002.
"Album je poměrně obtížné," říká Dirnt. "Dost jsme se na tom nadřeli, víte? Na písních, jako je [devíti-minutová, s pěti částmi] Jesus Of Suburbia jsme dokončili něco, co jsme nikdy před tím ani nezkusili. Měli jsme skvělé individuální části, ale potřebovali jsme je sladit do sebe, ať už šlo o psaní, nebo cokoliv, museli jsme zjistit, jestli to budefungovat. Bylo to docela vyčerpávající. Samozřejmě, že co nefungovali jsme pozměnili, ale občas nás to dovedlo k nápadu, jít na to jinak. Myslím, jít tam, kam jsme chtěli."
"Taky když přišel čas připravit nové album, měli jsme věci, které jsme jako kapela potřebovali vyřešit."
Jako např?
"Jako je fakt, že jsme se k sobě chovali jako kokoti. Museli jsme to zlepšit. Nenechali jsme mluvit ty další a navzájem jsme se neposlouchali a to vedlo k problémům v komunikaci. Nechtěli jsme žádnou terapii nebo tak něco, ale museli jsme to vyřešit. Tyhle věci můžou vést ke skutečným problémům v kapele; rozepře se rozvíjejí a najednou tu máte skupinku lidí, kteří nejsou šťastní ve společnosti těch dalších. A my si byli sakra jistí, že nám se to nestane."
A teď je to vpořádku?
"No jasně."
Opravdu?
"Jo, opravdu. Věřte mi, když to říkám - jsme si velmi blízcí. Splečně už jsme si prošli spoustou věcí a taky jsme toho společně hodně dosáhli. S Billiem se známe od 10 let, byli jsme spolu ve třídě."
Nadšení a soudržnost se ukázalo jako aktuální téma, Billie Joe Armstrong je vzadu ve studiu a mluví o něčem velmi podobném. Nedávno jeden mladý fanoušek nahrál Billiemu vzkaz a songwriter se o to nahlas zajímá. O tom, jak Green Day punk rocková kapela ze Severní Kalifornie bude reagovat na fanoušky druhé generace. Není to tak, že by Armstrong nemohl uvěřit tomu, že se to stalo, ale spíše to vyznělo, jako by nikdy nepřemýšleli nad tím, že by se to mohlo stát. "Patnáct let," říká. "Jsme spolu 15 let." No a možná je to trošku překvapivé - ne, není. Green Day byli vždy vyjímečná kapela, ale stejně tak působivé je to, co Green Day udělali se svou hudbou. Vystrašil je nadměrný úspěch Dookie, následující album Insomniac, bylo příliš přeleštěné, předpojaté s příběhy o odcizení, nihilismu a problémy. Pak tady bylmocný Nimrod - stadard, podle kterého se bude album měřit.
Znovu vsadili na Warning, protože chtěli (a na něm jsou tři z jejich nejlšpích písní Waiting, Church On Sunday a Macy's Day Parade). Udělali to proto, že tahle kapela nebyla stejná, jako ta co nahrála Dookie - tak proč by se měl zvuk líbit?
A teď jsou tu zas. Alespoň na první poslech, American Idiot je album punk rockové univerzálnosti; napínavě invenční, vzorně formulované a skvěle provedené. Hozná pravda o naší problémové době. Od kapely, která ví proč to dělá a právě to dělá.
Foto: "Chovali jsme se k sobě jako čuráci."

kerrangpage80.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 72 - 76

29. října 2011 v 21:49 | Magnumka
KLASICKÉ INTERVIEW - červenec 2002

Když Green Day souhlasili, že budou na turné Pop Disaster hrát pod Blink 182 vypadalo to, že jejich časy rockové premier league byly u konce. Ncméně skupina Billieho Joe měla jiné plány...

[Text: Ian Winwood]

V předním salónku jeho tourbusu má bubeník Tré Cool tři Japonské bojové ryby. Jejich jména jsou Doppelganger, Punchy a Dirty Sanchez. Jako každý, kdo o nesmí btikdy za těhle subjektech nic neví si budu dávat pozor. Japonské bojové ryby by nikdy za žádných okolností neměly být v jednom akvárku. Protože pokud by byly, bojovaly by až do smrti.
Trého bojové ryby nejsou v jednom akvárku. Jsou ve stejné misce, v levné, skleněné nádobě o velikosti asi půly fotbalového míče. Je plná špinavé vody. Doppelganger, Punchy a Dirty Sanchez tam jsou už dva měsíce. Drží se dál od sebe.
Frontman Billie Joe Armstrong leze do autobusu. Chce, abyste věděli, že s tímhle nemá nic společného. Basák Mike Dirnt nastupuje do autobusu. A taky chce aby se vědělo, že v tom nemá prsty.
Tré Cool vysvětluje, že soutěž bojových ryb je jako kouhoutí zápasy. Jenom to trvá skoro devět týdnů. Je to jako vzrušení, ale ve zpomaleném filmu. Je to taky hazard, protože můžete vsadit na to, kdo vyhraje, nebo kdo by eventuelně mohl vyhrát, jenom se nikdo v bse npřizná, že se vsadili.
Dirty Sanchez plave k Doppelgangerovi a bere nechutně velký kus z jeho boku. Doppelganger se z toho všeho zdá být smrtelně unavený, jemně plave na hladinu a bubliny po jeho boku. V tomto bodě dělá Doppelganger dojem té nejmrtvější ryby na světě.
"Ne, ne, není mrtvý," říká Tré Cool a spěchá k umyvalu na levé straně autobusu. Vytáhlsklenici z poličky a naplnil ji vodou, sklenici postavil vedle nádoby umístěné na stole před koženou sedačkou a strčil prsty do nádoby. Přenesl Doppelgangera, trochu neklidnou rybu, do sklenice s vodou. Doppelganger teď plave úplně vzhůru noham.
Tré, ta ryba je mrtvá.
"Ne, ne, není mrtvý," odpovídá Tré Cool. Pak udělal manévr, který mohl, ale taky nemusel vidět na Discovery Channel. Strčil prsty do sklenice a přejel mu prsty po žábrech. Doppelganger se znovu obrátil a je, sice poněkud slabý, ale živý. Téměř nepostřehnutelně se mu pohybuje tlama tam a zpátky, otevír ji a zavírá.
"Podívejte, co jsem udělal," říká. "Zachránil jsem Doppelgangerovi život."
V prvé řadě, Tré, je tvoje vina, že nebyl Doppelganger vpořádku.
"Jop, ale poád jsem mu zachránil život."
A Tré Cool se dívá do skleničky s vodou. "No podívejme Doppelíku, jseš jako nový, co?"

Jsme na cestách s Green Day. V Chicagu v Illinois a v Milwaukee ve Wisconsinu - jde o 44. a 45. show ze 46 plánovaných v devít-týdenním Pop Disaster tour. Jejich spolu-headlinery jsou Blink 182: Obě kapely mají stejné stage a obě kapely hrají hodinu a deset minut - s tím, že Green Day jsou první. V itineráři se objevily vechny hlavní města ve Státech a vidělo je (můj konzervativní odhad) více než čtvrt milionu lidí.

kerrangpage72.jpg

"Cestujou Blinkáči taky v krabicích?": Green Day se opět učí jak být správnými předskokany

kerrangpage72.jpg

Vytahování se na místech jako je Madison Square Garden v New Yorku, nebo Great Western Forum v Los Angeles - turné bylo, bez výhrad, úspěchem brzkého léta. Místo konání v Chicagu, Tweetwr Amphiteater má kapacitu 3 000 osob; scéna pro show v Milwaukee, Marcus Entertainment Center, má kapacitu 22 000 osob. Oba patří mezi cosi s názvem 'stáje' - obroské amfiteátry, z části sedátka a z části volné plochy s trávou, které se nacházejí na okrajích mnohých amerických měst. Jsou to poněkud bezuchá místa a všechny vypadají jako by byly objednány ze stejného katalogu. Vepředu je malá ohrada pro stojící fanoušky, za kterou je od 10 000 do 15 000 sedátek. Dozaduj sou nejlevnější lístky, tam mžouráte a natahujete krky abyste viděli.

"VYDALI JSME SE ZÍSKAT ZPĚT NÁŠ TRŮN NEJNEUVĚŘITELNĚJŠÍ ŽIVÉ PUNKOVÉ KAPELY, KTERÁ TADY JE!"
Tré Cool


Sedm hodin před tím, než se Green Day dostanou na stage v Chicagu, dostaneta jakýsi smysl s ohledem na rozsah této činnosti. Parkují v zkulisí, kde je 13 míst - Armstrong, Sirt a Cool mají každý autobus - a devět třešňově červených, 18 koly vybavených náklaďáků. Jeden z řidičů náklaďáků Green Day je žena, které je podle Tré Coola "pěkně žhavá." Její den začíná, když Green Day kolem 10. hodiny skončí. V tomto okamžiku je ospalá a sladká a Trému se to líbí. I když nezná její jméno.
K jednomu z tourbusů Green Day je připojen přívěs. Je plný kol, motorek a horáků. Green Day v těchto dnech rádi jezdvají ven na kolech. 30. května v New Yorku jel Mike Dirnt až na Ground Zero, aby se přesvědčil, kam až se město rozrostlo.
Před tím, než otevře přívěs, aby ukázal, co je uvnitř Tré chce, abychom hádali co tam je.
Blink 182?

Pan Cool kývá hlavou, otevírá přívěs a uvnitř křičí: "No tak kluci, vstávejte! Je čas jít do práce."
V šatně Gren Day jsou všechny vymoženosti, které jen můžete potřebovat na devíti-týdenním výletě daleko od domova. I v Chicagu i v Milwakee je pokoj - veškerý komfort - je k dispozici na konci bludišti chodeb. Uvnitř jsou sedačky, stoly, koupelna, mísa s ovocem, zelenina pro namáčení, čipsy, whisky, dvě lahve naplněné ledovou vodou a taky lahve Coors Lite a Budweiser. Vedle jedné z pohovek leží řerná kytara Fender.

Doufají, že se nenudíme, Mike Dirnt vytáhl americkou verzi přehrávače Fisher Pice, všechno v krémovém plastu a robustní ruce. Vytáhl plastový sáček naplněný singly - Mötley Crüe, Generation X, Ramones - a nabízí sedmipalcové Rezillos.
"Po skončení písničky musíte zvednout jehlu," vysvětluje. "Jinak ta nahrávka bude hrát dokola dokud se nezlomí."

Billie Joe Armstrong vcház o místnosti. Je skoro čas jít na stage a tak patřičně k této příležitosti obléká. Je hubenější než v poslední době byl, zpěvák si bere černou košili a bílou kravatu. Fotograf Paul Harries říká, že Armstrong vypadá jako člen The Hives. Neslyšel to, takže jsem to zopakoval.
"To je to co právě řekl," říká Billie Joe a naklání hlavu na foťák.
Myslím že je roztrhneš.
Je to odkaz na to, že před mnoha lety Billie Joe Armstrong nosíval černou košili s červenou kravatou.
"To je pravda," říká a odkýval to hlavou.
Poté zvedl obočí a mluvil tónem, který můžete slyšet v závěrečné scéně opravdu poutavého dílu Ironside a říká: "Taže se vás ptám: kdo koho kopíruje?"


Foto: Záchranná materiál turné Green Day - automatická puška, pistol, skateboard, kůže
"To jsem já, nebo se místa zmenšují?" zahřívačka v zákulisí


kerrangpage72.jpg

Být na cestách s kapelou - obzvláště s tak populární jako jsou Green Day - může být noní můrou. Ne vždycky ví, že přicházíte a pokud ano, ne vždy se zajímají o to, že jste nkde okolo nich. Nenechte se mýlit, lidé ve skupinách můžou být zhýčkaní bastardíci. Ačkoliv tady ne. Vzhledem k tomu, že laminát míjí Mitche, tour manažera Green Day, znamená to, že můžeme jít kamkoliv chceme a vidět všechno co se tam k vidění nachází. Čehož je, pokud jde o Green Day, poměrně hodně.

V Milwaukee je Tré ve svém autobuse. Windmilling je jeho pravá ruka jako třetí základní baseballový coach, provází nás do drhého salónku v zadní části vozidla. Chtěli jsme zjistit, jak to místo vypadá a on je ochotný nám to ukázat. Vytáhl krabici kondomů a všech 400 jich rozsypal po podlaze. Pak odstraňuje ochranný paket a vytahuje to z obalu a nafukuje to a nakonec to zaváže. Pomocí tyče a lepící pásky to připevňuje nad zrcadlo na zadní stěnu v obýváku.

Tré Cool je stejný jako bude Bart Simpson ve 29 letech.
Řidič autobusu, prošedivělý, přátelský, ukecaný muž z Alabamy chce mluvit s Trém.
"Nechystáš se mi zrovna rozbít zrcadlo že ne chlapče?" říká Coolovi.
Tré Cool ujišťuje řidiče, že ne, že mu zrcadlo nerozbije. A to navzdory tomu, že v ruce drží automatickou kuličkovou zbraň. Černé kuličkovky jsou roztroueny po celém pokoji. Bubeník zamíří a praskne 'balónek' jednou ranou.

Pak vezme balíček kondomu a prostřílí tam díru. Dal mi to.
"Tamten nepoužívejte," varuje. "Právě jsem to použil k š**ání s hlavami fanoušků."

V Chicagu nám chce něco ukázat. Na malém stage vedle hlavního hlediště - stage, které je významnou součástí turné - hraje mladá skupina s názvem Kut U Up. Green Day jsou se skupinou přátelé. Billie Joe Armstrong sedí na straně jeviště a dívá se; fanoušci se shromažďují u po pás vysokých bariér a pozorují ho, jak on sleduje je.
Ze začátku turné pil jeden člen Kut U Up pivo a zrovna v tu chvíli nad ním letěl pták a vysral se mu do sklenice.Mike Dirnt vytáhl $40 z peněženky a navrhl, aby si jeho přítel vydělal trochu peněz, když se naskytla tato situace. Všechno co musel udělat bylo vypít to pivo. No ten muž se o to pokusil, ale velké, bílé ptačí hovno se usídlilo na dně sklenice a když to viděl, zacpal si pusu. Mike Dirnt mu dal za snahu 20 babek.
Dneska, hned po skončení Kut U Up, nastoupí Green Day s více/méně improvizovaným setem. Je to na tour poprvé, co to kapela udělala. Zástupy fanoušků poskakují a křičí okolo kovových zábran; ochranka - která je neobvykle uvolněná a slušná natolik, že se nás s foťákem a rekordérem zeptali kdo jsme, namsto toho aby nás prvně složili a vykázali - stáli a pozorovali. Green Day ohlašují vše, co jim přijde do cesty.

"Miku, miluju tě," křičí jedna fanynka z davu. "Jsem z tebe celá pryč!"
Brian Reynolds, oblečená v triku Kerplunk je 16 letá fanynka z Chicaga. Ona může, ona říká, její žaludek dýchá. To znamená, že může krkat velmi dlouho a je to stejně tak odporné, jako úžasné. Dělá to znovu a znovu a znovu a znovu.
Da řítelé, chaec a dívka, jsou od sebe 12 stop a mezi nimi je asi deset lidí. Snaží se na sebe stáhnout pozornost. Tré Cool se ptá, jestli jsou spolu. Ne, odpoví, že nejsou. Chtěli by být? Oba vypadají trapně, ale ochotně. Mmmmm, jojo, oba pokrčili rameny a pohli se. Takže Tré udělal z dvojice pár. Dívá se, jak se líbají.
Prostě další krásný den na turné s Green Day.


Je tady jedna žhavá otázka, která obklopuje turné Pop Disaster: Proč to Green Day vzali? Pošuškává se, že to dělají aby v tomhle kurzu odfoukli Blinkáče, a určitě mají navrch. Během líného nedělního odpoledne u řeky v Milwaukee je to otázka vůle zeptat se Trého.
"Vydali jsme se získat zpět náš trůn nejneuvěřitelnější živé punkové kapely, která existuje," říká.
Kdo vás sesadil z toho trůnu?
"Vy víte kdo," říká s úsměvem. "Ne, že by byli vždy nejlepší živou kapelou, ale se všema těma mladýma děckama, kteří přicházejí aby Blink viděli, bylo pěkné mít šanci zničit jjich vnímání toho, kdo si myslí že jsou."


Foto: Na tvém kole: Je čas na hraní!
Král komedie
Tré z Assisi přivádí svou rybičku zpět k životu

Kalhotky pro vás: "Tady jsou nějaké co jsem měla dřív na sobě"

kerrangpage72.jpg

Bylo by fér, když řeknu, že každou noc kradete show?
"To by bylo fér. A jsme na konci turné. Takže je mi u prdele jestli si to přečtou nebo ne. Teď turné nemůžou ukončit. Ve skutčnosti to byla jedna z hlavních obav, že ukončí turné, protože jsme je vykouřili. My jsme šli přes mrtvoly, abychom ujistili své ego a správným způsobem se uklidnili. Jsou super pro vyplnění místa před začátkem show. Jsou dobří na přivedení maminek."

