KERRANG! - CZECH (2009)

18. září 2011 v 17:21 | Magnumka |  Articles and Interview
GREEN DAY

Text: Tom Bryant, Fotky: Paul Harries
Punk rockové superstar Green Day tě zvou do 21st Century Breakdown

Odvážný nový svět

K!


K!

Tré Cool: tik, tak, boom!
Mike Dirnt: Abychom si to vyjasnili, je tam velký bordel

K!

Je to pět let od doby, kdy Green Day mluvili o svém posledním albu a teď jsou zpět aby prarafrázovali AC/DC, zdálo by se, že jsou zpět v černém. V černých košilích, džínách, třikách a kožených bundách přijeli sem do horelu Mandarin Oriental c San Franciscu rovnou ze svých domovů přes Bay Bridge.
Bubenk Tré Cool, vlasy znova tvarované do zelované patky, krátce zastavil u mýtné (u nás mýtné brány na dálnici), uvedl auto do města a zapltail. Pak udělal něco, co dělá často, vytáhl další $4 a zaplatil jézdné i za auta za sebou, jeden nastavil ruku tak, aby puntík majitele byl jasnější (mají to udělané na bázi světýlek, čím jasnější světýlko, tím to máte zaplaceno na delší úsek, nevim jak to funguje, ale kdesik sem to četla..).
Nahoře v Mandarin Oriental mají Green Day tři obleky, které mají připravené na tři různé rozhovory, které mají na dnes naplánované - Radio 1, Australian Radio a Kerrang!. V přízemí Billie Joe Armstrong provede průzkum tanečního sálu, který byl, kvůli jejich příjezdu, upraven jako provizorní fotostudio. "Je to zvláštní," říká. "Znám hotely po celém světě, ale San Francisco je jediným místem, kde sem se v nich ztratil. Asi proto, že tady opravdu nenám potřebu v nich být."
Jeho nedávno barvené vlasy jsou černé jako uhel a štětinové, mu padají do čela, téměř ve stylu Beatles. Důvodem je, že po dalším nadávném foto-shootu viděl obrázky - celou svoji huňatou peroxidově blonďatou hřívu s tmavými odrůsty - a rozhodl se vypadat neupraveně.
Je tady, vedle Coola a bassáka Mika Dirnta, aby i nadále mluvil o jejich novém albu 21st Century Breakdown. Předchozí rozhovory mluvili přímo v jejich HQ (!velitelství"), zpátky přes Bay Bridge, jenomže už je to povadlé, takže změna scény byla potřeba. A to tajně. Cool fantazíruje o jedné noci v příjemném hotelu, který dnes platí narávací společnost, může to mít dneska grátis. Potvrzuje to šibalským úsměvem předtím, než se Dirnt rozhodne, že může udělat to samé.
Je to jakási přestávka, kterou petřebují před vydáním alba. Všichni tři, ale zvláště Armstrong, říkají, že jejich hlavy sou ještě příliš moc ponořené do záznamu.
"Ještě furt sme přímo v tom," připouští zpěvák. "Ještě pořád nemáme přeříznutou pupeční šňůru," pokračuje Cool. "Je to jako vytvářet s Tasmánským Čertem - ještě pořád je to ve vývoji, ale nevíme co se stane, když to necháme být."
Je to odloučení, kterí bude muset brzy přijít, skrz to se jednou Green Day dohodli. Až do spojení (telefonem) byli ještě pořád ve studiu. A "rozhovorový" den s Evropským tiskem byl další týden na poslední chvíli zrušen, aby natáčení mohlo být dokončeno. Nevadí, před 13-ti hodinovým letem v zimě se fotografové sebrali a šli tam.
Dále, album bylo předáno do nahrávací společnosti, kapela to přijala tak, že nové písně měl Armstrong písemně, aby je mohl doplnit do 11 hodin.
"Celý záznam sme měli téměř hotový," říká skromně. "Pak sem napsal skladbu s názvem City Murder a já si myslel 'To je tak prefektující, fungje to tak dobře.' To byla ta složka, která přidala všemu."
"Byla to záležitost, kterou sme nemohli jenom tak nechat být," pokračuje Dirnt. "Rádi bychom řekli 'Okay, sme připravný... No, vlastně ještě ne. Poslechněme si to zítra... No, ještě ne."
"Jo, byl sem jako 'neěl sem dost bezesných nocí, poďme zpátky do toho,'" směje se Armstrong.
Byly písně, které musely být perfektní, nejen na nasycení ambicí kapely, ale také proto, že věděli, že jejich úsilí bude muset být ještě větší, proti 12-ti milionovému American Idiot z roku 2004.
To byla nahrávka, která vytrhnula Green Day od toho, co někteří považovali za tvůrčí stojatou vodu a tlačili je ještě jednou na světla reflektorů. Vyžadovalo by to něco ze stálého publika.
"Bylo to upřímný," říká Armsrong. "Byl tam tlak. Pořád je."
Výsledek je rozlehlý v 18-ti skladbách, rozdělených ve třech aktech s názvy Heroes and Cons, Charlatans and Saints a Horseshoes and Handgrenades. Ve všech jsou dvě postavy, kterým se kříží klikatá cesta během vyprění na albu. První je Gloria, idealistka, obraz síly, krásná a morální. "Ona drží pochodeň," říká Armstrong. "Dělá věci s ohněm v krvi."
Druhý je Christian, "A oheň v jeho krvi způsobuje, že chce vzít pochodeň a vypálit celé město," dodává zpěvák. Jeden, tušíte, kým by chtěl Armstrong být. Později byste chtěli vědět, kým opravdu v nitru je (jako z těch dvou).
A cesta Glorie a Christiana, která obnovila pohled "mysli fuck America" (mylsi kurva Ameriko), který byl prvně v podobě American Idiot. V písních, které zachycují The Beach Boys, Bruce Springsteena, The Clash, The Kinks, Pink Floyd a The Who, vidí paniku, chaos a revoluci. V přímočarých a klamně jednoduchých akordech, díky kterým vám Green Day řežou do srdce, popisují techologické přetížení, nadbytek informací, sebedestrukce a náboženské mínie. Tam je oheň v ulicích, pokrytectví a kulturní prázdnota. To vše je obsaženo v drážkách tohoto záznamu, celé Americe a tím i celému zbytku světa: nahý v celé své ošklivosti.

K!

Billie Joe Armstrong: zákon a pořádek:

K!

Green Day: "Máme to! Znova"

K!

Když Green Day dokončili svoje American Idiot turné v roce 2006, zjistili, že se octli v obtížné náladě, vyčerpaní, potřebovali si vzít přestávku. Nicméně ani jeden z nich ve skutečnosti moc nechtěl.
"Nebyl sem připravenej opustit tour se všemi prostředky," říká Dirnt, snad nejvíc v pohodě (duševně vyrovnaný) ze všech tří. "Je to setrvačnost, když jedeš na tour, protože ty zastavíš a všechno ostatní pokračuje normálně dál. Pro tři chlapy, kteří pravděpodobně mají Attention Deficit Disorder (myslím porucha udržení pozornosti) je docela těžké udržet i nadále. Připadám si jako bych byl bez práce. Přemýšlel sem 'Před minutou sem měl ten nejlepší job na světě, teď tady jenom tak sedím."
Před American Idiot byly v kapele problémy, které byly vydány (tiskem) - problémy, které byly, podle Armstronga, pro média "trochu bombastické". Dokonce se povídá, že před American Idiot, zpátky k roku 2001, před vydáním Best Of kompilace nternational Superhits, se zpěvák od Dirnta a Coola distancoval (udržoval odstup), obavy přenášel do písní, které jim pak dával, neschoný komnikovat s párem (M a T). Všichni tři hodně chlastali, přiznali a o Armstrongovi se šířily klepy o pravidelných sebe-destruktivních etapách.
Epizody, o kterých téměř vždy odmítá mluvit.
"Ale Superhits nás upevnil (stmelil)," říká.
"V tom podě sme byli asi po 15-ti letech, a my si mysleli 'Wow, podívejte na to, co sme udělali.' Bylo to pro nás takové znova-dobití."
Úspěch American Idiot znamenalo další stmelení vztahů. Pomohlo také téměř všechno, taky to, že album bylo politicky zaměřeno, začal opravdový kruh (tuhé přátelství).
"Jak se věci staly více a více úspěšnější, tlak byl vždycky něco, co se mi tak trochu schovávalo v koutku mysli," říká Armstrong. "Ptáš se sám sebe, kdy je ten pravý čas si to přiznat. Ale pro mě, kdykoliv je tu možnost, sem jako komár, který jde směrem ke světlu - musím se toho chytit. To je způsob, kterým jsem. Musíš to uhodit na hlavu a mít koule na to, abys to udělal. Ale to znamená mít hodně trpělivosti. Musíš se vést k tomu, být trochu šílený."
"Myslím si, že pokud budete trochu šílení, pak ste na něco (asi na hlavu)," přidává. "Jak dlouho nebudeš, tím líp pro tebe, pokud seš ochotnej podívat se z očí do očí, věci budou fungovat. Problematika je, že se zabýváte tmavými místy, kterými procházíte, když píšete songy; zabýváš se, odkud ty tmavé podněty (věci) pocházejí. Když píšete songy sou odrazem toho, co leží pod povrchem. Nemuseli ste vždy rádi vidět to, co vidíte, když tam jdete.
Domnívám se, že je to [psaní písní] levná domácí terapie
. Ty tak odhlalíš spoustu věcí. Položíš se do toho (popíšeš se do songu) a musíš mít žaludek na to, abys to udělal. Odhalíš spoustu věcí o sobě a jak se tě svět kolem dotýká."
