Březen 2013

Broadway Idiot will open Newport Beach Film Festival

31. března 2013 v 1:18 | Magnumka |  American Idiot Musical
Na stránkách OC Register byla zveřejněna zpráva, že Broadway Idiot - dokument o vzniku muzikálu American Idiot - bude zajujícím snímkem na Newport Beach Film Festival, který se bude konat 25. dubna.
Lístky budou k mání od 1. dubna na stránkách NewportBeachFilmFest.

Idiot Nation interview with Tré Cool - part 2

31. března 2013 v 1:14 | Magnumka |  Videos and Music
Jestli jste členem Idiot Nation, mrkněte na stránky, jet am druhé video rozhovoru s Trém.

This is how it is...

29. března 2013 v 21:35 | Magnumka |  Warehouse
Myslím si, že vám neuniklo, že se to tady nehýbe tak jak by mělo. V poslední době jsem dost vytížený člověk, což je způsobeno hned několika důvody: jsme v polovině semestru, takže se na nás začaly sypat písemky, programy, ročníkové projekty a podobně, čímž zaseru většinu svého volného času, dál mě za necelé dva týdny čeká jedna zkouška ze zimního semestru, na kterou se musím naučit fakt dost nechutné věci, taky musím chodit do práce a pak je tady ještě jedna věc, ale o té vám zatím nemůžu nic říct...

Takže doufám, že budete mít pochopení a mejly typu "jsi na hovno blogerka když neaktualizuješ," si necháte od cesty..


RS: Green Day's Arena Return in Chicago: 'This Is How You Party!' - CZECH

29. března 2013 v 21:26 | Magnumka |  Articles and Interview
Popravdě řečeno - recenze o hovně, nelíbila se mi tak, že už ji po sobě ani nehodlám číst, ale pokud chcete vy, přečtěte si ji. Prej je na netu i lepší, no mě zatím nenajela. Až najede, tak ji přeložím...
Na GDA mají taky svoji recenzi tuším na několik koncertů - je to dost dlouhé a bohužel nemám čas to pořádně pročítat. No každopádně zítra večer na to mrknu a nějaké postřehy vám tady hodím ( např. jsem se tady ještě nezmínila, že na koncertě v El Paso skočil frajer z balkonu, aby se dostal na stage..)

Recenze přeložena z Rolling Stone

NÁVRAT GREEN DAY DO ARÉNY V CHICAGU: 'TAK TAKHLE PAŘÍTE!'
Střízlivý Billie Joe Armstrong se vrací na velká stage

Autor: Dan Hyman


"Je to trochu nepředvádatelná cesta," řekl Billie Joe chicagskému publiku na pokraji hysterie po dvou hodinách punkového chaosu. Pak se odmlčel a mapoval surrealistickou scénu. "Ale nevyměnil bych to za nic na světě."
Ve zpěvákově kapele, Green Day, byl znát adrenalin - málem monumentální, energicky nabitou čtvrteční show zabalili - jednalo se o první arénový koncert po Armstrongově duševním zhroucení na podzimním iHeart Radio Festivalu ve Vegas. Brzy následovalo léčení ze závislosti na lakoholu a návykových látkách.
Večer byl tehdy přeplněný pocity: Armstrong skákal po stage, rozmlátil si kytaru, odhodil ji na zem a po boku basáka Mika Dirnta a bubeníka Tré Coola vyventiloval svou náladu.
Nebylo možné považovat energický návrat epických rozměrů jako hotovou věc, že toto bude konečný výsledek několika bouřlivých měsíců dlouhého turné punkových králů. Po následující rehabilitaci řekl Armstrong Rolling Stone, že je znepokojený co se týče vyhlídky na návratu na cesty.
"Nejsem si jistý, jestli jsem připravený," přiznal se dlouholetému autorovi Davidu Frickemu.


Pokud však zůstaly v Armstrongově hlavě nějaké pochybnosti, byly velmi rychle odplaveny bujnou energií Chicagského davu. Poté, co se objevil králíček, aby do sebe hodil pár piv zatímco okolo burácelo "Blitzkrieg Bop" od Ramones, vyběhli na scénu tři členové Green Day - a to doslova - s nadšeným potleskem.
Pokud v show Green Day existuje nějaký element, který zůstal stejný od dob, co tři společensky nezačlenění chlápci z Bay Area vydali v roce 1994 hru-měnící Dookie, pak je to to, že všichni tři členové pořád přivádí svou punkovou roli k dokonalosti. Ve čtvrtek měl na sobě Armstrong svou typickou černou bundu a džíny, Dirnt si navlékl triko bez rukávů a Cool měl na sobě své tradiční kalhoty se vzorem podlahy bistra padesátých let - kalhoty s kostkami.
Ale co by byla show Green Day bez toho, aby ukázali, jak daleko došli? Green Day se předvedli s mezigeneračním setlistem táhnoucím se více desetiletími, složeným ze dobrého výběru materiálu z jejich nedoceněné nedávné trilogie Uno! Dos! Tré!.


Zahráli "99 Revolutions" z Tré!, které bylo plné zpáteční ozvěny z haly, "Stop When The Redlights Flash" z Dos!, ale taky vášnivý pilotní singl z Uno! ve stylu klasického rocku "Oh Love," který byl podnícen zpěvem publika.
"Takhle vy doprdele paříte!" Řekl Armstrong později davu. Může být střízlivý, ale stále vyniká ve svém frontmanovském showmanství. "Všichni tady jsou naživu!" dodal s úsměvem. "Tohle je oslava!"
Kapela poté najela na řetězec svých největších hitů v čele s opěvovaným "Holiday" ("Jste připravení začít zkurvenou válku?") následovala nakopávačka z Nimroda "Hitching A Ride," které přešlo do "Sweet Child O' Mine" od Guns N' Roses a "Higway To Hell" od AC/DC. Dalšími pak byli "Brain Stew" a "St. Jimmy" z Idiota.
Samozřejmě, že čas nezabránil Green Day dodat poklady z Dookie fanouškům, kteří po nich toužili.


Potom, co bylo publikum postříkáno, obhozeno toaletním papírem a odbouchnuto tričkami, zaujak Armstrong pozici Ježíše a pustil se do nezjnámějších kousků - "When I Come Areound," "Longivew" a "Basket Case."
"Rovnost manželství pro všechny!" prohlásil Armsrtong asi minutu poté, co Cool vytáhl plážový klobouk a podprsenku a vyměnil si místo se zpěvákem, přičemž se ujal vokálů "Shout" od Isley Brothers, zatímco Armstrong seděl za bicíma. Armstrong se pak naparoval se svou perleťove se lesklou kytarou na boku stage, kde házel na zbožňující diváky odlesky.
"Pravděpodobně vyběhnu ven, chytím si taxi, vydám se zpět do hotelu a dám si sodu," řekl zpěvák Rolling Stone o své rutině po arénové show. Jenom frontman Green Day ví, co se mu odehrává v hlavě, když je každou noc na stage.
Ale na dvě hodiny ve čtvrek v Chicagu byl punk rock vším, co Armstrong potřeboval, aby se dal dohromady.

Idiot Nation contest:private screening of Cuatro!

27. března 2013 v 20:28 | Magnumka |  NEWS
Jestli jste členem Idiot Nation buďte happy! No dobře, předpokládám že valná většina návštěvníků bydlí někde tady v okolí, takže přejdu k věci - výše zmínění fanoušci budou mít možnost shlédnout Cuatro! hezky v pohodlí svého domova a to vždy noc před koncertem, který proběhne v USA. Dobré že? Škoda že ne celovětově..
Jinak to bude probíhat tak, že výhercům bude zaslána kopie dokumentu, kterou pak budou muset poslat zpátky. Vzhledem k tomuto průběhu se obávám, že to bude platit pouze pro USA.

Green Day's Armstrong upbeat in lively SXSW show - CZECH

25. března 2013 v 21:51 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek přeložen z Mercury News

POZITIVNÍ ARMSTRONG V LIVE SXSW SHOW

Autor: Paul J. Webber

Austin, Texas - Green Day nemluví o nedávných událostech, ale hrajou jako za starých časů.
Pozitivně nabitý Billie Joe Armstrong vytáhl Grammy-oceněné punkové trio na ostrou, dvou hodinovou show v pátek večer, která proběhla na South by Southwest Music Festavalu, na pódiu se objevili teprve podrhé po Armstrongově návratu z léčení, což mělo za následek posunutí turné kapely.
Během toho co hráli 25-kouskový maraton pro téměř vyprodané publikum v Moody Theater se 41 letý Armstrong vůbec nezmínil o svých problémech s užíváním návykových látek. Energický set smíšený z nových nahrávek z Uno!, Dos!, Tré! trilogie, kterou kapela vydala loni v zimě, a z oblíbených kousků jako jsou "Longview" a "American Idiot."
"Tohle není žádná (kleje) kavárna!" Řekl Armstrong davu hned od brány. "Vyšilujte!"
Armsrtongovo dobré rozpoložení bylo v ostrém kontrastu s jeho světským zhroucením na iHeartRadio festivalu v Las Vegas loni v září, když si stěžoval, že čas jejich kapely byl zkrácený, načež pak rozbil kytaru. Dva dny později Green Day oznámili, že se dal Armstrong léčit z užívání návykových látek.
Jeho veselé povídání si s publikem na show SXSW zahrnovalo jeden okamžik, kdy se škytnutím narazil do mikrofonu, Armstrong se smíchem zavtipkoval "A to jsem ani nebyl na drogách."
Green Day jsou jednimi z hostů na letošním SXSW, kde se objevili taky Justin Timberlake, Dave Grohl a Yeah Yeah Yeahs. Týdení festival skončil v sobotu, kdy Prince ohlásil malé intimní finále jen pro pár set hostů v malém Austinském klubu.
Green Day se nepřesunuli do Texasu jenom kvůli rozehřívací show před tím, než se vydají na své opožděné turné, které začne 28. března v Chicagu. Kapela se taky o den dřív prošla po červeném koberci při páteční premiéře dokumentu "Broadway Idiot," jenž je o přeměně jejich kariéru-oživujícího alba "American Idiot" na muzikál.

Interviews with Tré and documents directors

25. března 2013 v 21:18 | Magnumka |  Videos and Music
Na stránkách Idiot Nation je zveřejněn rozhovor s Trém - jedná se o video ve kterém Tré odpovídá na fanoušky položené otázky. Pokud jste členy, mrněte tam.

A tady jsou videa rozhovorů s režiséry dokumentů. Na prvním vidíte rozhovor s Timem Wheelerem - režisérem Cuatro!, na druhém je rozhovor s Dougem Hamiltonem - režisérem Braodway Idiot. Rozhovory byly pořízené na SXSW.



Broadway Idiot: SXSW Review

23. března 2013 v 21:32 | Magnumka |  Warehouse
SERU NA TO! Už jsem měla skoro přeložený článek z Hollywood Reporter (recenze na Broadway Idiot) ale když jsem ho chtěla dodělat, tak se mi nezobrazoval a to ani po několika pokusech. Když jsem se to teda pokusila i přes to dodělat, tak se mi to komplet celé smazalo. Článek sám o sobě byl nic moc a ještě tohle do toho.. SERU NA TO!!! Je ale fakt, že o nic nepřicházíte...
Přestanu plýtvat časem a jdu radši přeložit recenzi na jejich vystoupení z Mercury News.

Download the ultimate Green Day fanzine

23. března 2013 v 20:57 | Magnumka |  Stores
Na stránkách Music Radar se píše, se aplikace Total Guitar dává možnost stažení Green Day fazine. Měli byste v tomto balíčku dostat interview - jak nové tak staré, recenze i videa. Cena je Ł3.99 a aplikaci si můžete stáhnout přes iTunes.

No a co všechno tam je: HD videa kytarových a bicích tutorial videí songů GD, video ve kterém Billie mluví o UDT!, tři dříve nezveřejněné rozhovory z dob American Idiot, interaktivní náhled na artwork Dookie, nejoblíbenější cover songy kapely - vysvětlení proč je mají tak rádi, kronika spojenců a nepřátel Green Day, recenze kompletí diskografie kapely.

Takže tam bude úplně všecko...



GD - Irving Plaza - "SUCK BIG TITS!"

22. března 2013 v 21:28 | Magnumka |  Videos and Music
Green Day hráli 15.9.2012 v Irving Plaza v New Yorku. Během svého setu zahráli taky song J.A.R. Důvod proč to sem házím najdete asi v čase 2:40:

Billie, Mike: "...I'm young and while I'm able all I wanna do is..."
Tré: "SUCK BIG TITS!"

Tušim že překlad není třeba :D - našla jsem to díky obrázku co má na blogu Lufi.



Cuatro! release date: April 9th

22. března 2013 v 10:56 | Magnumka |  NEWS
Tak a je to oficiální - dokument Cuatro! vyjde 9. dubna, takže všichni kdo si před vydáním trilogie objednali celý balíček, by ho měli někdy okolo tohoto data dostat.
Zatím teda pořád nění jasné, jestli bude možné si dokument koupit zvlášť.

Někteří z vás už možná hodinovou verzi dokumentu viděli, no já si čekám na celou a doufám, že se vůbec kdy dočkám..

Green Day in Kerrang!

22. března 2013 v 10:52 | Magnumka |  Articles and Interview
V novém čísle Kerrang! je rozhovor (popř. jenom článek) s Green Day, ve kterém mluví o návratu na turné.

Zatím tedy scany nejsou, ale jak budou, bude i překlad.
Pokud chcete, máte možnost si časopis objednat online.

Jinak co se týče recenzí z posledních dnů, tak se do nich pustím večer.

Not today...

20. března 2013 v 20:59 | Magnumka |  Warehouse
Vím, že jsem slíbila ještě dva přkelady, nebo alespoň jeden, bohužel toho mám dneska hodně, takže se to tu nepohkusím si nad to sednout zítra.

Rolling Stone: SXSW 2013: Green Day Blast Back With a Supercharged Billie Joe Armstrong - CZECH

18. března 2013 v 23:13 | Magnumka |  Articles and Interview
Než začnete číst - David Fricke má skvělé články, ovšem na překlad celkem složité. Takže kdo zvládáte, přečtěte si ho určitě i v originále. Ty jeho šestiřádkové věty a všelijaké barvité vylíčení se fakt blbě překládají... ono to nevypadá tak šíleně, dokud se do toho překladu fakt nepustíte :D

Recenze přeložena z Rolling Stone:

SXSW 2013: GREEN DAY JELI NA PLNÉ PECKY S NABUŠENÝM BILLIE JOE ARMSTRONGEM
Řečeno frontmanem "Tohle není párty - to je oslava!"

Autor: David Fricke


V nedávném rozhovoru pro Rolling Stone o závislostech, krizi a těžce vydobytým zotavením, si zpěvák/kytarista Billie Joe Armstrong vybavil show v Austinu v Texasu z konce devadesátých let, kdy se přestal bát o svou punkovou důveryhodnost a na stage se končeně začal chovat jako rock and rollová star: aby jeho kapela a písničky dostali showmanství, které si koncerty zaslouží. Chtělo to pořádnou odvahu když si přiznal: dlouhý krok měl nakonec katastrofální náledky. 15. března, znovu střízlivý, nabušený Armstrong byl zpátky v Austinu společně s basákem Mikem Dirntem a bubeníkem Tré Coolem, aby v divadle Moody na SXSW zahráli speciální show - show, která začala Armstrongovým prolítnutím po stage, jako kdyby byl vysstřelený z děla, zahájil "99 Revolutions" a pak vyžadoval, aby publikum nějak reagovalo. "Tohle není zasraná párty, tohle není první rande, tohle není bar mitzvah - tohle je oslava!" Křičel Armstrong brzy na to, během instrumentálního přerušení "Letterbomb" se stal akcent jeho netrpělivosti s akcí rockového boha a komická podpora: Coolova výbušná zdrženlivost s výskokem ve stylu Pete Townshenda; hraje kousek svého kytarového sóla v "Know Your Enemy" přičemž stál na jedné noze, jako kdyby byl členem skupiny Jethro Tull.

Ovšem v této agitaci, v tomto dovádění nechyběla vděčnost. "Ah, vítejte zpátky," řekl Armstrong při výdechu hlubokým hlasem během "Stay the Night." Obracel se na milovaný, horečný dav, který tvořila směsice převážně místních fanoušků a výherců lístků. Stejně tak jednoduše mohl mluvit i sám k sobě.

Green Day byli na SXSW - šestici uzavíral kytarista Jason White - aby podpořili své dva dokumenty, které v ten den měly premiéru: "Cuatro!" které je o natáčení LPíček nedávné trilogie Uno!, Dos! a Tré!; a "Broadway Idiot," který jde po stopě muzikálově-divadelní produkci alba z roku 2004, American Idiot. Kapela na tomto médii zaplaveném festivalu chtěla také dokázat, že po fyzickém a emocionálním zhroucení Amrstronga na stage I Heart Festivalu v Las Vegas loni na podzim, mají Green Day stále svoji kariéru a že jejich frontman je zdravý a nabuzený.


Začátek a konec show se nesl v duchu písní z těchto tří alb, které utrpěly ztráty díky posunutému turné kvůli Armstrongově léčení. "Brutal Love" z Tré! byla překvapující, ovšem efektivní poslední přídavek, mínus mají za kytaru, ale nedostaky v kytaře vytáhl Armstrong zpěvem. "Stop When The Redlights Flash" z Dos! byla skvělá, rychlá a sladká, zahrána se mstivou rychlostí a mírně návykovým refrénem ("I'll make you surrender" - a teď vy).

Střed show byl vyplněn hity, které nyní fungují jako narážky na nebezpečí a Armstrongovu prožitou krizi, hráli "Burnout" a "Basket Case" z Dookie z roku 1994. Bylo těžké si nevšimnout reálně předvedené smyšlenky při "St. Jimmy" z American Idiot - a extra ironie v Armstrongově období na Broadwayi - darebáckého goth dealera si sám zahrál. Určitě to nebyla náhoda, že jedním z cover fragmentů v uhlazeném "Coming Clean" bylo "Highway To Hell" od AC/DC.

Další nový song "X-Kid," se objevil ke konci setu. Jak poznamenal Armstrong v rozhovoru pro Rolling Stone, je to o někom, kdo byl kapele velmi blízký: starý punkový soudruh, který nikdy nepřišel na to, jak s ideály získanými v mládí zestárnout a který také umřel na následky stejných špatných návyků, které spustily Armstrongovu krizi. Ale Green Day set uzavřeli spolehlivou protilátkou "Minotrity" z Warning z roku 2000. Píseň je funkčním vyvrcholením koncertů kapely už léta. Bylo tam něco nového, i když - pozvbuzující a odhodlaný - ostrá vzpěra v kapele a způsob s jakou hrdostí a odhodlaností zpíval titulní slova.

Jeho léčení a opatrnost právě začala. Ale jen sedm měsíců poté, co padl, tak okázale do klasické tmy rockových star, je Armstrong zpět na pódiu s kapelou, která je jeho životem už od dob co byl teenager - touží dokázat, že tam stále patří a už nikdy se toho nevzdá.

MTV's Musical March Madness

18. března 2013 v 21:44 | Magnumka |  NEWS
Green Day jsou opět v MTV Musical March Madness a aktuálně stojí proti Deftones. Pokud je chcete posunout dál, hlasujte tady.

Billboard: Broadway Idiot - CZECH

18. března 2013 v 21:38 | Magnumka |  American Idiot Musical
Rozhovor přeložen z Billboard.com

BROADWAY IDIOT: NOVÝ FILM O MUZIKÁLU GREEN DAY MĚL PREMIÉRU NA SXSW

Autor: Phil Gallo




"Broadway Idiot," behind the scene film o vytváření muzikálu "American Idiot," má dnes světovou premiéru, promítá se i "Cuatro!," který zaznamenává Green Day jak nahrávají tři alba.
"Broadway Idiot" se vztahuje na vývoj divadelního kousku v Berkeley v Kalifornii, prezentaci materiálu Billiem Joe Armstrongem, Mikem Dirntem a Tré Coolem, transformaci na Broadway a Armstrongovorostoucí zapojení do projektu včetně toho, kdy se octl v roli St. Jimmyho. Show na Broadwayi běžela v letech 2010-2011 a od té doby jsou s ní na cestách.
Jako všechny muzikály, producenti filmů začali brzo začali s marketinkovým materiálem jako jsou trailery a producent Ira Pittelman říká, že on sám začal vidět potenciál pro dokument, zavolal Hamiltonovi, jehož práci můžete vidět např v "Nova" na PBS a jinde.
Hamilton a Pittleman se stali Broadwayskými producenty před 12 lety a před tím 30 let provozovali Heartland Music. Společně dali dohromady nějaké poznatky o Brodwayském zvárnění a filmu.

Film se drží tvůrčího procesu a nezasahují do něj žádné vedlejší vlivy. Kdy jste si uvědomil, že máte dostatek materiálu a příběhu na to, abyste se na to zaměřil?
Doug Hamilton: Cítil jsem, že se nechci dostat mimo proces. Nechtěl jsem udělat jeden z těch newsy filmů, kde různí analytici mluví o Broadwayi, nebo kde procházejí nějací kritici a povídají o show. Měli jsme neuvěřitelný a velmi vzácný přístup k procesu a jako filmař můžu říct, že to bylo boží. Filmová a televizní práce je nejlepší, když jdete pracovat na místa, kde obvykle nechodíte a nikdo se nedostane do zkušebny nebo nahrávacího studia. A neměli jsme mnoho sporů.

Co byl ten bod, kdy jste si řekl, že se z toho klube příběh?
Hamilton: Věc, která všechny překvapila byla ta, že Billie Joe měl o show opravdu zájem a našel si k ní osobní vztah. Mluví o tom, jak si idealizuje ranné období Green Day, jaká tam byla skutečná komunita hudebníků a taky o tom, že s tím jak Green Day "rostli," ztratili spoustu přátel. Chtěl komunitu a to co říká ve filmu je to, že ho dostalo že to všechno našel v divadle. Zamiloval si obsazení muzikálu stejně tak jako si oni zamilovali jeho. Našel muzikálové spojení se společností a s hudebním supervizorem Tomem Kittem.

Nakonec byl obsazen do role St. Jimmyho, což zřejmě tehdy v zimě pomohlo show vyprodat.
Pittleman: Poprvé se v roli objevil na týden v září. Nikomu jsme to neřekli, protože jsme nevěděli, co se bude dít a nevěděl to ani Billie. Takže počkal den nebo dva před svým prvním vystoupením a pak to tweetnul. Neudělali jsme žádné reklamy a i přesto stály podél bloku dlouhé řady. Když byl v show, to místo se vznášelo.

Jak jste srvonávali jeho účast s ostatními hudebníky?
Pittelman: Spolupracoval jsem se spoustou hvězd, ale nikdy jsem neviděl něco takového. Stal se tátou a Adrienne, jeho žena, se stala mámou. Hrál s nimi softball, vzpomněl si na narozeniny každého herce, byl tam 45 minut předem a každý večer si navlíkl jiný kostým. Jednu noc se vydal do ulic jako Naked Cowboy. Herci z muzikálu jsou všichni hlavně fanoušci Green Day. Zní to banálně, ale bylo to inspirující.

Jedna ze skvělých věcí na filmu je, že neukazujete jenom to, jak může být hudba "American Idiot" aranžovaná různými způsoby, ale taky spojení s tradičním Broadwayským muzikálem jako je "Chorus Line."
Hamilton: Chtěli jsme se dostat k tomuto tématu a chtěli jsme posadit dohromady Toma, řežiséra Michaela Mayera a Billieho, aby mluvili o hudbě. Zkoumáme hudbu a kořeny Billieho Joe v hudbě, s Tomem mluvíme o muzikantech hrajících na klávesy a ostatních. V jednom z rozhovoru (Armstrong) mluvil o tom, jak se jako malý učil zpívat písnčky Franka Sinatry a George M. Cohana. Neměli jsme to kde použít dokud jsem nenašel záběry čtrnáctiletého Billieho jak zpívá nějaké vánoční koledy. Utnul jsem to a Billie řekl "Myslím, že to ujde, ale myslím si, že ti to zazpívám líp." Pár týdnů na to jsem dostal od Billieho email, kde stálo "Něco ti posílám." Zašel za svými bratranci a dostal od nich svoje záběry, kde mu je 11 a zpívá "Send in the Clowns." To bylo skvělé. Byla to Billieho ochota, co tam ty záběry dostalo.

South By South West Reviews

18. března 2013 v 20:36 | Magnumka |  Articles and Interview
Tak jsem koukla na pár recenzí z SXSW... a jo, určitě nějaké přeložím, tady zatím menší přehled:

Green Day na South By South West promítali oba své dokumenty - Cuatro! a Broadway Idiot. Podle všeho měly oba dokumenty dost velký úspěch. Na stránkách Billboard.com je rozhovor s režisérem Broadway Idiot, Dougem Hamiltonem.
Další recenzi na Broadway Idiot najdete na stránkách The Hollywood Reporter.


Mrkněte na fotky na GDA.

Pár hodin poté, co se promítly dokumenty se Green Day přihnali na stage v Moody Theatre, kde zahráli 26 písní: tady je setlist:
  1. 99 REvolutions
  2. Know Your Enemy
  3. Stay The Night
  4. Stop When The Redlights Flash
  5. Letterbomb
  6. Stray Heart
  7. Oh Love
  8. Holiday
  9. Boulevard of Broken Dreams
  10. Burnout
  11. Welcome To Paradise
  12. Christie Road
  13. Coming Clean
  14. Dissapearing Boy
  15. Brain Stew (s Higway To Hell od AC/DC a Sweet CHil O' Mine od Guns N' Roses)
  16. St. Jimmy
  17. Longview
  18. Basket Case
  19. She
  20. King For A Day
  21. Shout / Hey Jude
  22. X-Kid
  23. Minority
    PŘÍDAVEK
  24. American idiot
  25. Jesus of Suburbia
  26. Brutal Love
Recenzi z koncertu najdete např. na Mercury News, a taky na Rolling Stone.
K fotkám vás odkážu zase na GDA.

Tak vy se kochejte fotkama a já se jdu pustit do překladu.

Phoenix New Times review: Green Day, Marquee Theatre, 3/11/13 - CZECH

17. března 2013 v 14:49 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek přeložen z Phoenix New Times

Pozn.- Floor tickets - lístky z předprodeje (nejsem si úplně jistá)

GREEN DAY MARQUEE THEATRE, 11.3.2013

Autor: Melissa Fossum
Foto: Maria Wasset

Phoenix má sakra štěstí. Jsme jedním ze tří měst hostující Green Day na svém komorním "rozheřívacím" turné směrujícím od jihu k jihozápadu. Je to vzácné potěšení vidět kapelu vzešlou z klubů hrát na menších místech, než se sbalí a vydají do arén.
Vypadalo to, že pro kapelu je to něco jako strečink. Jednalo se o druhou show kapely od doby, co se zpěvák/kytarista Billie Joe Armstrong vrátil z rehabky, ale frontman byl tak výstřední a energický, jako vždycky. Vypadal nadšeně, že jsou po pětiměsíční pauze zpátky a Green Day odehráli dokonalý, téměř bezchybný dvouhodinový set, se štěstím si udrželi publikum při každém "hey-oh," mávání pěstmi a dokonce se Armstrong pohoupal na něčích ramenech. Byli to Green Day v nejlěpší kvalitě.


Kapela zahájila koncert s burácející, politicky mířenou "99 Revolutions" z loňské trilogie Uno!, Dos!, Tré!, čímž naladili tón pro zbytek večera. Navzdory kritice o vyprodání, Green Day toho mají tolik co říct, jako vždy a pokračuje to tím, že je fajn, když to říkají.
Armstrong vytáhl na stage během "Know Your Enemy" malého kluka v triku Ramones. (Pěkné triko, kámo!) Kluk nadšeně skandoval "Do you know your enemy?" a nesměle vrtěl hlavou "ne" když ho Armstrong vyzval ke stage divingu. Nakonec se kolébal se širokým úsměvem na tváři, když ho dav na rukou odnášel směrem k zadní části místnosti. Klasický rockový tah, ne?
Předtím, než navázali na hitovkami přecpaný set zahráli Green Day ještě další dvě skladby z Uno!, Dos!, Tré! trilogie. Armstrong řekl, že mu Arizonské hory připomínají The Thing a nazval náš stát "domovem rockového monstra."
"Chcete začít zasranou válku?" zeptal se Armstrong a dočkal se moře jásotu, který byl čím dál hlasitější jakmile publikum zpoznalo počáteční akordy hitu z American Idiot "Holiday." Fanoušci nadšeně opakovali každé "hey" a "amen." Světla zhasla a Armstrong s reflektorem svítil na publikum když spustil "president of Arizona" a fanoušci propukli v horečné "hey hey hey."
Kapela pokračovala v albu a spustila čistě akustickou verzi "Boulevard of Broken Dreams." Předtím než začal Armstrong zpívat poznamenal "Lidi, vy jste určitě lepší, než Los Angeles," světla opět zhasla a Armstrong se pustil do jednoho z mnoha a capella vystoupení večera.
Následovalo "Hitchin' A Ride" z Nimroda, které zní pořád stejně skvěle i po 16 letech od vydání alba. Hned na to Armstrong zahrál "Ain't Talking 'Bout Love" od Van Halena a vyzval publikum, aby zařvali název písně, co chtějí zahrát.
Jako odezvy se mu dostalo spousta požadavků na Dookie a dodal: "A teď pouze požadavky na heavy metalové songy, díky moc." Se smíchem potom pokračoval "Vždycky hrajeme 'Crazy Train'" než spustili směsici "Master of Puppets" od Metallicy a "Rock and Roll" od Led Zeppelin, ze kterých pak plynule přešli na "Brain Stew." Nenásledovalo obvyklé rychlé "Jaded" z Insomniac, ale rychlá odpověď v podobě "St. Jimmy" z American Idiot, byla taky dobrá.
Armstrong si stěžoval, že je na místě konání příliš horko a napravil to tak, že spražil dav stříkací pistolí. Vyměnil svůj arzenál a vytáhl zbraň střílící toaleťák, která by přivedla štáb Girl Talk do rozpaků. Jeho posledním trikem bylo dělo vystřelující trička, nakonec to přešlo v pocit, že jste na nějaké sportovní události, a to hlavně když před skokem do "St Jimmy" začal s "ole!" refrénem.

"Kolik generací fanoušků Green Day tu máme?" otázal se Armstrong rozvášněných fandů. "Tahle píseň je z Dookie, jmenuje se 'Burnout'." Přišly další kousky ze staré školy, jako nakpříklad nečekané "Going To Pasalacqua" z 1,039/Smoothed Out Slappy Hours, následované "Coming Clean." Většina publika se zdála být trochu rozhozená, ale spousta z nich byli staří fanoušci a zpívali každé slovo.
Uprostřed "Longview" se Armstrong zeptal kdo zná slova a řekl "Musíš to fakt moc chtít" před tím, než vytáhl ufňukaného zpěváka na stage, aby dokončil písničku. Fanoušek prožil svůj moment rockové slávy když roztáhl ruce a skočil do davu.
Poté, co zahráli pár skladeb z Dookie (včetně skvělého ztvárnění "She") si kapela nasadila klobouky, Gourcho Marx kníry a policejní čepice kvůli své výstřední hymně "King For A Day." Bubeník Tré Cool vyskočil zpoza bicí sestavy, aby se promenádoval v nóbl klobouku a růžové krajkové podprsence. Několikrát vysoce vykopnul nohy když kapela začala se "Shout" od Isley Brothers. Po krátké prodlevě dokončila kapela tento cover, Green Day si lehli na podlahu a spustili několikrát "little bit softer nows." Kapela odsekla konec písně a přešli na "Stand By Me" od Bena E. Kinga a z této pak do strhující verze "Minority." Takto uzavřeli hlavní set. Skupina se rychle vrátila se dvěma přídavky "American Idiot" a "Jesus of Suburbia."
Je nepravděpodobné, že by Green Day ještě někdy zahráli show v Marquee Theatre, což je škoda, protože minulá noc se ukázala být tou nejlepší show Green Day, kterou jsem viděla a je taky jednou z mých nejoblíbenějších ze všech show v Marquee. Ve světě po American Idiot je kapela natolik populární, aby bylo realistické přemýšlet o tom, že by zahráli další malou klubovou show, ale po včerejší noci, jsou pro příští arénové show floor tickets definitivní nutností.


Poznámky kritika:
Minulá noc: Green Day v Marqueee Theatre
Vlastní preference: Dookie mě pomohlo dostat do punku
Publikum: Dobrá směs týpků, děcek a lidí, kteří byli nadšení, že tam jsou
Poznámky z publika: "Tohle mě učili když jsem byl na léčení" poté, co Armstrong řekl "I never walk alone, man" během "Boulevard of Broken Dreams"
Náhodná poznámka: Billie Joe v klobouku candy kid vypadá šíleně, ale skvěle
Co chybělo v setu: "Welcome To Paradise" a "2000 Light Years Away" i když se mi ulevilo, že nepředvedli ohrané "Good Riddance (Time of Your Life)" nebo "21 Guns"

Setlist:
  1. 99 Revolutions
  2. Know Your Enemy
  3. Stay The Night
  4. Stop When The Redlights Flash
  5. Let Yourself Go
  6. Holiday
  7. Boulevard of Broken Dreams
  8. Hitchin' a Ride
  9. Brain Stew (s Highway to Hell, Master of Puppets, Rock and Roll)
  10. St. Jimmy
  11. Burnout
  12. Coming Clean
  13. Going to Pasalacqua
  14. Longview
  15. Basket Case
  16. She
  17. King for a Day
  18. Shout/Stand By Me
  19. Minority:
    PŘÍDAVEK
  20. American idiot
  21. Jesus of Suburbia

BJA to Write Songs for Yale Repertory Theater Show

17. března 2013 v 13:38 | Magnumka |  Articles and Interview
Na stránkách Nw York Times je článek, ve kterém píšou, že se Billie opět pohybuje ve světě divadla. Podle všeho má napsat několik songů pro "These Paper Bullets" kterou budou mít v produkci Yale Repertory Theater.

  • Hra adaptovaná Rolinem Jonesem ("The Jammer") v režii Jacksona Gaye, je o kapele z Liverpoolu zabývající se románky a hudebním průmyslem v Londýně. Projekt pro Armsrtonga značí návrat k divadlu, jenž byl klíčovou osobou stojící za Broadwayským muzikálem z roku 2010 "American Idiot," který byl založen na písních Green Day. Armstrong se taktéž vrátil s kapelou tento měsíc na turné po léčbě ze závislostí.

Celý článek si přečtěte na NYTimes.com

Cuatro! documentary officially set for April 9th.

17. března 2013 v 13:27 | Magnumka |  NEWS
Momentálně mám rozpřekládanou recenzi z koncertu z Arizony - rozhodla jsem se další dvě recenze koncertu z Kalifornie nepřekládat - je to pořád totéž dokola. Každopádně jak přeložím Arizonu, do které bych se chtěla zakousnout prakticky hned teď, pustím se do překladu rekapitulace vystoupení kluků na South by South West, kde krom koncertu promítali taky oba svoje dokumenty - Cuatro! a Broadway Idiot.

A taky mám pro vás jednu zprávu teď hned, oficiálně by dokument Cuatro! měl vyjít 9. dubna, takže by mělo být možné si jej koupit. Chtěla jsem to tady napsat už asi před třemi dny, ale nějak jsem na to zapomněla.

GD's show in Vienna

17. března 2013 v 12:54 | Magnumka |  Warehouse
Ahoj,
mám dotaz pro ty z vás, kteří jedou na Green Day do Vídně - jak tam jedete? Já mám v plánu Student Agency, popř. auto kdyby se našlo dost lidí z Ostravska, ale v to snad ani nedoufám.
Buďte tak hodní a napište mi prosím do komentů, jak tam jedete a z jakého města (klidně i Praha, Brno,...) - přiznávám se, strašně nerada cestuju sama a změrem tohoto příspěvku je najít někoho, ke komu by bylo možné se přisrat :D.



RS:Green Day Return to the Road After Billie Joe's Rehab - CZECH

14. března 2013 v 23:16 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek přeložený z Rolling Stone

GREEN DAY SE PO LÉČBĚ BILLIEHO JOE VRÁTILI NA CESTY
Hora zesilovačů a plná kapsa popových trháků - začátek Kalifornského turné

Autor: Steve Appleford
Foto: Jonathan Weiner

"Kolik generací fanoušků Green Day tady dneska je?" zeptal se včera večer zpěvák-kytarista Billie Joe Armsteong ve Fox Theater v Pomoně v Kalifornii přibližně uprostřed první show amerického turné kapely - kapela se vrátila po Armstrongově nedávné léčbě. Aby se dostal blíž, zeptal se "Kdo se k nám chce dneska připojit na stage? No tak, pojďte!"
Dvouhodinový koncert v divadle o kapacitě 2000 lidí kousek od Los Angeles byl prvním ze čtyř menších rozehřívacích show (včetně zastávky na SXSW) před tím, než se ke konci měsíce vydají do arén. Těsně před jejich vystoupením hrálo ve Fox PA "Bohemian Rhapsody" od Queen a "Blitzkrieg Bop" od Ramones, poukazujíce na dvojí inspiraci kapely: klasický rock s DIY smýšlením.

Spousta fanoušků byla určitě dost stará na to, aby si pamatovali náhlý vzestup kapely s multiplatinovým Dookie z roku 1994, ale většina ze 16 vzrušených diváků, kteří se dostali na stage, byla mnohem mladší. Jeden chlapík byl dost velký na to, aby si posadil Armstronga na ramena zatímco leader kapely drandil na své kytaře.


Bubeník Tré Cool byl první, kdo vystoupil na stage, odbouchl to těžkým a energickým "99 Revolutions" - první song zahajující půl hodinku nového materiálu z tria z roku 2012: Uno!, Dos! a Tré! kdy Armstrong opakovaně křičel "Let's go fucking crazy!"
Zahráli burácející "Stop When The Redlight Flash" (Dos!) a tvrdou, opuštěnou "Oh Love," kde se objevil snad až souboj kytarových sól. Green Day předvedli taky "Stay The Night" (Uno!), během které se kapela stáhla na dost dlouhou dobu, kdy nechali Armstrongovi prostor pro jednu z mnoha acapella částí. Znovu udělali pauzu u "Let Yourself Go," kdy při refrénu dostalo prostor publikum, bez něj zpívali: "Shut your mouth 'cause you're talking too much/And I don't give a fuck anyway."
Z 21st Century Breakdown z roku 2009 zahráli "Know Your Enemy," během kterého Armstrong vytáhl z předních řad malého kluka, aby zazpíval pár řádků před tím, než ho poslal (možná poprvé) vzduchem do davu. Propast mezi umělcem a fanouškem je něco, co za ta léta Green Day skvěle zvládli; na minulých turné dokonce Green Day tahali mladé hudebníky na stage, aby hráli spolu s nimi.


Ve Fox nebyly žádné speciální efekty ani žádná významná tvorba, jen punková kapela s horou zesilovačů a kapsou plnou popových trháků. Stejně jako v minulosti se k triu přidali další hráči na kytaru, keyboard a k vokálům. Hit z roku 2005 "Holiday" prorajtovali díky likvidní basové linii Mika Dirnta a pak zhasla světla, když Armstrong projížděl publikum reflektorem. Znovu sebral mikrák a zařval "The representative from California has the floor!"
Později to kapela rozjela s gigantickou "Highway To Hell" od AC/DC (ne poprvé) a fanoušci ječeli spolu s nimi jako by se jednalo o další hit Green Day. Armstrong je škádlil, když ze skoro metalu přešel na přeslazené "Stariway to Heaven," ale rychle to stočili na "Brain Stew." Melodii natáhli na dost dlouho, aby si zpěvák stihl pohrát s několika hračkama: velkou vodní pistolí, pistolí střílící toaleťák a další dělo, kterými vystřeloval trička daleko do davu.
Téměř na konci došlo na R&B směs, ve které bylo "Shout" od Isley Brothers a song Green Day "King For a Day," při kterém si Armstrong klekl a plynule se svým zpěvem přesunul na "Stand By Me" od Bena E. Kinga. Nakonec se za stále zrychlujícího se rytmu saxofonu zase vrátili k půvoudnímu "Shout." Noc se chýlila ke konci, ale kapela zněla tak energicky, jak je potřeba na roční turné, které je čeká.

Setlist:
  1. 99 revolutions
  2. Know Your Enemy
  3. Stay The Night
  4. Stop Wneh The Redlights Flash
  5. Let Yourself Go
  6. Oh Love
  7. Holiday
  8. Letterbomb
  9. Boulevard of Broken Dreams
  10. Hitchin' a Ride
  11. Brain Stew (s částmi Highway to Hell a Stairway to Heaven)
  12. St. Jimmy
  13. 2000 Light Years Away
  14. Paper Lanterns
  15. When I Come Around
  16. Basket Case
  17. F.O.D.
  18. She
  19. King for a Day (s částmi Shout a Stand By Me)
  20. Wake Me Up When September Ends
  21. Minority
  22. American Idiot
  23. Jesus of Suburbia

Reviews

14. března 2013 v 20:36 | Magnumka |  Articles and Interview
Mám pro vás pár recenzí na koncert Green Day ve Fox Theater v Pomoně v Kalifornii a Marquee v Tempe v Arizoně. Zatím naně mrkněte v aj, já se tak okolo desáté pustím do překladu. Jelikož nejsou moc dlouhé, krom jedné, tak je asi přeložím všechny. Takže tady jsou:
Mrkněte tam, jsou tam i fotky.

Green Day Didn't Forsake Its Punk Roots; You Just Got Old and Complacent

13. března 2013 v 20:55 | Magnumka
Pak se na netu objevil ještě jeden článek, který by mohl být zajímavý. No bohužel dneska mám na programu fyziku, takže jsem ho ještě ani nečetla, natož abych ho přeložila. Zítra na to mrknu a pak se rozhodnu.
No pokud vy nemáte co dělat, nebo pokud máte, ale potřebujete se z toho nějak vykroutit, tak přejděte sem.

NME's Interview with Mike Dirnt

13. března 2013 v 20:52 | Magnumka |  Articles and Interview
NME udělalo rozhovor s Mikem - týká se aktuálního turné: "Léčení je za námi, jsme kurvafix připraveni znovu vypadnout na tour!" Zatím si tedy můžete číslo koupit, nebo si ho prohlídnout v miniaturí a rozmazané verzi tady.

Já samozřejmě rozhovor přeložím, ale takové blechy odmítám luštit, takže počkám na lepší scan.

Mike visits Fender again

13. března 2013 v 20:47 | Magnumka |  Photos
Předtím, než Green Day zahráli koncert The Marquee v Tempe v Arizoně si Mike odskočil k Fender, aby si "odkroutil" nějkou tu promo prácičku. Mike nafotil pár fotek a taky natočil video, ve kterém mluví o baskytarách a zesilovačích.
Na fotky se podívejte tady.


The Moon and Stars Festival, Reading and Leeds Festival

13. března 2013 v 20:35 | Magnumka |  Tour and Concerts
Green Day potvrdili účast na dalších dvou festivalech. Headlinery budou 8. července na The Moon and Stars Festival ve Švýcarsku (spolu s nimi budou hrát např. ZZ Top, Neil Young a Santana).

A dál budou jedni z headlinerů na Reading and Leeds Festival v Anglii. Tam se kluci objeví v pátek, 23. srpna. Spolu s nimi si na tomto festu zahrají třeba Eminem, System of a Down a Fallout Boy.

Review: Fox Theater - Pomona, CA - CZECH

11. března 2013 v 22:31 | Magnumka |  Articles and Interview
Přeloženo z GDA

Autor: Jack

Green Day jsou zpět. Kapela je zpět. Po veškerém léčení, odkládání, rušení a celkové neaktivitě jsou Green Day zpátky. Včera proběhl triumfální návrat kapely ve Fox Theater v Pomoně v Kalifornii. Bylo to jejich první veřejno vystoupení od iHeartRadio Festivalu loni v září. Tato rekapitulace je založena na tweetech a popisech lidí, kteří na show byli.

Fanoušci, kteří čekali cenku před divadlem dostali okolo 17. hodiny něco speciálního: jeden fanoušek zaplatil masivní banner letící za letadlem. Na Banneru stálo "SO PROUD OF YOU GREEN DAY <3 #IDIOTLOVE. (Jsme na vás, Green Day, moc hrdí.) Doufejme, že o tom kapela alespoň slyšela! Green Day dorazili na místo konání asi dvě hodiny před začátkem show. Někdo z davu udělal pěknou fotku Billieho jak vchází dovnitř. Během zvukovky zahrála kapela "Murder City," "Stray Heart" a kousek "Know Your Enemy."

Poté, co se otevřely dveře a fanoušci zaplnili divadlo, přišlo zahájení. The Stitches, kteří budou dělat překapelu Green Day i dneska v Tempes v Arizoně, se od fanoušků dočkali smíšených rakcí. Někteří je vzali jako fajn předkapelu, no jiní byli toho názoru, že byli příšerní. V jedné chvíli se zpěvák The Stitches zeptal co by teď chtěli slyšet a všichni do jednoho zařvali "Green Day!" Tohle asi nebyla reakce, ve kterou The Stitches doufali, ale co jiného mohli čekat?!

Po krátké pauze na výměnu nástrojů se Green Day objevili na scéně asi v devět večer. Kapela začala s "99 Revolutions," čímž spoustu lidí překvapili. Jedna zajímavá poznámka: části show hrál Billie na tu kytaru, kterou rozbil na iHeartRadio Festivalu a později opravil.

A teď několik událostí z popisů a tweetů členů GDC a ostatních. Během "Oh Love" řekl Billie Joe něco jako "Já vám teď musím něco říct: Jsem tady jediný, kdo se cítí trochu nesvůj." Několik fanoušků zmínilo, že se Billie zdál být občas nervózní. V jeden okamžik se Billie Joe zeptal publika, jestli chci chcou vidět "explozi, párty, nebo oslavu." Během "Letterbomb" měl asi Billie v krku knedlík, jelikož mu dělalo problém zazpívat jeden z rýmů. V další písni, "Boulevard of Broken Dreams" řekl Billie Joe publiku "Vítejte zpátky" a potom "Díky Bohu, jsem naživu!" Během "2000 Light Years Away pozval fanoušky na stage kteří ho posadili na ramena jednoho z nich, zatímco hrál své kytarové sólo. Jediná odchylka od setlistu, který byl nalepený na pódiu byla písnička "Coming Clean," což je song, který nehrajou live moc často. Green Day zahráli docela normální set, se kterým šli spíše na jistotu. Show zakončili přídavkem "American Idiot" a "Jesus of Suburbia." Na celý setlist se podívejte tady:

  1. 99 Revolutions
  2. Know Your Enemy (sloku zpívá dítě z publika)
  3. Stay the Night
  4. Stop When the Redlights Flash
  5. Let Yourself Go
  6. Oh Love
  7. Holiday
  8. Letterbomb
  9. Boulvard of Broken Dreams (zpívalo publikum)
  10. Hitchin' A Ride
  11. Stairway To Heaven (Tease), Highway To Hell
  12. Brain Stew
  13. St. Jimmy
  14. 2000 Light Years Away (publikum tančilo na stage)
  15. Paper Lanterns
  16. Coming Clean
  17. When I Come Around
  18. She
  19. Basket Case
  20. King For A Day/Shout
  21. Minority
    PŘÍDAVEK:
  22. American Idiot
  23. Jesus of Suburbia



Green Day - Fox Theater, Pomona, CA

11. března 2013 v 19:54 | Magnumka |  Photos
Green Day včera zahráli cca po půl roce svůj první koncert - hráli ve Fox Theatre Pomoně v Kalifornii. Takže když se tady kouknete později, popř. zítra, najdete tady překlad recenze... rekapitulace... no toho jak to včera proběhlo.

Zatím se podívejte na fotky tady nebo tady či videa.




Rolling Stone: Tne New Immortals

9. března 2013 v 21:03 | Magnumka |  NEWS
Rolling Stone má na stránkách seznam s názvem "New Immortals" což v překladu znamená "Noví nesmrtelní." V seznamu jsou i Green Day a píšou o nich toto:

  • Green Day, kapela která vzestoupila z punk rockové scény San Francisca na konci let 1980, jenž měla od samého začátku globální ambice. Chtě nechtě museli kvůli "sell-outům" podepsat smlouvu s majoritním vydavatelstvím kde v roce 1994 vyšlo album Dookie. Během několika měsíců vyřvávalo "Longview," "Basket Case" a "Welcome To Paradise" v pokoji každému středoškolákovi a kapela se dostala na Woodstock 1994. V dalších deseti letech vydávali další nahrávky [včetně balady "Good Riddance (Time of Your Life)"], ale v roce 2004 přivedli kritiky v úžas svou anti-Bushovskou rockovou operou American Idiot. Když už byli, co se psaní píše, na odpis, zcela nová generace teenagerů jimi byla najednou posedlá a album se stalo velmi významným milníkem. A o téměř deset let později jsou i nadále jednou z největších kapel na světě.

Podívejte se i na další, mezi kterými jsou např. The White Stripes, Beyoncé, The Strokes a další.

Larry Livermore - Spy Rock Memories

8. března 2013 v 20:21 | Magnumka |  NEWS
Na stránkách Rolling Stone je menší info o knize Larryho Livermora "Spy Rock Memories." Možná si pamatujete, že pár článků s názvem Spy Memories jsem tady překládala, jeden mám ještě rozpřekládaný, ale nevím nevím jestli to dokončím (narychlo jsem našla dvě části tady a tady).

Kniha je převážně o začátcích Green Day, o Larryho začátku s Trém a o Lookout! Records, ale samozřejmě je to Larryho kniha, takže tam zmiňuje i jiné věci.

Spy Rock Memories putuje do prodeje 20. června. A pokud chcete víc infa, sprostě vás vyhodím na Larryho stránky.

World Music Awards

5. března 2013 v 23:00 | Magnumka |  NEWS
Green Day byli nominovaní na World Music Awards a to rovnou ve třech kategoriích:
V kategorii Nejlepší světové album proti nim stojí např Adele (21), Justin Bieber (Believe), LMFAO (Party Rock) a spousta dalších - Green Day tam jsou s albem Dos!. V kategorii nejlepší světové kapely soupeří např. s AC/DC, Foo Fighters, Muse a velkou spoustou dalších a v nejlepším živém vystoupení jim čelí napč Aerosmith, Maroon 5, Radiohead a další.
Hlasovat můžete i vícekrát, ovšem v každé kategorii se bude poočítat jenom jeden hlas.

Try to win

5. března 2013 v 22:49 | Magnumka |  NEWS
Máte pěknou fotku z koncertu Green Day? A máte instagram? Pokud ano, zkuste štěstí v soutěži, která se nedávno objevila na GD.com:
Nahrajte svoji fotku na instagram a označte ji tagem #GreenDayTour2013. Každý týden bude vybrán vítěz a ten dostane balíček.
Pozor ale na to, abyste nahrávali pouze svoje fotky...

No a když už jsme u těch soutěží, tak na Idiot Nation je možné vyhrát volňásky na všechny tři události, které jsou naplánované na 15. března na SXSW v Austinu v Texasu. Jedná se o světovou premiéru dokumentu Broadway Idiot, dokument Cuatro! v Paramount Theatre. Později večer pak kapela na ACL Live v Moody Theatre vystoupí.

Billie Joe Armstrong: The Cover Story Soundtrack

5. března 2013 v 22:39 | Magnumka |  Videos and Music
Jestli máte chuť, pusťte si na stránkách Rolling Stone cover story soundtrack (v souvislosti s cover story, kterou si můžete přečíst tady).
Písničky jsou od Nimroda po Tré, jsou tam taky některé kousky od Doors, Clash a Ramones.

Rolling Stone - Billie Joe Armstrong: The Road Back from Hell - CZECH

2. března 2013 v 5:00 | Magnumka |  Articles and Interview

Pozn. -porkpie klobouk, spotify, root beer - šumivý nápoj ochucený výtažky různých kořenů

BILLIE JOE ARMSTRONG: CESTA Z PEKLA





"Myslel jsem si, že jsou všichni součástí vtipu, ale to já byl ta fraška." BILLIE JOE ARMSTRONG
Rolling Stone interview: David Fricke, foto: Danny Clinch


"Tohle je rozhodně jediné interview, které o tom hodlám udělat," říká Billie Joe Armstrong při dopadu na gauč ve studiu Green Day v Jingletown v Oaklandu. "Nikdy jsem nechtěl být ten typ člověka, který mluví o závilostech. Poslední věc, kterou chci je něčí soucit. Nechci lítostný věčírek."
Amrstrong, zpěvák-kytarista a hlavní songwriter Green Day začíná druhý den intenzivního, upřímného povídání o posledních šesti měsících svého života: jeho násilném zhroucení během setu Green Day na I Heart Radio Festivale v Las Vegas loni v září; cestě na léčení z alkoholismu a závislosti na lécích na předpis; zrušeném turné a katastrofálních dopadech na prodeje tří nových alb Green Day Uno!, Dos! a Tré!; a drsném otestování celoživotního přátelství s basákem Mikem Dirntem a bubeníkem Tré Coolem.
"Vůbec jsem se k tomu nevracel," přiznává Armstrong zatímco uždibuje kousky z muffinu co má na oběd. Během rozhovoru dělá často přemýšlivé pauzy, jako by stále svou cestu z problémů cítil. V jeho hlase taky zdravá netrpělivos, když poukazuje na svou tvrdou zkoušku, dopad na svou rodinu - ženu Adrienne a jejich dospívající syny Josepha a Jakoba a jejich bezprostřední budoucnost. Green Day se vrací na cesty v březnu, budou hrát v arénách po Severní Americe, v Evropských stadionech a festivalech uprostřed léta.
"Po našem prvním rozhovoru mi to připadalo jako 'Až moc jsme mluvili o závislostech," říká Armstrong. "Jsem kurva víc než tady tohle, lepší než tohleta blbost. Je to událost. Stalo se to. Zbytek už je historie. Mám tolik důležitých věcí na práci. Mám rodinu, o kterou se mám starat. Mám kapelu. Jsem člověk se šílenými nápady. Vždycky budu. A tohleto zastíní cokoliv z mých problémů se závilostmi."
Sportovní porkpie klobouk, uplé černé džíny mírně natržené na koleni a jako uhel černé oční linky, Armstrong, kterému bylo 17. února 41 pořád vypadá a vrtí se na svém místě jako punk rockové děcko, rozzuřený, výřečný darebák stojící za největšími alby Green Day: jejich průlomové Dookie z 1994 a operní granát z roku 2004, American Idiot. Ale Armstrong, který se objevil 21. září v Las Vegas na I Heart Radio koncertu - části mezinárodního turné a promo útoku pro nové alba Green Day - nebyl vpořádku: díky kombinaci prášků proti úzkosti a nespavosti, znásobené dlouhou historií tvrdého popíjení.
Backstage před setem Green Day: "Vzal jsem si ho stranou," vzpomíná Dirnt, "a řekl mu: 'Brácho, musíš trochu kurva utáhnout kravatu.' A v minutě jsme šli na stage, pomyslel jsem si: 'Tohle nebude dobrý.' Jsme známí jako dost semknutá kapela. Nemohl hrát na kytaru." Místo toho Armstrong svůj nástroj rozbil, poté co vypustil vulgární invektiva proti akci (pořádané Clear Channel) kvůli krátké době na set. 21. září Armstrong nastoupil na měsíční ambulantní rehabilitační program.
"Hodně z těchto věcí se datuje k (2009) 21st Century Breakdown," přiznává Armstrong. "Na tomhle turné bylo několik zhroucení, které byly fakt velké." Na show v Peru v roce 2010, během anti-technologické tirády Armstrong křičel: "Nemůžu se dočkat, až Steve Jobs na tu zasranou rakovinu umře." Steve Jobs umřel rok na to. "To byla opravdu stupidní věc," říká Armstrong a hrbí se. "A spousta těhle sraček pokračovala."
Během svého léčení měl Armstrong jen, jak sám nazývá "částečný kontakt" s Dirntem a Coolem. "Napsal jsem mu a Adrienne pár dopisů, kde jsem vysvětloval jak jsem se cítil, čeho jsem se obával a že jsem na něj hrdý," říká Dirnt, 40. Někdy později jak Armstrong pokračuje v rozhovoru, se zmíní, že dva přátelé, kteří spolu dělají hudbu od doby, co jim bylo dvanáct let, na sebe nečekaně narazili nad kávou v Oaklandu. "Billie se mi z hloubi srdce omlouval," říká Dirnt - "Bylo to jako když se dva staří přátelé potkají v parku na lavičce. Doufám, že až budu starý a budu v parku na lavičce krmit zasrané ptáky, bude to on, s kým povedu rozhovory."
Armstrong popisuje denní režim zotavování jako "meditace skrze modlitbu," zkombinovanou se schůzkami a zdravým myšlením o limitech. "Chystáme se na tohle turné a chceme si být jistí, že uděláme vše co je v našich silách, aby se všichni cítili zdraví, v bezpečí a šťastní," říká. "Uvidíme, co bude pak." Začal psát novou hudbu a zmiňuje dva milníky v roce 2014: 10. a 20. výročí, respektive American Idiot a Dookie. "O tomhle se má přemýšlet," poznamenává se smíchem.
Na konci našeho druhého sezení se Armstronga ptám, jestli nedluží ještě jednu omluvu: faouškům Green Day, kteří viděli, nebo slyšeli o jeho vyšilování v Las Vegas. "Srazil jsem je," odpovídá stroze. "Ta věc ve Vegas - někteří lidé to milují, jiní nenávidí. Vím, že už to nikdy nezažiju. Je to jedna moje stránka, kterou nechci, aby moji fanoušci ještě někdy viděli."
"Chci dělat dobré show," prohlašuje. "Chci být spolehlivý. A plánujem být spolehliví."

* * *

Když jsme se loni v červnu potkali při mixování nových alb, připadal jsi mi normální - nadšený a energický. Jak jsi se skutečně cítil?
Popravdě jsem byl pěkně šťastný. Bylo to jedno z nejlepších období, které jsme během nahrávání měli. Byl to velký, zábavný projekt se spoustou kamarádství. Hnedka po tom, co jsme domixovali nahrávky jsem zjistil, že moje teta zemřela. Musel jsem se vrátit domů. Pomohl jsem svému bratranci/sestřenici zaplatit za pohřeb. Moje teta - mamčiná sestra - byla v naší rodině velmi impozantní. Dost mě to zasáhlo.
Pak mě to začalo dostávat. Byli jsme pod tlakem každý den. Přemýšleli jsme nad dalším turné po tomhle a pak o dalším turné po tamtom. Chtěli toho po mě víc než jsem zvládal, byl jsem vyčerpaný. Myslel jsem si "Pane bože, cítím se takhle a to ještě nevyšla ani [první] nahrávka."


Jaké léky jsi užíval?
Nechci to říkat. Byly na předpis - na úzkost a spánek. Začal jsem je tak kombinovat, že jsem se dostal do bodu, kdy jsem nevěděl, co jsem bral přes den a co přes noc. Byla to prostě rutina. Můj batoh zněl jako obrovksé dětské chrastítko [díky všem těm lahvičkám uvnitř].
Jak moc jsi pil? Co je tvoje představa o tvrdém pití?
Někteří lidé můžou jít ven, dát si pár drinků a buď tam zůstanou, nebo odejdou. Já jsem nemohl předpovědět, kde ke konci noci skončím. Probudil jsem se na gauči v cizím baráku. Nemohl jsem si vzpomenout [jak]. Měl jsem totální okno.
Snažil jsem se vystřízlivět od roku 1997, přímo v dobách Nimroda. Ale nechtěl jsem být v žádném programu. Někdy, když jsi opilý, si myslíš, že zvládneš celý svět sám. To byla poslední kapka. Už jsem neměl jinou možnost.
Pití byla jednou z velké části originální image Green Day - tři chlápci dělající skvělé punk rockové nahrávky nad několik flaškami a krabičkami.
Nebo kouření. Byli jsme celkem huliči, z toho důvodu [jméno] Green Day. Vždycky jsme byli alpy. Naše oblíbené kapely byli pijáci. Vyrůstal jsem v okolí [neziskového, bezalkoholového klubu v Berkeley] Gilman Street, pili jsme schovaní ve křoví, než nám bylo dost na to, abychom se dostali do barů.
Hrál jsem na stage pod vlivem, a to dost. Kdekoliv jsem si dal dvě až šest piv a pár panáků před tím, než jsem šel na stage, pak jsem zahrál koncert a pil celý zbytek večera v autobuse. Usnul, vzbudil jsem se další den, bylo mi blbě, pak nastal čas zvukové zkoušky... Takhle to bylo pořád dokola a dokola. V tomhle směru jsem byl fungující alkoholik.
Byly na cestě do Las Vegas nějaké varovné signály?
Je to vtipné, protože v Anglii jsme měli takový incident. Hráli jsme několik show v Evropě. Tehdy jsem bral hodně léků, asi nejvíc v té době, cpal jsem do sebe to svinstvo, protože jsem nemohl spát. Jeli jsme do Japonska, jeli jsme do Anglie, kličkovali jsme všude.
Jednou v noci jsem zavolal svýmu kámošovi, který byl v hotelovém pokoji vedle. Řekl jsem "Přijď sem, dáme si kafe." Bylo 7 ráno a říkal jsem si "Vzal jsem si všechny tyhle věcičky a nemůžu spát." Byl to normální rozhovor, tak jako mluvíme teď. Pak jsem seděl ve svém pokoji a dostal jsem zprávu od svojeho manažera: "Pojď dolů, musíme si promluvit o Reading Festivalu."
Sešel jsem dolů, on tam seděl a povídá: "Nasedneme na letadlo. Zrušíme zbytek tohodle turné a ty se dáš léčit." Moje reakce byla "Cože? O čem to kurvafix mluvíš? Tohle neudělám."
Potom jsme o toml mluvili později. Dostali jsme se k divadelnímu koncertu v Londýně. Řekl jsem "Nechci tyhle koncerty zrušit. To se prostě nemůže stát. Řeknu ti co s tím. Hned jakmile se dostaneme domů, když budeme mít z krku tyhlety věci s tiskem a tak, po I Heart Radio, ten další týden půjdu na rehabku. Ale já teď nemůžu zrušit žádnou z těch posraných show."
Ukázalo se, že jsem se tam dostal týden před plánovaným termínem.
Týden před incidentem v Las Vegas jsem viděl Green Day v Irving Plaza v New Yorku. Byl to skvělý koncert - 40 písní během skoro tří hodin. Taky jsi vypadal, že jsi tančil na hranici kontroly. Dost jsi pil a pamatuju si, že jsem si myslel "Hodně jednoduše se v tom může utopit."
To byla New Yorská nervozita. Hodil jsem do sebe čtyři nebo pět piv, než jsme začali hrát a asi čtyři nebo pět piv během toho co jsme hráli. Pak jsem se propil ještě skrz svoji tlesnou váhou. Skončil jsem s kocovinou ležící v parčíku u West Side Highways.
Existuje spousta koncertů, kde jsem balancoval na tenkém hranici mezi kontrolou a tím, kde už kontrola není. Mám rád ten pocit, jako kdybys chodil ve vzduchu. Je to jako lítat - a je to nebezpečné. Ale ta show byla taky 30. výročím smrti mého otce. (Andrew Armstrong zemřel v roce 1982, když bylo Billiemu Joe 10 let.) Bylo to pro mě těžké. Tenhle set jsme zakončili s "Wake Me Up When September Ends" [o jeho otci]. Byla to pěkně těžká noc.



Ačkoliv v Las Vegas jsi kontrolu úplně ztratil.
Jakmile jsme přistáli v Las Vegas, mělj sem špatnou náladu. Abych byl upřímný, hodně z toho bylo kvůli vytváření setlistu. Měl jsem o tom přemýšlet jako o TV show, ne jako o koncertu. A tak jsem přemýšlel "Jak bych mohl přinést tu mentalitu, toho ducha z Irving Plaza, když máme hrát po Usherovi?" A nemohl jsem. Řekl jsem Adrienne "Co si myslíš o tomhle setlistu?" Pak jsem napsal smsku Mikovi "Co si o tomhle myslíš?" Vím, že jsem se cítil jako "Co tady do prdele dělám?"
Pořádně jsem se nasral. Přišel jsem tam zrovna když [kytarista] Jason White obědval a dával si sklenku vína. Snažil jsem se nepít. Ale už jsem v sobě měl spoustu prášků. Takže jsem řek "Myslím, že si dám trochu vína." A v určitém okamžiku během téhle doby jsem se prostě [luskne prstama] ztratil. Omdlel jsem.
Vzpomínám si na útržky - jak jsem se dostal na místo konání, byl v zákulisí, snažil jsem se vystřízlivět. Vzpomínám si na odpočítávající 15-ti minutové znamení - cvak, cvak, cvak. Pak jsem šel ven a byl jak praštěný pytlem po hlavě celou noc. Další ráno jsem se zeptal [svojí ženy] Adrienne: "Jak zlé to bylo?" a ona řekla "Je to špatné." Zavolal jsem manažerovi a ten řekl: "Okamžitě nasedni do letadla, vrať se do Oaklandu a jdi se léčit." Já jsem na to řek jen "Dobře."

"PROBUDIL JSEM SE V CIZÍM BARÁKU NA GAUČI," říká Armstrong. "NEMOHL JSEM SI VZPOMENOUT JAK. MÁM ÚPLNÉ OKNO."

Jak dlouho si myslíš, že jste měli hrát?
Slyšel jsem, že 15 minut. Adrienne měla pocit, že to mělo být půl hodiny. Obvykle hrajeme dvě a půl, tři hodiny. Za 15 minut se sotva sotva zpotím. Měl jsem prostě zahrát několik písniček a skončit to.
Moje sestra Anna to sledovala [na internetu]. Zavolala mojí další sestře a mamce, která tam byla. Ptala se "Co se děje?" A máma řekla "Je ožralý!" [rozpačitě se směje]
Pamatuješ si něco z toho, co jsi udělal, nebo řekl na stage?
Ne. Lidi mi to trochu připomněli. Taky jsem viděl fotky. A byl jsem z toho dost znechucený. Co jsem řekl, nebo udělal - to není to, co mi ve skutečnosti vadí. Je to fakt, že jsem to nebyl já. Já nejsem tamta osoba. Nechci být takový.
Jsem pijan co má okna. To se prostě děje. Někdy o lidi mluví o věcech co se staly a já přikyvuju "Jo, jo," ale je to jako amnestie.
Zvážil jsi možnost podívat se na záznam jako součást svojí rehabilitace?
Ne. Nechci to. To byl můj poslední drink. Což je dobré - je to nahrané. Kdykoliv, kdy budu mít chuť se opít, můžu na to pomyslet.
Sláva má být o výsadě říct "ne." Proč jste show neodmítli, když vám byla nabídnuta?
Kdybych byl rozumější, udělal bych to. Šílenství přichází před alkoholem. Když se podíváte na věci napsané na papíře, tak to prostě vypadá jako "Ou, je tady 20 věcí, které máme v plánu." Ale pak skončíš na nějakém místě, kde se cítíš fakt trapně.
Kdybych na té show hrál střílivý - možná bych si to užil. Ale je taky možné, že ne. Pro tenhle druh hudby je důležitá reprezentace. Tam někde venku jsou děcka, které potřebujou tuhle hudbu a lekci historie, se kterou doufáme že přicházíme. Pokud si ty děti vezmou nahrávku Green Day, je tady dost velká šance, že si vezme i nahrávku Ramones. Je dobré být podivíni v éteru popové hudby.
Hráli jsme věci, o kterých jsme si pak řekli "No fuj, proč jsme to udělali?" Ale taky je to součást našich ambicí. Udělat Broadwayský muzikál - nikdy mě nenapadlo, že to udělám. Možná jsem si myslel, že I Heart Radio... Popravdě já ani nevím, co to je. Byla to pop-rádiová show, která se hrozně zvrtla.
Důsledky - včetně několika měsíců zrušených a odložených koncertů - utržily také prodeje vašich tří nahrávek. Nebyla tady žádná kapela, která by je podpořila.
Bylo to dost divné. Procházel jsem odstoupení od smlouvy a vydání Uno! nebyla zrovna věc, kterou jsem měl v tu chvíli na mysli. Ale nemyslím si, že kterékoliv z těchot alb je nějaké selhání. Nejdůležitější je pro mě moje rock and rollová duše. To je přede vším ostatním, co prodává, nebo prodej naopak ukončuje. Poslouchám "99 Revolutions" [na Tré!] a myslím si, že je to jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy napsal.
Pamatuju si, jak všichni říkali, že Give 'Em Enough Rope byla "vyprodávající" nahrávka Clash. Tím chci říct, dejte mi pokoj! Jsou tam trendy a všechno. Prošli jsme tím. Po Dookie, když jsme vydali Insomniac [1995] si všichni mysleli, že jsme u konce. Život je takový [rukou udělá gesto naznačující velikou vlnu]. Ale miluju makání na albech. A budu to dělat dál.
Kupujou si tvoji synové hudbu? Nebo ji jenom stahují a Spotifují?
Dělají to přes iTunes. Ale mám svkělej zážitek se svým mladším synem. Donesl jsem nový gramofon. Odpojil jsem ten starý a řekl jsem "Hej, Jakobe, chceš přehrávač?" a on na to "Jasně!" Miluje Strokes, takže jsem sebral nahrávku Strokes a šli jsme do jeho pokoje. Položil desku nahoru, popadl jehlu a zeptal se "Kde mám začít? To jsou ty tenké čáry mezi tím?" [směje se] Přiložil jehlu a píseň začala hrát... [usmívá se] to bylo cool. To mi udělalo můj rok.
Popiš svůj první týden léčby doma.
Měl jsem absťák. Bylo to příšerné, ležel jsem na podlaze v koupelně a cítil jsem se... [pauza]... neuvědomil jsem si, jak moc mě ty věci ovlivňovaly. A že to není věc, která se ve vašem systému objeví okamžitě. Odráží se to podle toho, jak dlouho jste to brali. Zbavit se toho dalo práci.
Prošel jsem si nehoráznýma sračkama. I druhý týden. Říkal jsem si "Já sem neptařím. Nejsem o tom přesvědčený," hrozná část toho všeho je, že jsem chtěl dostat všechny narkotika ze svého systému, takže jsem mohl začít pít. Ale celé to bylo šílené. Hledáš si výmluvy. Hledáš logické vysvětlení. Můžeš si hodit hovno do schránky. To ale neznamná, že je to správné.
Mluvil jsi s Mikem nebo Trém, když jsi byl na léčení? Věděl si, jak se cítí?
Byl tam jen částečný kontakt. Myslím si, že Tré se bál. Život se stal na chvíli opravdu vážný. A Mike byl kurva nasranej. Hned jak jsme se dostali domů potom co se to [Las Vegas] stalo, všechno mi to řekl. Všechno to shrnul do tří nebo čtyř vět: "Ty mě děsíš. Kurvíš si život. Kurvíš životy všem ostatním. Musíš si se dát do prdele dohromady."
Skvělé na tom je, že se známe tak dlouho, že si můžeme říct věci takhle otevřeně, aniž by přišly na řadu rány. Asi po třech a půl týdnech [léčení] jsem začal chodit do obchodu s koblihama na kávu. A samozřejmě jednoho dne, heleďme se, si po ulici vykračuje Mike. Sedli jsme si spolu a skvěle si pokecali. Já a Mike jsme kamarádi od desíti let. Občas se na tuhle cestu Green Day dostanou, protože kolem toho pořád kroužíme.



Bylo to pro tvoji ženu a syny těžké být doma a vidět tě, jak si procházíš absťákem?
Od svých synů jsem to držel dál a dařilo se mi to. Moji psi mě chodili hlídat, měli starost jak si vedu. Mají pro tyhle věci smysl. Mohl jsem jít do nějakého léčebného zařízení, ale takhle jsem mohl být se svými blízkými. A moje žena nepije. Nikdy. Nemá ráda tu chuť a ten zápach.
Byla taky tyvoje sestřička?
Ne. Měl jsem sestřičku, která přišla a ujistila se, že nemám záchvaty a tak podobně. Ale Adrienne je silná žena. Znala dohodu. Ale jsem si jistý, že to pro ni muselo být těžké, vidět mě procházet si tím. Zároveň si myslím, že můžu říct, že udělala nějaké rozhodnutí.
Jako například?
Nedá mi kopačky? Jsem si jistý, že jí tohle proletělo hlavou - když jsem nebyl střízlivý, potenciálně jsem mohl přijít o všechno. Taky jsem mohl přijít o kapelu. Neuvědomoval jsem si, jak moc destruktivní jsem byl. Myslel jsem si, že všichni byli součástí vtipu. Ale to já jsem ta fraška.
Texty na Uno!, Dos! a Tré! jsou nadhozeny s odkazem na přemíru nebezpečí a krizi středního věku. "Amy" je o zesnulé zpěvačce Amy Winehouse. Napsal jsi "X-Kid" o příteli, jež nikdy nepřišel na to, jak být punkáčem středního věku. Psal jsi tyhle texty vědomě o sobě?
Jo. Chlápek z "X-Kid" zemřel na stejné zlozvyky, které jsem měl já. Uno! je určitě ve smyslu "Buď mladý, buď volný." Druhé album je o krizi středního věku "Chci žít svůj život nebezpečně, protože můj dosavadní život nebyl dost nebezpešný." A třetí album je reflexe reality. Celý tenhle oblouk jsem prožil, od doby co mi bylo 17.
Byl jsi střízlivý, když jsi napsal "Amy"?
Byl jsem pod vlivem léků. Byl jsem střízlivý, ale nebyl jsem čistý. Viděl jsem, jak to s ní šlo z kopce - něco mě nutilo napsat ten song. Moc často nepíšu o lidech, kteří zesnuli. Myslím, že jsem to udělal třikrát: "X-Kid," další byla o mém tátovi "Wake Me Up When September Ends" [na American Idiot] a "Amy".
Zvláštním způsobem jsem svou citlivost vůči smrti nějak snížil, protože byla všude kolem mě už když jsem byl hodně malý. U nás v rodině jsou všichni mnohem starší než já a mám spoustu přátel, kteří spáchali sebevraždu, řídili opilí, oběsili se. Takže smrt byla vždycky v mém životě. [pauza... ponuře se směje.], což zní dost legračně.
Ale když se koukneme zpátky, vždycky jsem psal o závislostech. Je tam druhá strana, kde říkám "Říkal jsem ti, že tě to zničí. A ty jsi to kruci nebral vážně."
Můžeš uvést příklady, kde jsi psal více autobiograficky, než by lidé očekávali?
"Hithin' A Ride" [Nimrod], taky "Lazy Bones" na Dos! - už jenom když na tenhle song pomyslím tak je mi líp. "Little Boy Named Train" [Tré!] - tahle píseň je tak moc o mně. Je o tom, být ztracený. Když jsem byl malý kluk, vždycky jsem se tak zatoulal, že jsem fakt nevěděl, kde jsem. Nebo se ztratím v myšlenkách.
Tré tě jednou popsal jako "nadaný a utrápený" - že tvůj mozek je "jako 18 magnetofonů hrajících současně a dokola." Stimulace tohoto druhu vysvětluje, jak můžeš napsat tři alba najednou a tak rychle.
Taky to ale znamená, že můžu být náladový bastard a ožralá troska. Tahle statistika je důvod, proč jsem užíval léky: Tak jsem to mohl zastavit. Teď musím vymyslet jiný způsob jak zajistit, aby to přestalo.
Byla ti klinicky diagnostikována nespavost? Dokonce jsi jedno ze svých alb pojmenoval "Insomniac."
Nikdy mi nebyla diagnostikována. Všechno co vím je, že v noci nemůžu moc dobře spát. Chvíli mi trvá, než usnu. Můžu být taky jenom spíš sova. Mám svoji hodinu duchů, kdy jdu ven, poslouchám nahrávky, nebo se dívám na televizi. Mít děti bylo těžké období: snažit se být na jejich denním plánu a pak bojovat s tím, abych usnul, zatímco spali oni.
Máte alkoholismus v rodině?
O tomhle opravdu nechci mluvit [dlouhá pauza]. Řeknu jenom tolik, že jsem vyrůstal v domě lásky a chaosu. Pamatuju si, že jsem to viděl. Vím, že to tam bylo. Ale v nějakém bodě jsem se o to přestal snažit starat.
Jak bys popsal svůj punk rockový životní styl, když jste v mládí s Trém bydleli spolu v domě na Ashby Avenue v Berkley?
Bydleli jsme s kapelou jménem East Bay Weed Company [směje se]. Takže to bylo doupě se spoustou piva a trávy.
Kolik častu jsi trávil psaním a hraním hudby?
Bylo to pořád. Alespoň polovinu Dookie jsem dokončil tam. Mike žil na stejné ulici o kus dál; mohli jsme se scházet tak dvakrát nebo třikrát týdně. Takže takhle probíhalo veškeré jammování.
Všude okolo byla spousta nihilismu. Nedostudované děcka, lidi, kteří se cítili jako vyvrženci - tito přicházeli na tuto scénu. Věci jako satisfakce, špatné tetování, chlastání, šňupání metamfetaminu - nikdo to tehdy nebral jako chování narkomanů. Všichni jsme věděli, že se to dělá. A dělali jsme to taky.
Byli jsme na večírku u někoho doma, kapela tam hrála. Někdo měl speed, tak jsme si ho dali. Když jsem pak přišel domů, začal jsem psát písně. Nebylo to nutné. Ta písnička už v té hlavě byla. To co jsem potřeboval byla kuráž. Tenhle strach tam byl vždycky. Dokonce i když jsme dělali American Idiot.
Čeho jsi se bál?
Nemohl jsem z hlavy dostat hlas: "Kdo si myslíš, že jsi? Proč jsi napsal song jako je 'Holiday', ty středoškolský odpadlíku!" myslím, že se ve mě ozvala moje část z pracující třídy. Někdy lidé s nejhlasitějším projevem jsou z vyší třídy, nebo vyšší střední třídy. Často nejtišší třídou je pracující třída, lidé, kteří jsou zlomení. Tady proudí strach z toho, že ztratíš cokoliv z toho co máš. Pocházím z tohodle zázemí.
Ve skutečnosti je American Idiot nejvíce aktuální a výřečná nahrávka, kterou jsi kdy udělal.
Tam byly další obavy. Pokud to neřeknu teď, když je mi 31, kdy to řeknu? Je to něco, co musím udělat. Když jsem narazil na hnilobu, tak to musím říct.



Dookie vyšlo ve stejný rok, co umřel Kurt Cobain. Eddie Vedder z Pearl Jam se potýkal s problémy způsobené slávou a Scott Wiland ze Stone Temple Pilots bojoval se závislostí. Jak jsi se vyrovnal s úspěchem?
Přišli jsme z pořádného punk-rockového pozadí - "rockové hvězdy" to bylo čtyřpísmenné slovo. Bylo to těžké období. Později jsem si říkal "Chlape, užíváš si to? Byl jsem tam vůbec?" Miloval jsem sledování publika jak se zvětšuje, vzrušené lidi zpívající každé slovo. Ale měli jsme ostřejší reakci než všechny ty další kapely dohromady. Fakt to mu věřím. Pocházíme z éry kapel Gilman Street a Maximum Rock and Roll, což byla v podstatě socialistická mentalita, to co jsme udělali bylo vysloveně rouhání: stali jsme se rockovými hvězdami.
Kdy se pro tebe konečně stala sláva pohodlnou?
Asi v době Insomniac, měl jsem strach chodit jen tak po stage. Pokud bych ho přešel až do téhle části publika, znamenalo by to, že jsem kretén [směj se]. Byl jsem tak sebevědomý. Pak během Nimroda moje pití vzlétlo. Říkal jsem si "Seru na to, fakt to udělám." Začal jsem zvedat ruce do vzduchu a lidé začali tleskat. Uvědomil jsem si, že to jep přesně to, co lidí chtějí. Chtěli se bavit a to že seš vůdce je vpořádku.
Tohle všechno vybudovalo American Idiot. Trvalo mi to až dokud mi nebylo 32, tehdy jsem mohl skutečně mluvit sám za sebe a dokonce s důvěrou.
Nezdá se ti to teď ironické, že ti alkohol pomohl?
Jasně. Hráli jsme v Austinu v Texasu, ale nemůžu si vzpomenout na místo. Byly tam 2000 lidí. Byl jsem nervozní. To byl důvod, proč jsem začal s pitím před show. Začal jsem se dvěmi pivy. Pak se počet mnohonásobně zvýšil. Alkoholová kuráž - uvolnilo mě to a o víc jsem se nezajímal.
Jako děcko punk rocku - jaký je tvůj názor na původní padlé hvězdy - Jimiho Hendrixe, Janis Joplin a Jima Morrisona? Sympatizuješ s jejich excesy a nejistotami - nebo to považuješ za slabost?
Miluju the Doors. Myslím si, že Jim Morrison je první skutečná rocková hvězda. Jsou tady lidi jako Little Richard, který používal nápadné věci. Ale Morrison to posunul na další level, byl poetický, elegantně ožralý. Když zjistil, že je v prdeli, snažil se nabýt nové vědomí. Zpíval [Charlese] Bukowskeho. Ale to je nebezpečné. Když jsem poslouchal ty nahrávky the Doors, mělo to na mě vliv, že jsem se chtěl na všechno vysrat. Obzvlášť song "Roadhouse Blues" - "Vzbudil jsem se tohle ráno, přišel jsem k sobě a dal si pivo." Je to vrcholná "polib si prdel" společnost jakékoliv konvenčního žití. A tímhle si procházíte při alkoholismu. Byly doby, kdy jdem žil podle těch slov - a skoro jsem kvůli tomu umřel.

"AŽ KDYŽ MI BYLO 32 JSEM MOHL MLUVIT SÁM ZA SEBE A TO SE SEBEDŮVĚROU."

Začal jsi zase psát písničky?
Píšu kytarové riffy. V hlavě mi naskočí melodie, tak si ji sem napíšu [vytahuje svůj iPhone] a nechám je chvíli být. Podívej... [Ťape na obrazovku iPhonu. Z úzkého reproduktoru se linou útržkovité riffy.] Materiál jako tohle. Vždycky píšu texty.
Můžeš říct jaký je rozdíl v tom, co píšeš po svých nedávných zkušenostech? Máš rozpracované "rehabilitační" album?
Na to je moc brzy. Mám pocit, že s tímhle musím chvíli počkat. Nechci do toho skočit a pak zůstat zaskočený. Můžu psát jenom jednu písničku. Chci prostě psát dobré písničky, které se budou lidem líbit, což je celkem těžké udělat. Bylo by skvělé udělat další rockovou operu, ale s použitím méně hi-tech technologie. Mám rád nahrávky, které zní naprd (usmívá se). Rád bych k tomu přidal věci s Green Day, které jsou 100% live. Někdy si přeju, abychom naše poslední nahrávky natočili způsobem vyvolávající pocit Exile on Main Street, kde prostě dostanete některé dobré tóny. Jedna věc, kterou nemůžu udělat je, dokončit něco jenom napůl. Chci se ujistit, že je všechno vpořádku, že jsem uplatnil svoje schopnosti. Přemýšlím nad prvním albem Ramones - ty písně jsou plně realizované. Skoro je můžete slyšet jak to hrají ve skušebně. Jak jde čas můžete říct, když se rychle přesuneme k Sandinista! [The Clash]. Víš, všechny tyhle věci byly nahrané ve studiu.
Ve skutečnosti producentem prvního alba Clash je jejich inženýr live zvuku.
Jo! Je to svkělá nahrávka. Chci si být jistý, že během našeho vývinu budeme pořád znít jako jedinci.
Takže takhle si představuješ, že budou Green Day hrát - v padesáti.
Jasně!
V šedesáti?
No jasně, pokračujem.
Teď pro to máš jako vzor Rolling Stones.
Skvělá věc na Stonech je ta, že se z nich stali staří bluesmani. Vidět je na těch 12-12-12 show - všechny z té stage dostali. Byli tak inspirující. A vidět všechny ty bílé vlasy Keitha Richardse, které má... [směje se]
Brzo se vrátíte na cesty. Máte ty, Mike a Tré nějaké pravidla a změny - jako např. žádný alkohol v backstage - aby jsi zůstal střízlivý?
Pořád o tom musíme mluvit. Všichni ví, že to přijde - co mě udrží od toho, stát se troskou je, když jsou všichni šťastní ve stejnou dobu.
Občas si nejsem jistý, jestli jsem připravený. Pořád tady je posedlost alkoholem. Taky jsou tady noci beze spánku. Ale musím na tom pracovat každý den. Protože vím, co se jinak stane. Pořádám tuhle obrovskou párty pro lidi. Nejméně 70 - 75 % lidí v obecenstvu bude pít. Musím se hlídat.
Až budeš mít chuť se příště zase napít, co místo toho uděláš?
Pravděpodobně uteču ven, stopnu si taxi, vrátím se do svého hotelového pokoje a dám si sodu. Asi root beer. Miluju root beer.



RS Q&A: Green Day's Mike Dirnt on Billie Joe Armstrong's Recovery - CZECH

1. března 2013 v 22:55 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek přeložen z Rolling Stone:

Q&A: Mike Dirnt z Green Day o zotavení Billieho Joe Armstronga

Autor: David Fricke

"Opatrně optimistický - ale taky si dělám starosti" odpovídá Mike Dirnt, basák Green Day, když jsem se ho zeptal na to, jaké má pocity ohledně největší krize, kterou kdy jeho kapela měla: veřejné zhroucení zpěváka/kytaristy Billieho Joe Armstronga během setu Green Day na na iHeart Festivale v Las Vegas loni v září a Armstrongova následné cesty na léčení z alkoholismu a závislosti na lécích na předpis.

"Jsem nadšený z toho, že se zase všechno začíná vracet do starých kolejí," pokračuje Dirnt s odkazem na návrat k turné Green Day, které začne za několik týdnů. Oficiálně začíná v Chicagu 28. března. "Já si chci být jenom jistý, že vykročíme správnou nohou."

V novém čísle Rolling Stone Armstrong prolomí své mlčení v exkluzivním interview. Podrobně a upřímně popisuje svůj kolaps ve Vegas, nebezpečné návyky a citový zmatek vedoucí až do onoho dne a následné stále probíhající zotavování. Armstrong taky otevřeně mluví o aktuálním stavu a budoucnosti kapely, včetně dopadu svých problémů na poslední hazardní triple-album Green Day Uno!, Dos! a Tré!.

Dirnt Rolling Stone také odhlalil svou starost o svého přítele z dětství a jejich první vážný rozhovor s Armstrongem poté, co se vrátil z léčení. V těchto dostatečných, exkluzivních úryvcích popisuje basák své vzpomínky na ten den v Las Vegas, první zkoušku Green Day s novým, zdravým Armstrongem a maniakální ambice a studiovou náročnost, která téměř přivedla kapelu na pokraj příčetnosti.

Zaznamenal jsi před incidentem v Las Vegas nějaké varovné signály, že se Billie zhroutí?
Nikdo jsme si toho nevšímali - "Všichni si všímaj vlastních hoven." Protože jsme od American Idiot [2004] pracovali tak tvrdě. Nezastavili jsme se v pokroku vpřed: nahrávka Netvork [2003], Foxboro Hot Tubs, [American Idiot] muzikál, live nahrávky, 21st Century Breakdown. Máme spoustu materiálu, které jsme napsali a udělali mezi nahrávkami, které se ještě ani ven nedostaly. Dívám se na to říkám si "Co je tohle za tempo?" Kdokoliv by se sesypal už v polovině toho všeho.
Billieho to velmi pohání. Billie má hudební období. Za tohle ho miluju. Jsem požehnán tím, že hraju s mým nejlepším kamarádem a dělám všechno, čím můžu tuhle kapelu podpořit. Ale existujou chvíle, kdy si říkáme: "Opravdu potřebujeme vylézt na další horu, když jsme uprostřed lezení na tuhletu?"

Jaké to pro tebe bylo toho dne ve Vegas ještě před show?
Atmosféra byla velmi napjatá. Zamkli nás v pokoji asi na šest hodin. [Pauza] nechci říct "zamkli." Ale nechtěl jsem si povídat na chodbě s doprovodem každé osoby. Připadal jsem si jako krysa v kleci. Byl to uzavřený prostor se spoustou divých lidí okolo, lidi, které jsme neznali, co bloudili tam a zpátky [do šatny].
Když se Billie ukázal: "Nejsi v pohodě. Co se děje?" Trochu jsem se nad tím zamyslel a všechno šlo z kopce. Já a Billie - už nehrajeme jako dvanáctiletí. Ale v jednu chvíli jsem si pomyslel "pojďme se chovat střeleně." Tak nějak to v zákulisí skončilo wrestlingem. Myslel jsem si "Možná kdybych z něj dostal trochu tohohle..." Ale s tlumícími účinky alkoholu to neskončilo jako veselá párty.

Co se odehrávalo ve tvojí hlavě když jsi viděl Billieho jak je na stage celý nesvůj?
Víš já, abych pravdu řek, souhlasil jsem s tím, co řekl, krom zmínění někoho jiného. Vím, že to není Billie. Ale s většinou toho všeho - ve skutečnosti jsem s tím vykřikováním souhlasil. Ale sledoval jsem svého přítele a říkal "Kurva přišel jsi o rozum." A dál jsme se zabývali tím srancem.
Svět už viděl větší věci. Svět se s náma smál natolik, že se s náma můžou smát i teď, nějak to chápe. Máme pocit pokory.

Billie mi řekl, že hned po Vegas, před tím, než se začal léčit, dost jsi ho kvůli jeho chování a dopadu, který to mělo na ostatní, sprdnul.
Pro mě to začalo jako starost o přítele. Pak to přešlo to ve vztek. A pak z toho byl začarovaný kruh "Jsem na tebe naštvaný kvůli tomu, co si to děláš. Ať už se děje co se děje, tohle nejsi ty a horší se to. Děláš to sám a nepustíš nás k sobě." Někdy máte kamaráda, nebo milovaného, kteří potřebujou, abyste s nimi trochu zatřásli. Protože nevidí cestu ven.

Ironií je, že se to stalo ten týden, kdy jste vydali první ze tří alb - jeden z nejambicióznějších projektů kapely.
Ani jeden člověk mi nezavolal a nepogratuloval mi, když [Uno!] vyšlo. Všichni se nám báli zavolat a něco nám říct. Měl jsem trochu depku. Díky bohu tu pro mě byla moje žena a pomohla mi zpracovat moje emoce.

Billie se zmínil, že jste se ty, on i Tré dali dohromady na zkoušku v listopadu, nedlouho poté, co dokončil rehabilitaci. Co jste hráli? Zdál se být lepší, silnější?
Upřímně řečeno, poprvé co jsme hráli to bylo jenom nějakých šest nebo sedum songů, jenom proto, aby nám prošly nástroje rukama v jedné místnosti. Znělo to dobře. Znělo to v pohodě. Ale nebyli, opravdu jsme nebyli...

Účelné hraní?
Přesně tak. Je to jako chodit po vlastní zahradě, nahodit svůj hot rod na víkendové závody: "Fajn, fachá to." A vrátit ho do garáže. Byl tam hlubší zájem, hlubší emoce. Bylo to nevyřešené.
Ale všichni jsme hráli hodně. Hrál jsem na svoji basku čtyři hodiny [zrovna] týden před tím. Hraju každý den, alespoň 40 minut, jen tak na gauči.

Můžeš říct, že je teď na Billiem něco jiného?
Největší změna je teď v našich životech, obzvlášť pro něj. Byli jsme nuceni zastavit, nechat usadit prach a přemýšlet o všem v našich životech, ne jen o našich úspěších. Poslechněte si ticho. Poslechněte si své životy. Buďte v přítomnosti, nepřemýšlejte jenom o tom, co se bude dít příští týden, příští měsíc.

Jaký si myslíš, že to bude mít vliv na vaši hudbu, kterou uděláte, nové písně, které Billie určitě napíše?
Jediná věc, kterou s touhle kapelou dostanete, je realita. Párty tady byla, když jsme byli mladší. Kdo ví, jak to bude dál? Ale vždy je to upřímné. Když poslouchám písně, vycítím křivost. Mám rád songy, které se mnou promlouvají s nějakou hlubší pravdou.

Až se vrátíte na turné, jaké si myslíš, že nastanou v backstage změny, aby zůstal Billie střízlivý, ale by se zároveň bavil?
Je to zřejmé. V backstage nemusí být bar. A já s tím nemám problém. Je to jenom na zabití času, zlvádnout mechanismus. A taky nemusíme říkat ano na každou příležitost, která se nám naskytne. S American Idiot jsme odehráli asi 228 show a pro 21st Century Breakdown jsme jich udělali asi 190. A to nezharnuje zkoušky kapely 5x týdně mezi tím.
Můj názor je, dobře, špatně, nebo ohavně, musím podpořit svýho kluka. Budu stát při něm a pak spolu uděláme další krok vpřed. A uděláme to i mimo stage.

RS Interview with BJA

1. března 2013 v 21:32 | Magnumka |  Articles and Interview
Už mám scany Billieho rozhovoru s Rolling Stone. Můžete na ně mrknout v aj, já článek samozřejmě přeložím. Dopřekládám rozhovor s Mikem a hned se do toho pustím. No rozhovor je dost dlouhý a mám dost věcí do školy, zítra jdu do práce... no uvidím, doufám, že v neděli by tady mohl být ;)

Za odkaz díky Kikině

Q&A: Green Day's Mike Dirnt on Billie Joe Armstrong's Recovery

1. března 2013 v 20:44 | Magnumka |  Articles and Interview
Na stránkách Rolling Stone se v návaznosti na rozhovor s Billiem v novém čísle objevilo Q&A s Mikem o tom, jaké to od iHeart festivalu bylo. No já nebudu nic víc vypisovat, když mi dáte několik minut, přeložím to a hodím vám to sem v češtině.