"BÁL JSEM SE, ŽE BLINK 182 UKONČÍ TURNÉ, PROTOŽE JIM KRADEME SHOW."
Tré Cool

"Víte, Blink hrli s několika skvělými kapelami," říká Mike Dirnt. "Kapely jako Alkaline Trio. Myslím si, že by mohli být zvyklí na to, že je každou noc někdo překoná."
Vztah mezi Green Day a Blink 182 je trochu složitější, než jak to vynívá z těchto citací. Zatímco je tady pocit profesionálního nepřátelství jednoho tábora ke druhému i když je třeba poznamenat, že Blink 182 nikdy neřekli směrem ke Green Day křivého slova - oba tábory jsou na tomto turné prakticky pořád od sebe. Nebo alespoň Mark Hoppus a Green Day. Travise Bakera je možno vidět v zákulisí, ale vypadá, že má svůj svět. Toma DeLonge však není vidět nikde. Tré Cool naznačuje, že nikdy neopouští svůj bus a mluví jen se svojí ochrankou a manažerem. Mark Hoppus je často vidět tady po okolí a je příjemný a sympatický. Když se objeví, tak je sám. V Milwaukee se on a tři členové Green Day vypaří, vypadá to stejně vinně jako samotný hřích, zmizli na rychlé cigárko.
Po setu Green Day v Chichagu vešel Mark Hoppus do jejich šatny.
"Hej B-Jo," křičí. "Jak to dneska šlo?"
Armstrong udržuje krátký rozhovor. To je jediný okamžik, kdy může být atmosféra trochu, řekněme nevhodná. Snad i napjatá situace.
"Ne, tady nebylo žádné napětí," říká Mike Dirnt další den v Milwaukee. "Mark má někdy tendenci přijít v nevhodnou chvíli, ale včera v noci tam žádné napětí nebylo. Všechno bylo v pohodě."
"Mark je pohodovej týpek," říká Tré Cool. "Rád koncertuje. Nevadí mu, že mu házíme dorty na hlavu."

Billie Joe Armstrong věří, že Green Day je "nejlepší rocková kapela na světě." A má pravdu. Řekne vám, že show je o showmanství a je to úmyslné. Tento inspirativní vzor nepoužívá tolik kapel jako Descendants nebo Bad Religion, ale spíše Van Halen nebo dokonce obrovská podívaná - Metallica.
V Marcus Entertainment Center přehlíží krásný Milwaukeeský Hoan Bridge, Mike Dirnt stojí v zákulisí v šedém večerním vzduchu. Má na sobě triko Misfits Die, Die My Darling a když si to natahuje na ruce pokyvuje u toho nevózně hlavou. Bez ohledu na to, kde je, bez ohledu ne to, jak se cítí po dvou písních říká, že žije s momentem. Po každé písni se přes PA ozve díky davu chraptivé očekávání.

Vedle Dirnta stojí maník oblečený v růžovém obleku králíka. Kaý večer se potácí na jeviště ještě před příchodem Green Day a drží pivo. Jeho odvázanost se zvyšuje s tím co vypije, nápoj, který drží v pravé ruce hodí do publika. Potom se odkolébá a vrátí se se skleněným bongem. Růžový králíček zapálí pod bongem a tahá veškerý kouř. Zdvižením rukou k obloze se dav rozkřičí. Pak PA nahodí Cheap Trick a Blitzkrieg Bop od Ramones. Pak světla zhasnou.
V zákulisí je Billie Joe Armstrong přátelský, ale je snadné mu uvěřit, když říká, že každý moment strávěný na cestác je zabíjní času před tím, než jde na přední pódium a zahajuje s kapelou set se songem Maria. Pak se z něj stane ten nepřirozenější a brilantní frontman své generace. "Kdo mně chce o**kat?" Ptá se uprostřed Hithin' A Ride když v tom hluk přesáhne počet decibelů letištní dráhy. Pak se kroutí u mikrofonu, levou ruku si nacpal do kalhot "Kdo je tvůj taťka?" ptá se na konci písně. "Kdo je tvůj z**raný taťka?"
V Tweeter Amphitheater v Chicagu Tré Cool poprvé a naposledy zapálil svou soupravu bicích. Udělal to na konci When I Come Around. Billie Joe pak zahrál krásnou otrhanou veri Good Riddance (Time Of Your Life) na elektrickou kytaru. A bez dalšího slova je set u konce.
Vzhledem k tomu, že světla se odrážela ve vyčerpaných tvářích davu zdá se, že se nabízí jen jedna otázka. Může to někdo zachytit? A odpověď je - ne.

Foto: Tré Cool není žádné prkno
Je tady a tam, Pink Bunny je všude, pozor!
Co bylo dřív: slepice, nebo Green Day?

kerrangpage72.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 70, 71

29. října 2011 v 21:28 | Magnumka
ALBA

WARNING

Když se blížili ke třicítce, chtěli se Green Day zbavit své image 'nevyšukaných pop-punkáčů'. Čas na změnu kurzu...

LABEL: Reprise VYDÁNO: říjen 2000 PRODUCENT: Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKK

Není pochyb o tom, že American Idiot z roku 2004byl pro Green Day velmi ambiciózním krokem. Z hlediska rozsahu to byl obrovský hazard, který prostě nemusel vyjít, ale taky bylo vykonstruováno ze základních kamenů známých všem, jenž se zajímají o materiál kapely z trochu starší nabídky. V hudební terminologii je jedináček, ale jeho předchůdce Warning byl stejně velkým skokem do neznámé vody.
Už tam se objevily náznaky, že trio není ochotno se omezovat jen na jedno určité vyhraněné pole, které vyznačili kritici - pole, které je třeba přiznat, by jim pomohlo se zvukem, jenž byl nejčastěji používán v rámci pop-punkových parametrů. Insomniac se chlubil temnějším tónem, temnějším a těžším než jeho starší sourozenci, no a Nimrod fušoval do všeho. Od ska-punkového King For A Day po zběsilé hardcorové Take Back. Ale Warning bylo první album výrazně odchýlené od toho, co by mohlo být považováno za jejich zvukové rysy při obchodním označení v rámci celého jejich díla.

"PŘES NÍZKÝ PRODEJ ZŮSTÁVÁ WARNING DECENTÍM UMĚLECKÝM VRCHOLEM"

Samořejmě že mezi alby Nimrod a Warning je více zřejmých skoků. Akustické baladické básnictví Good Riddance (Time Of Your Life) bylo překvapivým šlágrem a frontman Billie Joe Armstrong vysvětluje: "Myslím, že Time Of Your Life nás osvobodilo v mnoha ohledech - můžem dělat různé věci. Pomohlo nám to získat více emocionálně založený obsah bez pocitu, že se prodáváme."
Když začali pracovat na Warning, Green Day už tehdy označili své šesté album za výchozí. "Písně mají akustický základ, ale ne až tak jako u Bon Joviho. Spíše způsobem jaký jde vidět u dřívějších věcí Bruce Springsteena nebo Peteho Townshenda," prozradil baskytarista Mike Dirnt, zatímco Armstrong uvádí také Boba Dylana a Toma Waitse, kteří v tuto dobu měli vliv na jeho songwriterství. Nebyli si tak úplně vědomi toho originálu se kterým začali když se to vezme v širším kotextu, ale určitě to nebylo to, co by od alba Green Day většina lidí očekávala.
V souladu s poměrně úzkým charakterem písní, které se schovávaly v celkem tichém místním studiu byli připraveni zahájit nahrávání alba společně s Robem Cavallem (producent jejich tří předchozích alb a později také American Idiot), který je zároveň poradcem. "880 Studios je v jakési latinské comunitě," řekl Armstrong o jejich smělé díře. "Přímo nad tím vede dálnice. Pokaždé když projížděl náklaďák, mohli jste to cítit a slyšet jak se zvedla frekvence mikrofonů."

kerrangpage70.jpg

ŘÍJEN 2000

Výsledkem byl hřejivý, organický zvuk, který se dokonale hodil ke všemu materiálu. Avšak album nebylo úplně zbaveno moci radosti tří akordů, rytmických hymn nutítích podupávat nohou, ale Castaway a Deadbeat Holiday měly daleko více promyšlené uspořádání, zatímco všudypřítomné akustické chytlavky s nešikovnými riffy jsou protkány tím, co byly dříve jednoduché tří akordové ječáky. Hold On se neomlouvá za harmoniku, Misery bylo plátkem nepředvídatelé výstřednosti hudební haly a vyrovnávací styl Minority, irská zábava pro spoustu opilých lidí, fanoušků hudby v rockových klubech a na koncertech měla našlápnuto. Jinde bylo Waiting a titulní skladba až nakažlivě časté a Macy's Day Parade se částečně vrátilo k linii Good Riddance (Time Of Your Life). Doslovně se přesunula také kapela. Nebyli přímo političtí, ale Arsmtrong byl vždy ironický i když spíše ojediněle, ovšem pozorování se zřejmě trochu rozšířilo.
"Čím jsem starší, tím víc se snažím, aby byů můj hněv někam směrován, ne se v tom jen vrtat. Díky hněvu se zdá, že stárnete. Stáváte se zahořklými," vysvětluje frontman. "Musíte přemýšlet o své politice a o světě a snažit se pobídnout lidi pokud jde o to, co chtějí poslouchat. Nemůžete psát jednu píseň znovu a znovu. Doslova, myslím si, že je tady toho mnohem víc, co to album říká, než co jsme kdy udělali v minulosti."
Znovunalezená dospělost byla asi nevyhnutelná - Green Day se nyní blíží ke třicítce s rodinami v závěsu, zatímco Blink-182 převzali plášť pop-punkových princeznovských klaunů - Warning představuje relativní komerční propadové pásmo, jejich první album od debutového 39/Smooth z roku 1990 co nedosáhlo na platinu.
American Idiot je dostalo zpět na vrchol úspěchu, kterýkombinuje jejich starý punkový žár s nově rozšířenými obzory Warning, ale i přes nízký prodej je Warning stále zmiňováno jako umělecký vrchol jejich kariéry.
[Paul Travers]

Tracklist: Warning / Blood Sex And Booze / Church On Sunday / Fashion Victim / Castaway / Misery / Deadbeat Holiday / Hold On / Jackass / Waiting / Minority / Macy's Day Parade

kerrangpage70.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 64 - 68

29. října 2011 v 21:19 | Magnumka
KLASICKÉ INTERVIEW - leden 1998

Pozn.- Hokey Cokey - dětská písnička u které se tančí pole slov

Vraťmě se ke dnům, kdy se show Green Day v rodném městě konaly ve squatech a v koupelnách. V roce 1997 se dostali do legendárního Fillmore Theatre, kde publikum čítalo "2,000 kreténů" - a mámu Billieho Joe.

[Interview: Neil Perry]

Jsme obklopeni historií rock'n'rollu. Ošuntělý, ale atmosférický interiér San Franciského Fillmore Theatre je pokryt zarámovanými plakáty dokumentující dění a slávy 60. let - dny jako otevření, shromáždění či dny v bezvědomí. Ani stěny v šatně neunikly nostalgické osmičce: Hendrix, Zapa, The Doors... a Green Day? Vydržte. Ten jeden kousek tam, ta rozmazaná fotka tria mladých punkáčů na stage se nezdají, jako by patřili mezi hlavní téma.
"No, byl to plakát Grega Allmana," upozorňuje baskytarista Mike Dirnt a při tomto malém, ale významném aktu drzosti se zazubil. "Strhnul jsem to a na druhou stranu jsem nalepil nás. Třeba si toho nikdy nikdo nevšimne."
Tichý a zamyšlený Mike má jemně lazený mozek daleko za jeho špičatýmu huňatými vlasy, i když asi nebudete Green Day soudit podle jejich stmelujícího člena. Vychlamaná, usoplená karikatura tria populárního talentu dnes není nikde k nalezení - jsou to prostě tři rázní, uvolnění, přátelští kluci. Ale není těžké pochopit jak by se mohla vyvinou schizofrenní osobnost kapely: tváří v tvář každodenní krutosti dlouhodobé rockové roboty, tři punkeři, kteří prostě chtěli mít radost ze života a jsou pravděpodobně první, kdo přiznává, že byl v minulosti trochu na hlavu.
Byly tady různé absurdity, tkeré kapela musela řešit, například byli shledáni vinnými z porušování zásad stanovených v "Official US Punk Rock Rule Book" (Oficiální punk rocková kniha zákonů/pravidel Spojených Států) - především ty, které říkají "Thou Shalt Not Succeed" (Neuspěješ) a "Thou Shalt Not Escape Your Hometown And Get A Life" (Neunikneš z rodného města, nebudeš žít jinde). Taky se objevily obvinění z "dělání Nirvany" a to s albem Insomniac z roku 1995, které sice nebylo tak posluchačsky oblíbené jako jeho předchůdce Dookie plus tisíce nudných otázek týkajích se prodeje, kde často figuruje "vyprodáno" a další omezené mediální názory. Greenům to bylo šumafuk, vydali vynikající album v podobě Nimrod a znovu zopakovali podání v zápase. Jsou zpět v Bay Area, trio vystupuje s koncertem v rodném městě ve Fillmore Theatre - jejich poslední show ve Státech před tvydáním se do Velké Británie na své vyprodané turné.

Bubeník Tré Cool připouští "Musel jsem si vypnout mobil, zatímco z něj ještě pořád srší vlny energie a to i když už sedí v klidu na pohovce.
"Jsem rád, že jsem doma, ale radši bych nehrál show," dodává frontman Billie Joe Armstrong. "Myslím si, že je to v rodném městě pro každou kapelu stejné - máte pocit, že jste pod mikroskopem. Lidi říkávají věci jako 'Hmm, co nám teď předvedeš?' Plus San Francisco je velmi... Nechci říct snobské, ale je to tady fakt... snobské, má to tady takový bederní postoj. Až budeme mít příští turné po Státech, myslím, že bychom měli tady ty koncerty mít někde uprostřed, pak se vrátíme domů, kde prostě jenom budeme doma a nebudem se muset o nic starat."

kerrangpage64.jpg

Green Day, San Francisco, 1997: žádní fanoušci interiéru neobarokního odobí

kerrangpage65.jpg

"Doma si ustelete postel a potom si do ní další den lehnete," pouští se do úvahy Mike. "Zatímco na turné si ustelete postel - ale pak odcházíte! No a pak se objevují všechny ty telefonáty jako 'Hey! Pamatuješ si na mě? Potřeboval bych 25 jmen na seznam hostů.' Chci říct, že mi nevadí udávat lidi na seznam hostů - ty lidi, kteří ve skutečnosti vlastní vaše nahrávky..."
Byl jsem tam - nebo přesněji přes zátoku v Oaklandu - kde byli Green Day poprvé utahaní ze svých nástrojů a uvědomili si, že život punkových trubadúrů je zábavnější, než cokoliv, co vám může nabídnout školní poradce pro kariéru.
"Naši první nahrávku jsme udělali za $700" připomíná Mike. A jediný rozdíl mezi tímhle a našimi dalšími záznamy je ten, že teď si musíte hodit vaše stereo o něco hlasitěji. Rozdíl jako mezi Bleach a Nevermind. Zvykli jsme si hrát kdekoliv..."
Tré: "Obýváky, koupelny..."
"A na spoustě párty," pokračuje Billie Joe, "stejně jako tam (ukazuje na Mikův provizorní plakát na stěně) asi jednou za měsíc. Náš poslední dotek s domovem se odehrál v roce 1992, od té doby jsme tuším na turné."
Najednou vypadá dost unaveně.

"VYRŮSTALI JSME NA MIZINĚ. NĚKDY TO BYLO TĚŽKÉ."
Billie Joe Armstrong

Dříve sledovat Green Day při pózování na focení pro Kerrang! znamenalo zjistit jejich ovednosti v těchto věcech - a když byl přítomen foťák, zdálo se, že si pohrávají se svými obličejovými svaly. Je to součást dohody, která je součást paktu, jenž Green Day udělali, aby se mhli stát významnými hráči ve hře, která je na míle daleko ode dní života ve squatu a svinských pracovních míst. Takže co odtud Green Day dostalo? Co se stalo během jejich mládí, které je o deset let později dostalo sem?
Mike: "No, dětství, nikdy jsem o tom moc nemluvil - to co vidíte navenek jsou pravděpodobně z jedné půlky drby a z druhé půlky tvář (Dirnt měl neklidné dětství - adoprivní rodiče, co se rozvedli - viz str. 40). Ale to, že jsem se dostal do punku byla pravděpodobně reakce na to všechno. Neřekl bych, že to byla reakce proti tomu,j ak jsme byli vychováváni, ale spíš jsme něco hledali. Vyrostli jsme na malém předměstí v Bay Area a všichni jsme byli tak trochu maloměstské děcka. Mohli jste být buďto velký chlap a sportovat, anebo být trošku huběnější chlápek, vzít si kytaru a být 'Wow', 'Cool'."
"Hudba je útěk všech, tak či onak," pokračuje Mike. "Tak dalece, jak jsme byli do punku zažraní, bylo to jenom 'No, jsou tady nějaké děcka se stejně mizernými nástroji, jako máme my a i tak dělají skvělou hudbu a hrají koncerty'. To byla opravdu klasická reakce: 'Hey, taky bychom to mohli udělat'. Můj táta by byl raději, kdybych dělal něco jiného, jako bylo dokončení studia, ale byl v tom celkem v pohodě. Chci říct, že jsem prostě dokončil školu!"
"Vyrostli jsme na mizině," říká Billie Joe. "Někdy to bylo těžké, ale nebyli jsme nijak zvlášť nešťastní. Ale když jsme viděli v časopisech ty velké rockové kapely jako Bon Jovi a Def Leppard a všechny tyhlety věci, říkal jsem věci jako 'Podívejte se na všechny ty nástroje', a nikdy jsem si nemyslel, že bych všechny tyhle věci někdy vlastnil. Takže punk byla možnost a taky z části legrace a to krásné na tom bylo to, že tři stejné kapely si půjčovaly stejný zesilovač od jednoho chlápka, anebo třeba sedm kapel mělo jednu bicí soustavu, kterou pohromadě držela páska z kazet.
"Moje mamka dneska přijde, vlastně," pokračuje. "Moje mamka se nikdy nestarala. Většinu svého života byla servírka. Takže jsem dělal všechno co jsem chtěl, to bylo fajn, tak dlouho, dokud jsme dělal věci co jsem si užíval."
"Jen jsem nikdy nevěnoval žádnou pozornost tomu, co mě tak úplně nezajímalo. Pokud nejsem zažraný do něčeho, u čeho se neujistím, že to dodělám - ať je to cokoliv. Pokud šlo o drogy, musel jsem se ujistit, že ta hromádka zkurveného speedu zmizne než skončí noc. Pokud jsem měl chlastat, neměla nastat situace, kdy byla sklenice prázdná - ve skutečnosti jsem si musel být jistý, že je láhev pořád plná, takže můžu pokračovat v pití. Stejně jako s tímhle albem - pokud šlo o mně, musel jsem se ujistit, že každá sklaba je perfektní."


Foto: Uve ve Fillmore Theater, 1997: Část rebelů ječela, část má trávicí potíže, Billie Joe se porval


kerrangpage66.jpg

Nimrod je tak blízko k dokonalosti, jak jen může být, pokud se to týká Green Day. Spojili pozice Ramones 90. let a některé písně na LP - Scattered, Worry Rock, Uptight - také kývli na popovou citlivost amerických songwriterských hrdiů předchozího desetiletí, jako např. Hüsker Dü a The Replacements. Punk, jasně, ale s takovými náladami, keré jsou hlubší, než co značí tohle označení.
K dispozici jsou také svěží tóny akusticky založeného nového singlu Time Of Your Life (Good Riddance); zatímco každá rocková kapela vypadá, že fušuje do řemesla orchestriálů s různou mrou úspěšnosti, Green Day to udělali tak akorát, že zmírnili plátek reflexe.
"Smyčcové sekce byly jenom něco, co je třeba s určitou mírou udělat," usmívá se Billie Joe.
"A alespoň to nebylo vyloženě přehnané jko DUN DUN DUN DA DUN DUN!!" vyřvává Tré, který se pak s Mikem pustí do předvádění Bitter Sweet Symhony od The Verve.
"Ze začátku tak byl celý orcherst," vysvětluje Billie Joe, "a byla tam i trocha akustických kytar. Pak vešli všichni dovnitř. SHUNG! A my jsme stáli před celým tím orchestrem, takže jsme se rozhoupali: 'Páni, ehm, tak jo. Vy dva a vy dva a ty támhle můžete jít.' Nakonec jsme je probrali tak, že nám tam zůstali čtyři lidi. Bylo úžasné a zároveň trochu divné se na to dívat. Ve studiu jsme pak hráli ve stylu velké Bon Jovi-balady... No, to byla sranda."
"To znamená, že si myslím, že věci se stávajívíce rock'n'rollovější, teda alespoň v Americe," dodává. "Techno a taneční hudba tady byla masivně medializována, až na The Prodigy, ti jsou dostatečně tvrdí na rockery. Ale pak je těžké zastupovat určitý žánr, který vlastně ve skutečnosti ani neexistuje."
Tré: "Vždycky jsem považoval kapely jako Depeche Mode jako tehno. Hovna to byly tenkrát a hova to jsou i teď. Sorry!"
Mike nějak nejeví zájem. "Myslím si, že The Podigy jsou první lidé, kteří sebrali elektronické věci a seskládali to do formátu rockové písně," říká. "Za což jsem opravdu vděčný, protože místo toho, abych tohohle musel poslouchat šest minut, budu muset poslouchat jenom tři minuty. Ale chápu, odkud pochází."
"Amerika potřebuje tvář k tomu, aby identifikovala píseň," říká Billie Joe, "protože je to velké místo na to, aby se píseň stala celonárdním hitem a lidé potřebují někoho, kdo identifikuje požáry - docela snadno se tomu přizpůsobuje. Ve skutečnosti se jedná o geniální marketing."

Když se vrátíte do Ameriky, jste rádi, protože je to právě Amerika? Nebo doma je prostě doma, ať je to kdekoliv?
Mike: "Doma je doma... nejsme moc vlastenci. Jednou jsem se bavil s někým z Evropy a oni říkali: 'Měl bys být hrdý na to, odkud jsi.' A já mu odpověděl: 'No jasně, vy máte historii, kulturu - co máme my? Debilního Johna Wayna a rock'n'roll'. Takže většinu času jsem strávil v rock'n'rollu, což se dá chápat jako část historie toho odkud pocházím. Být vlastenec k místu, kde žijete je... No například jsem hrdý na náš právní systém, který byl před lety dán dohromady, ale nejsem hrdý na to, jak to funguje."

Foto:
Dny, kdy dělal Billie Joe provaz byly fuč
Tré Cool: Střílí od pasu

kerrangpage66.jpg

"HUDBA JE ÚTĚK VŠECH, TAK ČI ONAK."
Mike Dirnt

"Dovedete si představit, že byste byli souzeni v Anglii?" ptá se Tré. "Být odsouzen někým ve směšné paruce? Mám tím na mysli, že jejich souzení bylo,ž e vás hodili do vody a pokud jste plavali - byli jste čarodejnice, pokud jste šli ke dnu, byli jste nevinní! No kurva!"
Billie Joe: "Zatímco tady v Americe máte chlapa ve Ferrari s mobilem a vyceněnými zuby na vás řve: "Heeey! Já jsem advokát!"
"Nemůžu být hrdý na to, kde jsem se narodil," pokračuje Mike. "Nechtěl jsem si posrat zadek na týhle planetě, na tomhle kontinentě, ani nikde jinde. Ti, co tvrdí, že jsou lepší jenom proto, kde se narodili, jsou fakt čuráci."
"Hodně lidí jsou vlastneci jenom proto, aby měli lepší pocit z toho, že nejsou nikde," dodává Tré. "Víte," pšiká a nasazuje buranský přízvuk - "Dostal jsem svůj strý náklaďák támhle a své prasečí pero sem. Je to prostě perfektní! Proč bych měl sakra žít někde jinde, chlapče?"
Jste dobří v tom, nasrat se? Je tady někdo, kdo vás drží na uzdě?
Billie Joe: "Oh yeah. Myslím, že se dokážeme sobře nasrat, co?
Mike: "Jo, jsou tady nějaké věci, které nás drží v šachu - jmenuje se to East Bay. Právě teď jsme v něm a je tady dalších 2,000 takových kreténů - naši nejbližší přátelé - ti nás pak drží v šachu!
Neplete se, i když se Green Day podařilo dostat pryč vražednou směsici písní AC/DC a Journey. Vítězný koncert v rodném městě končí rituálním zničením nástrojů. Vědomě sleduji stěny rock'n'rollové historie, jmenovitě každého, kdo znal hodnotu zesilovače a ke zlomovému bodu a slova, které stojí za to křičet.
Mikova rozmazaná fotka Green Day je zrovna doma...

Foto: Mike zcela nepochopil pojem basový buben
Jejich ztvránění Hokey Cokey bylo neočekávané
Pění pro slávu: Billie Joe hraje jako emoční zhýřilec

kerrangpage66.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 62, 63

29. října 2011 v 20:26 | Magnumka
ALBA
NIMROD

(Relativně) komerční neúspěch alba Insomniac vštípil novou svobodu do psaní textů Green Day. Podnět k nejvíce experimentálnímu albu jejich první dekády.

LABEL: Reprise VYDÁNO: říjen 1997 PRODUCENT: Rob Cavallo & Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKKKK

Pozn.- triumvirát - spojení tří osob, tri-dimenzovat - složit ze tří, fokus - ohnisko

Věřte tomu nebo ne, ale v devadesátých letech nebylo obvyklé, aby kapely vydávaly alba častěji, než se střídaly Olympijské hry. To, co se teď zdá být rozostření činnosti, Nimrod, páté vydání plně-dlouhého alba Green Day, bylo jejich třetí za polední čtyři roky po Dookie z rou 1994 (díky kterému se kapela proslavila) a Insomniac z roku 1995 (které zpochybnilo zdravý rozum kapely, proč se stali slavnými).
O sedm let později by vydání American Idiot pubilkum a kritici, asi ne moc seznámení se základy práce Green Day a vynaloženou energií, chválili, že album má v sobě panoramatický prostor. Ale v roce 1997 překročili vzdálenost mezi rachotícími písněmi a písněmi omílajícími vše pořád dokola, které tvoří Insomniac a zdravě vypadajíce statečné tahy zachycené na show Nimrod jsou velkým skokem vpřed a provedli to za polovinu času, který kapela potřebovala k přípravě American Idiot. Přestože na Nimrodu není ani jedna špatná píseň, nefunguje album tak, jak by mělo. Jedná se o soubor, který do sebe příliš nezapadá a nezdá se, že by měl mnoho nápadů,. Jedná se o sbírku řachotících melodií a to není totéž, jako když máte tyhlety melodie, které splynou do bodu, kdy to vypadá, že patří k sobě. Části zvuku Nimroda jsou jako putování ve snaze prozkoumat hudbu; zkoumání sebe sama je vždy úspěšné, ale tento úspěch přichází za cenu tvaru a balance alba.

"Tak jak zní Green Day teď, začali svůj život právě tady."

I když, ne vždy. Začátek triumvirátu v Nice Guys Finish Last (song, který jde od dobrého ke skvělému nahrazení klasického kytarového sóla punk rockovým refrénem s průběhem dosahujícím brilantních výšek), Hitchin' A Ride, kde kapela našla dříve nevyužitý smysl pro pořádek a drama, a The Grouch, kde zaznívá protagonistické tvrzení songu 'was a young man who had big plans/But now I'm just another shitty old man (byl jsem mladík, co měl velké plány/Ale teď jsem jenom další posraný dědek)' navrhuje rozšíření obzorů. Redundant, čtvrtá stopa alba, se s krásou třpytí při svém drnčení přesných riffů podpořených kapelou, která nikdy dříve nezněla tak tri-dimenzovaně. Lyrický refrén 'I love you' is not enough/I'm lost for words ('Miluji tě' nestačí/ztratil jsem řeč)' odhaluje emotivní prohlášení, které dokonale ladí s hudbou tak majestátně, jako právě toto.
Jinde však Nimrod ztrácí fokus. Následující tři písně - Scattered, All The Time a Worry Rock - t ovšechno jsou skvosty, ale skvosty, jeichž zvuk jde bok po boku s idividualitou. Druhá polovina alba, tak jako to v době CD bylo obvyklé, začíná s podobným bouráním hranic; Jinx, Haushinka a Walking Alone připadají spíše jako jeden blok hudby, než jako tři samostatné sklaby. Škoda, protože tohle je to, čím si zalouží být.

kerrangpage62.jpg

ŘÍJEN 1997

Může to znít jako základní strukturální nedostatky - což v jistm smyslu jsu - ale tyto chyby stupňování jsou zastíněny kvalitou textů. Uptight udělal All Star Team prostřednictvím této klamné jednoduchosti a refrén, který spadá a stoupá je v rozporu s tím, co se píše v příručce pro skladatele. Platypus (I Hate You) zůstávázatím nejrychlejší písní, kterou Green Day nahráli, působí na více hardcorověji smýšlející posluchače, kteří si přáli, aby přilili benzn do ohně o něco častěji. Reject a závěrečná sklaba Prostetic Head - s refrénem 'Do or die/No reply/Don't deny that you're synthetic/You're pathetic (Udělej nebo chcípni/Žádná odpověď/Nepopírej, že jsi syntetický/Jsi ubohý)' - jsou taky krásné, zářivé ve své vlastní žluči.
Ale je tam samozřejmě Good Riddance (Time Of Your Life), která se zařadila jako hlavní píseň na Nimrod. Krásná balada s hořkosladkou pachutí, až se zdálo, že ne všichni posluchači jí budou věnovat pozornost. Píseň možná nepomohla při prodeji alba k nějaké vysoké příčce - ceosvětově se Nimroda prodalo půlka toho, kolik se prodalo Insomniac, kterého se prodala půlka toho, kolik se prodalo Dookie - nicméně se dokázalo, že hudba kupiny by mohla přesovahot jejich obvyklou oblast působení, dokázali něco, co by v budoucnu mohlo přijít vhod.
Je pravda, že Nimrod je spíše vadný kousek, ale na druhou stranu obsahuje některé momenty skutečné kreativity a na ně se vyplatí zaměřit pozornost, protože budete vědět, že tak, jak zní Green Day teď, začali svůj život právě tady s Nimrodem.
[Ian Winwood]

Tracklist: Nice Guys Finish Last / Hitchin' A Ride / The Grouch / Redundant / Scattered / All The Time / Worry Rock / Platypus (I Hate You) / Uptight / Last Ride In / Jinx / Haushinka / Walking Alone / Reject / Take Back / King For A Day / Good Riddance (Time Of Your Life) / Prosthetic Head

kerrangpage63.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 60, 61

29. října 2011 v 19:43 | Magnumka
PŘÍBĚHY

VYHOŘENÍ!
Na jaře 1996 opustili Green Day své Evropské turné a vyčerpaní odletěli domů. Znepokojení fanoušci se obávali, že by to mohl být konec...
[Text: Ian Winwood]

Vezměme v úvahu toto: v letech, které předcházely roku 1996, zažili Green Day veškeré noční můry turné. Prohlídli se Evropské squaty, kde Billie Joe Armstrong chytil vši. Hráli na Woodstocku 1994, kde Miku Dirntovi hulvát z ochranky vyrazil zuby a kapela musela být evakuovaná vrtulníkem z místa připomínající uprchlický tábor. Turné po Spojených Státech v přestavěné mobilní prodejně knih - v New Orleans kapele ukradli vybavení a i přesto hráli na dalším koncertě. Vzhledem k tomu, jak hrozné musí být podmínky, aby zrušili koncerty?
Ale právě tohle Green Day na jaře roku 1996 udělali. Měli turné přes nově emancipovaný Východní Blok, skupina se rozhodla ke škrtnutí ostatních dat a odletěla domů do Kalifornie. Místa, hudebníci i personál se octli při nejmenším v chaosu. Byli na "místě" - kde nebylo stage - ve východní části Berlína se Američané polekali, když ze všech budov okolo slyšeli rány výbchů dynamitu v rukách lidí od demoličů. Další noc zmizel pořadatel koncertu s plnou taškou peněz, když předstíral zranění a zmizelze scény vzadu sanitky. Pro kapelu, která se objevila na titulní straně Rolling Stone - nejen to, ale tak zaplatili dluhy z přetrvávajícího chaosu v Evropě o pět let dříve - to byla nežádoucí exkurze.
"Totálně jsem vyhořel," řekl Mike v rozhovoru pro Guitar World v roce 1997. Pro velkou část Evropského turné, o které se basák zmiňoval s kamennou tváří, prý převládal bolehlav ze všech párty turné. "Byli jsme na cestách celých pět let."
Ale situace, ve které se Green Day octli byla výsledkem víc než jednoho špatně zorganizovaného zámořského turné. Každý, kdo má uši slyšel, že varovná znamení byly již na místě. Propagační kampaň, která doprovázela vydání, byla nápadná svou absencí. Kapela se zavázala, že nebude poskytovat žádné rozhovory a původně neplánovali žádné videoklipy (v 90. letech byl videoklip hlavním krokem k odbytu alb). Když jeden natočili, Geek Stink Breath, byl klip stažen z denních playlistů, kvůli jeho znepokojujícím záběrům dentálního zákroku.
Navzdory tomu, že čtvrté album Green Day bylo v USA na cestě ke svému doule platinovému statusu, mnozí komentátoři popsali Insomniac jako komerční selhání, jako kdyby rekordní prodeje byly jediným měřítkem stojící za uznání. Dokonce reportér business show v denní Americké show Live With Regis And Kathie Lee - myslím This Morning bylo předloženo lidmi s oranžovou kůží - došlo k jednání. Ve většině z těchto cest byli Green Day daleko od domova.

"Z BYTÍ NA STAGE UŽ NEJSEM NADŠENÝ"
Billie Joe Armstrong

Před odchodem z nevydařeného turné kapely po Evropě, Billie Joe udělal interview s Tomem Lathamem z Amerického rckového magazínu Rip. Pocit rozčarování, které bylo ke čtenáři dopravena ve většině z nehlídané diskuze mezi umělcem a novinářem, by mohla být jen stěží lépe vymalované. Songwriter oblečený celý v černém odpověděl na každou otázku, během čehož zíral na podlahu.
"Jsem na místě, kde opravdu nechci být," řekl. "Někdy mám pocit, že ztrácíme vášeň pro hraní hudby. Je to v prdeli, když ztratíte vášeň pro to, co máte rádi - pak je to jako: je tohle manželství zralé na rozvod, nebo co?
Latamovo doporučení, že by si Green Day měli udělat trochu volno a obnovit jejic kouzlo - navrhl Billiemu Joe odejt na pustý ostrov a zůsta tam dva roky - frontman odpověděl: "To by bylo hezké." Proč? "[Protože] si teď prostě neužívám života, opravdu ne. Jsem tak rozházený, že nemůžu ani mluvit. Jo, mám pocit, že stárnu [během tohoto rozhovoru bylo Billiemu 24 let] a jsem tím tak trochu zahořklý. Už nejsem nadšený, když mám jít na stage a opravdu jsem se snažil přesvědčit, že jsem byl... Myslím, že je to stres, být celou dobu před všemi těmi lidmi, každý den. Je to jako 'Opravdu mám pocit, že do sebe musím hodit další kotel kávy nebo flašku vína před tím, než půjdu na scénu, abych to udělal znovu? Jen proto, abych se připravil?'."
V rozhovoru s tímto reportérem osm let po události řekl Mike, že v té době vždycky "dostával záchvaty paniky". Billie Joe: "Celé tohle období pro nás nebylo nejlepší. Všichni v kapele dostávali záchvaty paniky. Dělali jsme hloupé věci, jako např. snažit si dělat manažery sami sobě. A když jsme hráli živě, tak jsme hráli příliš rychle. Něměli jsme vyjeté koleje, takže i show zněly jako bychom se to snažili už mít za sebou. A podstatě jsme se snažili."
Zatímco se dělo toto, Billie Joe se přiznal k zábevnému přemýšlení nad rozpuštěním Green Day. Ale tak rozčarovaný, jak byl on i jeho spoluhráči, ani jednou neztratil úctu k umění psaní písní. Kdyby Green Day v roce 1996 zanikli, jejich hlavní skladatel by, řekl, psal písně "do konce života."
Ukázalo se však, že jediná věc, kterou skupina potřebovala a kterou opravdu nikdy neměla bylo: dát si voraz. Doma byli schopni být krok od toho neustálého hluku podnikání v hudbě, tři hudebníci byli schopni získat další rozkoš, kterou potřebovali: smysl pro perspektivu. Změnili názor, který měli o dva roky dříve, že čím víc toho umělec má, tím je šťastnější. Navzdory beútěšných slov Billieho Joe byli Green Day za 18 měsíců zpátky s albem, které uvádělo jejich nejlepší a nejživější písně do dnešních dní.
Krize zažehnána.

kerrangpage60.jpg

Foto: Chtěný a "přepracovaný" Billie Joe Armstrong, 1996

kerrangpage60.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 58, 59

29. října 2011 v 19:40 | Magnumka
OTÁZKY
MALÝ MUŽ, VELKÁ HUBA
Velebení vtipu a moudrosti pana Billieho Joe Armstronga...
  • "Myslím, že jsem se změnil ve velikosti. Bylo tady období tlustého Elvise, kterým jsem prošel a teď jsem v období vychrtlé verze tlustého Elvise."
  • "Přišel ke mně chlpek a zeptal se: 'Co je punk?' Tak jsem skopl pudlici a říkám: 'Tohle je punk!' No a on skopnul pudlici a řekl: 'Tohle je punk?' a já říkám: 'Ne, tohle je trendy.'"
  • "Nikdo z téhle kapely neodchází, dokud to není potvrzeno."
  • "Někteří lidé mi říkají Billie Joe, někteří mi říkají Billie. To je vpořádku. Můj tchán mi říká BJ a je taky jediný, kdo může."
  • "Prostě píšem dobré, jednoduché songy, na které lidi reagují. Nepotřebujou slyšet 15ti minutové kokainové masturbace rychlých kytar a nedáváme jim to."
  • "Nikdy bych nechtěl být prezidentem. Musíte být povýšený nad to, že chcete být rocková hvězda, ale chtít být prezidentem Spojených Států znamená,že musíte být arogantní ke všemu."
  • "Jsem si jistý, že až přijde můj čas, budu si s Tím Nahoře muset vyříkat pár odlišných názorů. Ale alespoň nejsem Michael Jackson s Elvisem Presleym, kteří čekají v nebi až mi nakopou prdel."
  • "Na střední jsem nebyl ten typ děcka, které by mlátili. Myslím, že jsem byl tak trochu neviditelný. Jako bych neexistoval."
  • "Ze všeho nejvíc lituju toho, že jsem album Insomniac nepojmenoval Jesus Christ Supermarket."

kerrangpage58.jpg

  • "Je tam jakási průměrnost, se kterou nechci mít nic společného."
  • "Být nasraný mladý muž je sexy, ale být starý zahořklý bastard je úplně něco jiného."
  • "Dáváme zábavu zpět mezi disfunkční."
  • "Za celý svůj život jsem nikdy nebyl s grupie. Oženil jsem se hodně mladý."
  • "Jak bych mohl očerňovat 'NSYNC? Je to jako mlátit třinácti-letou holku."
  • "Nikdy jsem si nemyslel, že by mi mohlo být nepříjemné to, kde teď jsem."

kerrangpage59.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 56 - 57

29. října 2011 v 19:29 | Magnumka
ALBA

INSOMINAC

Green Day se s Dookie stali nejoblíbenější kapelou světa. Na následujícím Insomniac se začalo projevovat napětí...
LABEL: Reprise VYDÁNO: říjen 1992 PRODUCENT: Rob Cavallo PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKK¨

Pozn.- tweaker - kompulzivní lhář, zloděj, narkoman na metamfetaminu

Jednou z největších ironií rock'n'rollu je, že spousta kapel sní o slávě a úspěchu, ale pak zjistí, že úspěch z nich udělá mizernou kapelu. Ačkoli Green Day nikdy nemohli být oviněni z dvoření se mainstreamovéhmu patolízalství ve vedení - Dookie z roku 1994 a jeho osmi miliony prodaných kopií, které bylo nicméně jejich odměnou za vytvoření jednoho z nejlepších pop-punkových alb všech dob - i když po mnoho let se to muselo zdát jako nemotorná cena útěchy.
Ve skutečnosti v rozhovoru pro Holandský magazín OOR o tom, jak kapela připravuje vydání Insoniac, jejich čtvrtého alba a následovníka Dookie, frontman Billie Joe Armstrong přiznal, že toho "měli plné zuby" a v jednom bodě: "dokonce jsem uvažoval o odchodu z kapely." O textech nového alba řekl, že se nechali inspirovat "chvílemi života, které mně serou, díky věcem co se dějou kolem mě. Nutí mě to být cynickým." Příkré připomínky muže v míru se světem.

"SBÍRKY PÍSNÍ JSOU ZAŠKRCENY OKOLNOSTMI, KTERÉ V NICH BYLY VYTVOŘENY"

Chcete-li přirovnání, pak je Insominac pro Green Day něco jako In Utero pro Nirvanu - hrozně rozzlobené "fuck you" o stresu a kecech života v záři reflektorů. Ale nespokojenost Nirvany se projevila v asociálních výbuchách hluku, zatímco hněv Green Day byl sdělen pomocí slov Armstronga. Ačkoli není jedním z nejveselejších textařů, na Insomniac jsou jeho formální dopisy naočkované dávkou podezření a zlomyslnosti. Začáteční sloka alba: 'Stranded... lost inside myself/My own worst friend/My own closest enemy/I'm Branded... maladjusted (Zkroucený... ztracený uvnitř sebe/Můj nejhorší přítel/Můj nejbližší nepřítel/Jsem označený: Nepřizpůsobivý)" (Armatage Shanks). A zatímco se zpěvák mohl nechat inspirovat známými místy a tvářemi - Tight Wad Hill, řekl Armstrong Rolling Stone, že si vzal jméno z výhodného postavení v jeho rodném městě, kde "hodně tweakerů přijde a hraje... oběť pošuků a veteše"; Brain Stew byla přezdívka kamaráda Jamese Washburna - lyricky jeho vztek byl daleko víc univerzální. Ve Walking Contradiction střílí na slávu ('My wallet's fat and so is my head - Moje peněženka je tlustá stejně jako moje hlava') a refrén Panic Song zvesela vyplňuje: 'The world is a sick machine/Breeding a mass of shit (Svět je nechutný stroj/Způsobující hnŕomadu hoven).' Welcome To Paradise (Vítejte v ráji), opravdu.
Po hudební stránce se Insomniac zdá jako řez do stejného masa jako Dookie. Poslechněte si album teď, když si můžete pustit kolekci písní, jejichž zvuk přiškrcovaly okolnosti, kterými byly tvořeny. Jestliže Dookie bylo bezproblémové a radostné (alespoň po hudební stránce) a Nimrod z roku 1997 si pohrával s myšlenkou začlenit do zvuku tria nové elementy, Insomniac byla práce, která se držela vzorce, ale ve slabší výzbroji než v minulosti.
Není to překvapivé, když si uvědomíte, jaký tlak byl kladen na ramena Armstrongova psaní a fakt, že se Insomniac vynořilo jenom rok po jejich průlomu. "Když jsem se podíval na nahrávky, které přišly po Dookie," přiznal se Armstrong Alternative Press v roce 2008, "Asi jsem si na Insomniac měl nechat delší čas."
Ve prospěch alba mluví smysl pro naléhavost, vedlejší produkt cesty na které on a producent Rob Cavallo - který režíroval taky Dookie - přistoupili k poradě. "Pokaždé když jsme se pustili do nahrávky," řekl bubeník Tré Cool Rolling Stone v roce 1995, "řekli jsme, 'Hele, to je ono. Vymáčkneme poslední kapku energie, kterou máme a zahrajem to do dvou minut. A pak budem odpočívat..'"

kerrangpage56.jpg
ŘÍJEN 1995

Výsledky jsou dobré a se záblesky síly. Stop-start prvního singlu Geek Stink Breath (který vypráví o hrůzách zneužívání metamfetaminu) stojí v kontrastu se zbytkem alba, kde jsou vteřinkové refrény, v jejichž dovádění se ztratíte, zatímco v bližším Walking Contradiction a Stuart And The Ave. téměř připomínají sadné melodie Dookie. Jinde, Tigh Wad Hill, Armatage Shanks, Brat a No Pride jsou všechny naprosto přijatelné pop-punkové songy - ale "naposto přijatelné" přestalo být dost dobré o rok dřív.
Svět souhlasil a když album v Americe debutovalo na druhou příčku, jeho prodej, který činil dva miliony kopií, byl poměrně zklamáním. MTV během dne odmítlo pouštět příšerný videoklip ke Geek Stink Breath. Mělo problém s vytrháváním zubu.
"MTV bude pouštět T&A," postěžoval si Armstrong New York Daily News, "ale nemůžou pustit lekci zubní hygieny."
Přesto je Insomniac i nadále zásadním kusem v puzzle Green Day. Jak řekl Mike Dirnt Australskému časopisu Blunt začátkem tohoto roku: "V popularitě Green Day bylo určitě klidové období, ale myslím, že to byly 'tvarovací' léta k získání toho, kde jsme teď... Bez Insomniac by nebylo 21st Century Breakdown." Má pravdu chlapec.
[Rod Yates]

Tracklist: Armatage Shanks / Brat / Stuck With Me / Geek Stink Breath / No Pride / Bab's Uvula Who? / 86 / Panic Song / Stuart And The Ave. / Brain Stew / Jaded / Westbound Sign / Tight Wad Hill / Walking Contradiction

kerrangpage56.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 52, 53, 54, 55

29. října 2011 v 19:28 | Magnumka
Pozn.- Modus operandi - chtěný či nechtěný typický styl a postup činnosti, práce (např kriminální vlivy)

PŘÍBĚHY

Foto: Další výlet do Hamleys se ukázal jako příliš vyčerpávající
[Foto: Kathleen Megan]

kerrangpage52.jpg

DĚCKA NEJSOU VPOŘÁDKU
Když skončilo světové turné s Dookie, Green Day byli nejžhavější Americkou kapelou. Ale byli štastní? Sakra ne...
[Text Ian Winwood]

kerrangpage52.jpg

Skutečnost, že je někdy hodně šokující, když získáte více, než jste očekávali, protože nakonec dostanete méně, byla pro Green Dy ponaučení stejně jako turné na podporu neuvěřitelně úspěšného Dookie. Jednalo se o cestu, která viděla skupinu jezdit od zahájení Lollapaloozy 1994 v karavanu - kde se i zde fanoušci řítili pro lístky, aby neprošvihli Kalifornský set - stali se hlavní hvězdou největších krytých prostor v severní Americe, hokejových arén stejně jako slavného Torontského Maple Leaf Gardens a Nasa Veterans Memorial Coliseum na Long Islandu.
"Jsem jen vyčerpaný," řekl Billie Joe Armstrong Entertainment Weekly v roce 1994 během posledních dní turné, které následovalo po vydání třetího alba Green Day. "Totálně. Překonali jsme sami sebe velmi vážnou cestou. Taky mám problémy s insomnií, takže je pro mě těžké spát. To je věc, na kterou se těším nejvíc: budu spát do konce roku."

"VŠECHNO ZAČÍNÁ BÝT TAK MATOUCÍ"
Billie Joe Armstrong

Jednou z pozoruhodných věcí o Bay Areyském triu v devadesátých letech je to, jak tvrdě pracovali - a pořád. V té době to Tré Cool okomentoval: "[kapela] zavádí nějaké opravdu pitomé hodiny aby byli považováni za lenochy." Ale v roce 1994 dřina, kterou tato mladá skupina vydržela byla také doprovázena obrovskou změnou obojího - štěstí a perspektivou - změny jak dobré, tak špatné. Komerční úspěch Dookie znamenalo, že kapela zbohatla - to samo o sobě nebylo nežádoucím důsledkem, i když snaha zbohatnout nebylo pro Green Day modus operandi. Ale fakt, že tváře tvůrců byly v televizi stejně jako popové hvězdy mainstreamu, vedl k nevrlosti některých severokalifornských punkových scén, které je pomohly vytvarovat. Stránky dopisů Berkeleyské punkové bible Maximum Rocknroll překypovaly stížnostmi jejichž fixace na kapelu by se mohla dát nazvat posedlostí. Na novém graffiti nápisem, který se objevil na zdi na záchodcích v 924 Gilman Street stálo: "Billie Joe must die (Billie Joe musí zemřít)."
"Většina 'hlavních p' punkáčů jsou příliš přizpůsobiví ve své neshodě," řekl jeden dlouholetý Bay Areyský fanda s nickem Toxsima - vyňato zknihy Rebels With A Cause. "Nedávalo mi to smysl, proč lidi nebyli rádi, že tři malí huliči dopadli dobře. Proč bylo nutné nenávidět obecně rozšířené uznání na vyšším levelu, když v hloubi duše je to všechno, v co doufá každý tvůrčí typ?" O Gilman Street Armstrong řekl: "Vážně se tam nemůžu znovu vrátit. Budu si toho vážit po zbytek mého života, ale věci jsou teď jiné."
Tak matoucí a ubližné jako některé tyto útoky mohou být - památné. Dookie bylo teprve druhým punk rockovým albem, které se ve Spejných Státech stalo platinovým - následovalo Never Mind The Bullocks od Sex Pistols, které bylo platinové už 14 let - Green Day se starali o jiné záležitosti. Jejich manažerské solečnosti ukázali dveře po tom, co song J.A.R. údajně unikl do rádií a zcela jistě nerozumně se rozhodli dělat si manažery sami. Odskočme od skupiny, Armstrong a Cool se oženili a brzy na to se stali otci, frontman syna Joeyho a jeho spoluhráč dcery Ramony. V pozadí se zasnoubil i Mike Dirnt.
Na téma, jak rodičovství změní váš život, prohlásil Cool, že už pak nemůžete: "vytáhnout zbraň a odstřelit se i když je tady něco, co se vám na sobě nelíbí, protože mimino by mohlo zrovna spát."
Připuštěním tohoto hurikánu aktivit, byli Green Day povinni zajistit, aby své myšlenky koncentrovali na trochu materiálu, který by měl následovat album, které se stalo fenoménem. Ale zatímco písně, které tvoří Dookie popisovaly dokonale přizpůsobené charakteristiky frustrace z dospívání zabalené v hudbě často sladší než žvýkačky, ostré změny okoloností zajistily, že album přineslo požadavek, aby jeho následovník byl tvořen z hlubších a temnějších částí. Na Dookie Armstrong zpíval, že mu matka říká: 'To get a job, but she don't like the one she's got (Sežeň si práci, ale ona sama nemá ráda tu svou)'. Sotva o rok později to byl Armstrong, kdo se stal rodičem. V důsledku toho bylo čtvrté album první, které Green Day nenahráli jako kluci, ale jako muži.
"Všechno se stává tak matoucí," řekl Spinu v roce 1995. "Jakmile se zbavíte problémů, které jste měli předtím, jako je finanční nejistota, může se naskytnout něco jiného. Nechci ničí sympatie. Jen chci být pochopen."

Foto: Backstage Lollapaloozy červenec 94: kolektivní koncentrace při dělání skupinových fotek je obtížná

kerrangpage52.jpg

Narávání písní, které by formovaly Insomniac se konalo od dubna do června 1995 v Hyde Street Studios v San Francisku. Sezení opět produkoval Rob Cavallo. Název alba byl odvozen od domácího života Armstronga, zejména díky jeho synovi, který o nenechal vyspat. Víc než tohle, i když dosahovalo vynikajících čísel, Insomniac dokonale zachycuje pocit neklidu a to i paniku, která se rozšířila v celé hudbě kapely, jako inkoust v pitce.
Ačkoliv bylo nahrávání nějaké krátké, producent alba byl na pochybách. Občas byla nálada vysoko a v druhé chvíli směřoval Rob Cavallo k slzám utrpení. Na otázku, zda se vedení Warners pokoušelo přepadnout Hyde Studios se svýma zvědavýma ušima, Cool řekl: "Venku na mně někdo čeká s pistolí."
Skupina vešla do studia s 22 songy - včetně raného návrhu, který se později změnil na Good Riddance (Time Of Your Life) - ale vyšli jen se 14ti. V době, kdy rockové kapely natahovaly své končetiny po éře CD, kde je albu poskytnut větší časový rozsah, než co dovoluje vynil, Green Day se pohybovali v opačném směru. Zkracovali. Insomniac má necelých 33 minut, což znamená, že průměrná délka písničky se spíš blíží dvou minutám, než třem. V té době Armstrong žertoval , že písně alba "původně trvaly hodinu, ale hráli jsme je tak rychle, že jsme jejich délku stáhli na polovinu."
Vrozený smysl pro melodii skupiny teď stranou, Insomniac se od Dookie výrazně liší. Hraní je tvrdší, krutější, vytrvalejší; texty jsou informační o pocitu odcizení, který už není tak roztomilý. 'You better swallow your pride/Or you're gonna choke on it (Radši spolkni svou hrost/Nebo se tím zadusíš)' varuje vypravěč v No Pride před tím, než dodá: 'You better digest your values/Because they turn to shit (Radši přehodnoť své hodnoty/Protože směřují k hovnu)'. O troje dveře výš je Panic Song se svými neustálými trhavými přídavky a textem, který popisuje svět jako: 'A sick machine/Breeding a mass of shit/With such a desolate conclusion/Fill the void with (Nechutný stroj/Způsobující hromadu hoven/S takovým dezolátním koncem/Naplnit prázdnotu pomocí... Nezajímám se)'.
Green Day už nadále nebyli roztomilými spratky, do kterých se před rokem Amerika zamilovala. Artwork Insomniac představil obrázky jako Strýčka Sama jak se modlí na kolenou a ženu v domácnosti, jaké byly možno vidět v reklamách v 50. letech, jak drží zbraň u hlavy svého spícího manžela. První single alba, Geek Stink Breath vypráví příběh o metamfetaminové závislosti ("škaredá píseň pro škaredou drogu," jak říká Dirnt) přišel spolu s videoklipem ukazující, záběry jednoho kamaráda kapely na zubařském křesle při trhání zubu. Později video k songu Brain Stew, kde je kapela potahaná na sedačce po skládce odpadu, bylo natočené ve značně mdlých barvách. Armstrong zvedne noviny ze sutě, koukne na ně a pak je hází zpět mezi odpad.
"Insomniac vypadalo jako smutná nahrávka bolestivých věcí, u kterých jsem zjistil, že je to velmi těžké je poslouchat," řekl Lawrence Livermore novináři Gillianu G Gaarovi. "Vždycky jsem o om přemýšlel jako o jejich In Utero."
Čtrnáct let po jeho vydání zůstává čtvrté album Green Day šokujícím svědectvím toho, co můžete v životě cítit, když vše míří k platině. V době, kdy se k nim hodně lidí z punkové komunity obrátilo zády - ironicky, v hodině kdy udělali svou nejkrutěší a nejbezútěšnější hudbu - trvalo to rok, odporné bohatství a neustálé otřesy připomínaly třem hudebníkům, že jediní lidé, na kterých opravdu záleží byli jiní. To bylo s Insominac - Green Day dokázali, že nebyli nikomu zavázáni, ani sami sobě.
Foto: Ukažte nějaké nadšení kluci -hrajete v Madison Square Garden

kerrangpage52.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 48, 49, 50

29. října 2011 v 19:27 | Magnumka
INSPIRACE
POD VLIVEM
Kapely, keré pomohly formovat největší punk rockovou skupinu světa

OPERATION IVY

"Když přemýšlím nad klasickými zvuky, pokud jde o punk rock, napadají mě Operation Ivy," řekl Mike Dirnt Kerrang! v roce 2005. "Oni to fakt trefili, ať už jde o zábavu či politiku. Pokaždé udeřili hřebíček na hlavičku." Vůbec první show Green Day, byla na stejném plakátě, jako úplně poslední show Operation Ivy, ale skupina měla k Albánské ska-core kapele takový respekt, který je vedl k nahrání notoricky známé coverky Knowledge od Operation Ivy na své EP Slappy: tato píseň zůstala jádrem jejich koncertových setů po několik let. Kytarista Operation Ivy, Tim Armstrong (později znýmá jako "Lint") a baskytarista Matt Freeman zrovna zakládali Rancid a po cestě se snažili nabalit Billieho Joe Armstronga. Naštěstí pro Mika Dirnta a budoucího bubeníka Tré Coola, nabídku odmítl a soustředil se na svou vlastní kapelu.
Doporučujeme:
Energy (Lookout!, 1989)

HÜSKER DÜ

Pokud se chtěli Green Day ujistit, že přechod od indie labelu k majoritnímu nemuselo nutně znamenat "vyprodáno," mohli si vzít jako předlohu např. keriéru Hüsker Dü. Kapela z Minneapolis jejíž melodický hardcore ovlivňoval punkový zvuk, byla pro Billieho Joe Armstornga a jeho vlastní psaní písní zřejmou inspirací. Důkazem je, že některé ze svých nejlepších prací po přesměrování z SST k Warners: věru, Green Day přehráli Don't Wanna Know If You Are Lonely z jejich Warnerovského debutu Candy Apple Grey na B-side singlu Warning. Je smutné, že tvořivé napětí mezi frontmanem Bobem Mouldem a bubeníkem Grantem Hartem vedlo k tomu, že se kapela v roce 1987 rozpadla. Stalo se to ještě před tím než dosáhli skutečného komerčního úspěchu. V post-Nevermindovské éře by se Mould měl raději více věnovat své další kapele Sugar..
Doporučujeme:
FLip Your Wig (SST, 1985)
Foto: Hüsker Dü: Hádka

kerrangpage48.jpg
CHEAP TRICK

Green Day mají za sebou už dost dlouhou cestu z omezeného militantního punk rockového ethosu, který řídil Berkeleyský 924 Gilman Street po dramatické 21st Century Breakdown. Billie Joe Armstrong má zásluhu na oživení postoje pop-rockového Illinoiského outfitu Cheap Trick a jejich dalším rozvoji. "Chtěli jsme se vyvíjet přirozeně," řekl Armstrong MTV o ambicích tria. "Nebylo žádné rozhodnutí jako: 'Takhle budeme znít', ale mám rád Cheap Trick. [Snažíme se] se přijmout ten power-pop nebo ten pop-punk nebo jak to chcete nazývat, a natáhnout se do míst, která jsou dál, než jsme kdy byli." Mimochodem online záběry toho, jak hrají nejznámější track od Cheap Trick, Surrender, byly pořízeny v CBGB v dubnu 2001.
Doporučujeme:
Heaven Tonight (Epic, 1978)

THE REPLACEMENTS

Byla to Billieho sestra, která zpěvákovi představila The Replacements: Armstrongvi bylo teprve 15, když byl svědkem jedné chaotické, opilecké show Minneapolské kapely ve Fillmore v roce 1987, připustil, že koncert "změnil celý můj život."
"Kdyby nebylo tohodle koncertu," řekl později Armstrong novináři, "možná bych strávil čas hraním ve speed metalových kapelách." Armstrong je taky držitelem rekordu v ohlasech na Paula Westerberga, o kterém prohlásil, že je "kurva že génius" a Westerbergova sebekritická slova zřejmě měla dopad Armstronga a na psaní jeho vlastních písní a to zjeména na počátku srdceryvných hymn dospívající touhy Green Day.
Doporučujeme:
Hotenanny (Twin/Tone , 1983)

THE WHO

Vliv The Who na punk rock nelze popřít. Jejich bouřlivé první show se vyznačovaly agresí, ničením a domýšlivým postojem. Debut Londýnského kvarteta z roku 1965, My Generation, zaujal v kolektivním srdci Green Day speciální místo: titulní skladba alba byla přehraná jako cover na EP Sweet Children v roce 1990 a jejich jednou z posledních nejčastěji hraných hymen The Kids Are Alright, kterou zahráli pro AOL v září 2004. Tommy (1969) od The Who a později Quadrophenia z roku 1973 bylo také plánováno jako rocková opera a sloužily jako prubířský kámen pro vlastní sub-žánr Green Day s American Idiot a 21st Century Breakdown.
Doporučujeme:
Quadrophenia (Track/Polydor, 1973)

SEX PISTOLS

Kontroverzní londýnský Never Mind The Bollocks navždy změnil Armstrongův život. Když jako patnáctiletý hrál Holidays In The Sun, metalová alba se rychle stala starou vzpomínkou. Jednoduché akordy kapely ovlivnilo Armstrongovo psaní písní a Lydonův posměšný politický názor na politiku ho zasvětil do jeho textů. "V té době přišly na řadu vokály, Rozhodně jsem chtěl zničit svou minulost a vytvořit pro sebe něco nového," řekl Armstrong Rolling Stone.
"Kdykoliv se něco snažím vytvořit, odkazuju se na Sex Pistols; pokud jde o hudbu, ukáže vám to, jaké jsou možnosti."
Doporučujeme:
Never Mind The Bollocks (Virgin, 1977)
Foto: Cheap Trick: Vliv TIma Malleta vytvořil silný předěl
John Lydon ze Sex Pistols: Hrdina mladistvého Armsrtonga

kerrangpage48.jpg
THE RAMONES

Se čtyřmi akordy a vědomě hloupými texty The Ramones ovládli v 60. letech pop a hráli Marhalla v krkolomné rychlosti, čímž vytvořili ašblonu pro punk rock, jak ho známe dnes.
V roce 2002, když byl kvartet Queens uveden do Rock And Rollové Síně Slávy, vzdali jim Green Day hold na "Da Bruddas" tím, že na ceremoniálu zahráli Teenage Lobotomy A Blitzkrieg Bop. Berkeleyské trio přisělo songem Outsider na album We're Happy Family z roku 2003, což je hvězdami nabité tributové album The Ramones. Mluvíme-li o Joeym Ramonovi po zpěvákovi smrti, v roce 2001, Armstrong uvedl: "V podstatě to byl král punk rocku.
Doporučujeme:
Ramones (Sire, 1976)

BUZZCOCKS

Vydáním jejich EP Spiral Scratch u společnosti New Hormones v lednu 1977 udělalo z Manchasterských Buzzcocks první Britskou punkovou kapelu, která vybudovala svou vlastní nahrávací společnost. Byli taky jednou kapelou ze třídy 77 (Class Of '77), která měla smysl pro pop a texty držící se při zemi - převážně o vztazích a doručovali je s ohnivou intenzitou. Obdiv Green Day k něčemu zakázanému nebyl tak úplně opětován; potom kytarista Buzzcocks, Steve Diggle, potkal kapelu a poznaenal: "Neměl jsem ponětí, kdo to je. A oni nejsou punkeři." Nevrlý starý hajzl.
Doporučujeme: Another Music In A Different Kichen (United Artist, 1978)

THE UNDERTONES

Podle otázek Kerrang! z roku 2005 na nominaci hudebníků pro jeho fantastickou kapelu, vybral Billie Joe Armstrong kolísavý tón vokálisty Feargala Shakeyho z The Undertones jako frontmana.Nejlépe známý pro jejich nadčasovou hymnu Teenage Kicks, kvinteto Derry si vzalo chytlavé kytarové tóny garážového rocku a glamu a psali písničky zaměřené na dospívání na sturm und drug (bouřlivé a drogové) dospívání. Detektivní práce online byla opět zaznamenaná, když Green Day na CBGB zahráli Teenage Kicks jako část jejich pontánní show na místě v roce 2001.
Doporučujeme:
The Undertones (Sire, 1979)

THE KINKS

Album od Green Day, Warning z roku 2000 mohlo nést těžký vliv British Invasion od The Kinks, ale kapela zahrála jejich materiál na show už v roce 1994, když přehráli Tired Of Waiting For You na B-side Basket Case. Dluhy Anglické kapely na Warning byly jasné: Fashion Victim dává odkaz na Dedicated Follower Of Fashion, zatímco titulní skladba má bassovou linku připomínající Picture Book z alba The Kinks Are The Village Green Preservation Of Society z roku 1968.
Doporučujeme: The Kinks Are The Villge Green Preservation Of Society (Pye, 1968)

Foto: Steve Diggie z Buzzcocks "Nevrlý starý hajzl"
The Ramones: Výška spoluhráčů není omezení
The Kinks: jeden módní výstřelek

kerrangpage48.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 42 - 47

29. října 2011 v 19:21 | Magnumka
Předem říkám, že překlad není zrovna eňo ňuňo.. Nezlobte se, ale levé sloupečky těchto scanů jsou rozmazané, takže některé slova nejdu přečíst vůbec, jiné jenom částečně..

Pozn.- DIY - Do It Yourself - udělej si sám

PŘÍBĚHY

Foto: Něco v co věřit: punkoví hrdinové 90. let The Offspring

kerrangpage42.jpg

ZDEMOLUJTE TO!
S Dookie nás punk prorazil do mainstreamu.
Ale ne všichni přivrženci se dvořili se slávou a bohatstvím...
[Text Paul Travers]

Když Geffen Records na začátku roku 1991 podepsali smlouvu s Nirvanou, doufali v album, které by posunulo label tak jako to udělalo album Goo od Sonic Youth, skřížení skromnosti a úspěchu, jehož se prodalo čtvrt milionu kopií. To, čeho dosáhli s Nevermind byl skutečný fenomén, který zastínil tyto údaje o prodeji a co je důležitější, zcela změnil tvář mainstreamové hudby.
Nezávislý filmař Dave Markey natočil dokument s názvem 1991: The Year That Puk Broke, ve kterém se zaměřil se na chaotické Sonic Youth, Evropské turné toho roku ale také mluví o show, ve krerých účinkuje Nirvana, Dinosaur Jr. a Babes in Toyland. Scéna, která se rozrůstala měla stejně jako grunge kořeny v punku a hardcoru. Alespoň zpočátku se prosazovala etika DYI a do prdele-s-tím-co-si-lidé-myslí. Tohle se však rozrostlo z post-punkových školáků R.E.M., Violent Femmes a Pixies. No a stylový grunge byl mišmaš punku, metalu, alternative a dokonce i klasického rocku.
Když Reprise v roce 1993 podepsal smouvu s Green Day, v Billboard Charts vedli Nirvana s In Uero. Od Green Day Geffen očekával ještě méně než od Nirvany. Když se následující rok prodalo Dookie ještě víc než Nevermid a taky víc než Smash od The Offspring, znovu se hudební krajina změnila - ohlašovala se vlna náboženského obrození punk rocku. Tato druhá, punkem centrovaná exploze by nebyla možná bez Nirvany a jim podobných co byli do deří, což umožňuje hudbě poháněnou agresivními kytarami vytoupit ze svého ponurého udergroundového doupěte a postavit se do záře světel reflektorů mainstreamu. Ale svým způsobem byl každý kousek tak nečekaný.

kerrangpage43.jpg

Bohužel levý sloupček následujícíhoscanu je tak nečitelný, že z posledních 5 slov každého řádku nejsem schopná dát dohromady smysluplné věty bez toho, abych si musela vymýšlet. Píše se tam něco o The Clash, Sex Pistols a taky o Operation Ivy.
Dál jsem vyluštila část věty, kterou řekl Mike "Tihle lidi se opravdu starají o svou hudbu... a to je fakt dobře."
V části, ve které se mluví o době, kdy a proč Green Day odešli od nezávslého labelu k Reprise říká (nejspíš) Larry Livermore, že je to kvůli tomu, že prodej nahrávek Green Day přesáhl 50,000 kopií... nezávislý label by to nejspíš nezvládl - víc tam toho nevyčtu.

Pravý sloupek:

(píše se o Cobainovi)... následný rozpad, rozpuštění nebo jedoduše pokles popularity většiny kapel okolo nich zanechal obrovskou díru v alternativní hudení scéně. Přicházející energie a anti-autoritativní ostří s nakažlivým rytmem a všudypřítomnými nevychovanci, zábavnější atmosféra - Kalifornský styl punk rocku byl záplatou na obě věci - vyplnili prázdno a za předpokladu protilátky k sebepozorování často zaplácnul zbytečé řechtání grungu.
Zatímco Dookie bylo vydáno před Smash, byli to The Offspring, kdo přebral iniciativu se singlem Come Out And Play (Keep 'Em Separated), který má východem ochucené kytary a anti-gangové poselství. Stal se velkým hitem rádií a taky číslem jedna v Bllboard Modern Rock Tracks chart. A zatímco obě kapely plodily absolutní monstra - Dookie se se doteď prodalo přes 15 milionů a Smash přes 11 milionů kopií - je třeba dodat, že The Offspring tohoto dosáhli u nezávslého labelu, což je pozoruhodné.

"V 80. letech bylo docela zažité, že punk z vás může udělat nulu."
Billie Joe Armstrong

Smash zůstává nejvíce prodávaným nezávislým albem všech dob, což pořádně pomohlo Epitaph Records stát se punk rockovýmmocnářem - label vlastní kytarista skupiny Bad Religion, Brett Gurewith. V roce 1994 u labelu vyšla také alba Rancid (Let's Go) a NOFX (Punk In Drublic), které by rády následovaly brázdu The Offspring a Green Day a nasbíraly značný úspěch.

Na fotce NOFX

kerrangpage43.jpg

Foto: Rancid: ne fanoušni Madonny

kerrangpage43.jpg

I tento scan je jen velmi těžko čitelný, proto text berte s velkou rezervou.
Nezávislé labely jako Epitaph, Lookout! a Fat Wreck Chords patřící frontmanu NOFX? Fat Mikovi, měly nesmírný užitek ze znovu nalezeného komerčního zájmu na jejich punky zboží. Veteráni na scéně, Pennywise přinesli labelům Epitahp a Nitro (který vlastní Dexter Holland a Greg K. z Offspring) úspěch, zatímco velké společnosti měly vlastní kusy v akci. Ačkoliv ne každá kapela se dočkala příslibu celého světa. Navzdory -- válce Rancid, během které údajně Madonna promítala své fotografie kapele na objednávkový display, aby se upsali jejímu vydavatelství Maverick - Po těchto zkušenostech s labelem Epitaph pojmenovali své album z roku 1995 And Out Come The Wolves. Mezitím NOFX odmítli podepsat smlouvu s mnohem větším vydavatelstvím, ale také odmítli dvolit MTV pouštění jejich videoklipů.
Už poněkud ironicky, i Bad Religion opustili Epitaph a upsali se vydavatelství Atlantic v roce 1993. Znovu vydané Recipe For Hate se stalo zrcadlícím se hitem, zatímco jejich následující plné album Stanger Than Fiction, vydané ke konci 94. se mohlo stát jejich nejúspěšnějšícm. Jedna z nejvlivnějších kapel punk rocku, i oni sklidili podíl z rozděleného zisku z úspěchu s Green Day a The Offspring.
poslední odstavec je opět nečitelný..

..(netuším kdo to říká).. když jsem byl ve Valley, přičichl jsem k Black Flag a šel se na ně mrknout. Punk rockeři byl jako příslib nepopularity." Někteřé scéneři však upřednosňovali věci takové, jaké bývaly. Jeden old-schoolový punkáč Gold před show The Offspring zasténal: "Tuhle hudbu dělali lidi bez peněz. [Teď] se všichni snaží stát punk rockovou kapelou, teď to neni tak zábavné. Tihle lidi jsou v punk rock jenom proto, že je to trendy. Můžem to dostat koncem nového roku."

"DOOKIE MI ZMĚNILO ŽIVOT"
Joel Madden, Good Charlotte

Zbožné přání. Díky inspiraci Green Day, The Offsrping a pestrých videoklipů na MTV, vznikla spousta kapel, řadících se do existence třídy 94 (Clss of '94).
"Přišel jsem domů ze školy, zapl MTV a první video, které jsem tam viděl bylo Longview," řekl o ztracení svého Green Day věnečku kytarista Good Charlotte, Billy Martin. "Stál jsem a furt jsem měl na zádech ten baťoh. Nemohl jsem si sednout, protože jsem chtěl počkat, dokud video neskončí. Bylo to úchvatné."
"Dookie mi změnilo život," souhlasil spoluhráč Joel Madden. "Díky tomu jsem chtěl začít s Good Charlotte. Hned po tom, co tahle nahrvka vyšla, jsme říkali věci jako: "musíme začít s kapelou v naší garáži, právě teď. A musíme hrát show... jako Green Day."

Foto: Margin Walkers: Fugazi, punk rockové legendy
Rozbitě blokován: Dexter Holland z The Offspring

kerrangpage43.jpg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 40, 41

29. října 2011 v 19:07 | Magnumka
SEZNÁMENÍ S KAPELOU

MIKE DIRNT
Klidný... [text - Ben Mitchell]

MIKE - FAKTA

*Celé jméno: Michael Ryan Pritchard
*Narozen: 4. května 1972
*Nástroje: baskytara
*Sjednocení: zakládající člen, 1987
*Věci které říká: "Veškerá má víra je založena na Star Wars."

Každá úspěšná síla tria má svého "klidného" a Green Day nejsou vyjímkou. Obdobně ve velké tradici těchto zamlklých tří-členných najdeme jako např. Neila Pearta z Rush a Chries Wonstenhola z Muse. Stejně tak by Mike Dirnt neměl být podceňován.
Na nahrávkách, live, Dirntova betonová práce s baskytarou připojená k vedlejším vokálům Green Day harmonicky a nenápadně doplňuje hlavní vokály Billieho Joe Armstronga. Setkání Green Day s tiskem se stále více zaměřuje na Armstrongovy názoy na společnost a přerušovaný zvuk vyluzující se z hrdla kašpara Tré Coola. Promluvte si s ťuňťou Dirntem, s mužem, který tvrdí, že si nic neužije víc, než dobrou kávu s přáteli. Je bohatým zdrojem ironických vtipů a upřímných komentářů. V rozhovoru o vydání posledního alba kapely, 21st Century Breakdown, Dirnt připustil, že slábnoucí popularita kapely následuje Dookie z 94., kdy i ono bylo ránou pro jejich ego. Říkal, že budoucnost Green Day byla před nahráváním American Idiot (2004) mírně na pochybách, dokud se všichni podíleli na řadě meetingů a než přišli na cíle, které skutečně našli. "Chtěl jsem abychom byli [my], tou největší rock'n'rollovou kapelou na světě." Uzavřel Dirnt. "A tou nejlepší."
Narodil se matce závislé na heroinu, potom byl adptován párem, který se rozvedl, když mu bylo sedm let. O tři roky později, v roce 1982 se potkal s Armstrongem. Zatímco spolu chodili na střední v Pinole, malé město 20 mil severovýchodně od San Francisca, našli k sobě kluci cestu skrz vzájemnou lásku k Ramones. Potom, zámý pod svým pravým jménem Pritchard, si Mike začal říkat Dirnt podle zvuku poklepávání na nezesílenou basku.
Dirnt se přestěhoval do Armstrongovy garáže, kde společně s Billiem Joe pilovali svou dovednost tím, že přehrávali písničky Van Helena a krátkodobě flirtovali s heavy metalem. V roce 1987 spolu začali hrát jako proto-Green Day outfit Sweet Children.

Dirntovy osobní záležiosti, i když nejsou zdaleka tak bouřlivé jako jeho dětství, byly daleko od poklidného plachtění. V březnu 2009 se po třetí oženil se svou ženou Brittney, která minulý rok porodila jejich syna Brixtona. Spíše než odkaz na místo, kde bylo dítě počato, jde o poctu Guns Od Brixton od The Clash. Stejná logika byla použita při křtění kalifornské restaurace Rudy's Can't Fail, které je Dirnt spolumajitelem, a stejně tak i u jeho dvanácti-leté dcery Estelle-Desiree, což je punkové označení.
Je také největším smolařem z Green Day. Dirntovy přední zuby vybil pracovník ochranky, když kapela v roce 1994 hrála na Woodstock II. Ještě před tímhle dentálním traumatem vyústila polštářová bitka s jeho přítelkyní ve dvě zlomené ruce. Taky měl prasklou lebku díky flašce piva a trpí občasnými bolestivými dědičnými problémy se srdcem.
"Jsme v téhle kapele od doby, co nám bylo 15," říká Armstrong,
"pořád slýhávám ty samé vtipy od chvíle, kdy bylo Mikovi 10."

kerrangpage47.jpg Kerrang Leggends

"CHTĚL JSEM ABY GREEN DAY BYLA NEJVĚTŠÍ ROCK'N'ROLLOVÁ KAPELA NA SVĚTĚ"

Foto: Ross H..

kerrangpage47.jpg Kerrang Leggends

Kerrang! Legends - CZECH - scans 34 - 38

29. října 2011 v 19:05 | Magnumka
PŘÍBĚHY
WELCOME TO PARADISE
VÍTETE V RÁJI

Foto: Green Day se dostali k duchu míru a lásky na nechvalně známém Woodstocku II, 1994

kerrangpage34.jpg

Green Day svoji první show v roce 1994 odehráli v kuchyni svého kámoše. Do konce roku už pak rockovali v Madison Square Garden. Tohle je o tom, jak Dookie změnilo jejich životy...

[Text - Tom Bryant]

kerrangpage34.jpg

Když se Green Day v roce 1995 zúčastnili Grammy Awards se čtyřmi nominacemi, musela v nich být nějaká část, která přemýšlela o tom, jak se to stalo.
Rok před začátkem tichých termínů. Koncert v kuchyni jejich kámoše pro hrstku známých byla jejich první show z toho nejdůležitějšícho, co se odehrálo v následujících 12 měsících. Vydání jejich nového alba Dookie bylo naplánováno na únor a bylo jejich první u známého vydavatelství - zběhnutí, které způsobilo to,
že byli vyloučeni z Gilman Street, z punkové komunity, ze které se odrazili.
Do konce roku prodali neuvěřitelné tři miliony nahrávek. Vyplnili prázdné místo způsobené dubnovu seberaždou Kuta Cobaina a dosáhli tak proslulosti na Woodstocku, na Lollapalooze byli jejími největšími lákadly a jejich singly začaly mapovat celý svět.
V lednu 04 odpověděl basák Mike Dirnt na otázku, čím Green Day vyplňovali tyto dny. Jeho odpověď byla prostořeká, ale pravdivá: "probudi jsem se a začal s bongo hity." V tom prosinci hostovali ve vlivné televizní show Saturday Night Live a zahráli v New Yorském Medison Square Garden (kde Armstrong vystupoval nahý) - Americkém nejprestižnějším hudebním dějišti. Byla to shrnující vichřice téhle erupce slvy a úspěchu,
který nechal Billieho Joe Armstronga zničeného.
"Jsem jen vyčerpaný. Totálně," řekl Armstrong Entertainment magezine. "Překonali jsme sami sebe velmi vážnou cestou. Trpím nespavostí, takže je pro mně těžké spát. To je hlavní věc, na kterou se těším: Budu spát do konce roku."
Nebyl jediným členem kapely, který se ocitl v centru pozornosti.
"Někdo mi noc před show řekl '15,000 lidí v téhle aréně - to je vše, o čem se ti snilo'," řekl Mike Dirnt Rolling Stone na konci roku 1994. "Obrátil jsem se na něj a řekl: 'Oprava. To je všechno, o čem se mi nikdy ani nesnilo.'"
Pro Green Day se v roce 1994 náhle stal život velmi vážný. Problém byl v tom, že si nebyli zcela jistí, jestli se jim to líbilo. První těžký single Dookie, Longview, se poprvé objevil na MTV až když byli Gren Day odhaleni celé Americe. To co viděla, s tím se téměř okamžitě stotožnila. Billie Joe seděl na sedačce v obýváku ve tří-lůžkovém Berkeleyském domě, který obýval spolu s dalšími osmi lidmi, v rohu je vidět bongo a konferenční stolek je pokrytý nánosy, které jsou známé každému člověku mladšímu 25 let, který sdílí barák se svými kamarády.
Pak tam bylo taky to, o čem Arstrog zpívá - letargie, masturbace, nuda a nesmyslnost dostat práci, kterou nenávidíte. Jestliže ještě nebyl undergroundový národ flákačů přesvědčený, že Armstrong mluví k nim, kousek "I got no motivation (nemám žádnou motivaci)" se přibila na futra domů. Najednou tady byl nový generační mluvčí, který ale nemluvil jen o depresi a sebevraždě jako ten minulý; mluvil o zábavě, masturbaci a dělá to s vzezřením jako jsou modré vlasy a se smyslem pro neplechu. Byl právě to, co Spojené Státy hledaly, jak později doložil tehdejší manažer Green Day, Jeff Saltzman.
"Lidi byli připraveni přijmout něco nového," řekl Entertainment magazine v roce 1994. "Seattleská věc byla odehrána a tohle bylo jako nová věc. Všichni jsme si mysleli, že [Dookie] by mohlo být dobré, rotože bylo stvořeno ze skvělé hudby, ale nemyslím si, že by se někdo odvážil věřit, že by se ho prodaly tři miliony kopií [jak se potom stalo].

S úspěchem Longview - čslo jedna v Billboard Modern Rock chart - přisla i rostoucí popstávka po kapele. A tak se odvalili na turné po Americe i Evropě, které je drželo daleko od domova po zbytek roku.

Bookmobil, řízený tátou bubeníka Tré Coola, byl kultivovanou pojízdnou knihovnou, kterou Green Day přebudovali na tour bus.
"Vyhodili jsme všechny ty posrané knížky a udělali z toho něco užitečného," řekl Cool o vratké, nespolehlivé dodávce, kteá sezměnila v jejich domov na cestách.
"Hodně lidí přichází a ptá se? 'Máte tam nějaké knihy?' Do prdele my ani nečtem," řekl Armstrong v prvním rozhovoru kapely s MTV. Ale bylo to právě toto vozidlo, které Green Day dotáhlo vedle luxusních autobusů, které patří do obvyklého resoltu, na Lollapaloozu v 94.

Foto: Prohlídka jejich nového luxusního 'tourbusu', New Orleans 1994
"Zrcadlo zrcadlo, kdo je nejunavenější tour-punková kapela ze všech?..

Foto: Opening spread: Danny Clinch/Corbis, This spread: Retna, Danny Clinch/Corbis, --: Catherine Modann, Ed s./Retna, Steve Double/Retna --

kerrangpage34.jpg

Zahájení druhé poloviny turné po US . Green Day rychle předskočili headlinery - Smashin Pumpkins a Beastie Boys - což byly na festivalu největší lákadla. Další znamení o jejich roustoucí slávě.
"Léto 1994 bylo šílené," řekl Arsmtrong Kerrangu v roce 2004. "Hráli jsme na Lollapalooze a byli jsme první kapela na stage, která hrála v poledne, nebo tak nějak. Lidi přes sebe skákali před barirama, aby na nás viděli, takže jsme nesměli vynechat náš set. Přitom jenom rok před tím, jsme hráli pr pár stovek lidí v noci. To mně naprosto vzrušilo - byli jsme zainteresovaní, že bychom mohli být zábleskem z čistého nebe."
Pryč od skupiny, změnil se taky Armstrongův život. 2. červnase oženil se svou přítelkyní Adrienne během skromného obřadu na jeho vlastním dvorku.
"Byl jsem opravdu nervózní, a tak jsem začal klopit piva," řekl Rolling Stone v roce 1995. "A tak samo Adrienne. Obřad trval pět minut. Ani jeden z nás nevyznává nějaké náboženství, tak jsme dali ohromady projevy. Jeden katolický, jeden prtestantský a jeden židovský. Byla to prdel. Potom jsme šli do Claremont Hotel a šukali jako králíci."
"Další den Adrienne řekla, že má v poslední době divný pocit, takže jsme se stavili v Safety a koupili těhotenský test. Doma jsme čekali na výsledky a nakonec jsme řekli: 'Serem na to' a šli do jiného pokoje. Samozřejmě - měli jsme velký fialový proužek. Bylo to tak příkré, jenom mi to zářilo do tváře. Šel jsem ven a řekl 'Ahoj mamčo.' Byl jsem nadšený. Práě jsme se vzali a další den jsme zjistili, že je těhotná. Jak úžasné."
Bylo 11. srpna téhož roku, GD si vzali den volna z Lollapalooza turné a zahráli na druhém Woodstock Festival v New Yorku. Tři dny tam řádily přívalové deště, což změnilo velkou část festivalu v blátivou bažinu. Ikdyž duch míru a lásky na označení prvního Woodstocku pozoruhodně chyběl.

"WOODSTOCK II BYLA NEJBLIŽŠÍ VĚC ANARCHII, KTEROU JSEM KDY VIDĚL"
Billie Joe Arsmtrong

"Pamatuju si, že jsem si koupil nový pár Conversek," řekl Armstrong Kerrangu v roce 2004. "Pršelo a já jsem je nechtěl zasvinit. Dával jsem si sakra bacha, kam jsem šlapal a snažil jsem se vyhnout loužím a blátě."
Jakmile dorazili na stage, byl to jenom nadbytečný problém. Hráli po Peteru Gabrielovi - "Celou dobu běhm jeho vystupování lidi skandovali 'Green Day, Green Day'," vzpomná Armstrong. nejočekávanější představení dne uvolnilo napětí celého davu.

Foto: Loutkový stav: Billie Joe a Bert v zákulisí headlinového vystoupení Green Day v Madison Square Garden, 1994
Live 94. - dlouhá cesta z Gilman Street
Na dlažbě se všudypřítomným bookmobilem, 1994
V NYC na Recipe For Hate tour s Bad Religion
Na cestách: Tři chlápci a bookmobil

kerrangpage34.jpg

"Bylo to šílenství," řekl Dirnt. "Bylo to absolutní šílenství. Vypadalo to tam, nemůžu vám říct jak to tam vypadalo."
Dav rozproudil Armstronga a Dirnta a házeli na ně a stage vlny bláta. Armstrong si potom před stage sundal kalhoty, comuž následovala invaze, během níž se Dirnt klouzal po blátě na kolenech. Sekuriťák si spletl Dirnta s fanouškem, pustil se do něj vybil mu zuby, když narazil hlavou do monitoru.
"Bylo to psycho,"řekl o festivalu Armstrong Spinu. "Byla to nejvíce se blížící věc anarhii, kterou jsem kdy viděl a nelíbilo se mi to. Byla to lidská katastrofa. Lidi byli mrví, stovky lidí za hodinu mířilo do nouzových stanů a v době, kdy jsme hráli my tam bylo 750 zlomených noh. Potom jsem říkal věci jako 'Bože, před rokem jsem hrál v Gilman Street."

"TOHLE SE NESTÁVÁ KAPELÁM JAKO JE TA NAŠE. NEMÁME NIC CO BY BYLO SPOLEČNÉHO"
Billie Joe Armstrong

To bylo když se Armstrong vrátil domů. Ačkoliv stál proti nejdivočejší kritice své scény: dopis od jeho mamky.
"Řekla, že jsem nedvořilý a neslušný," řekl Rolling Stone, " a že kdyby byl můj táta naživu, styděl by se za mně. Nemohla uvěřit tomu, že jsem si stáhl gatě a vylít tak na stage."
To nebylo jediné znepokojení Green Day v tomto roce. 9. září byl odpolední koncert skupiny v Bostonu přerušen, když se objevilo 40,000 neočekávaných fanoušků. Byla tam stovka zranění, 45 zatýkání a v následující, ranním Boston Globe článek s titulkem "Pro mladé i staré, strašidelná noc na Esplanade."
"Všechny tyhle věci doháněly dav k pláči," tvrdil Cool. "Další věc, kterou oznámili: 'Green Day opustili budovu! Green Day opustili budovu. To bylu sakra k smíchu."
Později večer seděli v Boston hotelu, Armstrong a jeho žena sledovali místní zpravodajský kanál, na kterém byly výtržnosti.
"Kdo jsou tihle Green Day?" zeptal se slavnostně moderátor. "Tahle punková kapela ze špatné strany dráhy?"
Novomanželé se na sebe podívali a rozesmáli se.
"Bylo vtipné dívat se na to," připomněl Armstrong. "Jako 'No do prdele!'"
To byl taky další ukazatel, jak velkými se Green Day stali. A to bylo něco, co se stalo předmětem zájmu těch v kapele, taky prošli krizí identity. I když byli odmítnuti Gilman Street, pořád byli politickým produktem a obávali se, že je úspěch okradl o jejich důvěryhodnost.
"Tyhlety věci se nestávají kapelám jako je ta naše," řekl Armstrong Kerrangu v roce 2004. "Když jsme začali vzlítat, bylo to divné, protože jsem neměl nic, čím bych to ovlivnil. Opravdu jsem neznal nikoho, komu by se to stalo, a tak jsem se neměl koho zeptat, jestli je způsob, jak zůstat normální. A přece jenom to na mně bylo trochu silné - bál jsem se, abychom nešli zpět, aby nám lidé nepsali pryč, a my bychom neměli šanci ukázat, co umíme.

Sláva byla něco, s čím Armstrong bojoval, aby se přizůsobil.
Když semnou mluvila spousta lidí, nemohl jsem se dočkat, až zavřou hubu," řekl Entertainment magazine. "Většinou to jsou lidi z nahrávací společnosti obchodníci. Lidi k vám přichází a snaží sesváma kecat a při tom si myslí, že jste jako přátelé. Je to jako: 'Ne, nejste můj přítel; nikdy jste nebyl můj přítel'."
Následující rok bude opět učební křivkou jak punková scéna vybouchla s Green Day v jádru.

Foto: Billie Joe: Jak si udělat přátele a vyprovokovat lidi...
Uvnitř Bookmobilu a na Road To Aceptance
Lollapalooza 1994: "Jsme pvní kapela onstage... lidi skákali podél bariér aby na nás viděli"
Knihovna na kolech: Zpátky u busu, který Green Day předělali.

kerrangpage38.png

Kerrang! Legends - CZECH - scans 32, 33

16. října 2011 v 0:58 | Magnumka
ALBA

DOOKIE

Ingredience pro mistrovský punk rockový kousek? Popové melodie, kytara ve stylu zvuku cirkulárky a songy o masturbaci, lehkých drogách a špatné osobní hygieně...

LALBEL: Reprise! VYDÁNO: Únor 1992 PRODUCENT: Rob Cavallo & Green Day PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKKK

Nikdo neviděl takovýto příchod. Žádný label, žádný tisk a určitě ani samotné kapely ne. Ale díky náhodné kombinaci času a naprostého pop intelektu, třetí album Green Day - a jejich debut u majoritního vydavatelství - se stalo jednou z nějvětších nahrávek 90. let a nevhodným kulturním měřítkem pro generaci anarchistů a předměstských rádoby-rebelů. Co víc, stalo se to i přes to, že název 'Dookie' je v Americkém slangu název pro hovno mimina.
Je ironií, že vzhledem k jeho lyrickému zaujetí s literaturou pro mládež, bylo Dookie poháněno ambicemi, ikdyž vynucenými. Podepsáním smlouvy s Reprise v roce 1993 - labelem, který v roce 1960 založil Frank Sinatra a pak se stal domovem pro průkopnice Riot Girrrl, Babes in Toyland a hříčku indie rocku Belly - Green Day okamžitě exkomunikovali od punk rockových fundementalstů z 924 Gilman Street, Berkeleyského výcvikového tábora, kde si vypilovali svůj business. Záznam musel být více než dobrý - musel být skvělý. "Nemůžu se vrátit na punkovou scénu," řekl Billie Joe Arsmtrong v roce 1999. "Jediné, co jsem mohl udělat bylo sednout na kolo a jet kupředu."

"Nemohl jsem se vrátit na punkovou scénu..."
Billie Joe Armstrong

Dookie neprolomili novou půdu pro punk rock - Green Day byli jen sotva první kapelou oslazující žánr hořkosti pomocí popových melodií. Nepřineslo to ani novou půdu pro Green Day - předchozí album Kerplunk jen stěží chybělo ve velkých štěkajících refrénech. Ale kapela vzala tyto dvě věci jako výchozí bod a s pomocí producenta Roa Cavalla je vyvýšili a zároveň přidali přidali jakýsi lesk, který byl vhodný pro Americké FM rádio stejně tak, jako byo vhodné pro tančení v kotli na koncertě. První skladba Burnout mohla být punk rockový člun jedoucí rychlostí 100 mil/hod poháněný Armstrongovými nosovkami, vědomě lamentujícími vokály, ale ani jednou se album nevzdálí od svého krásného melodického kotviště.
Byla tam důvěra, že tady ani Green Day, ani žádný z jejich vrstevníků z Gilman Street dosud nic takového nepředvedl. První single, Longview, se odráží od své basové linie (kterou napsal Mike Dirnt pod vlivem LSD) ještě před vypuknutím neuctivostí vystlaným refrénem, který se týká nudy masturbace a osobní hygieny, dokazující, že kluka můžete vytáhout z punkové scény, ale punkovou scénu z kluka ne. Basket Case, She a Welcome To Paradise (druhá verze písně, která se poprvé objevila na Kerplunk) byly největší pecky rockových rádií, které navrhly amfetaminem poháněné Banana Splits. I hůře hodnocené songy jako Chump a Sassafras Roots s docela dobrou melodičností se staly podnětem pro čerpání elektřiny v Bay Area po celé měsíce.

kerrangpage32.jpg

ÚNOR 1994

Tím leskem, který září skrz album je neodvratně Armstrongův hlas. Jeho lyrická témata jsou jen zřídkakdy odkloněna od uznávaných norem lenocha, ale byl tam vtip, který spousta z jejich vrstevníků postrádala. 'Dear Mother, can you hear me whining? (Milá matko, slyšíš mě naříkat?)' ptal se vědomě ve Welcome To Paradise, zatímco v Basket Case prohlašuje že 'I went to a whore/He said my life is bore (Šel jsem za děvkou/řekl, že můj život je nuda)' to vše ukazovalo, že si pohrává se sexualitou. Bylo to v ostrém kontrastu se skrytou písní All By Myself, kterou napsal Tré Cool - jde o jednorázový příběh utajeného probuzení zpívaný bubeníkem hlasem, ve kterém je slyšet napravený mimoň.
Dookie se dostalo na pulty v únoru 1994, dva měsíce před tím, kdy Kurt Cobain spáchal sebevraždu. Načasování Green Day a nahrání alba bylo skvělé. V brázdě Cobainovy smrti, otevřela prázdnota brány novým kulturním loutkám - nejlépe někoho neosedlaného s podobnou těžkou citovou bagáží. Green Day byli předpoklade ideálního řešení - díky všem svým lyrickým sebepozorováním, nabídlo Dookie jakýsi beznadějný pohled na svět. Skutečnost, že jste mohli skákat nahoru dolů bez toho, abyste v kotli napáchali nějakou škodu - svět hledal smrady a s Green Day jich dostal nespočet.
Do konce roku 1994 se Dookie po Spojených Státech prodalo více než dva miliony kopií; do konce následujícího roku oteklo číslo na sedm milionů. To z Green Day udělalo lobální superhvězdy a dosáhli tak něčeho, co se jejich předkům už od Sex Pistols, nikdy nepodařilo - přitáhlo to punk rock do mlionů předměstských domovů po celém světě. Zbytek desetiletí se mohli zabývat jeho druhotnými výsledky.
[Dave Everley]

Tracklist: Burnout / Having A Blast / Chump / Longview / Welcome To Paradise / Pulling Teeth / Basket Case / She / Sassafras Roots / When I Come Around / Coming Clean / Emenius Sleepus / In The End / F.O.D. / All By Myself (skrytá skladba)

kerrangpage32.jpg

KERRANG! Legends - Czech - scans 28 - 31

16. října 2011 v 0:18 | Magnumka
PŘÍBĚHY

Foto: Jen řekněte ne děckám: Billie Joe Armstrong povoluje mařku

kerrangpage28.jpg picture by Magnumka-kerleg

VÝBUCH
V roce 1993 bylo zřejmé, že Green Day přerostli punk rockovou scénu, která je živila. Bylo na čase udělat krok... [text Ian Winwood]

Foto: Ken Schiles

Byla to zvláštně formulovaná otázka, nicméně i tak jednoduchá. V roce 1992, když Green Day vydali Kerplunk, zeptal se punkový magazín Flipside z Los Angeles Billieho Joe Armstronga "Chlapi, co si myslíte, že budete dělat za tři roky?"
"Nevím," byla Billieho odpověď. "Nemůžete vždycky předvídat to, co se bude dít za tři roky."
Kruci jasně že nemůžete. Před sedmnácti lety časopis Flipside jako jeden z mála pubikací, vůbec uvažoval o tom, že by dal Green Day prostor. I tak vypadala situace pro malou kapelu z Bay Area dobře. Kerplunku se prodalo 10,000 kopií během prvního dne vydání - pozoruhodné číslo na nezávislé album - a už byli na cestě stát se nejlépe prodávaným kouskem od Lookout! Records.
Ještě více neobvyklé pro album svého druhu bylo tempo prodávání alba v měsících po jeho vydání, přičem rostl i zájem o kapelu. Počet lidí navštěvujících jejich koncerty se zvýšil do takové míry, že show musely být pozastavovány a nejméně v jednom případě se museli volat i hasiči. Hudba taky přilákala nové publikum, které nebylo obeznámeno s punk rockovými show, což vypuklo v bitku. "Všechno to vedlo k jedné věci a to buď přestat, anebo pokračovat," řekl Mike Dirnt Alter/Native, aniž by si všiml, že to bylo k věci. Green Day si zvolili pokračovat.
Ale udělali změny. Neobvyklé pro kapelu z punkové scény severní Kalifornie - zdaleka nejvíce militantní a komunální ze všech amerických scén - trio podepsalo dohodu s vedoucím obchodu Cahn-Man, známým především reprezentací spousty metalových aktů z této oblasti. Toto rozhodnutí bylo podle biografie Green Day částěčně uděláno na základě Rebels With A Cause od Gillianda G. Gaara, protože Eliot Cahn a jeho partner Jeff Saltzman nebyli, podle slov Cahna "banda přežvykující doutník".
O několik let později ohl Armstrong Kerrangu říct, že to bylo vždy rozhodnutí jeho kapely, stát se "největší kapelou světa". Pokud mluvíme o vydání z roku 1992, vyznělo toto tvrzení jako slova blázna. Dokonce tak, jako by říkal že malinké žaludy vyrostou v obrovské duby a po vydání Kerplunku si jeho tvůrci začali vyhledávat novou nahrávací společnost. Dohoda s nezávisle otisklým epitafem Bretta Gurewitze - domov pro NOFX, Rancid, Bad Religion a The Offspring - byla odmítána. Armstrong později vysvětlil, že kdyby poletoval v žánru indie, cítil by to spíš jako zradu vůči majiteli Lookout! Records, Lawrenci Livermorovi, že odchází k majoritnímu labelu.
"Věděl jsem, že chtějí něco nechat v určitém bodě, byl jsem s tím spokojenej," vysvětlil Livermore Gaar.

V dnešním životě se Green Day začali pohybovat přes zařízení. Na show v Soma, v San Diegu, bylo publikum hemžící se lidmi od A&R, takže dal Armstrong publiku pokyn, aby divoce fandilo a tleskalo, aby ti, kteří zastupovali nahrávací společnosti, nabyli dojmu, že headlineři byli ectrémně populární. V Los Angelském Whisky A Go-Go - kde X nahráli Live At Whisky A Go-Go On The Fabulous Sunset Strip, jedno z nejlepších punkových alb všech dob - v oblasti zákulisí, což vlastně není nic jiného, rozdával chamtivý a mizerý nahrávací průmysl vizitky a sliby o zlaté budoucnosti. Vraťme se na sever, na punkové scéně Bay Area zářily skupiny jako MDC, kteří věřili že "kapitlaismus je kanibalismus", zatímco pisálkové v Maximumrockandroll, Berkeleyské bible, chtěli exkomunikovat a skupiny se upsaly ďáblovi majoritního labelu. Nicméně byli i jiní, kteří měli více pochopení pro to, co Green Day udělali, přátelé a spoluhráči, kteří pochopili, že je to kapela, jejíž DNA obsahuje něco speciálního, jejíž osobní make-up je ukazoval jako někoho, kdo riskuje s touhou po životě, který prozradilvážný outlook.

kerrangpage29.jpg picture by Magnumka-kerleg

Kerplunku se prodalo dostatečné množství na to, aby se okolo nich shromáždily staromódní významné nahrávací společnosti. Sony, Geffen, Interscope a Warner Brothers jsou jen čtyři z labelů, které viděly Green Day jako kořist pro svůj klan. Lidi od A&R svolávali všechny, kdo chtěli s kapelou uzavřít smlouvu, do domu 2243 Ashby Avenue, kousek od kampusu Berkeley Collage. Nakonec podepsali smlouvu s Reprise Records, nahrávací společností patřící pod Warner Brothers.

"JSOU TO TY NEJCHYTŘEJŠÍ DĚCKA, KTERÉ JSEM VE SVÉM ŽIVOTĚ POTKAL"
Rob Cavallo, Reprise A&R

Oslazení smlouvy přišllo v podobě Roba Cavalla. Muž zastupující Reprise a A&R. Cavallo se setkal s kapelou a okamžitě uskutečnil dvě párty. "Je ženatý a přemýšlí nad dětma," vysvětlil Armstrong Gině Arnold," a právě díky tomuhle se zdá být víc jako skutečný člověk." Tento obor byl rozšířen do bodu, kdy se Cavallo stal producentem jako-ještě-neznámé kapely, které patří debut majoritního labelu (rozhodnutí, které vyjadřovalo obavy ohledně možného střetu zájmů, které kapela měla oprávněně, bytostně Cavallo vyvrátil), jeho roli za reprise můžeme vidět na každém dalším albu kromě Warning a 21st Century Breakdown.
"Jsou to ty nejchytřejší děcka, které jsem ve svém životě potkal," řekl Cavallo časopisu Musicians v roce 1994. "Mají zájem a ví co chtějí. Zamiloval jsem se do jejich písní. A pak jsem šel nahoru a viděl je v jejich domácím studiu, zatímco mi hráli devět nebo 10 písní v malinké místosti. Myslel jsem si, že to byla ta nejúžasnější věc, kterou jsem kdy viděl."
A bylo to tak, že na jaře roku 1993 podepsali Green Day smlouvu s Reprise na pět alb a $300,000 předem. Spousta peněz, samozřejmě, ale v porovnání s náklady to stačilo na provoz kapely na rok nebo víc. Od průmyslových standardů to byla rozumná částka, ale zpěvák kapely se pořád obával, že udělal "nějvětší chybu [svého] živoat". Armstrong použil čásst peněz na zaplacení ročního nájemného komunálního kvartýru kapely, zatímco Tré Cool si za to vyřídil zdravotní pojistku. Tyto platby poskytnou důkaz, že se jednalo o kapelu děcek s modrým límečkem, která neměla žádný plán B, ani místo pro měkké přistání, kdyby se věci zvrtly.
Smlouva se vydařila, Green Day skočili na palubu turné Recipe For Hate od Bad Religion. Ale před rokem byl tam venku ještě jeden most, který museli přejít s ohněm bez hněvu. Léta se myslelo, že The Gilman Steet Project je duchovním domovem Green Day, ale místní politika nedovoluje hrát žádnému aktu, který je přidružený k majoritnímu labelu, což znamenalo, že trio už nemůže být součástí této rodinné skupiny. Kapela odehrála svůj poslední koncert, v prosince 1993, na tomto místě pod falešným jménem a to pro publikum asi 150 lidí.
"Všichni jsme společně tančili a zpívali a bylo to takové hřejivé, sváteční a rodinné," připomíná Larry Livermore. "Ale byl tam taky takový sladkobolný pocit, který vycházel z toho, že jsme všichni věděli, že věci už se takhle znovu nikdy nestanou, že to bylo naposledy, kdy jsme byli všichni spolu takovýmhle způsobem.

Foto: Cash z chaosu: Green Day před Roseland Ballroom, New York, 1993
Zubatý střih a připraveni s přezdívkou: děcka s modrými límečky na tour

kerrangpage29.jpg picture by Magnumka-kerleg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 26, 27

15. října 2011 v 23:19 | Magnumka
ALBA
KERPLUNK

Nový bubeník, nové sebevědomí a zvuk mladé kapely se opravdu dostal do tempa.

LABEL: Lookout! VYDÁNO: leden 1992 PRODUCENT: Andy Ernst PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKK

Pozn. - Melée - rvačka více lidí v níž je každý sám za sebe

Zakladatel Lookout! Records, Larry Livermore, byl zrovna v letadle, když si uvědomil, že jeho klienti Green Day by měli natočit milníkové album.
Hodiny poté, co dohlížejí na sbírku 12 skladeb, které by mělo tvořit druhé plné-dlouhé album kapely, Kerplunk, nasedne Livermore na letadlo zpět z Los Angeles domů do San Francisca. John Golden, krerý se podílel na albu v K-Disc v Hollywoodu, vtiskl Livermorovi do ruk kazetu zatímco opouštěl hlídací zařízení, takže možná album slyšel i na něčem jiném, než na zvukovém systému State-of-the-Art.
Otáčející kazeta v jeho walkmanu, zatímco jeho let měl zpoždění kvůli sluncem poškozenému asfaltu, bláznivá otevírací skladba 2000 Light Years Away vyslala masivní pazdeří do nahrávací společnosti a to přímo do páteře majitele. "Byl to děsivý pocit," vyprávěl. "Album bylo určitým způsobem lepší, než jsem očekával."
Týdny před tím nahrála kapela Kerplunk v Art Of Ears, v malém studiu v Hayward na jednom z větších předměstí Oaklandu. Armstrong, Dirnt a nový bubeník Tré Cool celé to trvalo jen tři dny a zaplatili $1,500 - dvakrát tolik, co stálo jejich debutové album 39/Smooth, nad kterým strávili 22 hodin za dva dny a páska byla hotová.

"Armstrongovy upřímné texty rezonovaly s mladými fanoušky punku"

"V těch dnech byl s punkovou scénou spojen punc, aby vaše album bylo uděláno opravdu rychle a opravdu levně," řekl Livermore. "Skupiny mezi sebou téměř soutěžily."
A přesto, navzdory svému uspěchanému nahrávání a chudé produkci, zvuk Kerplunk znamenal pro kapelu opravdu velký krok a trefili se do černého, s Armstrongovými klasickými skladatelskými nápady září jasně i skrz laciné melée.
Skupina, která byla na turné téměř pořád od léta 1990 - doba, kdy Cool nahradil Ala Sobranteho, který ohodil svou punkovou přezdívku a zapsal se na univerzitě jako John Kiffmeyer - vzrostla exponenciálně jako hudebníci, co se týče skládání písní, důvěry i naprostého naparování se.
První track Kerplunk, 2000 Light Years Away - Armstrongův nestoudný, roztoužený chvalozpěv pro svou budoucí ženu Adrienne - je jedním z hlavních námětů alba. Začít s tří-akordovými riffy, Dirntovými záměrně zmírněnými basovými linkami a Coolovým amfetaminově rychlým bubnováním, Amrstrongovy texty se srdcem na dlani rezonovaly s mladými fanoušku punku - šílencemi, mukly a smolařemi v lásce.
Dokonce i Welcome To Paradise je vynikající písní z alba, autobiografický popis tvrdé reality při prchání z rodinného hnízda. Armstrongova sarkastická hymna, která byla později vylepšena pro jejich album v roce 1994, Dookie, nahraného u majoritního labelu, která se zabývá jak co nejlépe žít v opuštěném, špinavém Oaklandském skladišti společně s punkovými umělci, muzikanty a feťáky. Ženati se smělými riffy - které, pokud jsou hrány v pozadí, jsou ze singlu Ramones z roku 1976, Blitzkrieg Bop - hlučně vrcholí s velkolepým zakončením kytary tzv. "selháním" kytary alá Dead Kennedys.

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

LEDEN 1992

Pozn. - Staccato - styl hudebního přednesu, kdy jsou jednotlivé tóny hrány s co nejvýraznějším oddělením. Obvykle tón netrvá po celou zapsanou délku noty, ale je zkrácen a zbytek trvání noty nahrazen pauzou. (wikipedia.cz)

Většina vrstevníků Green Day se snažila dostat do chcací soutěže o toho, kdo mohl nahrát většinu písní v období, ve kterém se vše řídilo slovy 'Sid Vicious', přitom trio z Bay Area si už našlo trhlinku a hráli něco, co se dostalo do žánru označovaného jako punk rock. Christie Road si metalicky supí, až dokud neexploduje do AOR refrénů 70. let.
Při Dominated Love Slave opouští Cool bicí a hraje sebou napsaný song, o poctě krajského otroctví. Zatímco No One Knows je ve svém tempu pomalá, je to vlastně sebe-litující doják s potlačeným, staccato riffem. Words I Might Have Ate, písnička uzavírající album, přináší akustické kytary jako Monkees-Meet-Simon And Garfunkel v popových písních 60. let, ale kompletně - s tleskáním a tak.

Když se Keplunku prodalo 10,000 kopií ode dne vydání (jiní umělci nahrávající u Lookout! Records byli spokojení, když prodali 2,000 kusů alba za celý rok), šumění v okolí Bay Area trio nevyhnutelně upoutalo pozornost velkých nahrávacích společností. Po tom, co se srovnali s tím, že to byla jejich poslední undergroundová nahrávka v důsledku překonání expanzního potenciálu Lookout! Records se po hlavě vrhli do nelítostných konkurenčních bojů nabídek majoritních labelů. [Simon Young]

Tracklist: 2000 Light Years Away / One For The Razorbacks / Welcome To Paradise / Christie Road / Private Ale / Dominated Love Slave / One Of My Lies / 80 / Android / No One Knows / Who Wrote Holden Caulfield? / Words I Might Have Ate

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 24, 25

15. října 2011 v 21:34 | Magnumka
SEZNÁMENÍ S KAPELOU

TRÉ COOL
Jeden šílec... [článek Ben Mitchell]
TRÉ - FAKTA

* Celé jméno: Frank Edwin Wright III.
* Narozen: 9. prosince 1972
* Nástroje: bicí
* Příchod: 1991
* Věci, které říká: "K většině adolescentům cítím homosexuální náklonnost."

Ten čiperný Tré Cool se postaral o spoustu z mnoha barevných pozámek pod čarou v historii Green Day. Mezi takové chuťovky patří například tvrzení, že navštěvoval vysokou "klaunskou" školu, že při nehodě na kole přišel o varle a že jednou dojil psa. Letmý pohled na muže, který má bláznivý účes v podobě ploutve a rozpustile vyvalené oči, vzubuzuje podezření, že takovéto skotačení by nemuselo být autentické, zároveň to ale naznačuje, že by nemohl být nic jiného, než bubeník.
Narozen jako Frank Edwin Wright III, Cool vyrůstal v pustinách Kalifornských hor Mendocino. Jeho otec, armádní pilot helikoptér, sloužil ve válce ve Vietnamu a tedy, pochopitelně, chtěl žít klidným životem.
Malý Frank zápasil s houslemi, ale když ho soused, mistní punkový oddanec Lawrence Livermore, nechal motat se kolem bicích, hned se do toho dostal. "Bylo to pěkně hlasité," vzpomíná jeho máma, "ale konečný ortel smrti pro housle."
Livermore pozval Franka, aby se připojil k jeho kapele, The Lookouts, a dal mu umělecké jméno, které používá dodnes. To není špatné na dvanáctiletého kluka.
Poslední, kdo se připojil ke Green Day, Cool nahradil Johna Kiffmeyera v roce 1991. Brzké road tripy téhle nové sestavy se podnikaly v základním tour buse, který udělali z bookmobilu bubeníkova tatínka, který zároveň dělal řidiče.
V rozporu s neklidným prostředím Billieho Joe Armstronga a Mika Dirnta si Cool užíval stabilní domácí život. Tento fakt uvádí věci do situace, že nebyl schopný zcela replikovat své srdce ve vlastních záležitostech - je dvakrát rozvedený, ale zároveň je oddaným otcem své dcery Ramony (14) a syna Frankita (8). Jako nezadaná rocková hvězda se Cool dvořil bubenici z The Donnas, Tony Castellano. Jejich románek však skončil, když se Cool dočasně přestěhoval do Los Angeles, aby mohl pracovat na albu z roku 2004, American Idiot. "Řekněme, že je těžké udržet si vztahy, když jste v LA," říká. "Je těžké zůstat střízlivý. Ne že bych se opravdu snažil."
Chytit příležitost k chaosu za pačesy, kterou by pak mohl prezentovat pro Coola nikdy nebyl problém. Tetování na jeho pravé ruce nahoře zobrazuje televizi padající z rozbitého okna - symbol bezohledného ničení, které nevyžaduje žádnou afektovanost. Obzvlášť intenzivní byl v tomto rok 1997, kdy se běsnění kapely podepsalo na jednom hotelu. Po odchodu kapely po nich zůstalo naprosto zdevastovaných šest hotelových pokojů a absolutně vandalsky zničená restaurace. "Restaurace musela být uzavřena," říká bubeník. "Museli jsme uhradit náklady za ušlý zisk a taky materiál. Stálo to pár set tisíc, právě čas k opuštění Belgie," dodává Dirnt.
Cool je samuraj pruké jedno-liniovky (vzorová citace: "Bylo na čase zvednout laťku výš... anebo níž, pokud děláte limbo dance"), ale jeho maniakální osobnost jackasse maskuje bystrou mysl. Vzhledem k poselství alba 21st Century Breakdown, jeho zdánlivě ležérní analýzy si přímo tělem i duší žádají hudbu Green Day. "Můžete to všechno rozpitvat a budete u toho řídit své koule. Můžete vněm najít tolik významů, kolik se vám zlíbí, nebo můžete jenom přidat hlasitost, balit si jointa a pohupovat si s koulema."

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

"V LA BYLO TĚŽKÉ ZŮSTAT STŘÍZLIVÝ. NE ŽE BYCH SE SKUTEČNĚ SNAŽIL."

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Kerrang! Legends - CZECH - scans 20 - 23

15. října 2011 v 21:32 | Magnumka
PŘÍBĚHY

AMERIČANÉ V ZAHRANIČÍ

Ke konci roku 1991 se Green Day poprvé s turné vydali do Evropy. Možná, že kdyby to věděli, zůastali by doma, příjezd totiž znamenal být v jednom pokoji s lidskou hlavou v láku.

[Text Ian Winwood]

Ještě když název Green Day byl znám jen v městech Severní Kalifonie, byla tady jedna věc, která je odlišovala od ostatních podobných skupin, byla to jejich ochota nasednout do dodávky, aby se mohli dopravit tam, kde je chtěl někdo vidět. Tahle kapela by neměla ani páru o nějaké registraci 300-mílové cesty, kterou absolvovali aby zahráli na house párty. Jednoho večera dokonce hrají improvizovanou narozeninovou párty v Gilman Street jednoduše proto, že někdo měl klíč od klubu a zazvnoili na ně, jestli by jim tam nemohli dělat hudbu.
V roce 1991 se vydali tito nevinní lidé do ciziny. Kerplunk bylo nahrané a připravené pro vydání v roce 1992. Lawrence Livermore, majitel Lookout! Records - labelu kapely, dal Billieho Joe Armstronga, Mika Dirnta a Tré Coola dohromady s Cristym Colcordem a Aidanem Taylorem, dvěma Britskými pořadateli, kteří skupině pomohli s organizací jejich prvního Evropského turné na podzim a v zimě 1991. ůvodně bylo naplánovaných 50 vystoupení, no výlet se nakonec protáhl na 64 show a turné trvalo celé tři měsíce. Je to tak dávno, že teď se to všechno zdá banální, dokonce i to, že Green Day mohli při letu ze San Franciska kouřit. "Kolik kapel může za letu do Evropy kouřit?" zeptal se Dirnt 13 let po tomto faktu.
"Myslím si, [že první Evropské turné] z nás udělalo opravdovou kapelu," řekl Billie Joe Armstrong tomuto reportérovi v roce 2004. "Bylo to těžké. Byli jsme v Německu a zdálo se to jako zkurvená večnost... Chytil jsem šatní vši! Rád bych vám řek, že sem dostal muňky, ale nemůžu, protože jsem neměl odpovídající stav, takže jsem měl šatní vši. Děsivé!"
Stojí to za to, udělat si náčrt o tom, jak vypadaly punkové show na začátku 90. let. Dokonce i od těch nejpěknějších a nejmelodičtějších Amerických aktérů - ať už se jedná o Green Day nebo Bad Religion - publikum bylo téhož druhu, jako to, které stálo na Warped Tour 2009. Bez ohledu na skupinu, Britští punkeři v éře před Dookie, byli spíše muži s potetovanými tvářemi a lidi co se drželi dál od volebních kampaní. Američané mají pro tenhle druh publika svůj název. Tím názvem je "Drsné".
Ani ne o tři roky později, když ukradli frázi, punk rock Green Day pomohl změnit hnusný zamračený pohled na úsměv, mnoho z mravních autorit scény odsoudily skupinu jako kreslené syntetické postavičky. Kdokoliv kdo zná hitorii tria před Dookie uzná, že je tento názor holý nesmysl. Byl by problém najít překvapivější příklad kapely, které přátelé pomohli s financemi, než bylo tohle první zámořské turné. Po tomhle si Green Day klidně pozvraceli boty, aby je mohli věnovat. (Pozn.-moc nedává smysl ale líp tuhle větu přeložit neumím)
"Do Evropy jsme zavítali mnohem dřív, než jsme se stali populárními," řekl bassák kapely znovu směrem k reportérovi. "Museli jsme propašovat nahrávky [aby je mohli prodat na koncertech] s tím, že se jich zbavíme."

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

"PRVNÍ EVROPSKÉ TURNÉ BYLO DĚSIVÉ. CHYTIL JSEM ŠATNÍ VŠI!"
- Billie Joe Armstrong

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

V rámci turné v dodávce navštívili Green Day země jako je Španělsko, Německo, Nizozemí - kde byl Armstrong nucen uznat, že kouřit hašiš legálně, ho svým způsobem okradlo o zkušenost a vzrušení - Itálii, Polsko, Československo (jak bylo známé) a Dánsko. V té poslední zemi se kapela zmáčela v pivu společně s místními obyvateli, což jak situace potvrzuje, má úspěch i nadále. V té samé zemi hráli Green Day na překvapivé Halloweenské show, ačkoliv majitel klubu měl ještě větší překvapení, které na ně čekalo hned jak skončili s vystoupením. Přišlo společně s místem, kde mohli přespat - kapele byl představen "Sleepy" lidská hlava ve velké zavařovací sklenici. Byl to snad Cool, který v tom momentě už nebyl tak ospalý jako chvíli předtím a nezbylo mu nic jiného, než strávit noc zíráním do očí Sleepyho - na jeho životní styl.

"Museli jsme propašovat nahrávky, s tím, že se jich musíme zbavit"
Mike Dirnt

Místa, které během turné navštívili nebyly tím druhem míst, které vidíte v inzertní sekci Time Out v průvodci nočním životem Londýna. Hodně koncertů odehráli v zadních prostorách "světských" hospod. Další vystoupení se uskutečnily ve squatech, nebo punkových komunitních obcích - v místech, které byly často obsazeny šílenci. Green Day mohli hrát s kapelami, které byly na seznamu a kde, jak poznamenal Billie Joe, všechny kapely "zněly jako Napalm Death." Když použili domácí sestavu bicích, Cool byl ohrožen trestem smrti pěstmi bubeníků s většími sestavami kvůli tomu, že by smontováním těhle bicích měl nějak změnit "šílenou cestu." Další noc ve Fatherlandu (vlast němců), ohrožovala kapelu žena pistolí, která věřila, že jsou (neprávem) vinni za kradení nočního výdělku.
Green Day přijeli do UK v prosinci 1991. Jejich vůbec první objevení se v Británii bylo v Londýnském The Rails Club. Pak cestovali na sever, aby zahráli nějaké show v Leedsu, Dublinu (v The Attic, kde během vystoupení přišli o kalhoty a organizátoři o Ł50 jen proto, aby mohli show uskutečnit) a v Belfastu, nemluvě o zelenajících se zdobených míst jako je Royal Tunbridge Wells. V Southamptonu se setkali se vzorky prvních výtisků Kerplunku a tu noc odehráli neoficiální "vydávací" párty, třebaže disk byl vydán až začátkem následujícího roku. Dostali se do Vánočního rytmu, takže následovala noc v The Den ve Wiganu - Ł3.50 za vstup na benfiční show čtyř kapel, jejichž výtěžky putovaly na charitu Childline - kapela představila bizarní vánoční hru, kde vystupoval velikonoční zajíček (oblíbená postava diváků), Santa Claus, Ježíšek a jeden drzý punkový (Armstrong hrál sychizofrenní postavu v podobě tří králů). Další noc skupina odehrála bouřlivou show v TJs v Newportu - dlouholetá tradice, punk rockové chladící lóže se skládalo z publika ochotného dát šanci novým mladým skupinám - tam, kde byla ta Vánoční párty. Po tomhle strávili Green Day Štědrý den a taky den následující, v Bath, ne-li v koupeli.

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

S původními 50-ti daty bylo turné téměř u konce a Britští organizátoři od kapely chtěli své výdaje jestliže chtěli svůj výlet rozšířit o dalších 14 show - o více než čtrvtinu z původně dohodnutého celkového počtu. Green Day byli unavení, stýskalo se jim po domově, byli prochladlí, smradlaví a hráli na nástroje, jejichž poměr materiálů byl 3:1 - ze tří částí z izolepy a jen z jedné ze dřeva.
"Byli jsme tak vyčerpaní, prakticky jsme z toho chytali halucinace," řekl Armstrong v roce 2004. "No a tak jsme řekli: 'Jasně! Nemohlo nás napadnout nic
hloupějšího. Pokračujme!'"
V roce 2009 byli Green Day kapela, která dokázala ze svého byznysu vytlačit maximim v každé situaci: jejich písně, texty - řádky 'With every breath that I am worth / Here on earth' (S každým dechem, který jsem si zasloužil / tady na Zemi) z písničky Last Night on Earth z alba 21st Century Breakdown, by dost dobře mohly sloužit jako epitaf na náhrobku zpěváka - a vlastně na náhrobku kohokoliv, kdo se naladil na jejich vlnu. Ale totéž by se dalo říct o skupině, zatímco byli v letech 1991 a 1992. Méně závažným činem by bylo, kdyby po 50 odehraných koncertech zamířili domů - většina by nedokázla takovýto skok do neznáma vůbec zvládnout. Skutečnost, že Green Day byli ochotni tento skok absolvovat je jeden z důvodů, proč o nich dnes čtete.

Foto: Rockování v severní Anglii s Jaicell Recipes, prosinec 1991

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg
 
 

Reklama