"Je to těžké, protože někdy nevíte o čem psát. Jednou sem přestal a zeptal se sám sebe
'Co to tu děláš?'. Nevěděl sem, o čem sem to sakra mluvil. Všechno co sem dělal bylo, že sem psal sedni si. Udělat krok zpět a jít mi zabere hodně času. 'Oh! O to tu de'
."
Armstrong píše pořád. Píše časopisy, píše poznámky, zaznamenává si co mu lidé řeknou. Při jízdě ve Wisconsinu, po boku manželky Adrienne a jejího bratra, viděl kapli s názvem Church Of Divine Hope (Kostel Božské Naděje nebo tak). "Jeli sme nestále a bavili se," říká. "Bláznivě sem se na to díval a myslel sem si 'O můj Bože, je to jako volání v Church Of Wishful Thanking (kostele zbožného přání)'. Začali sme se hystericky smát, takže sem to zapsal a dokončil tak [náboženstvím-mořící osmou stopu] East Jesus Nowhere. Já prostě pořád píšu."
Psaní jednání (aktů) pro 21st Century Breakdown začalo před třemi lety v lednu 2006. Green Day tvrdí, že popisovali to, co cítili, odráží se tam, kde byli. Armstrong říká, že akorát absorboval to, co viděl kolem sebe.
"Písně sou fotky z posledních pěti let," říká. "Jsou to věci, které ste viděli v televizi nebo na webu - chaos a beznaděj."
"Doba je teď jiná," přidává Dirnt. "Je tu hodně sraček, které se dějou, obzvlášť v Americe. Každý týden sou tu krize. Právě sme vyšli z osmi pekelných let prezidenta, a je tu toho hodně, co se děje. Nemůžete to ignorovat. S novým prezidentem je tu dokonce na konci tunelu světlo, ale furt je tu pořádný bordel, který potřebuje uklidit. Spojené Státy jsou na tom prevděpodobně nejhůř od doby Depression Era (Éry Deprese - první pořádná ekonocmiká krize v roce 1929)."
Později, o velikonocích tohoto roku si udělali pauzu na "dobití baterek," jak uvádí Dirnt. Vzal si svou přítelkyni, teď manželku, a pak jeli do trampovat po clé Evropě. Cool se plížil k hranicím Kuby, kde Američtí turisté nesmí a bral tam lekce bicích. Armstrong seral manželku a rodinu do New Orleans (to bylo loni ne?), kde pomáhali stavět dům obětem hurikánu Katrina. Taky strávil nějaký čas ve Francii a Mexiku, kde se učil surfovat, jezdit na motorce, shromažďoval myšlenky. Je to čas, na který s láskou vzpomínají.
"Na Kubě sem bubnoval, učil se nové rytmy, přičemž mě vyučovali mimo Havanu," říká Cool. Stopoval sem kolem, každou noc sem chodil na zábavu. Skákali sme do starých auťáků, hromadících plno kouře. Stálo to penny a přitom ste jeli tak daleko, jak by jeli oni, vyskočit ven, chvíli jít a pak mávat na další auto. To bylo cool."
"Stál sem uprostřed ulice s 500 Sicilianama a všichni kolem mě pařili jako blázen krucinál," přidává Dirnt o jeho pěti-týdením Evropském výletu. "Všichni mluvili Italsky, nerozumněl sem ani jedné zkurvené věci, která se děla, byl sem tak ožralej, to bylo ohromný. Všichni žijem kvůli zkušenostem. To je způsob, jak se učíme. Cestování je vzdělávání."
Armstrong, mezitím co rostlo (stavby) byl slyšet na střeše a pomáhal zrekonstruovat záplavou zničený Ninth Ward (asi ulice, nebo část města) v New Orleans.
"Byla to větší zkušenost, než cokoli jiného," říká. "A jako příklad mým dětem. Bylo tam něco v nachové barvě: potřebujou si být vědomi věcí, jako sou tyto."
Byl to dobrý způsob jak upustit trochu páry, prožít, jaké to je nebt zrovna v Green Day, to jě něco, co je taky potřeba, o dva roky později, krtce před tím, než začli pracovat na demu 21st CentuyBreakdown, za den vymsleli album a uspořádali mini-tour po potápějících se klubech, pod garážovým rockovým pseudonymm Foxboro Hot Tubs. Hráli na malých místech pro šílející fanoušky, kteří se do té doby, ukázali téměř jako jediný muž, byli popsáni jako to nejlepší, co do té doby viděli.
"Byl to takový srandovní odchod od toho, co sme období dělali, bylo období, kdy sem ve Foxboro Hot Tubs našel větší zálibu, než v Green Day," řekl Armstrong. "Vzpomínám si na vychlempání dvou plechovek piva Pabst Blue Ribbon, plazení po kraji stage, zvracení, pak návrat k mikrofonu, pití dalšího (piva asi) a myšlení
'Ó můj Bože, teď bych nechtěl být na žádném jiném místě! Tohle je záhul!'. Tak moc sme pařili, až sem na konci toho tour skončil s přechozeným zápalem plic.
"
"Fakt nám to pomohlo dát nám svobodu k tomu, jít ven hrát na malých pódiích - jako kapela sme nehráli dlouho - právě to je kurevsk skvělý čas," přidáv Dirnt. "To znamenalo, že sme se mohli znova vytahovat. No a my sme si to vytahování (jako vychloubání) a všechnu tu energii odnesli zpět do studia."
Zase je to postavilo před dav - přesně tam, kde je Armstrong nejspokonější.
"Bojím se přílišného osamocení," říká. "Musím mít pocit, že sem propojenej (s někym). Musíte být členem společnosti (kolektivu), abyste se ke společnosti mohli vyjádřit. Můžete jenom přerušt spjení."
A zapojení do společnosti je přesně to, v co doufali, že s 21st Century Breakdown dosáhnou.
Do srpna loňského roku byli připraveni vrhnout se do studia spolu s producentem Nirvany a Smashing Pumpkins, Buchem Vigem, než s Robem Cavallem, producentem, všech alb Green Day a to včete Dookie z 94., s vyjímkou Warning z roku 2000. Po dobrém bylo cítit, že čerstvé uši by mohly být zajímavé. "Butch tomuhle projektu přinesl trochu klidu a úroveň," řekl Armstrong. "Museli sme si trochu zvyknout, protože si nemyslím, že bychom měli ve zvyku používat jeden (ale co jeden nevim).
A jakmile byli ve studiu, pracovali a pracovali a pracovali.
"Víš, že chceš udělat něco velkýho," říká Armstrong. "To je to, co tě bez přestávky dělá nejšílenějším. Chceš, aby to bylo ohromný, ale nevíš jestli to je. Jen se musíš setkávat s jádrem do té doby, než to začne nabírat podobu."
Z toho sektávání (s jádrem věci) zvniklo volné vyprávění, které vytváří album, pomalu se objevily postavy jako sou Gloria a Christian.

"Myslím si, že je to hudební vyprávění, klesá to a teče," říká Armstrong. "Sebere vás to ze salónu kdesi v 19. století, tmavé a melancholické místo , kreté vás žene dolů po ulici, zahlcuje reproduktor rádia tak hlasitě, jak můžete zároveň z okna házet flašky piva. Miluju hledání ironie ve věcech, je tam všecehn ten chaos a zoufalství, sou tam nasrané davy budující z ohně a pak je tam uprostřed líající se pár. Je tu hodně dimenzí. To je kategorie, o které to album je."
Tolik idálů, tolik ambicí, pomůže to vysvětlit proč, proč právě před týdnem s tikáním hodin, které byly zatím ve studiu, byly věci perfektní. Když přišel čas, konečně dělali čáru pod albem a dali jej lidem, byli nervózní.
15. květa bylo nalezeno pár tisíc lidí před klubem Uprtown v Oaklandu, který má kapacitu 400 lidí. V rádiu v 11 dopoledne, to ráno, měl DJ oznámt, že Green Day budou mít ne-tak-utajenou show v baru. Ti šťastnějí se stali svědky dvou setů, z nichž se první skládal ze všech písní z nového alba, které hráli celé a před druhou hodinou hráli Greendayovské klasiky.
Jsou tady dva důvody, proč největší roková kapela světa udělala právě tohle. Jedním je prozaičtější motiv, že potřebovali nacvičit hraní písní ještě před
turné, které je naplnováno na následujcí dva, nebo tři roky.
Druhý je daleko důležitější. Chtěli potvdt vlastnictví těhle dopisů (?). Chtělividět, jak se cítili, když jejich tvrdá práce byla rozpoutaná. Většinou chtěli odstoupit s hrdostí, protože ukázali hudbu, která obsauje jejich krev a kuráž.
"Celkově to bylo o vytváření našich vzpomínek, než se dostanou do rukou kohokoliv jiného [písně]," říká Armstrong. "Tímhle způsobem bychom si mohli vytvořit vlastní památku (vzpomínku) před tím, než ostatní lidé začnou splývat s těma našima."
A proč tolik lpí na těchto písních v tomhle bodě? Proč potřebují dobu na přemýšlení o 21st Century Breakdown? Tady je důvod:
"Když sme dokončili tohle album, bylo tu hodně smíšených emocí," vysvětluj Armstrong. "Většinou se díváme sami na sebe a myslíme si 'Holy shit (svaté hovno, ale to zní blbě), podívejte, co sme právě udělali'."
Pak s jiskrou v oku, nadechnutým hrudníkem a odrazu pýchy se pozastavil a celou věc zaobalil:
"Opravdu jistě cítím, že sme právě udělali album našeho života."
ALBUM 21ST CENTURY BREAKDOWN VYCHÁZÍ 15. KVĚTNA. TURNÉ SKUPINY V ŘÍJNU. SLEDUJTE GIGS PRO VÍCE DETAILŮ.

K!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama