Kerrang! Legends - CZECH - scans 18,19

25. září 2011 v 20:04 | Magnumka |  Kerrang Legends
ALBA
39/SMOOTH

Nebyli vždycky králové punku, víš...

LABEL: Lookout VYDÁNO: duben 1990 PRODUCENT: Andy Ernst PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKK

Vraťme se zpět do roku 1990, kdy Green Day vydali své debutové plně-dlouhé 39/Smooth. Asi byste potřebovali koule z čistého křišťálu, abyste předpověděli, že posunou scénu a zařadí se do světové úrovně, což se později stalo - a to nejen v roce 1994 s Dookie, ale znovu pak deset let poté s příchodem American Idiot.
Jakmile album začíná songem At The Library, je hned jasné, že základní ingredience jsou na místě - spratkovské nosovky Billieho Joe Armtronga ve stylu dodání anglofila ("Zním jako Angličan, který se vydává za Američana, který se vydává za Angličana," řekl kdysi zpěvák) a tří-akordové riffaramy, hnací basová linka Mika Dirnta je jednoduchá a vede rytmus, který dodává původní bueník John Kiffmeyer (alias Al Sobrante). S tímto zůstává zboží Green Day v obchodech 20 let. Ano, značně za tu dobu rozšířili zvuk i vizi, ale myslí se tím stále typičtí a klasičtí Green Day a šance, že budete i nadále okouzleni a příjemně nakaženi, vychutnáte si krajíc žvýkající-centrální pop-punkové dobroty.

"Kdybych měl sex, mohl by se nám spotřebovat všechnu zásobu materiálu kapely" Billie Joe Armstrong

Ačkoliv tam ty písně tak docela nejsou. Jednoduchým nerytmickým slokám v Going To Pasalacqua se chvílemi podaří dostat na určitou úroveň hákování. Don't Leave Me je tvrdě okovaná harmonie, která má za úkol se vám zahrabat do mozku a The Judge's Daughter je dost domýšlivá s dupotem gumové podrážky s pak-typickým tématem nenaplněného poblouznění.
Některé z těchto písní by se mohly snadno vynořit na následných albech Kerplunk, nebo dokonce multi-milionově prodávaném smeči, Dookie, ale měly být jen pouhou výplní. Na 39/Smooth není žádné Welcome To Paradise dokonce ani Android. Žádné Longview nebo Basket Case. Stručně řečeno, žádná singlovská pecka, která by donutila vaši tvář chytit tik a hlasitě by vyžadovala vaši pozornost. Pokud by to byli pak sami Green Day - schůdné, ještě zcela jednorázově středně-odměřené skotačivé písně oslavují radost a malou ospalost, kouření během zytečných dní, ze kterých taky vznikl jjich název - pravděpodobně by to byla něaký druh hymny kapely než jenom samostatně-pojmenovaná stopa na nevyrovnaném debutovém albu.
Existují tam však momenty, kdy se alspoň snažili o něco jiného. Jemné eektricjé praní v Rest a nejasně psychedelické víry v 16 - obě narážejí na invenci a generické úchylky, které přicházejí, ale stále zůstávají spíše zajímavými artefakty, než opravdu apartní parádou.
Zvuk je na desce poněkud roztřesený, ale u některých je to možné očekávat.
"39/Smooth bylo nahráno a miováno za da dny," vzpomíná spoluzakladatel Lookout! Records, Larry Livermore, "které je o tom, jak dlouho by trvalo vyladit buben snare pro Dookie. Neměli jsme tehdy moc peněz na to, abychom platili za nahrávání, ale i přesto si mohli vzít dalších pár dní a já byl šťastný, že můžu platit. Jejich bubeník byl v té době velmi velký za tak málo peněz jak to jen šlo a taky hrál co nejrychleji. Myslím si, že ta filozofie byla výsledkem jeho punkových kořenů."

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

DUBEN 1990

Ironií je, že vzhledem k těm kořenům měli Green Day problémy i s dostáním se mezi koncertující kapely v legendárním dostaveníčku Berkeleyské scény 924 Gilman Street.
"Tim Yohannan [z punkového fanzinu Maximum Rocknroll] by nás nejdřív v Gilmanu nenechal hrát, protože jsme byli příliš tuctoví," řekl tehdy Armstrong rivalujícímu fanzinu Flipside.
"Říkal, že když jsme zpívali politické texty, tak bychom mohli být na obálce MMR," dodal Kiffmeyer. "Líbí se mu hudba, ale nelíbí se mu texty."
Původně vydáno na vynilu a na kazetě až v dubnu 1990, debutové album bylo v balíčku s EPíčkama Slappy a 1,000 Hours, plus náhradní kompilační stopou. O několik měsíců později bylo znovu-vydáno pod názvem 1,039 Smoothed Out Slappy Hours. Z dalších extra skladeb na této verzi je materiál ze Slappy dokonce ještě nedbalejšího zvuku (a obsahuje jejich nyní nechvalně proslulou cover od Operation Ivy, Knowledge), přičemž 1,000 Hours - je z původního záznamu, který byl nahrán v dobách, kdy se kapela ještě jmenovala Sweet Children - honosí se syrovější, silně zkreslenou produkcí a ještě víc zhrzený milenkou v lyrickém sklonu.
Dokonce i nejvášnivější a dlouholetí fanoušci kapely by si jen těžko spojili label, u kterého vyšlo 39/Smooth nebo pak následné 1,039 Smoothed Out Slappy Hours od Green Day jako klasiku. Nicméně představují důvěrně známý a zcela rozpoznatelný přechod do útoku poukazující na velkolepou kariéru.
[Paul Travers]

Tracklist: At The Library / Don't Leave Me / I Was There / Disappearing Boy / Green Day / Going To Pasalacqua / 16 / Road To Acceptance / Rest / The Judge's Daughter

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama