Q Magazine - Czech (2009)

18. září 2011 v 16:25 | Magnumka |  Articles and Interview
26.3.2009

PO PĚTI LETECH NA PROMENÁDĚ S 13-TI MILIONY PRODANÝMI VYDÁNÍ AMERICAN IDIOT JSOU GREEN DAY ZASE TADY. MUŽ V BÍLÉM DOMĚ SE VYSTŘÍDAL, ALE JEJICH MANIFEST ZŮSTÁVÁ STEJNÝ: CHAOS, PROTEST, ŽÁDNÉ SONGY O MATURBACI.


Pro to, abyste našli nejdůležitější skupinu v Americe, musíte projet Bay Bridge ze San Francisca do Oaklandu (ten velký červený), nasednout na 1-880 a jet do lokálu v ošuntělém sousedství, známého jako Jingletown, stočit se na neposatelnou ulici, prolézt branou razor-wired (nevim jak to přeložit), protáhnout se kolem tenisového stolu a těžké výbavy, překročit kýč, Tiki-themed (Tiki-na téma - já bych řekla že to je nějaký další výraz pro projít, dostat se.. nevim) vstupní halu, kde portrét Baracka Obamy hází upřené pohledy skrz vykládané skleněné dveře - přeběhnot pár koridorů a - bang! - jste v nervovém středu Green Day.
Venku, směrem k parkovišti, je zeď, která se plní díky Banksyho stylu, malíř tam dělá pomocí šablon graffiti, ze kterých Chris Billheimer najde ty správné pro booklet alba 21st Century Breakdown, osmého alba Green Day. Zatím je tam procházka Írákem, hlava na zemi (nebot aky směřuje dolů), helma sevřená v jeho ruce a žena s kapesníkem, na kterém sou pruhy z hvězd, má ho na tváři jako provizorní plynovou masku.

V horním obýváku, Green Day - frontman Billie Joe, bassák Mike Dirnt a bubeník Tré Cool - zkouší vysvětlit nahrávku, ale popravdě ještě nejsou u konce. Právě na druhý den, Armstrong přišel s novou písní, Desperate (Zoufalý), kterou hbitě začli nahrávat s úmyslem přidat ji na album. Vidí můj svazek tištěných textů, Armstrong přes to ohraničuje perem k tomu, aby přidali nějakou tu hodinku úprav. Producent Butch Vig vlítne do studia dveřmi z vedlejšího pokoje, kde dělá na finálních mixech. Prakticky můžete slyšet tikání hodin.
"Je to pravděpodobně naše nejobtížnější nahrávka, kterou sme kdy udělali," říká Dirnt zamračeně. "Měli sme nějaké nové nástroje pro to, jak sme se chtěli přiblížit k psaní songů, ale neměli sme zasranou představu, do čeho sme se pouštěli."
"Víš, jak když vidíš běžce na konci maratonu a oni sou právě před zhroucením?" ptá se výřečného Armstronga, jehož peroxidový tuf (vyvřelá hornina na dně moře v různých patvarech) schovaný pod námořnickou vlněnou "myslící čepicí". "A všichni dou. Yeah, vyrál si závod! Ale ta vyčerpaná lidská bytost tam leží. Tenhle záznam mě vyčerpal."



V přízemním operačním středisku Q poslouchá sedum písní. Titulní skladba je hustá, více-část daňového přiznání (part fase)- něco mezi The Clash, Queen a The Who. Last Of The American Girls je to, co by se stalo, kdyby se The Beach Boys nadchli pro song dědička-obrácený-městský-partyzán od Patti Hearst (to nevim jak přesněji, nebo spíš líp přeložit).
21 Guns je giganticky energická balada s refrény jako Mott Hoopleův All The Young Dudes.
Jinde je album osídleno házením bomb revolucionářů, odsouzenými celebritami, narkomany závislých na předpisových lécích a náboženskými maniaky.
Představuju si, že se jich ptám, že nečtu slova, neposlouchm poznámky.
O čem je ve skutečnosti 21st Century Breakdown?
Mike Dirnt: "Jaké to je, žít v současné Americe. Je to konec éry, ale začátek další."
Tré Cool: "Je to zvukové album toho, co nás denně trápí a okouzluje."



Podlední větu dole, jak tam je přímá řeč od BJe zase s dalším scanem...

Billie Joe Armstrong: "Je to záznam o chaosu a střelbě (ohni) v ulici a o vzpouře a lidech pochodujících dolů po ulici s pochodněma, zatímco ty to venku děláš se svojí holkou. Si myslim." (popř. Bych řek, nebo Mám tucha...)

"Vášeň je energie! Ticho je nepřítel!"
- Know Your Enemy

(popř. násilí je energie, ale to mi moc nedává smysl... kdo ví, je to vytrženo z kontextu. Musim počkat na celý text)

Když Green Day koncertovali po světě se svým protest-balíkem American Idiot na podzim roku 2004, po hrstce rozehřátých dnů se začli, donkichotsky nadouvat v rudém postavení, rudé podstatě Ameriky (též možno přeložit jakože se začli donkichotsky v biše červeného státu, červeného masa Ameriky.. tak si vyberte. Věta zní takto: in the belly of red-state, red-meat America). Armstrong vzpomíná na místa, kde začínali. Náledující Warning z roku 2000 a jeho komerční vliv Green Day chtěl poukázat na místa, kde hráli jako předskokani skupině Blink 182 (maybe sem to pochopila blbě a bylo to opačně - blinkáči byli předskokany... nevim), punk-popovým řezákům, kteří by bez Green Day dokonce ani neexistovali.

Dobrá, byli ve Forth Worth, v Texasu, v rodném státě Goerge W. Bushe a dva týdny před prezidentskými volbami zpíval, "Well maybe I'm the faggot America/I'm not part of a rednec aganda (Jo možná sem americkej šmejd/nejsem součástí proletářkejch plánů)," Armstrong pátrá v paměti, "Jedna věc je, když seš v Californii a řekneš 'Fuck Bush', ale když seš v Texasu...byla to smíšená odezva. Je to přšerný kravál, lidi: polovina davu pokřikovala a polovina davu vypískávala."
Bylo to kolem téhle doby, Green Day se stali víc než jen rokovou kapelou. Nebylo to jen díky kolosálnímu prodeji American Idiot: 13 milionů kopií po celém světě. Byli známí už předtím, s albem Dookie z 1994, ale to není to hlavní, kromě toho že děcka byli znovu připraveny se pobavit. Pro všechny jeho půvaby a ráznost, Dookie bylo skupinou pojmenováno po hovně po vykuření trávy. Dokonce ani jejich nejvzrušenější fanoušci by nevsadili svoje prachy na pivo na tyhle tři punkové spratky, že vydrží 10 let lemovat megafony aktuální generace.
V roce 2009 myšlenka té skupiny, nebo alba by ve skutečnosti mohla záviset na grandiózní velikosti podivně zastaralých prvků (co tim chtěl básník říct - podivně zastaralých prvků, ze kterých se new album skládá - prvky z Queenů, The Who...). Zdá se, že hudební fanoušci sou až příliš zaškatulkovaní a roztřízení pro to, aby vyzvedli svou skupinu až k ramenům a pak do elitního pantheonu (pantheon = antický chrám všech bohů) hudebníků, kteří víc reprezentují síly (až bojové síly), než sami sebe.

Teď sme víc než kdy jindy nedůvěřiví ke lživým proroctvím. Ale, buď vítaný takhle, opojná elektrotechnika je vytvořená kdykoliv se umělci rozhodnou vrhnout se do kulturního sálového počítače a nedočkavě a snaživě se soustředí na své posluchače: Dylan, Springsteen, U2, Radiohead. A když klesneme do hlubší recese, a zprávy sou nepřehlednou zkázou a ke všemu tak matoucně spletité, že nejčastější lidská odpověď je zvednutí ruk nad hlavu, jenom Green Day umprovizujou psaním zvukového doprovodu.
Tak dělat s kompletně nedostatečně upravenou určitostí je do značné míry jejich frontman (klid, taky nevim o co tam šlo, snad o tom, že když něco není upravené, láme si s tim hlavu BJ). Armstrong se nepřinese jako tabletky moudrosti kajsik z hory, ale jako jola (snad rybářská loď) zmatku ze země. Je zachvácen svědomím. Prostý občan si svou cestu zvolí během chaosu a úpadku naokolo. "Je tam hezké klidné místo pro to, abych mohl psát svoje politické kecy," říká. "Je to víc o nazívání toho, jak si myslíme, že by to nazíváno mělo být."

- dokončení poslední věty ze 4. scanu

Popisky u obrázků:
Popsi u fotky: Green Day dokončili album 21st Century Breakdown ve svém studiu v Oaklandu, California, 5. února 2009

To v tom O je jenom popois kdo co napsal a fotil.. takže:

  • Text
    • Dorian Lynskey

"On není na krabičce na mýdlo," říká Cool. "Dosahuje toho, že nabídne ruku, nebo nabídnutí ruky jemu. Vichni pudem přes palubu."
Neblahá funkce George W. Bushe v Bílém Domě pobízela k přívalu nesouhlasu, od Eminema k Neilu Yungovi, ale žádná jiná nahrávka neměla takový kulturní dosah, jako American Idiot. Ani nikdo jiný neudělal nic co by se podobalo šíleně ambiciózní rockové opeře.
"Vzpomínm si na rčení, Dej mi A nebo mi dej F, protože nechcu nic mezi tím," říká Armstrong. "Pamatuju si na to, že sme během těch dní hodně chlastali jenom proto, protože nikdo z nás nevěděl, co se stane? Bylo to jako, Buď to může být to nejlepší, co se nám kdy stalo, anebo ta nejhorší pohroma. Chystáme se odhadnout co se stane, právě si nasadím kravatu a pudu pracovat."
Celé tři roky ve stavu dělání je 21st Century Breakdown vše lepší, odvážnější, divočejší a neklidnější než na jeho předchůdci. Vibruje to jako jedna píseň, která tomu dává "paniku a slib", s důrazem na pohrdání dříve jmenovaného.
"Myslím si, že musíš rozbít věci předtím, než je můžeš začít znova budovat," říká směle Armstrong. "Zdá se to být tou nejlepší cestou k práci."

"Narozen v Nixonu, byl jsem vyzvednut v pekle/
Prospěch dítěti bydlícímu s povozným/
Poslední narozený, první utíkající/
Moje město je oslepeno kvůli sluneční rafinérii"
- 21st Century Breakdown

Billie Joe Armstrong se narodil v roce 1972 v Rodeu, v průmyslové oblasti severní Californie ve městě, kde během Armstrongového mládí byli děcka posílané domů kvůli tomu, že dýchali tamten vzduch (jakože jim z toho vzduchu bylo blbě tak je poslali ze škol dom). Je to druh zapadákova, který podněcuje ctižádostivého mladíka k tomu, aby našel cestu ven.
Armstrongův taťka, Andy, jazzový bubeník-přešel na řízení náklaďáků, zemřel na rakovinu, když měl Billie Joe, nejmladší ze šesti dětí, 10 let. jeho matka, Ollie, bojovala o pozvednutí (životní úrovně) svých dětí z platu servírky. Omráčen žalem, se Armstrong zavázal s dalším nespokojencem z Rodea, Michaelem Ryanem Pritechardem, který žil se svojí nevlastní matkou (jeho biologická matka, narkomanka na heroinu, ho dala k adopci když mu bylo 6 týdnů).

Armstrong a Pritchard (později se něj stal Mike Dirnt podle zvuku, který vyluzovaly struny jeho bassky když po nich přejel) našli nové děcko do rodiny, když začli vyvěšovat po Berkeley punk-club 924 Gilman Street. Už od doby, kdy začal protest proti Vietnamské Válce, Berkely bylo srdce US protisměrné (punkové) kultury a Gilman Street kombinoval jeden i druhý styl tradice rebelské oddanosti punku. Stal se magnetem pro levičáky, ze středního věku hipíků k teenagerům s číry a anarchistickými tetováními.
"Je to jako náš vlastní ministát," říká Armstrong. "Bylo to provozované doslova socialisty. Jít dovnitř Gilman a vidět to tam, když sem tam byl porpvé, bylo to jako se znova narodit. Oficiálně začlo moje vzdělávání."
Zároveň mohl být Gilman nespravedlivě politicky pokárán. Nebylo tam žádné zákulisí, žádný placený personál, žádná hierarchie, žádné drogy, nebo alkohol. Dneska na webových stránkách čteme: "Nezaregistrujem rasistu, misogyny (misogynce nebo jak to mám napsat v množném čísle), homofobiky (?), nebo kapely se známým labelem (štítem)", jako kdyby čtyři přídavná jména byla rovnocenná hříchům (nesmí tam skupiny, které nahrávají u známých společnstí, protože by to tam fanoušci rozdupali). Zakladatel Tim Yohannon, který vydával časopis pro fanoušky Maximumrocknroll jako druh punk-rocku - Pravda - by rezebral jejich chování v naději na dosažení ideologické očisty. "V Gilman bylo hodně skupin, které by řekli, Tahle píseň je o tom, jak moc nenávidí vládní systém (popř. ovládání). Bylo to s názvem I Have The Government!" říká důvěřivě Armstrong.
Je den po našem prvním setkání a dva z nás sedí v prostorném nahrávacím pokoji (live room taky možno jako obývák, ale tu vlajku maj v pokoji, kde hrajou) Green Day. Na jedné zdi visí obrovská vlajka USA, před kterou stojí tucty kytar, které jsou seřazeny jak vojáci na přehlídce. Armstrong se vrtí na gauči, prosakujícím Miler Litle. Dokonce ve 37, se jeho nahromaděná neposedná energie spikla a udělila mu pubertální náchylnost (zranitelnost...prostě pubertální vzhled a chování).
Gilman změnil dospívajícímu Armstrongovi život a ještě ke všemu zkončil zmalovaný jako jeho nejzbabělejší přeběhlík. S Dirntem založili Sweet Children, které brzo pokřtili jako Green Day a rekrutovaný (přebraný) Frank Wright III., alias Tré Cool, skvělý bubeník jehož první skupina byla Lookouts, přispěl Bay Areaské tradici neomalenou polemikou se songem Fuck Religion.
Narozdíl od jeho nových kámošů z kapely, Cool nepotřeboval žádné vzdělání v politice. Jeho otec byl pilot helikoptéry ve Vietnamu, který trpěl poruchou - post-traumatickým stresem ("Nikdy nenechal moji sestru, aby si natáčela vlasy, protože ten smrad mu připomínal smrad hořících těl") a odešel z typického Amerického života, začal s pěstováním u jeho vzdálené rodiny v horách v Mendocinu. Jako děcko, Cool navštěvoval méně-hippeikovské Winnarainbow, letní tábory, pod nadačním programem financovaným Grateful Dead.
Během jejich dětství, udělali Green Day Gilman Street pyšným. Cestovali v dřepu (seděli na bobku) po Německu, hráli v místnostech se zabarykádovanými okny a s rozbitýma cihlama na zemi. Doprovázelo je sbírání (během koncíku tam ty cihly někdo nakládal). Během výtržností z roku 1991 v Berkeleyském People's Park (Lidovém parku), Armstrong dokonce hodil cihly skrz okna, nikdy nebýval typickým revolucionářem. "Stávám se vlivnějším, když používám svoje slova jako zbraně, místo Molotovova koktejlu (zápalná lahev... jako že se cítí silnější když použije slova, než kdyby házel zápalné lave)."
Když se Green Day upsali u Warner Brothers v roce 1993, začaly trable. Jejich vyhození z Gilman bylo ještě elegantní. "Je dobře, že máte na svědomí to, co se děje, ale každý krok, který jste udělali, musel být politicky korigován (vypadá to, že Gilman GD 'cenzuroval') ," povzdechuje si Armstrong. "Tam sou ti lidé, kteří sou jako: Warner Brothers brzdí Noam Chomsky od vydání knihy! Cítíš se jako paralyzovaný na hodně cestách. Nemůžeš mít radost z toho, co se právě děje. Strašně moc vám hlodá svědomí: Dělám správnou věc? Tak v téhle době, to jsou cucáci (celou dobu je řeč o lidech v Gilmanu)."
Cítil ses provinile?
"Yeah, myslim si, že tu a tam trochu váhám."
Bylo American Idiot takovým druhem usmíření? Nakažený aktivistický duch malého punkového klubu, nafouknutý do velkých hal?"
"Yeah, nejvíce potěšující věcí bylo, že sme davu nekázali. Řekli sme něco, Maybe I'm the faggot America (Možná sem Americkej šmejd), a tohodle se rádia chytly. Připadám si jako bychom zavedli nový trend."
Již v době Dookie Armstrong veřejně mluvil o politických problémech, ale až vydáním Dylanem ovlivněné Minority roku 2000, se spory dostávají do písní. "Myslel sem si, že nemám ještě dost znalostí," říká. "A nemyslel sem si, že mám kuráž." S Warning říká: "Chci v písních mluvit o věcech, na které bych mohl být opravdu pyšný, aby to nebyly jenom písně o onanii." Kření se. "Samozřejmě, ta je taky významná..."
Minority byla napsaná ke konci vlády podruhé zvoleného Billa Clintona. American Idiot vyšel z temného období: George Bushe, 11.září, Afghánistánu, Patriot Act (vlasteneckého jednání), Íráku.
"Bylo v tom něco apokaliptického. Ó můj Bože, řeš to! A bylo to šokující. Nikdy předtím sem v TV neviděl válku v přímém přenosu 24 hodin denně, aby stalo se to zábavou."

"Na veřejnosti nemačkám tlačítko sebedestrukce. Ve vašem osobním čase je zábava důležitá (popř. že část srandy je když se ve volném čase děláš... to by mi k němu sedělo spíš)."
- Billie Joe Armstrong

To, co udělalo American Idiot tak silným bylo Armstrongovo upřímné doznání, že i on sám by mohl být Americký Idiot. Psal z pohledu diváka sledujícího zprávy, které jsou zaplaveny hrůzostrašnými informacemi a divil se, kam odtud putují. Narozdíl od hodně politicky-myslících hudebníků, nepřichází vyzbrojen tématy mluvícími o spikleneckých teoriích. Proto taky dostal neomalený Bush od Coola označení 'nemožný cowboy'.
Jednoho dne v roce 2003 jel zrovna Armstrong do studia, když v rádiu hrál song od šovinistické (šovinista = chlap neuznávající ženské práva - jako že má sedět doma, vařit, uklízet a starat se o děcka a ne nic jiného) kapely Lynyrd Skynyrd. "bylo to něco jako: O můj Bože, jak můžeš být hrdý na něco takového? Sem právě proti tady tomuhle. " Když se dostal do studia, napsal American Idiot na jedno zuřivé prsknutí. "Podíval sem se na kluky jako: Myslíte si, že říct to, je zbytečnost? No a oni řekli něco jako: Ne, souhlaíme s tebou. A to byl povel pro start natčení koule (asi myšleno jako desky)."
"Byli sme kategorií na stejné stránce," říká Dirnt. "Fuck it (netřeba překladu.. kdo by chtěl: Seru na to), poďme udělat zkurveně odvážné prohlášení, které bude zároveň rozviklávat ploty (snad že se vzbouří fanoušci a rozkymácí ploty). Pokud se ty kecy zdají příliš důvěryhodné, tak někdy prostě chcete dělat jenom dělat kravál o klec (tak to sem nepochopila - rattle to cage - taky muže znamenat takové to jak v lochu chodí bachaři a obuškem jedou přes mříže..)"
Písnička, která je vlastně protest zabalený v klasické rockové nádheře, nastavila vysokou laťku pro nové album. Armstrong si vzpomíná, že když vystupoval z ledatadla v Oringe County, Californii, tak byl obtěžovaný ženou, která mu řekla: "Jenom chcu, abys věděl, že jsem pyšná na to, že jsem Amercký Idiot." Taky neměl zrovna šikovné střetnutí s demokratickým kandidátem na prezidenta, Johnem Kerrym, na Late Show With David Letterman. "Byl to smysl jeho cesty, nechci být řízený tímhle. Dělám na lidi dojem." O něco níž na stupnici politického vlivu, deprimovaný Brandon Flowers to nazval: "velmi negativní věc vůči Američanům."
Z velké části prostřednictvím podpory nahrávek a jeho vzkaz (zpráva, poselství) "narůstala" - později hráli v Texasu a rok na to byl celý nadšený nad přeplněnou halou (jakože měl radost z plné haly). Po hurikánu Katrina, postižené New Orleans v roce 2005, smutný song Wake Me Up When September Ends hrálo jako kulisa při záběrech záplav na CNN. Jako Bushův souhlas k bombardaci, American Idiot pociťoval méně pravděpodobné rozhodnutí odpadního nesouhlasu, než národní (občanský) cri de coeur (vášnivý protest).
"Bylo to jako něco, čeho sem chtěl být součástí a vzít za to na sebe zodpovědnost," říká Armstrong. "Věci, které zrovna teď píšu, zkouším budovat právě na té kuráži, kterou sem měl."

PODZEMNÍ DRÁHA VEDE
DO PEKEL

GREEN DAY - 21ST CENTURY BREAKDOWN JEJICH VLASTNÍMI SLOVY
NEVYŽADUJÍ ŽÁDNOU SVĚRACÍ KAZAJKU

Intro/21st Century Breakdown
Billie Joe Armstrong: "Vychází to z písně a je to o tom, kde sem přišel na to, co je v téhle éře, finančně. Znázorňuje ducha podsvětí."

Know Your Enemy
BJA: "Je to uzdravujcí se gong. Je to osvobozující od hovadin, které vidíte v TV."

!Viva La Gloria!
BJA: "Je to jako, že když ste starší, tak už nejte tak naivní, jako během dospívání. Jak si udržet jisrku, že?"

Before The Lobotomy
BJA: "Je to o tom, jak sebedestruktivní chování může zastínit něco z vašich ambicí: je tam to lesklé, červené tlačítko a vy chcete jen stisknout."

Christian's Inferno
BJA: "Nevím, jestli to bylo jenom špatné ráno, ale měl sem ten zlostný pocit zoufalství, že sem se domníval, že se to může týkat spousty lidí."

Last Night On Earth
BJA: "Christian's Inferno je jako podzemní dráha vedoucí do pekel a její konec je hodně daleko."
Mike Dirnt: "Je to nejvíc nedotčený love song."

March Of The Dogs
BJA: "Je to inspirováno dokumentem Religious od Billa Mahera. Je to asi o pokrytectví v náboženství. Myslím si, že každý dobrý křesťan má nějaké ty pochybnosti o náboženství.

Peacemaker
BJA: "Je to song o tom, jak může být někdo pomstychtivý, že je to skoro až sexuálně podnícené (jako že je to skoro až vrušuje)."
MD: "Má to taky něco s trochou ochlazení cikánského karnevalu (mě se neptejte, absolutně nechápu)."

Last Of The American Girls
BJA: "Začal sem to psát pro svoji ženu, ale sou tam prvky hurikánu Katrina a (pro-cyklistiku demonstrujcí) Critical Mass (snad Kristický Massatchuses). Dodává ty základní prvky chování, který někdo zanechal v pevnostech hráze.

?Viva La Gloria?
BJA: "Je to o ženě, která má problém s těžkými drogami. !Viva La Gloria! je o osobě, která má vizi, ale tohle je osoba deformující ty vize drogama a sebevraždou.

Restless Heart Syndrome
BJA: "Je to o lécích. Hodně lidí se stane závisláky, když dostanou ten správný předpis (správný jako na léky, které sou návykové)."

Horsesshoes And Handgrenades
BJA: "O Bože. Můžete si přečíst slova? Přece jen si nejsem jistej o čem ten song je." [povzdechuje omluvně]

Drama Queen
BJA: "Je to o posedlosti celebritami a sledování sebedestruktivních osob. Hodně Američanů je závislých na bulvárech. Sem za to vinej, že jo?"

Static Age
BJA: "Mám rád staré punkové letáky. Měli byste vidět věci jako ukřižování Mickeyho Mouse: dvě věci, které předpokládte, že nepudou k sobě. Je to druh, to o čem ten song je.

21 Guns
BJA: "Tenhle song předkládá 21st Century Breakdown z mnoha pohledů a 21-zbraň-salutování je pro někoho jako padlé, ale udělalo to v rock'n'rollové aréně jakýsi druh cesty."

American Eulogy
BJA: "Sou to dvě písně v jedné: měla několik názvů Mass Hysteria (Davová Hysterie) nebo This Riot Sucks (Tenhle Nepokoj Cucáků) a další Modern World (Moderní Svět). Točí se to okolo veškerých infromacích, které se v nahrávce dějou v emocionálním mísidle."

See The Light
BJA: "Tahle nahrávka vyjadřuje, jaká je teď Americká kultura, kde každý týden různé krize závisí na tom, kde získáváte novinky, ale je tam taky ten pocit naděje, který se drží během celé nahrávky. Tuším, že během života. A to skončí se spatřením světla světa.

"Ještě furt máme svoji zlost a kecy, ale jediné, co můžeme o týhle kapele říct je to, že my nejsme srabi." - Mike Dirnt

Obrázek: Podezření, že všichni z kapely nesdílejsí společnou etiku práce, která roste.

Pokračování z předchozího scanu...

"Zazpívejte nám píseň století"
- Intro/21st Century Breakdown

Green Day žačli 21st Century Breakdown psát v lednu 2006. rozhodli se zkusit nahrávat bez dlouholetého producenta Roba Cavalla, vybrali si různé kandidáty, ve kterých byla např. Linda Perry (Pink, Christina Aguilera). "Měla jakýsi dobrý pokyn," říká Armstrong. "Jako, Chlapi, měli byste jenom čekat. Myslim, že to byla její nejlepší vlastnost: trpělivost."
Začínali bez nápadu, jaký druh nahrávky chcou udělat: "házet všechno k zdi," podle Dirnta. Na jednom místě na stěně mají přidělané dvě kick drum heads (bubnové hlavy, těch bubnů, jak sou dole, co se do nich kope.. asi) a točili s něma jako s kolem štěstí: jeden byl s různými žánry a druhý s různými věky (obdobím). Roztočili ty kola (bubny) a psali podle toho.
"Měl sem jeden song, který by zapadl do '60 do 80' psychedelických let Hardcoru," říká Armstrong. "Tak to šlo sondou od Marmalade po něco jako Crass. Je to ta nejprapodivnější věc, kterou sme kdy udělali." Kření se. "Není to na záznamu. Ale protože tam ještě nebude žádné publikum, tak žádný nápad je špatný nápad. Budeme vědět, kdy sme zašli příliš daleko."
Textově se Armstrong "vsákl do sebe", vysával věci, které četl nebo viděl v TV, dokud mu nedávaly nějaký smysl. K odfouknutí páry (pro objasnění), Green Day knockoutovali album a tour za jejich garážové rockové alter-ego Foxboro Hot Tubs. Minulé léto strávili tři měsíce v letovisku Costa Mesa v Orange County (CA) s Butchem Vigem, umajícím nad tucty roztříštěných kusů písní, zkoušejíc splácat je dohromady. "Seděli sme na zemi a Billie držel všechny ty texty na tom velkém kusu papíru, a ptal se, které písně jdou k sobě," říká Cool. Green Day se rozhodli album rozdělit do tří částí: Heroes And Cons, Charlatains And Saints a Heroeshoes And Handgrenades. "Usnadňuje to přehled," říká Dirnt.
V roce 2006 si kapela udělala krátkou přestávku od psaní songů a šli svými cestami. Dirnt "turistikoval" po Francii v Evropě. V poslední době měl syna, Brixtona, pojmenovaného podle songu od The Clash, Guns Of Brixton (jeho dcera Estelle, je jí 12). Dirnt má zarmoucený, vystupijícíma kostma typický obličej 19. století, která je upřímně tvrdá k tomu, aby se uvedla v soulad se skutečností, že si jenou ulevil z hotelového balkona (Dole byla nešŤastnou držitelkou dárečku herčka Juliette Binoche). Má rád "jednoduché věci: opravdu dobrou kávu, rozhovor s přítelem," a tak realistický je i on.
"Odkud pocházíme, lidé nám říkali Neměnit, neměnit, neměnit. Víš, já sem byl vždycky ten samej chlapík, na to jim kura že nemám potřebu říkat řekni mi víc. Já vim kdo sem."
Cool jel na Kubu, která je ještě pořád Amerikou ekonomicky bojkotována, aby tam dal nějaké ty lekce bicích. "Všude, kam mi delegát (vedení) zakázal chodit, okamžitě sem tam začal chtít jít." Má smích jako Beavis, vertikální klapka jako značka kresby a reputace jako skupinový goofball - během coverky The Saints Are Coming, 2006 Katrina-fundraising (získávání peněz) kterou Green Day nahráli s U2, rozbil led, otočil se na Armstronga a Bona a zašpetal jim "Pussyfard (asi jako kočičí prd nebo tak něco)." "Dostal průjem z pusy," potvrzuje Armstrong. Ale on je taky rychlo-psaný otec dvou dětí: Ramona, 14 a Frankie, osum. "Myslím, že mi Ramona pomohla definitivně přežít moje 20s' (snad století)," říká. Dívá se vůbec někdy zpět a uskakuje? "Ňah, nestojí to za to. Je to těžké být usedlý, když ste v tomhle zasraně dobří."
Mezitím se Armstrong zaměřil na New Orleans, kde stavěl domy pro lidi, ze kterých hurkán Katrina udělal bezdomovce. "Je po všem, o rok později a ještě furt vás to vyčerpává. My viseli jako kohouti ze stříšky nad vchodem, dělali sme nějaké krytiny. Bylo to úžasné, protože žena, pro kterou sme dům dělali ani nevěděla, že jsem z Green Day, ona byla prostě jenom zničená."

"Demolice, sebedestrukce/
Něco ke zničení?
- Horseshoes And Handgrenades

Někdy Armstrong nevěděl, odkud ty songy bere. Když v sobě našel zpěv: "Sieg Heil to the president gas man" v Holiday z American Idiot, dostal se ven. "Byl to ten druh úlevy jako, Kurva odkud to přichází? Byl to ošklivý obraz a malování ještě ošklivějšího. Jde o to, že důvodem bylo, že je to pravda."
U psaní dvou písní na novém záznamu měl stejný pocit: Christian's Inferno a Horseshoes And Handgrenades. Ačkoli 21st Century Breakdown není plné poakujících se znaků, dva se vracejí: blízký intimní přítel St. Jimmyho a Whatsername. Gloria je ve střetu aktivisty bojujícího za její mladistvý idealismus, Je část Billieho Joa a Adrienne. Christian, inhalující letec kamikaze, je stranou a Armstrong se ho snaží udržet pod škraboškou.

"Christian's Inferno je druh toho nejošklivějšího místa, které by se mohlo dostat i do vašeho mozku," říká trochu vyvedený z míry. "Hodně lidí má sebedestruktivní tlačítko. Myslím si, pro hodně rockových hudebníků, kdy slavíš a otočíš se do společnosti a pak najednou seš kurva že sám a máš zničit něco, na čem si tak tvrdě pracoval, abys to dostal nahoru. Je tam jasné, lesklé červené tlačítko a ty chceš jenom stlačit."
A zmáčknete ho někdy?
"Nedělám to na veřejnosti," říká se smíchem. "Část legrace je v tom, že je to váš volný čas." Pak náhle zvážní. "Pro mě je ta práce k tomu, aby se dělala. Být doháněný k tomu, být dobrý songwriter (skladatel písní), nechal sem tomu tolik prostoru, že se sem se začal chovatj ako hlupák. Chci se s ostatníma bavit, ne být nemorální, ale v téhle době žijem ve společnosti, kde není nikomu nic svaté. Před dvěma dny sem somaticky vylezl z hotelu v Los Angeles a už tam stáli chlapi s foťáky. První věc, kterou sem si pomyslel byla, Díky Bohu, že nežiju v Los Angeles! Lidi vás chcou jenom ošukat."
Armstrong dělá hodně tohle: ze zvláštních nadávek dělá obyčejné a to způsobem, který by mohl být vypočitatelnou vyhýbavostí, nebo jen cestou, jak pracuje jeho mysl. Detaily z jeho sebedestruktivního období se neblíží, ale jedno, při nejmenším je povahou veřejné nahrávky. V roce 2002, chvilu po tom, co oslavil 30, řekl Adrienne, že se musí dostat pryč, do New Yorku, proto, aby si zkusil vyčistit svůj tvůrčí blok. Skončilo to vodkama a tonicama a později lahvema červeného vína, je to něco jako ztracený víkend.
"Hm, jo," připouští. "Začal sem ventilovat své potřeby. Jenom chcu psát písně a jít pryč z domů. Spustíte zavěšení a měli se fajn a pak máte další super čas a pak se to stalo dnem v a dnem venku. Ale nejlepší doby byly, když sem se sám se sebou procházel o půlnoci když pršelo. Já sem walker (člověk chodící pěšky, chodící na procházky)."
Na výletě po totálním emocionálním dnu Green Day. Waring otevřelo jakékoliv hudební dveře, trio se stalo příliš odcizené, aby jimi mohli projít. "Saré vtipy se stávaly starýma," říká Armstrong. "Nemohl sem komunikovat jak s Mikem tak i s Trém, dostal sem se do bodu, kdy sem se jim bál přinést svoje songy."
Dirnt praví, že tam bylo hodně závažného chlastání (jako až alkoholicého) a zmatku všude kolem. Pamatuje si, jak mu Armstrong jednoho dne volal a ptal se: "Chceš to dělat dál?" "A já sem mu řek, Nevím. Protože (a) si sami neužíváma a (b) co jiného bychom dělali? Jiné skupiny se mohly rozpadnout, nebo jít na terapie, nebo dělat cokoliv co dělaj. My sme nikdy nebyli ti chlapi. eště furt máme svůj vztek a kecy, ale jediné, co můžeme o týhle kapele říct je to, že my nejsme srabi."
"Mysim si, že po té nejhorší věci, kdokoliv mohl mě nazýval rock star," říká Armstrong. "Zkouším zničit všechno, s čím sem měl během toho co dočinění. Víš, moh sem ze sebe mít trochu větší radost. Vzalo nám to 10 let. Během American idiot to bylo jako, Chlape, není tam nic špatnýho, je to ambiciózní. Poďme mít dál ze sebe radost."
"Nemůžeš jet závod s vytaženým padákem a nohou na brzdě," říká Cool, vždy ochoten použít nějakou tu metaforu. "Je to jednodušší, když máš nohu na plynu."
"Jen chcu vidět světlo/
Potřebuju znát cenu boje"
- See The Light
Na volební noci v listopadu loňského roku, byli Green Day ve studiích Ocean Way v Los Angeles, kde nahrávali bicí pro druhou část písně American Eulogy. "To bylo pěkně šílené," říká Cool. "Letěli sme dovnitř a říkali Butchovi, Yeah, máme další stát!" Titul písničky je, jak říká: "druh montáže (popř. příbuzný vybavením), zvláště Obama by ztratil. Byli bychom fest zaneprázdnění zkoušením nové revoluce, kdyby McCaine vyhrál."
Podle prezidenta McCaina, čtyřhry z 21st Century Breakdown by měly znít více roztřepaně, ale to není potřeba dokud má Amerika a svět dost krizí.
"Ukazuje se, že pro jednoho prezidenta je mnohem jednodušší všechno napravit," říká Cool. "A my nenecháme Obamu na háku. Teď, když je prezident, konec párty, kámo - seber tu podělanou robotu a podpoř naši zemi!"
Na druhé straně, Green Day mají album skor dokončené. Jestliže nemůžou hýbat světem, můžou ho přinejmenším dokumentovat.
Dříve jsme mluvili o tom, zda se vůbec zvážili jejich svolání ten den, Armstrong řekl,
"Myslim si, že chcem být jednou z nejlepších skupin, které kdy byly, cítíme se, jakoby tam bylo ještě trochu práce, která má být udělaná. Ještě furt si to myslim."
Tim velkym, to samé co v textu:
"Nenecháme Obamu na háku. Párty zkončila, kámo - seber tu podělanou práci a podpoř naši zemi!" - Tré Cool
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama