Září 2011

Billie Joe on Real Time with Bill Maher

30. září 2011 v 23:02 | Magnumka |  Videos and Music
Billie Joe se objevil v pořadeu Real Time with Billy Maher na HBO. Rozhovor byl super, tady část z něj, zrovna zde popisuje gravity bong :D Ale celý rozhovor byl skvělý - bavili se o hudbě, o škole, že to jeho syn dotáhl dál než on, o víře jako předmětu ve škole, atd...


American Idiot musical cast album

30. září 2011 v 22:57 | Magnumka |  Albums
Album účinkujících v muzikálu "American Idiot" vyjde 20. dubna - v den premiéry muzikálu. Na tomto albu se dostane všeho - jak obsazení, tak Green Day. Bude obsahovat písně z American Idiot, 21st Century Breakdown spolu s některými songy z b-sides. Dohromady bude skladeb 22 a celý seznam skladeb najdete na Amazonu, nebo tady dole.
Tato verze taky bude zahrnovat píseň "When It's Time," kterou nahrála kapela a zpívá Billie Joe. Poslechnout si ji můžete tady
- Billie tuhletu písničku hrál loni na koncertě.
Jestli je mezi vámi někdo, kdo si ji chce
stáhnout, tak autoři GDA z nahrávky udělali mp3.
Prostěřdnictvím Amazonu si můžete album
poslechnout v mp3 formátu, nebo i předobjednat CD verzi, která je teď dostupná za $17.99 (340 Kč), původní cena je $21,98 - jednotlivé tracky se stáhnout nedají. Zní to skvěle!
PS - vypadá to, že ten obal, který jsem nedávno přidávala bude skutečně na CD
Tracklist:
1. American Idiot
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
2. Jesus Of Suburbia
[I. Jesus Of Suburbia/II. City Of The Damned/III. I Don't Care/IV. Dearly Beloved/V. Tales Of Another Broken Home]
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
3. Holiday
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
4. Boulevard Of Broken Dreams
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
5. Favorite Son
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
6. Are We The Waiting
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
7. St. Jimmy
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
8. Give Me Novacaine
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
9. Last Of The American Girls/She's A Rebel
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
10. Last Night On Earth
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
11. Too Much Too Soon
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
12. Before The Lobotomy
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
13. Extraordinary Girl
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
14. Before The Lobotomy
[Reprise] [feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
15. When It's Time
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
16. Know Your Enemy
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
17. 21 Guns
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
18. Letterbomb
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
19. Wake Me Up When September Ends
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
20. Homecoming
[I. The Death Of St. Jimmy/II. East 12th St./III. Nobody Likes You/IV. Rock And Roll Girlfriend/V. We're Coming Home Again]
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
21. Whatsername
[feat. Green Day & The Cast Of American Idiot] (Album Version)
22. When It's Time
(Album Version)

ABC News - CZECH (2010) +

30. září 2011 v 22:54 | Magnumka |  American Idiot Musical
Článek přeložený z ABC.com

Pozn. - B'way = Broadway

ARMSTRONG JE ŠŤASTNÝ, ŽE PŘINÁŠÍ "AMERICAN IDIOT" NA BROADWAY
Armstrong z Green Day nemá kvůli tomu, že přináší punk rockovou operu "American Idiot" na Broadway, žádné výčitky svědomí.

Autor: John Carucci

Broadway se chystá na odvátí střechy politickými hymnami "American Idiot" od Green Day a frontman Billie Joe Armstrong kvůli tomu nemá žádné výčitky.

"Co dělá pravého umělce umělcem," řekl hlavní vokálista, kytarista a textař kapely, "je, že se vcítí do práce a dělá věci, které jsou nebezpečné a zranitelné."
Budování Broadwayského muzikálu na tří-akordovém rocku se jistě kvalifikuje jako roziko. Ale pak znovu, když se alba prodalo 15 milionů kusů tak má taky potenciál na to, aby na Broadway dotáhlo nové publikum.
V úterý se 500 šťastných fanoušků dstalo na úvodní číslo show, stejně jako celé obsazení, ve kterém jsou John Gallagher Jr. a Rebecca Naomi Jones předvedli titulní skladbu. Potom Armstrong a jeho spoluhráči z kapely Tré Cool a Mike Dirnt mluvili k publiku. Před odchodem do zákulisí si všichni tři vlezli do velké postele, zalezli si pod deku a všichni účinkující na ně naskákali.
Divadelní verze "American Idiot" vzniklá na základě alba, které v roce 2004 vyhrálo Grammy, vypráví příběh neloajální předměstské mládeže, přičemž se zaměřuje na dobrodružsví tří přátel uprostřed horizontu společenského a politického podtextu, které jsou na albu. Jedna z osob je založena na postavě "Jesus Of Suburbia."
Armstrong, který spolupracoval na booku pro show, cítil, že "American Idiot" bylo víc než jen koncepční album.
"Ta myšlenka byla vždycky pro to, aby vznklo muzikálové představení, anebo se natočil film," řekl Armstrong.
Tuto realitu uskutečnil režisér Michael Mayer, který je duší pořád dítětem. Předtím režíroval "Spring Awakening," z roku 2006, které vyhrálo Tony Awards.
Mayer, který spolupracoval na booku řekl, že"American idiot" zbožně poslouchal už v roce 2004 na jeho každodenní cestě po Pacific Coast Highway. Jednoho dne ho napadlo, že by to mohla být senzačí show, protože "to mluvilo ke generaci mladých Američanů, aby hledali víc než jen to, co měli na počítačových obrazovkách těch idiotských krabic."
O několik let později Mayer oslovil Armstronga s nápadem přinést punk rockovou operu na divadelní prkna. A k Mayerově údivu Armstrong odpověděl: "To zní skvěle."
Tato produkce loni na podzim v Berkeley Repertory Theatre v Kalifornii vyprodávala do plna.
"American Idiot" otevírá 20. dubna v St. James Theatre. Preview představení začalo ve středu.

Jako bonus fotečka ze stage:


Green Day's 'American Idiot: The Musical' Ready For Broadway, Hollywood Next? - CZECH (2010)

30. září 2011 v 22:53 | Magnumka |  American Idiot Musical
Článek přeložen odtud

American Idiot od Green Day: Muzikál je připravený pro Broadway, následuje Hollywood?

Autor: Leslie Simon

17208797courtneygda3242010111425AM.jpg
(Zásluhy: Kevin Mazur/Wirelmage)

Green Day už možná mají Grammy za album American Idiot, ale kapela možná bude muset připravit nějaké nové proslovy, pokud "American Idiot: Musical" rozbouří Broadway - držíme palce! - a ozvou se z Tony Awards. Nemůžeme vymyslet lepší způsob jak připomenout setkání peroxidových punkerů a Park Ave. Majitelé divadelních plagátů (programů) se ohánějí tím, že Green Day jsou naši P.U.S.H. (Play Until Someone Hears - Hrát dokud někdo nezaslechne) umělci týdne.
Rocková opera režírovaná Michaelem Mayerem a hraná Johnem Gallagherem Juniorem, oba proslavení díky "Spring Awakening", byla poprvé uvedena koncem loňského roku v Berkeley Rep Theater a dočkala se nadšených kritik. Během nedávného interview s Playbill.com Armstrong odhalil, že na začátku nahrávání si pro toto koncepční album stanovil vysoké cíle, které mělo hned od začátku nahrávání. "
V hlavě jsem si představil postavy a začal jsem přemýšlet: "Wow, tohle by stoprocentně mohlo být jako hra... mohlo by to být něco."
Teď už se "něco" vyvinulo v Broadwayský muzikál. Zatímco "American Idiot: The Musical" není do 20. dubna oficiálně otevřen, už se hovoří o tom, že Tom Hanks a jeho společnost Playtone chtějí muzikál předělat na film alá "Mama Mia!" Neměli jsme ani tušení, že Tom Hanks byl až tak do punk rocku. Pro více infa a trailer "American Idiot: The Musical" skočte níž.
Zahrnuje Broadway set pochybného pohybu jedné z posledních předních punkových kapel? "Co dělá skutečného umělce umělcem je vcítění se do práce a dělání věcí, které jsou nebezpečné a zranitelné," komentoval Billie Joe v rozhovoru pro
ABC News. Jeho risk se vyplatil na prvním uvedení hry, jak zveřejnilo SFist.com: "Obsazení, vedené vítězem Tonny Awards, Johnem Gallagherem Jr. je fenomenální a živelnost, která show přináší společně s punk-esque choreografií Stevena Hogettse, si zaslouží spoustu chvály."
Jako trailer "American Idiot: The Musical" se podívejte na video dole a pokud jste z oblati New York City, ujistěte se, že máte rezervované lístky, až se muzikál 20. dubna v St. James Theatre otevře. Během týdne se podívejte na víc infa ohledně Green Day jako
P.U.S.H. umělcích - zahrnuje MTV rozhovor - a na "American Idiot".
Budeme rozdávat vstupenky zdarma? To se budete muset vrátit a podívat se.

New York Daily News - CZECH (2010)

30. září 2011 v 22:49 | Magnumka |  American Idiot Musical
GREAT GREEN WAY

Autor: Gina Salamone
Foto: Kevin Berne, Doug Hamilton, Lidna Rosier/Daily News, Tracie Smith

Nadšenci Broadway, pozor. Na vašem hřišti si právě hrají punkoví "Idioti."
Green Day jsou s "American Idiot" na Great White Way a punk rockeři z Londýna si ho jedou užít do nižší East Side (východní část). Preview jedno-aktové adaptace alba kapely z roku 2004, se stejným názvem, začíná ve čtvrtek v St. James Theatre.
"Jdu si vyřídit pas jenom kvůli tomu, abych to viděla!" poslala Kanadská fanynka Kathi Newell-Nicholson na stránku Facebooku patřící show. "Právě jsme dostali lístky do řady A v balkónové sekci na 27. srpna. Woo hoo!" "Pojedeme celou tu cestu z Anglie, abychom to viděli!" řekl další.
Spojili fanoušky, kteří se do kapely zamilovali v jejich brzkých "Dookie" dnech (debut z roku 1994 vydané u majoritního labelu) s těmi, co měli zavřenou záklopku až o doby, kdy slyšeli "American Idiot" a loňské "21st Century Breakdown."
"Jsou tam lidi přicházející z celé zeměkoule - Californie, Ohia, Británie," říká 24-letá Nicole Gary, pocházející z West Side (západní část), která udržuje kontakt s fanoušky prostřednictvím webové skupiny s názvem Green Day Community.
Ona už má lístky na obě představení - 31. března i 24. dubna a fanynkou skupiny je od svých 10 let.
"Hodně mých kamarádů byli kluci a Gree Day zpívali o věcech, o kterých jsme se bavili a byli s nima spojení v dobrém i ve zlém," číká Gary.
Pamtuje si, jak ladila rádio a slyšela, jak dýdžej ohlásil novou píseň, následovanou buď "Longview" nebo "Basket Case."
"Byli jsme v šesté třídě a naše myšlenky byly úplně vypálené," říká Gary. "Byli jsme jako: 'přesně víme, o čem zpívaj.'"
O šestnáct let později je na tom s Green Day pořád stejně.
"Lidi svůj vkus na hudbu mění," připouští, "ale ta kapela mně vždycky držela ať se dělo cokoliv."
Gary plánuje sraz s fanoušky z celého světa, kteří se 19. dubna přijdou podívat na muzikál a pak se spolu půjdou bavit.
"Už se stalo, že se mně lidi ptali, jestli by mohli přespat u mně," říká. "Někteří z nich v životě na Broadwayské show nebyli."
Tuto středu uvidí poprvé show na Broadwayi i 24-letý Michael Noonan z Bronxu.
"Normálně na Broadway nechodím, abych se podíval na hru, ale když přišli s tímto konceptem, připadalo mi to zajímavé," říká Noonan, který dělá recenzi show na blog. "Dávám přednost vidění kapelu naživo, ale tenhle výstřelek chci taky vidět."
Noonan viděl Green Day na koncertech více než 20x a byl fanouškem ještě dřív, než podepsali smlouvu s majoritním labelem.
"Vyrůstal jsem na punkové hudbě East Bay [San Francisco]" říká. "Byli u [nezávislého labelu] Lookout! Records a já jsme byl fanoušek skupin, kteří s nimi měli smlouvu. Nikdy jsem se moc nestaral o to, že Green Day přešli k významnějšímu labelu, protože jejich hudba byla vždycky ohromná."
Členové Green Day - Billie Joe Armstrong, Mike Dirnt a Tré Cool na Broadwayi vystupovat nebudou, ale bude tady onstage kapela.
Ikdyž většina písní je z alba "American Idiot," objeví se tam nějaké i odjinud, a to z "21st Century Breakdown."
Foto: V divadelní verzi hitového alba Green Day "American Idiot" zpívá John Gallagher (nahoře) roli Johnnyho. Rebecca Naomi Jones (vpravo) hraje "Whatsername."

¨

Punkáči se chystají bombardovat B'way kvůli muzikálu Green Day

Tanya Elder z Brooklynu viděla show už dvakrát v Berkeley, kde měla pramiéru v září. Rocková opera měla běžet jen do 11. října, ale byla úspěšná a tak ji prodloužili do 15. listopadu.
Elder, 46-letá archivářka, se považuje za fanouška Green Day z nové školy, objevila je po vydání alba "American Idiot."
"Tehdy jsem se na politické scéně dost angažovala a píseň 'American Idiot' shrnula mé pocity na spoustu věcí," říká.
Eder, která, stejně jako Gary, studovala herectví řekla, že když muzikál v Berkeley viděla první noc, tak se jí tam lecos nezdálo.
"Ale durhou noc jsem se do hudebního aranžmá prostě zamilovala," říká. Supervizor muzikálu, Tom Kitt odvedl při překladu alba a přidáním společných sborových aspektů hudby skvělou práci... hudba pro ženské hlasy mně jednoduše dostala."
Elder má lístky do New Yorku na dva dubnové večery.
"Z toho, co jsem šlyšela, se změnilo pár věcí," říká. "Zahýbali někerými věcmi okolo. Přidali další song z '21st Century Breakdown.' Takže si myslím, že v rámci uspořádání muzikálu, budu se bavit pořád stejně, jako jsem se bavila tam."
Ethan Udel (12) je stejně vzrušený. Nedávno se oblékl jako zpěvák Armstrong a se spolužáky ze Shcool of Rock v Merville, L.I., zahráli písně Green Day.
"Green Day je moje nejoblíbenější kapela, protože mám rád jejich punk-rockový styl a rytmy jednoduché na hraní," říká. "Plus - všichni vypdají jako fajn chlapi."
Šťastný šesťák dostal dva lístky k narozeninám.
"Těším se na setkání s 'American Idiot' na Broadwayi," dodává. "Je to další způsob, jak si tuhle ohromnou kapelu užít."
Ale ne všichni fanoušci byli z toho, že punk rockeři dotáhli svou hudbu na Broadway, odvázaní.
Podle Gary, když se poprvé slovem zmínili o muzikálu, někteří fanoušci z Green Day Community udělali z tohoto nápadu pakáž.
"Říkali: 'Já to nechápu,' vysvětluje. " 'Kapely netáhnou na Broadway-' To byla velká věc. 'Tohle není punk.' A odpověď je absolutně. Celou dobu se chodím dívat na show a je to přesně to, co Broadway právě teď potřebuje."
Foto: Zleva - fanoušci Green Day Tanya Elder, Michael Noonan a Nicole Gary venku před St. James Theater. Preview začíná ve středu.
Ethan Udell, 12, z Long Island, oblečený jako Billie Joe Armstrong jak hraje nějakou hudbu od Green Day


American Idiot on MTV.. (2010)

30. září 2011 v 22:48 | Magnumka |  American Idiot Musical
Tak tohle je zajímavá zpráva. Na GreenDay.com je tisková zpráva, která říká, že na MTV v měsíci dubnu poběží určité promo shoty - i show, zkoušky, rozhovory záběry z behind-the-scenes (zpoza scény) a celkové přípavy AI. Chtěla jsem přeložit celou tu zprávu, ale nebylo tam nic moc zajímavého, možná to udělám někdy jindy, až se budu nudit - což teď rozhodně nehrozí... Takže tady kousek:

  • "Jsme opravdu vzrušení z toho, že společně s partnerem MTV můžeme AMerican Idiot představit našim fanouškům," řekl Billie Joe Armstrong z Green Day. "Během kariéry jsme s nimi měli úžasný vztah a síť a její diváci nás vždy podporovali bez ohledu na to, co jsme na ně hodili."

U MTV ještě zůstanu, týká se ho více věcí - Odedneška do 11. dubna je tam možnost získat lístek na muzikál na datum 22. dubna. Celkem mají k dispozici 300 lístků. Takže pokud někdo z vás touží něco aspoň zkusit, tak vás můžu odkázat na AmericanIdiot.MTV.com

Ale to furt ještě není všecko (muhehe jsem jako Hors Fuchs XD)... V pátek - 16. dubna v 19:00 bude na MTV spešl hodina s názvem "Green Day Rocks Broadway," ve kterém bude fanouškům podán zvláštní pohled na natáčení muzikálu, ve kterém bude zahrnut i rozhovor s Greenama, účinkjícími a tvůrčím týmem spolu se záběry ze zkoušek a reakcí fanoušků.

Jak říkám - na překlad tiskovky zatím nemám čas, protože mám před sebou minimálně jeden článek, který už slibuju jak dlouho. Potom se možná uvidí...

HEY!
Kvůli následujícímu článku připomínám, že Great White Way je jiný název pro Broadway, takže Great Green Way je jenom takové... no nevim jak se tomu přesně říká, ale je to jenom, abyste se nepozastavovali nad tím, co to znamená..

NY mag - 66 Minutes With Green Day - CZECH (2010)

30. září 2011 v 22:44 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek přeložen odtud

66 MINUT S GREEN DAY

Usrkávání sody se spratky, opiovými punkery o tom, jak se připravují na svůj debut na Broadway. Je to jako "Tommy padá dolů po schodech a běží do Hewig!"

Autor: Rebecca Milzoff
Datum: 4. dubna 2010

Bude to šestnáct let, co se Green Day vynořili z Oaklandu v Kalifornii, s chytlavými top-40 punkovými songy o přítelkyních, masturbaci a silném kouření trávy flákačů. Ale ikdyž tři stále-chlapečtí muži na sobě pořád mají Chucky, kožené bundy, uplé kalhoty a okázale obarvené vlasy, trochu dozráli, bubeník Tré Cool na mně mluví, zatímco se zavrtává do gauče na 119 Bar na East 15th Street. Zpátky k "pravděpodobně 30 procent dne bylo jako pokus dostat burrito; dalších 30 procent bylo o pokusu najít místo ke hraní; a pak se po zbytek dne hrálo."
"Takže jaké procento jsme rozvrhli směrem ke snaze sehnat trávu a pivo?" ptá se baskytarista Mike Dirnt, zahihňal se a následovně ti tři chlapi vybuchli hlučným smíchem.
"A rozhodně jsme byli naddržení mladí hoši, hodně, takže za to musíte zaplatit," dodává zpěvák Billie Joe Armstrong, který při srkání koly s citronem skrz brčko vypadá tak trochu jako punk-rockový dětský pták. Ve skutečnosti, zamysleme se nad tím: "moc se toho nezměnilo. No fakt."
Oni nikdy nepatřili mezi ty městské obludilce (a ještě pořád nejsou: Dirnt probodává vršek studené plechovky patřící 119). Jedna z prvních dob, co si účtovali hraní v New Yorku "Jsme zastavili a byli jako: 'Show zrušena,'" vzpomíná Dirnt. "Takže jsme jeli pryč a o několik hodin později nám někdo volal: 'Chlapi, přeskočili jste show!'" říká Armstrong, "V té době jsme opravdu nikdy nehráli v hlavních městech. Myslím tím, že pocházíme z punkové scény předměstské pustiny."
Ale bylo docela slunečno i v pitomé předměstské pustině, jak dokazuje jejich hitové album Dookie z roku 1994. V roce 2003 Armstrong (který fantazíroval o psaní "'Bohemian Rhapsody' v budoucnu") a kluci začali víc poslouchat "základní rock-and-rollovou" Boradwayskou hudbu jako Hair, Jesus Christ Superstar, dokonce i West Side Story a snažili se do melodie včlenit více epického smyslu.
S druhým zvolením prezidenta Bushe a invazí do Iráku, bylo těžké se skrýt, dokonce i v hrnci s buráky, špatným věcem, dějící, se v Americe. V roce 2004 vdali American Idiot, koncepční album o zklamání a rozčarování předměstské mládeže. Najednou kapela známá zpíváním "Do you have the time / to listen to me whine? (Máš čas poslechnout si moje kňučení?)" měla teď co říct - říct něco vážnějšího. "Bylo to děsivé a zranitelné jako peklo, ale taky to bylo opravdu posilující," říká Armstrong. Když turné s albem zavítalo k Irving Plaza (připadající baru 119), člen publika podal Armstrongovi W masku, aby si ji nasadil. To ho změnilo. "Připadal jsem si jako že můžeme udělat všechno, co zrovna kurva chceme," říká a přirovnává k okamžiku: "když Alice Cooper ukousl hlavu kuřeti, nebo hodil kuře do publika a tak."
"Upřímně řečeno, žádná rétorika, která se stala v tu chvíli, se nemohla stát za krátko," říká Dirnt. "A to není prázdná rétorika: Bbylo to jenom, Jebat na toho chlapa!" Etos Green Day se vždycky zdál být jako dospělácký prst; teď tam byl specifický dospělý prst na to, aby se bouřil.
Green Day jsou ve městě kvůli finální zkoušce na Broadwayskou show inspirovanou albem. Armstrong napsal knihu společně s Michaelem Mayerem, který má na svědomí Spring Awakening a teď režíruje American Idiot. "Vyrůstal jsem v dobře informovaných standardech," připouští Armstrong. "Nikdy jsem nechtěl, aby to někdo věděl, ale byl jsem jako bizarní 8-letý, co zpíval 'Satin Doll.'" Show "není jukeboxový muzikál," dodává Armstrong. "Určitě jsme potomci Tommyho."
"Yeah, Tommy padá dolů ze schodů a běží do Hedwig, nebo nějakého hovna!" říká šťasntě Dirnt.
Show vypráví příběh tří kamarádů z předměstí: Johnnyho, který odchází do velkoměsta a dostává se do problémů s drogami; Willyho, který zůstává doma; a Tunnyho, který je navebován do Iráku. "Když přemýšlím o postavě Willyho jak sedí na gauči a kouří cigáro společně s těhotnou přítelkyní, jsem jako 'Já toho kluka znám!" říká
"Je to skoro voyeuristické," říká Dirnt. "Jsou na stage skoro nazí, pobíhají okolo, dělají s drogama a mají véžné emocionální poruchy, vedoucí k sesypání!"
Někdy sledujte show, "Tré je kočička, pláče," vtípkuje Armstrong.
Tré oplácí stejným kalibrem: "I silní muži pláčou!"

Mayer & Armstrong: One on One - CZECH

30. září 2011 v 22:30 | Magnumka |  American Idiot Musical
Rozhovor přeložen z Playbill.com

Mayer & Armstrong - Jeden na jednoho

Autor: Michael Mayer
Datum: 1. dubna 2010

Michael Mayer: O čem byla ta rocková opera, která v tu chvíli byla vnímána jako nástroj ke svádění?
Billie Joe Armstrong: Vždycky jsem měl rád písně, které vypráví příběhy (jako "Tommy" nebo "Sergant Pepper"). Myslím si, že udělat rockovou operu znělo přitažlivěji, a to bylo něco, k čemu mi připadalo, že mám vlohy, abych to udělal.

MM: Když jsi poprvé tohle album udělal, představil sis, jak se hraje na pódiu?
BJA: Jo! V hlavě jsem si představil postavy a začal jsem přemýšlet: "Wow, tohle by mohlo být jako hra... mohlo by to být něco."

MM: Jaká byla tvoje první reakce, když jsem tě poprvé oslovil s tím, že chci udělat tuhle show?
BJA: Ani na vteřinu jsem nezaváhal. Vždyky jsem se řídil tímhle: "Jdi tam, kde tě táhne hudba" a to je, kde jsem si připadal, že nás tam dostala hudba.

MM: American Idiot [album] je příběh jednoho člověka, který hledá sám sebe a... vrací se domů trochu starší a mnohem moudřejší. Když jsem navrhl začátek příběhu a přidáním postav Willa a Tunnyho, měl jsi obrázek o tom, kdo by tihle chlapi mohli být?
BJA: Když někomu věříš, tak věřím i já tobě, někdy to nejlepší co můžete udělat je držet se stranou. V mnoha směrech mi všechny postavy připomínají mně samotného. Ať už je to Tunny, který je určitým způsobem naivní, ale taky hodně somatický, nebo Johnny, který je trochu rozčarovaný, ale snaží se na světě najít svoje místo. Nebo jestli je to chlap, který si hoví na gauči, Will. Právě on mě přivádí k prvnímu videoklipu [Green Day], který jsme natočili k "Longview," kde bodám do gauče... .

MM: Přesně!
BJA: Je to druh "lenošské mentality." Můžeš přejít z tohodle kluka, sedícího na svém guači, hrajícího videohry, kouřícího bongo, do zahořklé osoby, sedící na gauči, ze které se stávají tví rodiče...něco, čím se nechceš stát.

MM: Do téhle show jsi se zapojil do takové míry, až je to překvapující. Proč to pro tebe bylo tak důležité?
BJA: Byla to sílící láska k tomuhle projektu. Když jsou ti lidi v pohodě, rád se s nimi sblížím a taky se s nimi rád podělím o to, co mám.

MM: Dělat vývojové práce pro show v Berkeley [Kalifornie], což je v podstatě tvůj dvorek, byl jedinečný zážitek. To znamená, že vy chlapi, jste byli opravdu považováni za zapojené. Můžeš promluvit o tom, jaké to je vidět show poprvé v plně zajištěné produkci s rodinou a tvou komunitou, sledující celý děj společně s tebou?
BJA: V tu samou dobu se toho dělo i v mém osobním životě; měl jsem kamaráda, který spáchal sebevraždu, takže tam bylo hodně emocí. Ta věc, když jsi vystrašený a máš strach ze selhání a zároveň když ztratíš někoho, kvůli takové zbytečné smrti, tě donutí uvědomit si, že musíš žít. Kdo se stará o to, co si myslí ostaní? Toto je příležitost, která se naskytne jen jednou za život.

MM: Divadelní fanoušky, kteří se přišli na show podívat byli, k mému úžasu, opravdu nakopnutí. A mnoho z nich ani neznalo hudbu Green Day. Byl jsem taky nervózní z toho, co si o tom pomyslí vaši fanoušci. Jaká byla prozatím tvoje zkušenost s vašimi fanoušky a show?
BJA: Bylo to fakt pozitivní. Zvlášť když jdeš na show, která se sestává z opravdových fanoušků Green Day. Bylo tam pár chvil, kdy jsem si doslova myslel, že se fakt začíná dít peklo.

MTV - Green Day Say Broadway 'American Idiot' Isn't 'A Rated-PG Affair' (2010)

30. září 2011 v 22:09 | Magnumka |  American Idiot Musical
Článek přeložený z MTV.com

GREEN DAY ŘEKLI, ŽE BROADWAYSKÝ 'AMERICAN IDIOT' NENÍ 'HODNOCENÉ PG'
'Jsme tím trochu zavalení,' řekl Billie Joe Armstrong Broadwayskému debutu.

pozn. - PG - Parental guidance (rodičovský dozor), anebo Paying guest (platící hosté)

Autor: James Montgomery
Reportér: Sway Calloway
Foto: Kevin Mazur/WireImage

Green Day

Ve středu v New Yorském St. James Theatre konečně začala dlouhodobá práce Green Day, muzikál "American Idiot", který vypukl v Berkeley Repertory Theater a než se dostal na Broadway, podstoupil několik šťouravých úprav.
A dokonce i kapela, která je a turé po světě a prodává miliony alb, viděla skoro všechno, The Great White Way (přezdívka pro Broadway) bylo pro kluky trochu zastřašující.
"Abych pravdu řekl, být na Broadwayi nás trochu vytěžuje," usmívá se frontman Billie Joe Armstrong. "Chci říct, že je tolik pověr o tom, když nasadíte produkci na stage. ... Když jsme byli v Berkeley Rep, měli jsme na hraní osm týdnů a doba se ještě prodloužila a pak to přijali tady, a tady je to místo, kde chcete být."
Předpremiéra "Idiota" poběží až do 20. dubna, kdy bude muzikál uveden oficiálně. Je to docela rychlý proces, kluky by nikdy, když v roce 1987 začínali svou tří-akordovou dráhu, nenapadlo, že by mohli být jeho součástí. Ale ve skutečnosti, divadelní verze megaúspěšného alba z roku 2004 pro ně není až tak velkým skokem.
"Tehdy by mně ani nenapadlo, že bychom mohli dělat tohle. Ale jde o věc ohledně dospívání punkové komunity, vždycky jste mezi různými druhy umělců - ať už prostřednictvím fanzinů, nebo lidma z kapely - existuje spousta jedinců, kteří jsou okolo," vysvětlil Armstrong. "Není to jen banda lidí s číry, co provozujou stage-diving a podobně. Je tady velká spousta různých lidí. Je to politické, je to zábavné, takže si myslím, že jsou tam různé postavy, které vás vtáhnout do děje. Takže jsme nepřemýšleli o Broadwayi, nebo o tom, mít muzikál, nebo něco takového, ale když se podívátena kivku naší kariéry, tak skutečnost, že je to tady, dává smysl. Zvlášť po udělání American Idiot.
Nezmylte se, Broadwayskou verzi "Idiota" si spousta lidí spojuje s velko-rozpočtovým divadlem, ale ve skutečnosti jsou to nebe a dudy.
"Nejde o jakousi záležitost hodnocenou PG. A to je rozdíl," řekl Armstrong. "Na Broadwayi je mnoho různých věcí, které se dějí a lidé o nich mají milné představy. Stejně jako jsem viděl 'Next to Normal,' nebo 'Spring Awakening' - oba se zabývají opravdu těžkými současnými tématy... takže si myslím, že nás svět a Boadwayský svět se střetávají, je to určitým způsobem úžasné."
A na konci dne chlapíci z Green Day se o svou hru neobávají, že bude trčet jako přsovečný punkový palec. Může to být založeno na širokozásahovém, politicky nabitém koncepčním albu, ale je tu příběh, který je pod tím vším pohřben. Příběh o lásce a ztrátě, téma které se může týkat jakéhokoliv publika.
"Pamatuju si, když jsme byli v Berkeley, vybavuju si, že jsem viděl starší paní - ta dáma měla šedivé vlasy a byla téměř o chodítku - a ona říkala 'To je muzikál o rockové kapele?' Neměla páru. Všechno co chtěla udělat bylo si zajít do divadla. A byl to výlet," směje se Armstrong. "A pro naše fanoušky, jsou to šílení lidi tak jako tak. Vždycky když se podívám na člověka v triku Green Day pomyslím si 'Co se to s touhle osobou děje? Jaké má tahle osoba mindráky?' Je zřejmé, že to není jen chytlavými písničkami. Je to prostě hlubší než jen to. A já si myslím, že to srdce 'American Idiot,' je položeno hlouběji, než jen v politice, je tady za ní totiž příběh. Jsou za ní emoce."

Kerrang! - Czech (2010)

30. září 2011 v 22:06 | Magnumka |  Articles and Interview
ROCKOVÉ IKONY 21. STOLETÍ


Foto: Paul Harries

1) BILLIE JOE ARMSTRONG - GREEN DAY

Pro kohokoliv, kdo měl to štěstí a viděl Green Day na jejich turné po Britských arénách poslední podzim, nemůže být žádné překvapení, že jste hlasovali pro Billieho Joe Armstronga a dosadili jej jako číslo jedna rockových ikon 21. století. Jak jednou řek Mike Dirnt: "Na Zemi není publikum, které by Billiemu Joe nezobalo z ruky," a toto tvrzení nebylo nikdy víc pravda, než to bylo na pódiích po celém světě v roce 2009. Billie Joe kdysi doporučil prontmanovi My Chemical Romance, Gerardu Wayovi, že by se neměl bát být rockovou hvězdou. No, mluvme o někom, kdo praktikuje to, co kážou...
Co je na Billiem Joe pozoruhodné je jeho úroveň douhověkosti a jeho přeměna na ikonický status. Lidi ve skupinách se stávají slavnými pořád a v roce 1994 byl Billie Joe vyvýšen na světla reflektorů, když Green Day odhlalili Dookie - jejich třetí studiové a první velko-labelové album. Album vyplněné písněmi vstahující se k postavám, které nemají žádnou motivaci a mladí muži, kterým z nich samotných naskakuje husí kůže a pojmenovali toto album po lejně, prodali tohoto alba miliony a miliony kopií - celosvětově se prozatím prodalo přes 15 milionů kopií.
Ale pokud 90. léta něco ukázaly, bylo to to, že sláva není nezbytně země mléka a medu, co by nám generace 80. let Mötley Crüe věřila. Patolízalství zabilo Kurta Cobaina a v roce 1995 řekl Billie Joe Americkým médiím, že "všechno co se stalo je tak matoucí. Jakmile se zbavíte problémů, které jste předtím měli, jako například finanční nejistotu, můžete být dědicem něčeho jiného. Nechci s nikým soucítit. Jenom tomu chci porozumět."


A to mohlo být opravdu ono. Po zbytek 90. let a rané části nového století a Green Day prskali, vydali alba, kterých se prodalo méně než jejich předchůdců a jejich kázání bylo pouze zjednodušené. Nyní byli zapomenuti většinou hudebního tisku - ačkoliv ne tímto časopisem - v roce 2001 vydali kompilační album, International Superhits!, čímž skupina navrhovala, že jejich nejlepší dny jsou za nimi.
Jistě i samotný Billie Joe by měl být překvapen tím, co se dělo dál. Ačkoliv jeho kapela v roce 2004 vydala své sedmé studioové album, American Idiot. S texty, tkeré napsal výhradně zpěvák, to bylo album, které výslovně vyjadřovalo obavy a podezření z pocitu k válce-vedoucí Bushovy administrativy po 11. září. Billieho Joe napadlo, že jestliže prezentoval: 'Americký šmejd (A faggot America)' tak v sousdružení s 'buranská agenda (A redneck agenda)'. Na American Idiot zašel Billie Joe Armstrong dále, než kterýkoliv z jeho současníků mainstreamu. Ve vokálech mluví o svém opozitu vůči současnému status quo. Ba co víc, udělal to za hodinu, když byla jeho země uzamčená do vyprávění nacionalistické horlivosti. Mohlo by se stát, že na alternativitu Green Day budou zprávy po světě nahlížet jako na dílo zrádců.
Není to tak. Pozdějších čtrnáct milionů prodaných kusů (album se dostalo na první příčky v žebříčcích 19 zemí), umístilo American Idiot Green Day znovu na vrcholek světa a jejich leader, jako nejbližší věc této generace, musel být mluvčím - ikonou, samozřejmě. O deset let dříve, muž, který tvrdil, že kdyby nebyl v kapele, byl by buď čističem bazénů, nebo opravář televizí, zpíval o tom, že je příliš líný i na masturbování. O desetiletí později je najednou leaderem Skutečně Svobodného Světa. Mluví o finiši dospívání.
Na turné na podporu American Idiot, Billie Joe stál na pódiích na takových místech, jako Giants Stadium v New Jersey a National Bowl v Milton Keynes. Green Day byli na titulcích Reading and Leeds Festivalů, T in The Park a v arénách a stadiónech po celém světě. Ke konci každého setu, vedl Billie Joe svou kapelu k zahrání We Are The Champions od Queen, jakoby o tomto tvrzení nebylo žádných, ani sebemenších pochybností.
Všichni se ptali na otázku, jaký bude následovník American Idiot? V roce 2009 vydalo trio abmiciózně nazvané album 21st Century Breakdown a pokračovali tak ve vítězné sérii, album udeřilo žebříčky v top pozicích od Spojených Států po Spojené Království a všude mezi tím.
Billie Joe Armtrong dovršil tohoto seznamu ikon, protože je umělec, který se nebojí vyjádřit se co nejrozsáhlejšími způsoby. Umělec, který i nadále mluví prostřednictvím své hudby, live show kapely a rozhovorů. To je důvod, proč v červnu tohoto roku use stát ve Wembley stadionu (a dalších stadionech po Británii a Isku) a téměr 80 000 lisí věří, že show dělá jen pro ně. Nyní je ve svém čtvrtém desetiletí jako uměec, kdo by ho dosadil do tohoto seznamu kdesi před 20 lety?
NEJVYŠŠÍ BOD: Je z čeho vybírat, ale Green Day mají dvě hlavní show v National Bowl v Milton Keynes v roce 2005 (v té době doposud největší), kde Billie Joe působil jako leader celkem 110 000 lidí, na které zůstávají hrdí. Show byly zdokumentovány na live CD/DVD Bullet in a Bible, vydaném téhož roku.
NEJLEPŠÍ MOMENT: American Idiot (American Idiot, 2004)


TABULKA Z 1. SCANU

TVOJE IKONA 21. STOLETÍ!

Pan Armstorng se stal číslem jedna v našem lavinovém hlasování. Tady je to, co někteří z vás o něm museli říct...
"Billie Joe je absolutně úžasný. Hudba Green Day je okolo nás dnes nejlepší a nař´živo jsou neuvěřitelní. Oni mě dostali do rockové hudby, dodali mi sebevědomí a udělali ze mě to, co jsem. Billie Joe není jen talentovaný hudebník/zpěvák, songwriter a frontman, ale v posledních pár letech mě inspiroval ke hře na kytaru opravu ovlivňuje mé názory a taky to, o co se starám. Úplně změnil můj život a udělal ze mě šťastnějšího člověka."
Molly, 15, Londýn
"Billie Joe není jen frontman úžasné rockové kapely, je génius, skvělý a inspirující hudebník a šílený bavič. Má atraktivní charisma a obrovskou náturu. Billie Joe je jako dobré víno - čím starší, tím lepší!"
Agapi, 18, Řecko
"Díky šílené hudbě Billieho Joe Armstronga jsem si uvědomila spoustu věcí o lásce a politice. Ukázal, že jedna osoba může být schopná změnit spoustu věcí."
Elizabeth Turner, 11, Kentucky, USA
"Narodila jsem se v malé Zemi, kde není mnoho druhů Thai hudby, kterou bychom ohli poslouchat. Poprvé jsem viděla Green Day na MTV a tímto jsem se zamilovala do punk rocku, ikdyž jsem ji před tím nikdy neslyšela. Billieho smysluplné texty mě naučily hodněo životě, o tom, jak být sám sebou a pomohly mi naučit se anglicky. Jeho hudba opravdu změnila můj život a pomohla mi dostat se přes má dospívající léta. Respektuji ho jako svého druhého otce."
Pohvisa Singha, 18, Thaisko
"Bez Billieho a Green Day ych nebyla tím, kým jsem dnes. Jeho texty mi otevřely oči a dovolily mi vidět svět okolo a lidský nepořádek, který je tady a daly mi sílu se nad to povznést. Je úžasný model role."
Amy K., 14, Texas, USA
"Billieho kapela začala desetiletí na počátku zhroucení, ale oni to spolu táhli dál a nejen že se znovu stali slavnými, ale s American Idiot dával na vědomí zprávy které nebyl nikdo jiný schopný vyřknout."

Tom, autor Kerrang.com

TABULKA Z 2. SCANU

BILLIE JOE MLUVÍ!

Byl jste zvolen jako číslo jedna jako rocková ikona 21. století. Jaký z toho máte pocit?
"Jsem tím určitým způsobem šokován! Ale dost jsem dřel a zůstal jsem vůči všemu zaneprázdněný - od Green Day přes Foxboro Hot Tubs po Pinhead Gunpowder - jen tohle je čas, kdy se zastavíte a podíváte se okolo sebe, přičemž zjistíte 'No do prdele, lidi si myslí, že je to moje.' Ale je to skvělý. Cítím se být poctěn."
Co byste doporučil jakékoliv usilující budoucí ikoně?
"Radil bych, aby nikdy nečetli nic, co o nich napsali. Vážně. Myslím, že v některých okamžicích to může být ve formě [to co o vás napíší] způsobující reakci. To co je o vás napsáno může být ta nejhezčí věc na světě, nebo to může být nejhorší věc, kterou si lze představit, ale tak či tak to ve vás působí reakci a vytrhne vás to z cesty. Musíte si myslet 'Nepotřebuju se na to dívat, musím pokračovat dál.' Nemůžete ragovat, nikdy nereagujte. Musíte přijmout opatření."
Co vás drželo nad vodou v těch nejtěžších chvílích?
"Takový specifický pocit, že mé nejlepší songy jsou ještě stále předemnou, že jsem je ještě nenapsal. A myslel jsem si, že nejlepší zkušenosti s kapelou jsou taky ještě před námi. Taky jsem se nikdy nechtěl omezovat - Vždycky jsem si chtěl zpestřit život."
Jaký je váš názor na současnou rockovou scénu?
"Nemyslím si, že všechny nejlepší rockové hvězdy jsou fuč. Myslím, že teď je fakt důležitý čas. Myslím si, že se chystáme zažít něco velkého a opravdu silného. Každá generace rockových hvězd přichází a z tohodle klidu zuří, nudná nuda a oproti předchozí generaci, která je zestárlá, jsou na světlech a jsou tršku nafoukaní. Myslím, že je to něco okolo nároží nového desetiletí. A je to hodně zpožděné."
Tak toto je všechno, jak byste chtěl, aby na vás lidi pohlíželi?
"Všechno, co chci je být člověk s otevřenou myslí, který je připraven přijmout výzvy. Myslím si, že je to právě to, co vás udržuje mladým."


GREEN DAY UVEDLI THE STOOGES DO ROCK AND ROLLOVÉ SÍNĚ SLÁVY

Green Day minué pondělí (15. března) uvedli The Stooges do Rock And Rollové síně slávy na ceremoniálu v New Yorském hotelu Waldorf Astoria.
Frontman Iggy Pop zadržoval slzy při svém dlouhém děkovacím proje vu řekl, že pro pozdějšího kytaristu Rona Asheona, který zemřel na srdeční infarkt v lednu 2009, by to byla čest.
"Byl naštvaný, že jste ho nezasvětili, ještě když byl naživu," řekl Iggy. "Ale já ho vidím jak je tam v nebi, pije martini a střepává nám popel na hlavy."
Kapela předvedla klasický Search And Destroy z roku 1973 a poté vyzvala Billieho Joe Armstronga a Mika Dirnta z Green Day, Eddieho Veddera a Jeffa Amenta z Pearl Jam, aby se k nim připojili na stage a společně ztvránili I Wanna Be Your Dog.
Bývalý šéf Geffen Records, David Geffen, yl během obřadu taky oceněn. David, který během své 40ti leté kariéry podepsal smlouvu s takovými cŕockovými hvězdami jako Guns N' Roses, Nirvama, Blink 182 a Aerosmith nepřijal své uvítání a pokorně řekl: "Já vůbec nemám žádný talent, kromě toho, že jsem ho [dokázal] rozpoznal a užíval v ostatních."


American Idiot Musical - Soundcheck...

30. září 2011 v 21:50 | Magnumka |  American Idiot Musical
Tadyhle je video z hudební zkoušky American Idiot Musical před vystoupením. Na fotky se můžete podívat na stránkách GDA. Video, které je níž je sestřih tří videí, během kterých mluví Billie, Mike, Tré, ale i Michael Mayer. Ve druhém videu uvidíte zkoušku American Idiot.
Autorka z GDA, J'net tam byla a psala:

  • "Účinkující, Mayer i Green Day nechali natisknout fotky pro fanoušky. Po skončení akce, fanoušci, kteří čekali, zastihli kapelu při odchodu a směřovali do Sardi's na oběd (o pár dveří dál od divadla). Všichni byli uvolnění a laskavě zjišťovali názor fanoušků, kteří s nimi poklusávali směrem k restauraci. Několik členů GDC dostalo autogray a fotky.
První preview vystoupení se uskuteční dnes večer a GDC se bude v publiku silně prezentovat."

Článek bude časem delší a až bude, tak o něj určitě nepřijdete.. Jakmile kouknete na videa, najeďte si i YouTube Jiný úhel...




SOUNDCHECH 3/23/2010

59987713courtneygda3242010113539AM.jpg

17208802courtneygda3242010112708AM.jpg

17208805courtneygda3242010112657AM.jpg

17208861courtneygda3242010111905AM.jpg

17208872courtneygda3242010111445AM.jpg

17208871courtneygda3242010111430AM.jpg

59987588courtneygda3242010113605AM.jpg

59987589courtneygda3242010113600AM.jpg

59987607courtneygda3242010113549AM.jpg

59987551courtneygda3242010113635AM.jpg

59987535courtneygda3242010113646AM.jpg

59987544courtneygda3242010113641AM.jpg

17208796courtneygda3242010112724AM.jpg

American Idiot Movie? (2010)

30. září 2011 v 21:47 | Magnumka |  American Idiot Musical
No... Muzikál American Idiot dobyl prkna Broadwaye a zase se prý začíná spekulovat o tom, že udělají film... nic není potrvzené, proto zdůrazňuju že "údajně se povídá!"
Stránky jako Contact Music a Deadline.com mají uveřejněný rozhovor s produkční společností Playtone, která patří Tomu Hanksovi - v poslední době známá třeba muzikálovým filmem Mama Mia!

  • 'Tom Hanks a jeho produkční partner Gary Goetzman chtějí American Idiot od Green Day natočit jako nový film.Koncepční album se již stalo hitem muzikálů a nyní, podle internetových zpráv, jej chtějí Hanks a jeho Playtone partner převést na velká plátna kin.Playone je společnost, která je schovaná za hitem muzikálu Abby Mama Mia!

Na stránkách GDA pak můžete hlasovat, jestli byste AI jako filmový muzikál uvítali - http://bit.ly/dCwpsF

Spin Magazine - CZECH (2010)

30. září 2011 v 21:45 | Magnumka |  Articles and Interview

BILLIE JOE ARMSTRONG SE SETKAL S PAULEM WESTERBERGEM


Foto: Billie Joe Armstrong, šot pro Spin v Oaklandu, Kalifornie, 4. února 2010


Green Day a The Replacements začali jako usmrkané punkové kapely s uličnickými rysy před výkvětem do správných dospěláků. Frontmeni - douhletí kamarádi - diskutují o uctívání hrdinů, zažehnání "nápadité sebevraždy" a o uvědomění si, že jste 24 let zpívali špatné texty.

SETKÁNÍ BILLIEHO JOE ARMSTRONGA A PAULA WESTERBERGA


SPIN ve skutečnosi jste se, chlapi, znali jenom chvíli. Pamatujete si, kdy jste se seznámili?
BILLIE JOE ARMSTRONG
Bylo to během Eventually tour. Byl jsem se na ně kouknout.
SPIN
Takže to je rok 1996, kdy byli Green Day zrovna pár let ohromní. Paule, znali jste se důvěrně?
PAUL WESTERBERG
Nevím, jestli jsem slyšel jejich hudbu předtím, než jsme se potkali. Pravděpodobně jsem se příliš bál podívat se za sebe, kde každý vyhrával. Pokud se například snažíte pohybovat směrem vpřed, pak se otočíte a vidíte 100 kapel, dělajících nové věci, což vás dělá zastaralým, pomyslíte si: "Proč jsem s tím vůbec začal?" Kdybych si myslel: "Oh, Pixies to dělají líp než my, Kurt v tom zní lépe než já," mohlo by se to dotknout mého ega. Musíte si zafixovat svou zbraň. Pamatuju si, že jsi tam stál a zdání bylo nemístné, protože jsi byl mladší a těžkomyslnější než většina lidí v místnosti. Moje publikum začínalo dozrávat a když jsem opustil Replacements, hodně lidí se ke mně otočilo zády. Cítil jsem se šťasný, protože tyhle děcka se zdály jako něco, co dělám a nešlo o 50 let s denní prací.
ARMSTRONG
Přicházel jsem jen jako fanoušek. Vždycky jsem byl na rozpacích co se týče našeho úspěchu, hlavně proto, že chci abychom se vyvíjeli - chci tu věc uvést do pohybu. Takže jsem se podíval na Paula, jak byl míle předemnou. Musíte pochopit, že být fanouškem Replacements byla podmínkou pro jakoukoliv dívku, se kterou jsem kdy chodil. No, samozřejmě že jsem se oženil s dívkou ze severní Minneapolis - potkal jsem ji na prvním turné Green Day, když mi bylo 18 a snažil jsem se přijít na to, na které místa tihle kluci jezdili a kde hráli. A viděl jsem dálnici na viaduktech a stála naproti First Avenue, jenom jsem chtěl celou tu věc zažít. No, takže jsem se poprvé setkal s Paulem - nevěděl jsem, jak rovnocenné to byl pro Paula, možná že jako by potkal Keith Richards nebo Johnnyho Thunderse - ale pro mně, já jsem se setkal se svým hrdinou.
WESTERBERG
Svým způsobem mi to připadalo jako setkání s Keith, ale ještě víc jako s Bobem Dylanem. Nemohli jsme se dostat ven z parkoviště tohoto studia, protože tam bylo blbě zaparkované auto a stálo v cestě, takže jsme zabušili na dveře jako: "přeparkuje někdo to blbý auto!" a Bob vystrčí tu hlavu ven. Takže mě pozve, abych se tam nakvartýroval, zetímco nějaký maník posouvá auto a začne mi hrát svůj nový materiál, něco jako - Já se posral. Měl tam s sebou Jakoba, který se chtěl setkat s kapelou. Byli jsme zticha, nevěděli jsme co na to říct, ale byl to kurva normální chlap.
ARMSTRONG
Prvně musíte být fanoušek, abyste mohli být v kapele. Takže když se setkáte s lidmi, kteří mají co říct k tomu, jak je píseň ovlivnila, tak to jsou lidé, se kterými jsem se spojil. Stále jsem ta samá osoba.
WESTERBERG Ve zlomku vteřiny můžeme být ponížení, pokud po pokoji kráčí ta pravá osoba. Jednou jsem jel ve výtahu s Petem Townshendem a nebyl jsem schopný dát dohromady ani slovo. Ne ahoj, nemohl jsem chytit jeho pohled.
SPIN Největší podobnost mezi Green Day a Replacements, zejména v počátcích vašich karieér, je pravděpodobně směs punku a humoru. Billie Joe, vzpomínáte si, jak na vás Replacements udělali poprvé dojem?
ARMSTRONG
Hodně mých přátel bylo na hardcore, jako Minor Threat a tak dále, ale ty kapely se braly příliš vážně. Moje sestra mě dovedla k Rasputin Records v Berkeley a dala mi peníze na jakékoliv záznamy, které jsem chtěl. Vrátil jsem se s tímhle albem, které bylo jako hrané na kytaru a draka, a moje ségra byla jako: "Ani náhodou!"
SPIN Byli to Yngwie Malmsteen?

"KDYBY TAM BYLO O DESET MILIONŮ LIDÍ VÍC JAKO TY, BILLIE JOE, POŘÁD BYCH BYL SLAVNÝ."

ARMSTRONG Nechci jmenovat název. No, myslím, že jsem si sebral Let It Be a Sorry Ma, Forgot to Take Out the Trash. Bylo mi 14.
WESTERBERG Sakra,
to byly perfektní léta.
ARMSTRONG
Mýmu děcku je teď 15; alba Replacements jsou první věci, po kterých sahá. A moje ségra mě přivedla na Fillmore, aych se na ně podíval, myslím v roce 1987. Vy jste chlapi všichni na sobě měli károvanou látku....
WESTERBERG To mohla být jakákoliv noc, opravdu.
ARMSTRONG A Tommy [Stinson] měl lípově zelenou bassku. Písničky jako "If Only You Were Lonely" byly hrané jen Paulem a kytarou. Nikdy jste to v punku neslyšeli a to je ten důvod, proč to bylo tak zranitelné.

WESTERBERG Byly tam tedhy písně, které jsem opravdu nechtěl dělat pro kapelu, chtěl jsem ,aby zůstaly pro mě. Ale to je práce producemta, sedět na židli a vybírat to nejlepší. [Pozdější kytaristy Replacements] Bob (Stinson) chtěl dostat jenom kytarové sólo, takže pokud se tohle nestanovilo, neprojevoval zrovna velký zájem. Pak, když už nebyl v kapele, se provedení téhle věci stalo jednodušší.
ARMSTRONG
Pro mě byl okamžik, když jsme udělali Nimroda, na kterém bylo "Good Riddance" - to bylo opravdu poprvé, kdy jsme se pokusili o baladu. Vůbec poprvé jsme tu píseň hráli během přídavku v New Jersey - musel jsem si v zákulisí dát libru piva, abych měl kuráž. Věděl jsem, že schytnem rajče do ksichtu.
SPIN Po celou dobu své kariéry, děláte kluci oba věci, kterými riskujete, že si odcizíte své skalní fanoušky: zpíváte u významnějšího labelu, píšete balady, Paul udělal soundtrack k dětskému filmu [Open Season
] a teď Green Day mají na Broadwayi show American Idiot.
ARMSTRONG
Jenom jsem si myslel, že udělat tu věc pro Broadway je cool idea. Vždycky jsme byli kapela, která se chce vyvíjet. Dohromady to přišlo celkem rychle a to pomohlo tomu, že vypracování dopadlo skutečně dobře.
WESTERBERG Je to jednoduché. Tvý střevo i srdce ti říkalo, že je to dobrý nápad, takže pokud na to máš nástroje, abys to tam dostal, tak je to dobře. Poskakováním se dopoustíš nápadité sebevraždy.
ARMSTRONG Když tak přemýšlím o tvé Stereo/Mono nahrávce [2002], tak má taky dvě různé postavy. To je ohromná a originální myšlenka - "Budu dvěmi různými lidmi, co to kurva?"Psaním písní skrz skutečnou postavu se tak trochu dostanete mimo svou hlavu.



WESTERBERG Zkusili skrýt Mon ---- nahrávky. Chlapík, který mě označil jako zpěváka-songwritera materiálu a kapelu pohřbila další půlka. Víš, je od prvního dne je tady někdo, kdo chce "Gimme Noise" a pak je tu někdo, kdo chce baladu. Jeden tábor je koplětně mrtvý a otrávený z poslechu mých domácích nahrávek a chcou slyšet lepší kvalitu blá blá blá a ostatní chcou slyšet surový materiál, aby mohli --- krvácení na pásku. Ale já byl vždycky obojí. Věděl jsem, jak rozvířit chmíří, je to vzrušující pocit. Na světě neexistuje kapela, která by zahrála píseň stejně, jak už jednou zahráli.
ARMSTRONG
Já nevím - já a mí přátelé, nikdy jsem neslyšel kohokoliv říkat, že jsme v tom, nebo onom táboře. Dokonce jsme si před měsícem dávali v buse piva a poslouchali Stink přímo do Don't Tell a Soul. To je krása každé kariéry - chcete načechrat peří.
WESTERBERG
Kdyby bylo o deset milionů víc lidí jako jsi ty, Billie Joe, pořád bych byl slavný. Ikdyž podle mě Stones vydali v poslední době pořádné blbosti, chci si to poslechnout.
SPIN
Ikdyž Green Day a Replacements minuli společné působení jen o několik let, průmysl se tehdy hrozně mczměnil a kapely, které byly přímo ovlivněny Replacements si zkusily komerční úspěch, které Replacements nikdy neměli příležitost zažít.
WESTERBERG
Vím kam tím míříte. Ale tyhle kapely a nahrávky by byly velké kdykoliv by vyšly. Dobrá písnička se nedá držet dole.
SPIN Vraťme se k nápadu dělat vážnější písničky když jste teď starší - v tomto bodě jsou Green Day nejlépe známí díky svému politicky nabitému koncepčnímu albu.
ARMSTRONG Pro mě byla politika něco, řed čím jsem uskočil hned na začátku. Jen jsem se snažil přijít na svoje věci. Prostě se to začalo dít - napsal jsem "American Idiot" a "Holiday" a pomyslel si "Do prdele, je to čím dál tím víc politické." Ale každá dobrá politická píseň přichází z toho samého místa, jako byste psali love song. Začnete se snažit, aby vaše sdělení bylo mohutnější a zkoušíte to tak dlouho, až to vypadá jako přírodní, nebo jako kázání. V punkové scéně se tak stalo mnoho věcí, o kterých víte, a co se pak stalo specifickým. Vždycky v tom byli dobřá Dead Kennedys - Jello [Biafa] mohl vždycky recitovat věci o Jerrym Brownovi, nebo o čemkoliv, co bylo jako hodina politiky -
WESTERBERG
Na můj vkus příliš velký ukazovák na můj vkus, ale jen do toho.
ARMSTRONG Ale já to nemůžu udělat. Raději bych zpíval o tom, jaké je moje místo na tomhle světě. Je to víc o zpívání o tom, co nechcete, aby se stalo.
WESTERBERG
Myslím si, že je strašně jednoduché si stěžovat. Moje politika byla vždycky blíž k náboženství, nebo Bohu, protože se dotazuje vyšších otázek: Je válka nezbytná? Zdánlivě jo, ale proč? Je to lidská přirozenost? Lidská přirozenost je se posrat, ale vytrénovali jste se, takže si umíte dojít na záchod. Je lidskou přirozeností zabít, aly byli jsme učeni, že je to špatné. Myslím si, že to jsou všechno oblasti, ve kterých se bude můj syn pohybovat v deseti letech.
ARMSTRONG
Mít děti, to bylo poprvé, kdy jsem musel za něco bojovat a něco chránit. Ikdyž jsou vaše písně politické, jsou tam jiné prvky. Nemám na mysli zrovna "Bastards of Young" - tam je děj rozhoně v deklaraci: To je to, co jsem, tohle je místo, kde jsem se stal obětí, tady se to chystám vzít. "Nemáte žádnou válku, abyste nás jmenovali."
WESTERBERG
Trvalo roky vyzdvihnout za někoho skutečnost, že refrén je "Wait on the sons on no one (Počkejte na syny nikoho)," ne "We are the sons of no one (Nejsme synové nikoho)." Ani jsem to nevěděl - napsal jsem to a zapomněl to. Spisovatel jménem Bob Mehr mi to ukázal. Vlastně jsem to vzal z kapitoli v Bibli.
SPIN Oou! To mohl být nejslavnější řádek, který jste kdy napsal.
ARMSTRONG
Nemůžu se dočkat, až to řeknu mému kamarádovi Jasonovi - vždycky hrajem prkotiny od Replacements. Tak tohle jsem vyhrál.
SPIN Když se podíváte zpět na svou kariéru, jsou tyto specifické okamžiky, které vyskočily na světlo světa, byly zvláště rohodujcí, při všem co si vybralo nenávratnou daň?


WESTERBERG Řekl bych, že ne. Rád bych si myslel, že to bude jedna věc, kterou udělám příští týden a nikdo na to neupozorní příštích 20 let, protože zdánlivě to pracuje různými způsoby. Všiml jsem si toh zase před pár lety, když byla alba Replacements znovu vydána. Takže nemůžu myslet na okamžik, kdy jsem si myslel: "Oh, to je všechno co jsem kdy chtěl." Možná je to dobře.
ARMSTRONG Jo, musíte si udržet postoj "Ještě jsi nic nelyšel." Vždycky existují mýty jako když se šel Paul McCourtney poprvé podívat na Johna Lennona a u toho je fotka z rodného města, nebo něco takového. Ale vždycky je tu pár momentů, jako když Mike [Dirnt] přešel z kytary na bassku a prostě to znělo líp.
WESTERBERG Pamatuju si na dobu, kdy Bob zapl svůj zesilovač, znělo to líp.
SPIN Paule, několik posledních let vydáváte spíš svůj materiál, bál jste se někdy hrát na kytaru po tom, co jste si pořezal ruku? Něco v práci?
WESTERBERG Nevím co teď dělám. Byl jsem připravený, že už nebudu moct hrát na kytaru a vlastně jsem nadšený - mohl jsem se naučit hrát jednou nohou na bassový pedál a na citeru zbytkem. Mohli byste mi useknout končetiny a pořád budu chtít dělat něco tvůrčího. Našel jsem spoustu věcí, o kterých jsem napsal, okolo sebe. Jsem v pokušení dát to všechno dohromady a udělat z toho něaký druh prózy. Píšu všechno od modliteb po sviňárny. Ale co vím, že v dohledné doby nebudu dělat je hraní naživo.

"NA KAŽDÉ KARIÉŘE JE TO TO HEZKÉ - CHCETE SI NAČECHRAT PEŘÍ"

SPIN Dobře, dost ode mně. Cy se chlapi znáte už nějakou chvíli, ale je tady něco, na co byste se chtěli zeptat toho druhého a neudělali to?
ARMSTRONG Jasně: Jaktože jsme ještě nespojili naše kapely, stejně jako vedlejší projekt?
WESTERBERG Myslím že proto, protože děláme tu samou věc. Proč nezačal Alex Chilton kapelu s Johnem Fogertym? Chlape oba jsme textaři s nápady a daří se nám v okolí chlapíků, kteří nápady potřebují k tomu, aby vyrazili, ale jsou to šoustači. Nemyslím si, že bychom někdy spolu hráli, ale víš, možná bychom ještě mohli - máme k dispozici celý příští týden.
SPIN Paule? Nic na Billieho Joa?
WESTERBERG Jak to dělá tvoje ségra?
STEVE KANDELL
--------------------------------------------------------------------------------------------------
American Idiot od Green Day začíná na Broadwayi 20. května v St. James Theatre.


Kerrang! Magazine: Green Day begin work on new album (2010)

30. září 2011 v 21:37 | Magnumka |  Articles and Interview
GREEN DAY ZAČALI PRACOVAT NA NOVÉM ALBU

Navzdory tomu, že fanoušci čekali pět let mezi albem American Idiot z roku 2004 a loňským album 21st Century Breakdown, frontman Green Day, Billie Joe Armstrong exkluzivně Kerrangu odhlalil, že Kalifornské punkové trio opravdu začalo makat na svém následujícím albu.
Vokálista tvrdí, že punkové trio během října loňského Evropského turné využili svůj čas moudře a své volno raději trávili v nahrávacích studiích napříč kontinentem, než aby vyspávali dny v luxusních hotelech.
"Udělali jsme nějaké dema Berlíně, Stockholmu, Amsterdamu a nějaké veku v Glasgow," řekl Billie Joe K!. "Chtěli jsme udělat [písničky] v celkem brzké době. Zřejmě je to opravdu brzo, ale tohle je ten způsob, jak činíme naše první roky k vytvoření nového alba."
Billie Joe dodává, že si kapela - vcelku s basáke Mikem Dirntem a bubeníkem Tré Coolem - nedávno udělala výlet za vzpomínkami, aby získali inspiraci pro své deváté studiové album.
"Vytáhli jsme všechno naše staré vybavení, které jsme použili na [album z roku 1992] Kerplunk," říká zpěvák. "Prostě jsme chtěli vědět, jak to bude znít. A čéče, znělo to děsně! Představa, že bychom takhle mohli znít dneska, že bychom hráli na starým vybavení, je asi taková, že by nás to vrátilo zpět do našeho nulového bodu. Ale i tak to byla zábavná noc!"
Pro více detailů o připravovaných letních show na stadionech se podívej do koncertního průvodce.

Foto: Green Day: Pracující chlapi


OUT Magazine - CZECH (2010)

30. září 2011 v 21:34 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek můžete najít i na out.com


Nevyzpytatelný frontman Green Day sebral jednu ze svých generačních hymen a předělal ji na Broadwayskou show. Mohl by zbavit Tonyho jeho problémů.

Autor: Shanna Naomi Krochmal
Foto: Kurt Iswarienko
Editor: Dee Anderson

ÓDA BILLIEMU JOE ARMSTRONGOVI



Píseň "American Idiot" je otevřením dávky "Vytí" samotných Green Day. Stejně jako báseň homosexuálního pšílušníka "generace bez iluzí", Allena Ginsberga - napjatá exploze punk rocku ostře kritizuje politiku ztracené generace, která se sklonila ke drogám, válkám, beznaději a "podprahovému zasírání mysli" národa, který řídí dezinformovaní imbecilové.
Padesát-pět vteřin do tří-minutového manifestu, Billie Joe Armstrong přináš
í jný druh zasírání mysli: zpívá "Možná jsem Americkej šmejd (Maybe I'm the faggot America)" a po šest let každé děcko na show na obrovských sadiónech ustavičně zpívá společně s ním s pěstmi ve vzduchu.
Možná je, možná není, ale jedna věc je jasná: "Nejsem součást buranské agendy (I'm not a part of a redneck agenda)." To jen abych parafrázovala našeho bývalého šéfa idiota-v-čele, ať už jste s námi, nebo s ním. Armstrong je s námi.
Jestliže American Idiot, Broadwayská rocková opera, je založená na posledních dvou albech Green Day, není to tak docela volání do zbraně, je to
nesporně o přežívání toho nejhoršího, co nám náš svět nabízí pod názvem Americký sen. "Je to o přesunutí se o dva kroky vpřed a o tři zpátky," říká Armstrong. "Po cestě je tu vždycky lekce, které nikam nevede."
Oaklandské studio kapely je na konci ošumělé ulice, schované pod dálnicí. Parkoviště a skladové kontejnery dodávají prostoru vzhled kvalitního obchodu - s bicími soupravami, motorkami a vybavením veškerých sdílejících prostor stage. V místnosti, kde jsme začali pracovat na albu s obsazením muzikálu -- kapela bude hrát zálohy, Armstrong bude producentem -- s dětským piánem a tucty kytar je daleko víc vycíděný.
Obrovská americká vlajka pokrývá celou jednu stěnu. "Nejsem dvoucentový prstový ukazatel," říká Armstrong. "Nejsem na tenhle druh politiky." A ačkoliv je válka proti terorismu Bushovy administrativy pozadím show, "Není to jen z hlediska levičáka. Je to příběh."
Je to příběh o Johnnym, popis sama sebe "Jesus of Suburbia" (hraje John Gallagher Junior známý ze Spring Awakening) vydyndávající hořící palivo, kolem v bandě se dvěmi nejlepšími přáteli. Když jeden kamarád zjistí, že je jeho přítelkyně těhotná a druhý, že se nadšeně dostává do armády, vyráží Johnny sám do velkého, zkaženého města, kde se zamiluje do dívky zvané Whatsername (Rebeca Naomi Jones) a snaží se odolat svůdnému, návykovému úniku, který nabízí St. Jimmy (Tony Vincent).


Spolupráci na opětovném vytvoření - oživení, řídil vítěz Tony Award, režisér Michael Mayer. Po úspěšném hraní v Berkeley Reperthory Theatre, které lámalo rekordy, je otvíračka v dubnu v St. James Theatre. Umístění nahrávky do hlavního vysílacího času v podobě vystoupení na Grammy, pomohlo urychlit prodej lístků téměř za $1 milion za méně než týden. Má to v sobě špetku z Rent, Hair, Mayerova Spring Awakening a dokonce i West Side Story, ale na rozdíl od těch tradičních muzikálů má více než 20 písní - ty se rozdělily mezi 24 účinkujících od Maeyra, sestavené Tomem Kittem - spíchli spolu jen několik málo mo nologů, které vytáhli z dopisů, zahrnutých v poznámkách bookletu CD.
"Nevěděl jsem, že jsem psal písně, aby je zpívaly ženy," říká Armstrong. "Vždycky jsem používal jen svůj vlastní hlas, který nemá až takový rozsah, jak to dělají ony. Mám pocit, že nás to legitimuje jako textaře a jako kapelu zcela novým způsobem, jakým jsem si to opravdu nepředstavoval. Lidé, kteří měli předplacené místa v Berkeley Rep, tyhle malé šedivé dámy tleskají vstoje."
V roce 2004 režíroval Mayer filmovou adaptaci A Home at the End of the World od Michaela Cunninghama, což znamená, že že strávil spoustu času ve svém autě na tichomořském pobřeží Highway. Jeho soundtrackem bylo American Idiot, album, které bylo - nesmírné překvapení téměř pro každého - ohromný skok vpřed z neuctivých, stále více irelevantních katalogů hitů Green Da
y. Pohotový Mayerův komentář v interview o tom, jak bylo album "připravované jako rocková opera" vedl k tomu, že dal Armstrong Mayerovi volnou ruku k tomu, aby to fungovalo.
V Meyerově práci se objevily dvě divné dějové linie, které se pak dodělaly s Armstrongm (oba sdílí záslhy za psaní show-booku). Jednou, po shlédnutí svalnatého striptýzu, postava se nazvala "oblíbený syn (favorite son)" lákají Johnnyho kamaráda ze skupiny, Tunnyho, aby se přidal k armádě. "Začíná se z toho stávat jakýsi homosexuální přenos pro Tunyh rozpolcenost, pro to, čím že to na tom světě je," říká Mayer. "A ironie je, že v tomto věku 'neptejte se, neříkejte' je sveden k armádě.
Dalí věci se točí okolo St. Jimmyho, charismatického, kultovního drogového dealera, který po Johnově příjezu do města soupeří o jeho pozornost a náklonost. "Myslel jsem, že kluci [které vyzkoušeli] byli moc mužní," říká
Armstrong. "A nebyli dostatečně svůdní." Nvíc se tam vyskytuje hlubší filozofická otázka: Byl St. Jimmy opravdu svým vlastním pánem - nebo jen alter egem? Nakonec se rozhodli, že St. Jimmy je jen "rozšření Johnovy potřeby," říká Mayer. Je to jako Brad Pitt co se týče postavy Edwarda Nortona ve Fight Club. Přesto především boj mezi Whatsername a St. Jimmym vypadá až příliš reálně - zvláště jak Tony VIncent krade scénu. "Je to způsob, jak číst v milostném trojúhelníku," řekl Mayer.





"Tyhle songy byly výrazným budíčkem: Pojďme vrát naše životy zpět," dodává Mayer. "Pro mně to bylo fakt silné. Ne vždy jsem měl nějaké extra vztahy s touto zemí. Jsem homosexuál, tak jak pak bych tedy mohl? Někdy je to dost na to, abych se mohl podívat do zrcadla a říct, jak to dělává Johnny: 'Tohle je můj život,' a přijmout to tak. Všechny tyto politické identity jsou jádrem celé věci."
"Bylo tam hodně lidí, kteří nepřijímali [mou sexualitu], kteří byli homofóbní. V určitém bodě si pak myslíte, že by to mělo být něco, co bylo právě přijato."
Armstrong přišel na svou politickou identitu v 15 v punk rockové scéně v 924 Gilman, all ages kolektivním-ostře káraném-místě v Berkeley. Zpíval od dob, co byl dítě. Coby nejmladší ze šesti dětí, přivedených na svět matkou, která ovdověla (jeho táta zemřel, když mu bylo 10), která pracovala jako servírka, si svého koníčka udržel. Přátelé, které měl, byli ze skautu, nebo rušní baseballoví obchodní podivíni. "Byl jsem zpěvák," říká. "To je něco, co dělá vaše sestra. Strašně jsem se jim to bál říct."
Uvízl v posrané předměstské střední škole v jedné z nejdrsnějších částí Bay Area Armstrong - spolu s budoucími členy kapely Green Day, Mikem Dirntem a Tré Coolem - se vrhl do hudby a řešení "otázek a veškerého" mravního chování. "V punk rockové scéně tehdy byo hodně homosexuality, od Bikini Kill po Pansy Division," přidává Armstrong. Prostě to jen tak viselo ve vzduchu. A já si připadal, jako součást toho všeho."
Když bylo Armstrongovi 21, skočila kapela k majoritnímu labelu, vydali Dookie a za několik měsíců prodali více alb, než snad všechny kapely s kterými kdy hráli. V roce 1994 odjeli Green Day na společné turné s Pansy Division, bývalými indies labelmates (mates - přátelé) a Armstrong řekl The Advocade: "Myslím si, že bisexuál jsem byl vždycky. Hodně hluboko v našich hlavách je zakořeněno, že je to špatné, ikdyž to vůbec špatné není. Je to fakt krásná věc."
Zrovna si vzal svou ženu Adrienne a už měli dítě na cestě. Se seznamem dalších hudebníků, kteří mohli otitulkovat arény, přesněji dva - Elton John a Melissa Etheridge - si nezvolili zrovna nejzřetelnější způsob ve své kariéře, kterým to dali najevo.
"Připadal jsem si jako, že jestli se ty děcka, které nás vidí na MTV, chystají přijmout nás, pak taky musí přijmout odkud pocházíme, je to tam víc do scény," říká teď. "Bylo tam hodně lidí, kteří nepřijali ty, co byli homofóbní." (Fanoušci ještě pořád plní tabule nitkou zpráv, ve kterých bojují o to, jak moc gay Armstrong ve skutečnosti je). "Fakt je, že je to v jistém smyslu hlavně panický strach uvnitř sebe. V určitém bodě si pak myslíte, že by to mělo být něco, co bylo právě přijato."
Po téměř 16 letech monogamního manželství se stejnou ženou - malý rock'n'rollový zázrak sám o sobě - říká, že si není jistý, jestli by se ještě nazval bisexuálem. "Ale nikdy jsem neřekl, že nejsem,"dodává v rychlosti. "Opravdu sám sebe neoznačuji za cokoliv jiného. A když přijde na sex, existují ve mně části, které jsou velmi plaché a konzervativní. Chci respektovat svou ženu."
Jeho manželka se nezdá obzvlášť uražená Armstrongovou tendencí přitáhnou si k sobě během show chlapíka, co stojí nejblíž a políbit ho, ať už je to spoluháč, nebo jeden z mnoha fanoušků, které pozývají nahoru, aby pomáhali hrát a zpívat. "Moje manželka Googlila 'Billie Joe Armstrong bisexual,'" říká a směje se úplně předvídatelnému výsledku. "Byla jako: 'Yeah, je tam asi 20 tvých fotek, jak líbáš různý chlapy.' Jedna má starana si myslí, že je to jako starý kreslený Bugs Bunny, kde dává jednoho hudlana Elmerovi J. Fuddovi. Ale je tu i ta druhá strana, jako Wow, děláš to v aréně, kdesi jako v Hartfordu v Connecticutu. Vyznívá to jinými způsoby."
"Podle Kinseyho stupinice, nemyslím si, že je perfektní 1," říká Mayer o Armstrongovi. "Je kompletně tím, kým je a zjistil jsem, že je to možná největší 'zapnutí' nás všech. Je prostě ve své kůži."
Když rockové rádiové stanice začaly hrát "American Idiot," spousta z nich to ořízly na "Možná jsem Americkej píííííííííp (Maybe I'm the bleeeep America)," ikdyž je jasné, že šmejd Armstrong má na mysli přinejmenším sám sebe. Urazil se, když zjistil, že je to cenzurováno. "Je to jenom pokrytectví, který se hodí k tomu, být v Americe," říká. "Miluju jebačku s anglickým jazykem. Myslel jsem, že je to odvážné tvrzení. Když takhle píšu řádky, zkouším to slovo zvrátit na něco, co znamená síla, moc."
Ačkoliv ještě vypadá, jako mladý punkáč, Armstrongovi je 38 a jeho dvoum synům je téměř 15 a 11. "Je to vyobrazení vás samotných, že ste ten typ co má na krku přilepený - víte, ještě pořád nosím Chuck Taylory a nosím zúžené kalhoty a hraju rock'n'roll a mí přítelé ještě pořád melou hovna. A najednou jste jako 'Ale ne, jsi mladý. Nejsem.' Když jsem se přehoupl na 35, byl jsem jako: mám 15 let do 50. Byl jsem hrozný student matiky, ale když přijde na věk, budu počítat dny."
Většinou se snaží přjít na to, jak vyzvednout dva kluky v bezútěšném světě o kterém píše aniž by podlehl svým starým očekáváním. "Musíte sledovat sami sebe," říká. "Je strašně jednoduché opakovat kecy, že jste byli jako děti poučeni. Trápíte se: Jak asi dopadne můj syn? Bude úspěšný? Je dost mužný? A pak jsem jako: Pane Bože, nad čím sem to právě teď přemeýšlel?"
Znovu prožívá své nejubožejší léta svého dospívání očima svojeho staršího syna a všechno co si Armstrong může myslet a říct je: "Podívej, chlape, nebudu ti lhát. Tohle bude špatnej rok."
Michael Mayer vidí podobnou touhu po lásce a odpovědi ve zprávě American Idiot - zpráva pro jeho publikum, ať už jde o šedivé babičky s dětmi ve vlaku z předměstí: "Tak v prdeli, jak zdědíte svět, můžeš vyjít na druhé straně s trochou srozumitelnosti."
Trochu. Možná. V porovnání s kyblíkem hněvu v roce 2004 to stvořilo nejsmělejší prohlášení alba, "Připadám si víc zmatený světem," říká Armstrong. "Zdá se, že je to jedna věc za druhou. Nechci být zátěží pro tuto zem. Chci přijít na to, jak být užitečnej. A právě v tom bodě začínám být zmatený. Co uděláš? Kde vůbec začít?"
American Idiot začíná v St. James Theatre v New Yorku 20. dubna.
Pro více o Billiem Joe Armstrongovi navštivte out.com

Pro slideshow fotek Armstrongových cover shootů - zahrnuje i obrázky pouze pro web -
klikněte sem


Pinhead Gunpowder Benefit for Anandi; Feb 12, 2010 - CZECH

25. září 2011 v 20:38 | Magnumka |  Side Bands
Článek přeložen odtud
Tady se můžete podívat na Fotky

Pinhead Gunpowder - Benefiční koncert pro Anandi; 12. února 2010

18. února 2010
Autor: J'net Newton

Konečně - den, na který jsem týdny dychtivě čekala, no, ve skutečnosti měsíce - pátek 12. února - den, kdy mají Pinhead Gunpowder show v Gilmanu. Celý týden jsem dělala v Santa Clara a do Berkeley jsem se chtěla vydat brzy. Vzhůru jsem byla ve 3:30 - rychle jsem se připravila na odchod z hotelu.
Jízda do Berkeley v tak brzké hodině byla poněkud strašidelná. Pořád jsem byla v tiché tmě - a taky pršelo. Byl tam hustější provoz, než jsem čekala - doufaa jsem, že všena ta auta nejedou do Gilman (hahaha). Od hotelu to bylo asi 45 minut - mřila jsem rovnou na místo konání a dorazila jsem tam v 5:45.
Byla jsem nadšená, když jsem jela okolo něčeho, co vypadalo asi jen jako 10 lidí v řadě. Zajela jsem na parkoviště za rohem - pak jsem se šla ujistit, že mám všechno, co jsem potřebovala, co by mě na chvíli v té řadě zabavilo. Něco, co by mě zabavio ve frontě na 924 Gilman Street - legendu a místo, ve kterém jsem nikdy nebyla.
Přidala jsem se do řady a můj odhad se ukázal být vcelku správný. Byla jsem dvanáctá. Samozřejmě, že se na konec ukázalo, že většina lidí co tam byla o show nevěděli dýl jak den. Do té doby to bylo přísně střeženým tajemstvím.
Předemnou byli čtyři lidi, kteří vypadali jakoby celou noc spali ve dveřích. Dál tam bylo pár lidí, se kterými jsem se setkala později - horlivě jsem si s nimi psala několik týdnů až do dneška na facebooku ve skupince Green Day Community. Po tom, co jsme drželi takové tajemství v našem PM tak dlouho, bylo zrušující se o tom pobavit normálně nahlas!
Byla tma, zima a mžilo. V přední části budovy byl mírný převis, který chránil lidi co byli přímo u zdi, ale já stála na chodníku jako blázen před svými mluvícími kamarády. Pomalu jsem si všimla, že moje oblečení a boty začaly vlhnout a studěly. Brzy přišla i Shannon (poprvé jsem ji potkala loni ve Webster Hall na show Green Day a od té doby jsme pořád on-line) bylo skvělé ji tam vidět!
Shannon a já jsme chatovaly s ostatníma a taky jsme vzpominaly na naše společné zážitky z minula. Obě jsme byly nadšené, že jsme si uvědomily, že spolu sdílíme hned dvě prvenství - poprvé uvidíme Pinhead Gunpowder a poprvé se půjdeme podívat na show v Gilman. Shannon je fakt dobrá koncertní kámoška a já jsem jenom ráda, že jsme se potkaly tak brzy a na show skončily vedle sebe.
Po tomhle si nemůžu vzpomenout na lidi, kteří se tam ukázali přes objednávku, ale bylo to chvíli před tím, než se tam dostal kdokoliv jiný. Nakonec ačkoliv jsme skončili v početné skupině lidí, které znám z GDC - s některými z nich jsem se osobně ještě nesetkala.


Řada před 924 Gilman Street někdy během dne 12.2.2010 čekající, aby tu noc viděli Pinhead Gunpowder a další 4 kapely.

Po tom, co jsme tam strávili pár hodin, Shannon já jsme byly schopné se jít nasnídat, zatímco nám naši přátelé drželi flek. Zamířily jsme přímo do Rudy's, kde jsem konečně dostala svůj Shakin' Jesse (a samozřejmě ten Eydaho na který jsem měla chuť). Byl to jeden z nejhezčích momentů z celé cesty, jen tak sedět v (nepřeplněném) Rudy's a kecat se Shannon. Tak jak miluju GDC meetingy, tak je i někdy pěkné si jen tak povídat s jednou osobou a vést skutečný rozhovor. No, Shannon i já jsme měly milou pauzu a taky zdravý rozum, takže jsme se vrátily zpět na místo. Když jsme se vrátily, nebylo tam víc lidí, než bylo, když jsme odcházely. Pak jsme pro změnu držely místo našim přátelům, zatímco se šli nasnídat.
Stát ve frontě bylo po většinu času zábavné, ale hlavně celý den dost nepohodlné. Jak přijíždělo víc a víc lidí tak to pro mnoho z nás bylo jako týden starý domov. Bylo to neuvěřitelně vzrušující vidět tolik známých tváří a potkávat se se spoustou nových lidí, se kterými jsem sezměnila a zamilovala si je on-line. Abbey the Awesome měl pro každého z naší skupinky vyrobené psí známky jako memento na tuto událost. Jsou kovové s vytlačeným txtem. Na jedné je Pinhead Gunpowder - February 2010 - 924 Gilman. Na druhé jsou pak iniciály každého člena kapely a na řádku pod tím je *every second*. Jsou na řetízku a jsou perfektním suvenýrem z výletu - dobře se hodí k mým modřinám!


Psí známky od Abbeyho - vyrobené jako memento na show pro rozsáhlou skupinu přátel z GDC.
Foto: Tanya Elder.
greendaymind.wordpress.com

Na jendom místě v průběhu odpoledne vysvitlo slnuko a zahřálo mě u srdíčka. Většinu dne bylo strašně chladno, ale je těžké se rozhodnout, jestli celý den stát (s vědomím že budeme stát i celou noc), nebo si sednout na tvrdý, studený beton. Chodník se celý den nezahřál. Jakmile nastalo pozdní odpoledne, mraky se vrátily a spadla těžká mlha. Nebylo to vítané, ale dostali jsme se přes to vpořádku. Přinesla jsem sebou několik levných pláštěnek, které jsme během dne používali na sezení a později jsme si je oblíkli.
Když přijela Sára, šla jsem s ní k našemu hotelu aby si tam nechala věci - měly jsme společný pokoj. Bylo to FAKT super ji vidět. Setkaly jsme se kvůli GDC a teď už spolu sdílíme několik výjimečných zážitků. Stala se mou dobrou přítelkyní, jak se stalo se spoustou mých přátel, se kterými jsem se setkala. Na cestě zpět k místu konání jsme se zastavily pro něco k jídlu - jemné tacos pro mě - byly výborné! To jídlo mělo být naší zásobou na celý zbytek noci.
Když jsme se vrátily, začínal být čas pro příchod kamaráda mého synovce, J, aby se přidal s pár přáteli. Můj kamarád nebyl schopný se sem dostat, aby se podíval na show, kvůli sněhu v New Yorku. Měl v plánu vzít svého synovce, ale připadalo mu lepší vzít Jeje, který by se pověsil, kdyby věděl že tam jel a nevzal ho. Mluvila jsem s Jejem po telefonu když přijížděl a potkali jsme se přímo před dveřma na místě, kde jsem stála. Přivedl s sebou dva kamarády, E a M (který měl zlomenou ruku!!!). Byli to skvělí kluci a my si jejich příchod do naší skupiny opravdu užili.


GDC setkání v Gilmanu
Foto: Beth Weiman
(nebo vlastně jen jejím foťákem - věřím, že to náš nový GDC kamarád Marjorie z Francie přežije)

Brzy poté, co přišli kluci, přišly k nám dvě ženy a začaly prodávat členství těm, kteří už ho mají. Z nějakého důvodu je tam takový zvláštní druh vzrušení, dívat se na svou členksou kartu. Myslím si, že to co dělají v Gilman je hodně důležité a já jsem byla hrdá na to, že jsem mohla být byť jen malou částí z toho všeho. Po tom šlo pár znás odložit všechno neotřebné do mého auta. Měla jsem jenom hotovost v kapse (a taky svoji Gilman členskou kartu - oh ano taky klíče od auta!). Nerada bych se obtěžovala s nějakými věcmi během show. Celkem mě to zarmoutilo, když jsem nechala v autě svou budnu, ačkoliv jsem na sobě měla několik vrstev, které když by mi začlo být teplo, jsem si pak mohla zavázat kolem pasu.


Náramky přátelství GDC v Gilman Street.
Foto: Beth Weiman

Než jsme se vrátili do řady, bylo už více než zřejmé, že už bude skoro čas jít dovnitř. Všichni stáli - my jsme vyhodili všechny zbytky z dnešního vytíženého dne (v šikovných odpadkových koších byl přehled celého našeho dne). Nakonec se dveře otevřely a my jsme šli dovnitř platit, dostali jsme razítko a našli si své místa na show. Byla jsem ohromená a potěšená, protože předemnou šli dovnitř pravděpodoně jen 3 nebo 4 lidé, ale ti předemnou ráno, když jsem přijela, rozhodě nebyli. To vůbec není špatné!
Mojí hlavní prioritou byo najít místo, kde bych si mohla vychutnat show - nejsem vysoká, takže bý v první řadě je pro mě důležité. Pokud by to bylo vůbec možné, bude to moje volba - ikdyby to tam mělo být docela drsné. Gilman má přibližně pravoúhle zformované pódium se dvěma stranama, které jsou volné pro publikum. Předsní strana je rozhodně nejdelší, boční strana je pěkně krátká (část průčelí ze strany zabírá schodiště, které kapela a jejich pomocníci můžou pužívat). Já jsem se namáčkla hned vedle těch schodů a nenápadně jsem se posunovala (jsou dřevěné ale na ničem neupevněné). Brzo přišla Sara a ještě jsme se kousek posunuli, aby se ktěm schodům taky vešla. Byla mezi mnou a schody a Shannon stála po mé druhé straně. Všude kolem nás byli naš přátelé a v davu podél pódia jsme mohli vidět spoustu dalších lidí. Všichni jsme se shodli na tom, že to vypadalo, jako kdyby show byla dělaná jen pro nás a naše přátele.
Ti z nás, kteří se ocitali na okraji stage se otočili a posadili se na něj, abyhcom mohli mluvit s našimi přáteli. V jednu chvíli jsem uviděla svého kamaráda, se kterým jsme se setkali na show Green Day v Seattlu. Nevěděli jsme, že tam bude. Kolem nás se dělo tolik vzrušujících věcí!
Byla jsem zklamána Billieho jménem kvůli chování některých z fanoušků. Věděla jsem, že tam tu noc nechtěl být tím Billie Joe Armstrongem z Green Day. Nechtěl zastínit všechny ostatní. Myslím si, že je to cena za jeho druh slávy (to však vyvažuje značné odškodnění), ale pokračovala jsem v přemýšlení nad lidma, kterým šlo vážně o něj, co přispívají k tomu, že jeho práce lepší a týká se jeho citů. Myslela jsem si, že to bylo fat sladké, vidět ho, jak přichází z rohu od vybavení, kde kapela ukrývala nějaké své věci... trochu se to liší od show v arénách, kde mají 2,000 přiblblíků, kteří se starají o veškeré pozvednutí show.
V jednu chvíli jsem zachytila Billieho pohled - zavolala jsem "Hi Billie" a zamávala mu. On rozpoznával tváře, pak se usmál a zamával zpátky (nevím, jestli poznal opravdu mě, nebo byl jenom zdvořilý, ale bylo to fakt ohromné vidět jeho tvář). Každý v tu noc vypadal fakt dobře - odpočatý a zdraví (nevím, jestli skutečně byli, ale pokud ne - určitě to na nás dobře nahráli).
Tahle show byla jako benefiční koncert pro Anandi, která je zmíněná v písni Crazy Horse a která bojuje s rakovinou prsu. Všichni z kapel, které tam hrály, k tomu měli několik slov jejím jménem - podněcovali lidi, aby se po cestě ven zastavili u obchodíka a nechali si udělat testy. Po show jsem chvíli s Anandi mluvila - ona by byla obou, kterou bych milovala, kdybych ji znala líp. Doufám, že jí čeká šťastný konec - tak šťastný, jak jen může být. Ještě je příliš mladá na to, aby nás už opustila.
Konečně byl čas, kdy měla kapela začít open kapela. Měli název Dirty Marquee a některé jejich písničky jsem si docela užila. Bylo pro mě dost těžké kritizovat kapelu, jejíž hdbu slyším poprvé - obzvlášť na místě, jako je tohle. Jen s těží jde rozumět vokálům, ale myslela jsem si, že v budoucnu bych si jejich hudbu mohla pustit. Jeden z kytaristů mi dal během rozdávání jejich setlist a hromádku nálepek (už jsem jednu měla tak jsem obešla všechny okolo).
Druhá skupina, Fleabag byla sestavená z baskytaristy, kytaristy (který byl náhodou baskytaristou Dirty Marquee) a bubeníka. Znova se mi některé jejich písničky líbily, ale bylo to těžko posoudit. Rozhodně se mi lidé z obou kapel líbili. Jestli můžu posoudit, tak jejich osonosti byly příjemné a zdálo se, že z toho co dělají, mají opravdu radost.
Mluvit o následující kapele, Mutoid Men, je velmi choulostivé - měli na sobě docela nápadné kostýmy - což mi nevadí, ale myslím si, že tohle nebylo nezbytné na akci tohoto druhu. Někdy mi to připadá, jako žádost o pozornost. Myslím si, že jejich hudba by se mi mohla líbit, ale bylo to moc nahlas, až tak moc, že jsem pociťovala, že to povede k poškození mého sluchu. Na jedné ze show Foxboro, na které jsem byla, odvedla open kapela na mých ušních bubínkách stejnou práci, no a pak když přišli Foxboro, tak jsem je mohla jen sotva slyšet. Tehdy to trvalo přes tři dny, než se můj sluch zlepšil, dokonce jsem se obávala, že to bude mít trvalé následky. Rozhodla jsem se, že nedovolím aby se mi to samé stalo na show, kde bych mohla jedinkrát v životě vidět Pinhead Gunpowder. Takže jsem si do jednoho ucha nacpala obal od žvýkačky a když se členové kapely nedívali, zacpala jsem si uši. Nechtěla jsem, aby si mysleli, že se mi jejich hudba nelíbí - ve skutečnosti mi to připadalo, jako že by to mohlo být dost dobré - ale měli to příliš hlasitě a rozdíl na svém sluchu jsem po jejich odchodu pocítila. Naštěstí se nejednalo o tak vážné poškození, aby to ovlivnilo můj požitek ze setu Pinhead.
Během setu Mutoid Men začal být stále tvrdší a dokonce i Sára na naší menší straně u schodů začala trochu pociťovat účinky. Věděli jsme, že při Pinhead to bude mnohem intenzivnější, ale to jsme ještě neměli ponětí, co nás čeká.
Konečná open kapela, Grass Window taky upoutala moji pozornost. Byly to tři ženy - baskytara, kytara a bicí. Některé z jejich písní vypadaly dosti zajímavě a chtěla bych z jejich práce slyšet víc (opět až uslyším o něco líp).
Po Grass Window jsme všichni věděli, co bude dál. Nálada v tom pokoji byla elektrizující - dychtivá a trochu nervózní - kdybych měla číst ve tvářích lidí. Je zajímavé, kolik lidí přijde na takovouhle akci s nějakým plánem - např. setkat se s členy skupiny, získat autogramy, pozornost, nebo se nechat vyotit s kapelou; dostat se na stage; a všechny další možné věci, které jsem si ani nedovedla ani představit. Ve tvářích těchto lidí bylo vidět, jak čekají kdy už show začne. Myslím si, že většina z publika tam byla kvůli hudbě, ale bylo zřejmé, že jso tam i jedinci, kteří tam přišli se svými vlastními myšlenkami. Já tyhle lidi lituju, teda pokud nedokáží překonat ten pocit př začátku show. Pokud se cíleně zaměřují na něco jiného, tak jim toho tolik uniká. Nasakují *každou druhou* zkušenost z toho, jak je to radostné a uspokojující.
Členové kapely se na scéně začali objevovat během toho, co jim nastavovali vybavení. Když přišel Billie, měl na sobě zapnutou mikinu se zipem a kapucí - kterou měl staženou až do obličeje a krátkou hedvábnou sukni s černými legínami, pruhované ponožky a Chucks. To způsobilo značný rozruch a spoustu blesků z toho, jak lidi začali fotit skvělé fotky. Když si sundal mikinu ukázalo se, že sukně jsou vlastně velmi pěkné šaty na večírek - černé s narůžovělou úpravou.
Jason byl oblečený v jasně červených kalhotech, triku s potiskem smokingu a ty boty, které by se strašně špatně popisovaly. Myslím si, že jsou černé, červené a zelené s nádechem bílé. Někdo říká že jsou to Good, jiní říkají že Luck. Myslím, že mají na sobě kostky, pokerové žetony a další podobné věci - ale je to nej pocit - pokaždé když jsem je viděla, zapomněla jsem si informace o nich vrýt do paměti, takže nemám moc dobrý popis. Doufám, že někdo má jejich dobrou fotku.
Když začali tstovat mikrofony, bylo hned jasné, že ani jeden z nich nejel. Konečně Billie dostal publikum do varu aby s ním zpívali a dostali jsme tři bonusové skladby, které nebyly na setlistu (My Boot in Your Face is What Keeps Me Alive, Find My Place a Achin' to Be). Bylo to mnohem zábavnější, než jenom stát a čekat na problémy, aby se vyřešily.
Po těch třech písních položil Billie Joe kytaru a přešel na stranu přímo před Kathleen a Shannon, které stály vedle mě. Rukama dělal gesta, kterými chtěl publiku naznačit a říct davu "Musím jít na zchod." Kathleen a Shannon mu podaly ruce, aby mu pomohly dolů, on šel na záchod těsně následovaný ochrankou.
O pár minut později někdo ze stage rozdělil mě a Shannon od sebe. Takže Shannon a já jsme museli Billiemu pomoct dostat se zpět na stage. Byl to neskutečný zážitek tlačit a tahat ho, by se dostal na stage ve svých krátkých hedvábných šatech. Dost o tom.
Hned jak byl Billie na stage, rozjel se i mikrofon a show začala téměř okamžitě. Tady je setlist:
Asheville
Když kapela začala hrát tuto píseň, rozjelo se to tak rychle, že jsem netušila, jak ryhle to semnou začne cloumat. Zdálo se, že jen okamžik před tím, než yl konec - ikdyž si pamatuju momenty, které trvaly o něco déle, než se zdálo.

Before The Accident
Life During Wartime
Cabot Girl
Hihg Maintenance
Westside Highway

Billie a Jason.
Foto: Shannon Creamer.
I Used To
Beasty Bit
Během Beasty Bit jsem zažila s Aaronem mlé chvilky, když se naše oči setkaly. Zpívala jsem spolu s nimi slova "Well you, you can come to me... and we can share a disease..." (Dobrá, můžeš ke mně přijít... a můžeme spolu sdílet nemoc...). Myslm si, že byl rád když viděl, že někdo zná text a není tam jen kvůli tomu, že je fanoušek Green Day. Hodil na mě ten nejsladší pohled a úsměv. Takže bez ohledu na to, kolik oslů tam viděl mezi ostatními (o jeho chování se po show rozvinula rozsáhlá diskuze), zjistila jsem, že s ním je těžké být rozmrzelá.
Walking Catastrophe
Backyard Flames
2nd Street
Anniversary Song
Crazy Horse (jsem si jistá, že to je pro Anandi)
Future Daydream


Billie v baretu, který někdo hodil na stage.
Foto: Shannon Creamer.

Reach fr the Bottle
MPLS Song
On the Ave
Kvůli téhle písně přišla na stage kamarádka kapely, Lauren, aby zpíval s Jasonem. Billie hrál na nástroj, který se tuším jmenuje foukací harmonika. Pokud znáte nahrvku písničky, uslyšíte to.
Big Yellow Taxi
Hahaha - Joni Mitchell se stala fanouškem před MNOHA lety - ho si vždycky vážím. Vzpmínám si, jak jsem ji viděla naživo - buď jí praskla strun na kytaře, nebo se něco zvrtlo v písni a ona hned začala řečnit "Snad se to nezdá, jakože se mi vždycky rozladí kytara uprostřed show."
Lndlords
New Blood
Homesick Hopes
Losers of the Year
Mahogany
Počkejte chvíli - to nebyl jen začátek show - Jak už může být po všem? Já nechci aby to skončilo.
Random si myslí:
Bylo to FAKT dorbý, ale není pochyb o tom, že s kýmkoliv jsem mluvil, tak v jeho hlavě byla nehorší jáma, jakou jsem kdy viděl. Upřímně, několikrát jsem myslel, že Saru zabiju - stejně jako se mi zlomily obě nohy a pochroumaly orgány. Hodněkrát se stalo, že jsem nestál na nohách a vrazil do Sary nebo Shannon - nebo jsem narazil do schodů, když se Sara snažila dostat pryč.
Ale MY PŘEŽILI! Sončil jsem v sedě na stage vedle Shannon - myslím, že jsem tam seděl asi polovinu show, ikdyž se to zdálo, že všechno uteklo tak rychle, takže je to ěžko posoudit. Seděl jsem vedle Jasonova setlistu a na konci show jsem ho zvedl a eptal se, jestli si ho můžu nechat. Opravdu hezky i odpověděl: "Jasně!" Díky tomu je vlastně jednodušší napsat rekapitulaci, ikdybych si pamatoval, které písně byly zahrány. V tu chvíli jsem byl jenom schopnej říct oběma - Jasonovi i Billiemu - že to byla báječná show. Jsem si jistý, že si toho byli vědomi, ale zdálo se, že i přes to můj komentář vzali v úvahu. Pak jsem šel hledat J., E. a M. ven k lampě, kde jsme byli domluvení, že se sejdeme. Chtěl jsem si být jistý, že tam nezůstanou na odvoz čekat sami na rohu ulice, ale ukázalo se, že oni sami tam nebyli. A pak se to stalo - malá šance zažít brovskou párty atmosféru přémo na ulici nejméně hodinu po show.
Pořád jsem narážel do lidí, kteří yli stejně nadšení a veselí jako já a chvíli jsme se přeřvávali, zatímco jsem pokračoval v hlídání J. a jeho přátel. Nakonec jsem je nenašel, tak jsem šel do auta, kde mám Blackberry a zavolal J. Už byl doma, protože na ně čekal odvoz hned jak odešli. Taky mě ujistil, že M. s tou svou zlomenou rukou dělal bhem show vylomeniny. Museli zůata někde vzadu, protože ta ruka by to, co se dělo v první řadě, neměla šanci přežít.
Já prostě žeru to, jak Jason zpíval písničky s touhle kapelou. Zřejmě to tak cítí. Vypadá víc aktivní a víc v pohodě když hraje s PHGP, než když je na stage s Green Day. Je to tak talentovaný hudebník a já jsem se cítil poctěn, že jsem mohl být tak blízko jeho Good Luckům (botám) a sledovat ho jak hraje a zpívá.


Jason to cítí!
Foto: Shannon Creamer

Jak jsem řekl na fóru GDC, myslím si, že Billie z PHGP je Billie, kterého mám nejradši. Není tam "front man." Nebyl jako chlapík "musím-se-ožrat-jinak-nemůže-na-stage-protože-je-to-sranda." Byl prostě Billie Joe Armstrong, hudebník. Pro mě - tohle je chvíle, kdy byl víc sám sebou, než když ho uvidím hrát kdykoliv jindy. Samozřejmě to nevím jistě. Je to jenom způsob, jak mi to připadalo. Jsem si jistý, že i ostatní lidé vidí aspekty jeho osobnosti - ať dělá cokoliv, vždycky vypadá tak skutečně. Ale strašně rá se dívám na to, jak hrajena kytaru a jak se soustředí, jako nikdo jiný v tom klubu. Několikrát jsem ho viděl, jak to dělá na koncertech Green Day, ale nikdy to nedělal celou show, jako během téhle. ČISTÁ HRŮZA.


Billie zapomněl být elekgantní jako dívka.
Foto: Shannon Creamer

Bill S. vypadal, jakože si to užívá, ale byl na druhé straně stage odemně. Přestože jsem na něj měl krásný výhled vždy, když se obrátil na Billieho, většinou byl blokován právě Billiem a/nebo Jasonem. Po celou show se usmíval a já si myslím, že to pro něj byla zábava, znovu hrt pro své diváky.


Bill S. a Billie v jeho prvotřídních šatech.
Foto: Beth Weiman (opravdu!).

Byl jsem fascinovám Aaronovou hrou na bicí. Dával do toho vškerou energii. Po tom, co jsem ho viděl vleže odpočívat na podlaze za bicíma, zatímco se řešil problém s mikrofonem, byl jsem ohromený z ráznosti, jakou dodal svmu výkonu.


Aaron hovoří o příspěvku pro Anandi.
Foto: Shannon Creamer

Tady je po-ranní poznámka, kterou jsem poslal na fórum Green Day Community:
Jen bych se chtěl rozloučtse všemi, kdo šel na snídani do Rudy's (a BTW už nejsem jedinný, kdo bude snít o Shakin' Jesse). Bylo to drsné loučení - se slzami. Sdílejte zkušenosti o tom, jak pevné pouta tato kapela vytvořila - jako milující přítelé - je to těžké popsat lidem, kteří nikdy tenhle pocit nezažili. Hudba je neuvěřitelně emocionální zážitek a být společně s lidmi na něčem takovém, je jako dostat napít vody v poušti.

Děkuji všem, kteří se zúčastnili toho, co bylo - legendární a nezapomenutelné.

Kerrang! Legends - CZECH - scans 18,19

25. září 2011 v 20:04 | Magnumka |  Kerrang Legends
ALBA
39/SMOOTH

Nebyli vždycky králové punku, víš...

LABEL: Lookout VYDÁNO: duben 1990 PRODUCENT: Andy Ernst PŮVODNÍ K! HODNOCENÍ: KKK

Vraťme se zpět do roku 1990, kdy Green Day vydali své debutové plně-dlouhé 39/Smooth. Asi byste potřebovali koule z čistého křišťálu, abyste předpověděli, že posunou scénu a zařadí se do světové úrovně, což se později stalo - a to nejen v roce 1994 s Dookie, ale znovu pak deset let poté s příchodem American Idiot.
Jakmile album začíná songem At The Library, je hned jasné, že základní ingredience jsou na místě - spratkovské nosovky Billieho Joe Armtronga ve stylu dodání anglofila ("Zním jako Angličan, který se vydává za Američana, který se vydává za Angličana," řekl kdysi zpěvák) a tří-akordové riffaramy, hnací basová linka Mika Dirnta je jednoduchá a vede rytmus, který dodává původní bueník John Kiffmeyer (alias Al Sobrante). S tímto zůstává zboží Green Day v obchodech 20 let. Ano, značně za tu dobu rozšířili zvuk i vizi, ale myslí se tím stále typičtí a klasičtí Green Day a šance, že budete i nadále okouzleni a příjemně nakaženi, vychutnáte si krajíc žvýkající-centrální pop-punkové dobroty.

"Kdybych měl sex, mohl by se nám spotřebovat všechnu zásobu materiálu kapely" Billie Joe Armstrong

Ačkoliv tam ty písně tak docela nejsou. Jednoduchým nerytmickým slokám v Going To Pasalacqua se chvílemi podaří dostat na určitou úroveň hákování. Don't Leave Me je tvrdě okovaná harmonie, která má za úkol se vám zahrabat do mozku a The Judge's Daughter je dost domýšlivá s dupotem gumové podrážky s pak-typickým tématem nenaplněného poblouznění.
Některé z těchto písní by se mohly snadno vynořit na následných albech Kerplunk, nebo dokonce multi-milionově prodávaném smeči, Dookie, ale měly být jen pouhou výplní. Na 39/Smooth není žádné Welcome To Paradise dokonce ani Android. Žádné Longview nebo Basket Case. Stručně řečeno, žádná singlovská pecka, která by donutila vaši tvář chytit tik a hlasitě by vyžadovala vaši pozornost. Pokud by to byli pak sami Green Day - schůdné, ještě zcela jednorázově středně-odměřené skotačivé písně oslavují radost a malou ospalost, kouření během zytečných dní, ze kterých taky vznikl jjich název - pravděpodobně by to byla něaký druh hymny kapely než jenom samostatně-pojmenovaná stopa na nevyrovnaném debutovém albu.
Existují tam však momenty, kdy se alspoň snažili o něco jiného. Jemné eektricjé praní v Rest a nejasně psychedelické víry v 16 - obě narážejí na invenci a generické úchylky, které přicházejí, ale stále zůstávají spíše zajímavými artefakty, než opravdu apartní parádou.
Zvuk je na desce poněkud roztřesený, ale u některých je to možné očekávat.
"39/Smooth bylo nahráno a miováno za da dny," vzpomíná spoluzakladatel Lookout! Records, Larry Livermore, "které je o tom, jak dlouho by trvalo vyladit buben snare pro Dookie. Neměli jsme tehdy moc peněz na to, abychom platili za nahrávání, ale i přesto si mohli vzít dalších pár dní a já byl šťastný, že můžu platit. Jejich bubeník byl v té době velmi velký za tak málo peněz jak to jen šlo a taky hrál co nejrychleji. Myslím si, že ta filozofie byla výsledkem jeho punkových kořenů."

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

DUBEN 1990

Ironií je, že vzhledem k těm kořenům měli Green Day problémy i s dostáním se mezi koncertující kapely v legendárním dostaveníčku Berkeleyské scény 924 Gilman Street.
"Tim Yohannan [z punkového fanzinu Maximum Rocknroll] by nás nejdřív v Gilmanu nenechal hrát, protože jsme byli příliš tuctoví," řekl tehdy Armstrong rivalujícímu fanzinu Flipside.
"Říkal, že když jsme zpívali politické texty, tak bychom mohli být na obálce MMR," dodal Kiffmeyer. "Líbí se mu hudba, ale nelíbí se mu texty."
Původně vydáno na vynilu a na kazetě až v dubnu 1990, debutové album bylo v balíčku s EPíčkama Slappy a 1,000 Hours, plus náhradní kompilační stopou. O několik měsíců později bylo znovu-vydáno pod názvem 1,039 Smoothed Out Slappy Hours. Z dalších extra skladeb na této verzi je materiál ze Slappy dokonce ještě nedbalejšího zvuku (a obsahuje jejich nyní nechvalně proslulou cover od Operation Ivy, Knowledge), přičemž 1,000 Hours - je z původního záznamu, který byl nahrán v dobách, kdy se kapela ještě jmenovala Sweet Children - honosí se syrovější, silně zkreslenou produkcí a ještě víc zhrzený milenkou v lyrickém sklonu.
Dokonce i nejvášnivější a dlouholetí fanoušci kapely by si jen těžko spojili label, u kterého vyšlo 39/Smooth nebo pak následné 1,039 Smoothed Out Slappy Hours od Green Day jako klasiku. Nicméně představují důvěrně známý a zcela rozpoznatelný přechod do útoku poukazující na velkolepou kariéru.
[Paul Travers]

Tracklist: At The Library / Don't Leave Me / I Was There / Disappearing Boy / Green Day / Going To Pasalacqua / 16 / Road To Acceptance / Rest / The Judge's Daughter

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Mike and Britt - "I DO"

25. září 2011 v 0:38 | Magnumka |  Photos
¡¡TRIVIA!!

On Green Day: An Essay - CZECH

25. září 2011 v 0:36 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek přeložen odtud: adamselzer.livejournal.com

O GREEN DAY: ESEJ
Autor: Adam Selzer
Datum: 9. února 2010

Od té doby, co Green Day vystupují s "21 Guns" spolu s herci nové verze rockové opery "American Idiot," viděl jsem spoustu lidí, jak posměšně zdůrazňují, že Green Day už nemůžou být punk když směřují na Broadway. To mně pobavilo. Já jsem si myslel, že jsme prošli cely ten "Green Day nejsou opravdový punk" odpor v roce 1994.
Na začátku toho roku byla jediná má punková expozice v roce 1986, na rodinném výletě v Minneapolis. Jeli jsme do centra města do oblasti, kde byo řečeno, že by tam mohli být punkáči. Netušil jsem, co to znamená, bylo mi sotva 6, ale když jsem viděl chlápka s koženou bundou a ostnatými zelenými vlasy, pochopil jsem. "Tam jeden je!" zakřičel jsem. Moji rodiče běsnili, zatímco se ten chlap ušklíbl; mysleli si, že by nás mohl zmlátit anebo brát drogy. Ve skutečnosti jsem mu asi zpestřil den.
Když Green Day vydali svůj přední debut "Dookie," stali se hitem a já v tu dobu byl zrovna v osmé třídě. To album mě omráčilo - ještě teď si myslím, že je to extrémně dobře napsané album o štěstí, energii a o tom, jak je dospívání deprimující a frustrující. Pilotní song "Burnout," hrají jako manifest; pokud vás napadne lepší začátek punkového alba než "I de-clare I don't care no more" (Prohlašuji, že mě to víc už nezajímá), rád to poslouchám. Předměstský pocit úzkosti nebyl nikdy líp zpracován.
Teď, když jsou u významnějšího labelu by se pravděpodobně neměli počítat jako "punk" v žádných podmínkách, než hudebním stylu, ale nevěděl jsem, že ještě stále ano. Navíc když dostal Billie Joe úder bahnem během vystoupení ve Woodstocku, jenom si ho strčil do pusy a pak polovinu toho bláta začal házet zpět na lidi. Basák přišel o pár zubů po tom, co se do něj ke konci setu pustili sekuriťáci. Připadalo mi to jako pěkný punk rock.
Album vyřklo věci, o kterých jsem přemýšlel, ale ani se mi nesnilo o tom, že bych je řek nahlas. A samozřejmě, že zbytek tříyd přemýšlel o tom samém. Album dostalo lidi zpět do uzapomenutého mainstreamu (přesně tam, kde nikdy předtím nebyli) (pamatujete si, jak si každý blbý kritik stěžoval, že zní jako Britové?), mnoho dalších lidí z naší třídy se rozhodlo kouknout se na jiné punkové kapely.
Punk je překvapivě reakční forma - odchýlí se od vzorce, nebo trochu od modelů ze 70. let a "praví" punkáči rozpoutají reakce jako kyselina sírová. Tihle chlapi nehrajou po okolí a nemají otevřenou mysl. Když Epitaph, punkový label, vydal v roce 1999 "Mule Variations" od Toma Waitse, unkáči, kteří se umstili na stránkách labelu, byli rozzuření. Pamatuju si co říkal jeden kluk: "Každý, kdo má tohle rád by si zasloužil nakopat od losa." Další komety se shodovaly. Nevadí, že pokud jde o naprostý postoj, Waits byl pravděpodobně víc punk, než většina z nich. Co se týče nahrávky, nemůžu si myslet jednotnou věc a to tu, že je méně "punk" než posílání zpráv na web nahrávacího labelu.
V čistém slovasmyslu jste ve skutečnosti přestali být punk, minutku si natahujete pás akustické kytary, v písni hrajete čtyři akordy, anebo si můžete koupit jméno značky Dr. Pepper (pití).
Ale já trochu odbočil.
Každopádně když se moji přátelé začli dostávat do punku, první co se dozvěděli bylo to, že všechny kapely, které už slyšeli, nebyly asi tak docela punk - zejméne Green Day. Spolu s rostoucí popularitou skupiny (protože všichni ostatní se taky tajně zabývali problémy dospívání) a tím, že se stali oblíbenou kapelou všech mladších sester, bylo těžké udržet si o nich názor jako "cool," natož jako že jsou punkáči. Není to jako by se pousili dostat všechny ze 7. třídy, aby je měli rádi, ale bylo těžké si nepřipadat zrazený.
Ke konci roku 1995 jsme se na ně byli s bratrem poívat do malého zavaltého místa (ne větší než klub, vážně) jménem The International Ballroom v Atlantě. Riverdale otevřel. Show byla plná srandy a byla dobře provázená "pravýma" punkáčema, ikdyž se přišli pošklebovat. Pamatuju si, jak Billie Joe Armstrongzpozoroval jednoho "posměváčka" a ze stae si z něj začal dělat srandu. "Ten chlápek tam je profesionální zápasník!" smál se. "Přijde mě sem zmlátit, ale víš co, chlape? Nás je tady 3000 a z vás jseš tady jedinnej!"
Bylo jich tam víc než on sám, ikdyž si vzpomínám, že na cestě ven jsem zahlídl nějaké děcko, kterému nemohlo být víc jak 10, ale už byl punkový purista, dobíral si "že mohli by být nasáklí, kdyby alespoň nehráli nehráli píseň Operation Ivy."
Billie Joe byl terčem vzteku mnoha lidí, kteří kdysi byli jeho přítelé a příznivci, nemělo to žádný jiný důvod než jen to, že se jeho hudba stala populární pod majoritním labelem (totéž se brzy stalo s Rancid, ikdyž odmítli štempl velkého labelu). "Insomniac," následovník "Dookie," bylo tak nekomerční, jak jen to šlo.
Mně se moc "Insomniac" nelíbilo (beze smyslu?) a po tom, co na dalším albu bylo "Time Of Your Life" jsem se do něj nemohl dostat. Pamatuju si, že o pár let později, na vysoké škole, jsem se svým spolubydlícím jel po ulici a v rádiu hrála energickou punkovou píseň s harmonikou pojednávající o tom, že chcou být menšinou. "Wow, to je legrační píseň," řekl jsem. "Jasně," souhlasil. "Jsem zvědavý, kdo to je?"
Jeli jsme dál asi minutu, užívali jsme si praštěnou, veselou anti-autoritativní hymnu až do doby, kdy můj spolubydlící řekl: "pane Bože to jsou Green Day!"
Byli jsme nadšeni. Green Day se vrátili a funěli víc než kdy předtím!
Ve skutečnosti bylo na "Warning" několik dalších zábavných písní. Nahrávka "Minority" byla na něm, ale podle kritiků, labelů a kupců alba v široké veřejnosti, měli Green Day na kahánku. Je nepochybné, že album jako celek se mnou nepláclo na zem tak jako "Dookie" (ikdyž jsem si uvědomil, že kdyby mi bylo znovu 13, myslel bych si, že "Minority" je nejlepší píseň všech dob). Bylo to v době, kdy skupin, které byly populární když jsem byl na střední, se začy nazývat kapely "90s". "Moje" hudba byla na nejlepší cestě stát se "oldies" a lidi, kteří chodili na koncerty mých oblíbených kapel byli zklamaní z toho, že skupiny hrají nové songy. Green Day se začali stávat nostalgickým aktem.
Když jsem slyšel, že dělají na koncepčním albu s názvem "American Idiot" byl na něm dlouhý song s názvem "Jesus of Suburbia" a já byl hodně optimistický - "Minority" (Menšina) dokázala, že jsou schopní udělat nejasně nihilistickou politickou srandu (která je taky celá o punku). Nečekal jsem, že to bude jeen z největších hitů roku, stmelující status Green Day jako jednu z největších kapel světa s naprostými uměleckými hodnotami (label by neměl v tomto ohledu dávat Green Day žádnou váhu, ledaže by bylo album jenom zabijákem). Věděl jsem, že není. Tak docela jsem nedokázal příběh "American Idiot" sledovat a politika byla na totálním vrcholu, ale pocity za písněmi byly pravdivé. Plus, byl to rock.
V té době to bylo 10 let od "Dookie" a skvělíý odpor "Green Day nejsou punk" (který vlastně začal znou s fanoušky, kteří neměli šanci využít první vlnu odporu, díky kterému byla popularita kapely oddálená). Byli příliš populární - a taky hudebně dokonalí - opravud nazvat "punkem," ačkoli jejich punkové kořeny a jistý punkový postoj a estetika, ještě zazářili přes špínu (nebo právě oni byli ta špína). Ale aktuální hudba na "American Idiot" měla víc společného s The Who, Springsteenem a The Beatles než s čistým punkem.
Ale koho to zajímá? Nemůžete čekat, že kapela 35-letých chlápků bude jednat, jako by jim bylo 15 a potloukali se v 7-11 let starých autech navždy.
A vůbec, pamtjete, kolik punkáčů muselo být proti válce v roce 2004?
Po pěti letech cestování po světě jako jedna z největších kapel světa, následovalo "American Idiot" album "21st Century Breakdown". Album, které jsem práv začal trávit, ale opět je více o The Who, Queen a Patti Smith než o Sex Pistols.
Ale jak jsem je poslouchal ze začátku, materiál před Dookie, slyším tam počátky toho všeho. Staré songy jsou lépe psané a hudebně složitější, než průměrný "čistý" punkový song. Totéž platí i pro písně z "Dookie" - je tam jazzová linka a to v "Longview" a "Pulling Teeth" a taky "Sasafrass Root" by mohly projít jako country písně. A to album pozvedlo - hrálo mi včera a já jsme byl šokován a trochu zděšen, když jsem si uvědomil, že jsem ve skutečnosti z problémů teenagerů, o kterých zpívají, vlastně nevyrostl i přes to, že se blížím ke 30. "Burnout" zní rok od roku lépe.
Takže ne, Green Day pravděpodobně nejsou punk. Jsem si opravdu jistý, že nemyjou nádobí, aby sehnali peníze na pronájem. Po tom všem, jsou dospělí. Dokonce jim je téměř 40. Možná že nemusí být punkáči, ale to, co jsou, je jedna z největších rockových kapel, která vyšla z punkového světa.
A nejlepší je, že Wal-Mart, největší prodejce hudby na světě, trval na tom, že vydání "čisté" verze "21st Century Breakdown" budou prodávat ve svých obchodech, Green Day je poslali k četru.
Pokud to není punk, tak co tedy?

Green Day - What Rock'N'Roll Has Taught Us (2010)

25. září 2011 v 0:32 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek z NME

GREEN DAY - CO NÁS NAUČIL ROCK'N'ROLL
Autoři: Green Day
Přidáno: 4. února 2010

Green Day odhalili, čemu se během téměř čtvrtiny století společně naučili

Green Day
Když máte pocit, že se ve studiu ztrácíte, potřebujete dobrého producenta

Billie Joe Armtrong (vokály, kytara): Když věci během nahrávání '21st Century Breakdown' nešly tak hladce, jak by měly, Butch [Vig] nám hodně pomohl. Přinesl s sebou ten ohromný smysl klidu, ale zároveň byl totálně nadšený. Být poradcem je půlka práce producenta, musí být schopný říct: 'Hele, vím že jste tuto píseň slyšeli 13,000 krát za sebou, ale pořád je to stejně dobré, jako když jste to slyšeli poprvé.' Byly doby, kdy jsme to rozhodně potřebovali.

pokračuje...

Tré Cool (bicí): Butch nosí kapuci i po studiu i pódiu. Někdy nám volal a začal své patetické řečtění - někdy v angličtině, někdy v jakémsi zlámaném skandinávském jazyku. O jeho pracovních metodách toho nemůžu moc říct. Je to něco jako druh Svobodného zednáře...
(Pokud nevíte, kdo jsou Svobodní zednáři, tak tady: http://cs.wikipedia.org/wiki/Svobodn%C3%AD_zedn%C3%A1%C5%99i je to hezky vysvětleno)

Mamky měly plno dobrých zpráv...

Mike Dirnt (baskytara): Nedokážu si představit, že bych nebyl v Green Day. Všechno v mém životě je založené na téhle hudbě a téhle kapele. Naštěstí jsem v pozici, ve které to, co dělám, je nejlepší, co v životě dělat můžu. Moje mamka vždycky říká: 'Ať děláš cokoliv, dělej to jak nejlíp můžeš a pokud budeš mít štěstí, tak to bude to, v čem jsi dobrý.' Je to chytrá dáma. Jedna věc, která se může týkat mě a Billieho dohromady je, že jsme vyrůstali v domě plném žen. To vám otevře oči opravdu rychle a ukáže vám smysl a respekt ke světu.

...A tátové umí taky pěkně hodně pomoct.

Cool: Jako děcko sem musel být jako noční můra. Já jsem se s vým taťkou mnohem víc sblížil, když jsem se v 17 přestěhoval - začali jsme spolu trávit víc času, ale předtím jsem si myslel, že o měl mínění jako jako o kobercové kryse. Byl pilotem elikoptéry ve Vietnamu. Rozhodně jsem k němu vzhlížel, ale taky jsem byl trochu vystrašnej - víš, věděl jsem, že mně může každou chvíli zabít. Ale on nebyl autoritářský, byl ten typ, co by s váma flámoval.
Hodně mně toho naučil o fyzice, těžkých zbraních, masově vyráběných ženských hygienických produktech. Je smutné ho teď vidět, ve stavu v jakém je. Nosí svoji armádní helmu a pobíhá jen ve spodním prádle. Pořád si myslí, že je ve válce a když slyší helikoptéru, uteče do křoví. Je trochu bizardní.

Po dvaceti letech v businessu už nkritice moc nezáleží.

Dirnt: Lidi si o nás můžou myslet co chcou. Nikdo na mně nemůže hodit nic, co by už na mně někdo dřív nehodil. Způsob, jak se na to dívám je, že když se vám nelíbí Green Day, pak zřejmě máte něco proti rock'n'rollu, nebo ji nás prostě nikdy neměl rád. Dívali jsme se na tohle album ['21st Century Breakdown'] jako na příležitost, protože už nikdy nebudeme mít možnost následovat album jako 'American Idiot', kdy jsme vyzvali sami sebe. Tak proč ne?
Jestli je to arogantní, nebo domýšlivé, nebo jakkoliv ambiciózní, tak mně hoďte za mříže. Nikoho nenutím kupovat moji nahrávku anebo jít na moji show. Zveme každého, ale pokud někdo zná další kapelu, která ještě pořád po 20 letech vydává nahrávky, baví lidi a jsou zamilovaní do svého osmého, nebo devátého alba stejně jako byli do svého prvního, pak jděte a na TU kapelu se podívejte.

Být frontmanem Green Day je mnohem težší, než si všichni myslí.

Cool: Billie má pracovní morálku, kterou jsem nikdy v žádném jiném oboru práce neviděl. Neexistuje žádný stavební dělník, veterinář, kterého byste mi mohli ukázat a pracoval by tak tvrdě jako on. Může dělat čtyři věci najednou, ale když ho pak napadne písnička, jde do toho přímo po hlavě a v tu chvíli zkouší ze sebe vymačkat všechno, co může. Na píseň nemůžete čekat, nebo si to zapamatovat na chvíli, kdy bude čas na psaní songů. Když vás to chytne, musíte to jít udělat. Takže Billie píše písničky na barové ubrousky nebo... klackem do bahna.

Nehrejte na nástroje, hrejte písně.

Cool: Vždycky jsem se snažil psát písně, ikdyž jsem hrál na bicí v The Lookouts [jeho kapela před tím, než se přidal ke Green Day v roce 1990]. Napsali jsme spoustu písniček a nikdy nebyly o chlubení, jak rychle můžu hrát, nebo kolik tónů jsem schopný zahrát - ačkoliv pokud chci umím hrát hodně rychle a jsem schopný zahrát spoustu tónů. Ale je to víc o výběru svých momentů a dělání toho, co je pro hudbu správné.

Žijem teď v době informační hysterie víc než kdy předím.

Dirnt: Co musíte pochopit je, že Amerika je fakt velké místo, takže tady jsou majoritní metropolitní oblastí, ve kterých je spousta zdrojů novinek, no a pak jsou tady menší oblasti bez novinkových zdrojů. V informační éře to může být o tom, kdo se dostane na plochu obrazovek monitorů. Myslím tím jako že jen před pár týdny byl celý svět v prdeli z toho, že umře na prasečí chřípku. Je to komické, ale je to taky jako psychologický terorismus a to je jeden z důvodů, které přivádějí Ameriku do problémů.

Je důležité mít ambice mimo kapelu.

Cool: Miloval bych, kdybych mohl být frontmanem kapely ABBA, ale nejsem blonďák ani skandinávec, takže by to mohlo být trochu obtížné. Byl bych skvělý Red Indian ve Village People, protože on má nejvíc peří. Chtěl bych vyfotil Yettiho a zajezdil si na Loch Nessce. Jo a dokázat, že Bůh neexituje.



Věděli jste?
  • Billie Joe natočil svůj vůbec první single v pěti letech, když nahrál song 'Look For Love' u Fiat Records - místním labelu East Bay
  • Všechny videa pro singly z 'American Idiot' režíroval Sam Bayer - tan samý chlápek, který pracoval na kolosálním klipu Nirvany 'Smells Like Teen Spirit'
  • V 97. svět dostal song 'Good Riddance (Time Of Your Life)', který je na albu Nimrod, původně se ale vynořil jako B-side na singlu 'Brain Stew/Jaded' v 96.

Something about American Idiot: Musical - CZECH

25. září 2011 v 0:30 | Magnumka |  American Idiot Musical
Napsal Billie Joe Armstrong a Michael Mayer. Texty a hudbu napsal Billie Joe Armstrong, Mike Dirnt a Tré Cool. Hudební orchestry vede Tom Kitt, choreografem je Steve Hoggett a vedoucí výrobci jsou Ira Pittelman a Tom Hulce.
Muzikál vznikl na základě alba Green Day z roku 2004, American Idiot, které je označováno jako Rocková opera.

DATA
Předpremiéra 4. září 2009 v Berkeley Repetory Theatre, Berkeley Kalifornie
Premiéra 15. září 2009, Berkeley Repertory Theatre, Berkeley, Kalifornie
Předpremiéra 24. března 2010 v St. James Theatre, New York City, New York
Premiéra 20. dubna 2010 na Broadway, New York City, New York
Takže na seznámení herci, kteří budou hrát na Broadwayi. Fotky si dokážete myslim dohledat sami, když si ty jména zkopírujete..

HERCI (Broadway)
  • Johnny
    • John Gallagher Junior
  • Will
    • Michael Esper
  • Tunny
    • Stark Sands (v Berkeley hrál Tunnyho Matt Caplan)
  • St. Jimmy
    • Tony Vincent
  • Whatsername
    • Rebeca Naomi Jones
  • Heather
    • Mary Faber
  • Extraordinary Girl
    • Christina Sajous
  • Zbytek obsazení
    • Declan Bennett, Andrew Call, Gerard Canocino, Miguel Cervantes, Joshua Henry, Van Hughes, Brian Charles Johnson, Leslie McDonel, Chse Peacock, Theo Stockman, Ben Thompson, Alysha Umphress, Libby Winters, Joshua Kobak, Lorin Lotarro, Omar Lopez-Cepero, Aspen Vincent
OBSAH
Muzikál otevírá Johnny, Will a Tunny - tři dospívající přátelé, kteří nešťastně dospívají na předměstí (označené jako Jingletown, USA) a jsou přesycení televizí ("American Idiot"). Všichni tři jsou ochromení všedním životem ("Jesus of Suburbia") a rozhodnou se uniknout. Johnny (alias Jesus of Suburbia) si půjčuje peníze od své matky a pro sebe a své přátele koupí lístky na autobus. Will se však dozví, že jeho přítelkyně Heather je těhotná a rozhodne se zůstat s ní. Johnny a Tunny odjíždí v autobuse společně s další bandou znuděných mladíků ("Holiday").
Zatímco Johnny bloudí městem a touží po ženě, kterou vidí v okně bytu ("
Boulevard of Broken Dreams"), Tunny se jen těžce přizpůsobuje městskému životu a je sveden televizní reklamou na armádu ("Favorite Son"). Tunny si uvědomuje, že celý svůj život čekal, čekal na něco a ta jeho generace byla znuděná z televize, z toho ničeho, dokonce ho nevzrušovala ani světla velkoměsta ("Are We The Waiting") a nechává se naverbovat do armády.
Johnny, frustrovaný z odchodu jeho přítele a své neschopnosti najít si dívku, nebo zábavu, přichází do styku s charismatickým drogovým dealerem jako je Marylin Manson, který si říká "St. Jimmy" a také zíkává svou prví zkušenost návalu heroinu s Jimmym po boku ("
St. Jimmy").
Jak si Johnny namíchává svou dávku heroinu, Will sedí na gauči a jeho přítelkyni postupuje těhotenství, nasávají pivo a žebrají o nějaké vysvobození ("
Give Me Novacain"). Tunny je nasazen do válečné zóny, pravděpodobně do Iráku (na televizních obrazovkách v pozadí běží obrázky z kampaně z března 2003 "šok a hrůza"). Je postřelen a zraněný.
Jimmy dal Johnnymu přesně to, co chtěl: dívky a zábavu. Po tom, co strávil noc s dívkou, kterou viděl v okně, která se jmenuje "Whatsername" ("
She's a Rebel"), vydají se do klubu, kde spolu berou drogy, sdílejí závislost.
Will má potíže s přijetím myšlenky otcovství a Heather je kvůli jeho nezralosti čím dál víc podrážděná. Přes jeho prosby, aby zůstala, ho nakonec opouští a jejich dítě s ní ("
Too Much Too Soon"). Will si stěžuje, že každý, na kom mu záleželo ho opustil.
Tunny leží v armádní nemocnici a blouzní o sobě a své ošetřovatelce, která ho upoutala svou téměř baletní vzdušnou chůzí ("
Extraordinary Girl"). Zamiluje se do ní.
Objeví se Jimmy a nabízí Johnnymu drogy, ten je ale odmítá, pozoruje Whatsername zatímco spí a dumá o jejich vztahu ("
When It's Time"). Ale pokušení je příliš velké a Jimmy nakazí jeho mysl, což způsobuje, že je jeho chování stále více nevyzpytatelné a pak hrozí Whatsername i sám sobě s nožem v ruce ("Know Your Enemy"). Whatsername se ho pokouší utěšit, zatímco si Extraordinary Girl obléká Tunnyho šaty a Will sedí na gauči opět sám ("21 Guns"). Whatsername se rozhodne, že už se nemůže dál zahazovat a Johnnyho opouští, ale ne před odhalením, že St. Jimmy je jen výplod fantazie, projev jeho vzteku vůči rodičům a režimu ("Letterbomb").
Johnny je donucen přiznat, že jeho nevlastní otec Brad měl pravdu - jeho život se rovná ničemu ("
Wake Me Up When Septemeber Ends"). Objeví se St. Jimmy a na poslední pokus se pokouší získat Johnnyho pozornost, ale tahle jeho část zemřela a Jimmy "blows his brains out into the bay (odstřeluje jeho mozek do zálivu)". Johnny se očistí a dostává místo v kanceláři, ale nakonec si uvědomí, že ani toto není jeho osud. Vrací se do rodného města ("Homecoming") a setkává se s Tunnym (který se vrací z války s Extraordinary Girl) a Willem (který se znovu shledal se svým dítětem). Na konci si Johnny stěžuje, že ztratil lásku svého života, Whatsername a ptá se, kde je a co dělá ("Whatsername").

PÍSNĚ
  • American Idiot (American Idiot)
  • Jesus Of Suburbia (American Idiot)
  • Holiday (American Idiot)
  • Boulevard of Broken Dreams (American Idiot)
  • Favorite Son (Rock Against Bush, Vol.2)
  • Are We The Waiting (American Idiot)
  • St. Jimmy (American Idiot)
  • Give Me Novacaine (American Idiot)
  • Last of the American Girls (21st Century Breakdown, přidáno 11.11.2009)
  • She's a Rebel (American Idiot)
  • Last Night on Earth (21st Century Breakdown)
  • Too Much Too Soon (American Idiot b-side)
  • Before the Lobotomy (21st Century Breakdown)
  • Extraordinary Girl (American Idiot)
  • Before The Lobotomy (21st Century Breakdown, reprise)
  • When It's Time (nevydáno)
  • Know Your Enemy (21st Century Breakdown)
  • 21 Guns (21st Century Breakdown)
  • Letterbomb (American Idiot)
  • Wake Me Up When Sptember Ends (American Idiot)
  • Homecoming (American Idiot)
  • Whatsername (American Idiot)
  • Good Riddance (Time of your life) (Nimrod, přidáno 5. 11. 2009 jako závěrečná píseň)
Informace z anglické Wiki, GDA, MTV

Grammy: VH1,MTV (2010)

25. září 2011 v 0:26 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek z MTV.com

GREEN DAY NA GRAMMY PŘEDVEDOU MUZIKÁL AMERICAN IDIOT
A to s '21 Guns' nám chlapi dají ochutnat Broadwayskou show, režírovanou Michaelem Mayerem, která začíná v dubnu.

Autor: Eric Ditzian

V neděli večer (31.1.) na Grammy Awards ukázali Green Day světu kousek z muzikálu, který je založný na jejich albu American Idiot z roku 2004. Zpívali společně s obsazením show, která se v brzké době objeví na Broadwayi, Billie Joe Armstong s kapelou odehráli "21 Guns", kousek z alba 21st Century Breakdown, které získalo cenu Best Rock Album.
Show, režírovaná Michaelem Maerem, jehož "Spring Awakening" se stalo vítězem Tony, začali hrát v Berkeley Repertory Theater v září 2009. Vypráví příběh o lásce, ztrátě a válce, hudebním podkladem jsou písně z American Idiot, stejně jako 2st Century Breakdown a nikdy nevydaná píseň s názvem "When It's Time." Produkce nastavila set tak, že před-premiéra bude v St. James Theatre na Manhattanu, 24. března a oficiální premiéra bude 20. dubna.
"Michael Mayer je skvělý; účinkující jsou skvělí," řekl
Armstrong loni MTV News. "Jsou to vážně vášniví umělci. Dávají do toho všechno, co můžou. Nepokouší se z toho udělat velký Hollywood, jsou to umělci a to je ta nejvíce inspirující věc."
V lednovém prohlášení byl oznámen přechod na Broadway, Mayer řekl: "Kultovní album Green Day je jedním z nejbrutálněji upřímných, výmluvných a poeticky teatrálních odpovědí k době po 11. září, se kterou jsem se kdy setkal. V těchto úžasných písních slyším zklamání a vztek a frustraci ze ztracené generace američanů. Spolupráe s Billiem Joe Armstrongem a kapelou byla od prvního dne povzbuzující a vzrušující."
Najeťe si na MTV a naše novinky
Grammy Awards 2010! Budeme mít novinky o vašich oblíbených nominovaných, party fotky, videa ze zákulisí a ještě mnohem víc z celé show.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČLÁNEK POKRAČUJE POD POSLEDNÍM ODKAZEM, JEHO PŘEKLAD JE NÍŽ
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ÚČINKUJÍCÍ 'AMERICAN IDIOT' NAZVALI SET S GREEN DAY 'OHROMNÝM'
'Toto je poprvé, co se něco takového objevilo na pódiu Grammy,' řekl režisér Michael Mayer.

Autor: James Mongomery se zprávami od Sway Calloway

V neděli v noci na Grammy dali Green Day fanouškům ochutnat z toho, co můžou očekávat v aktuální show, muzikálu "American Idiot", který míří na Broadway. Vystupovali s písní "21 Guns" s celým obsazením.
Ale dokonce ještě před tím, než začal televizní přenos Grammy, stáli herci na Červeném koberci a mluvili o jemnějších bodech muzikálu, který loni nejprve začínal v Berkeley v Kalifornii. A podle všeho to vypadá, že to bude opravdu velmi velká show.
"Na dělání punk-rockové opeře bylo něco fyzického a vrušujícího, ale když vejdete do tradičního hudeního divadla, jeto úplně něco jiného," řekla MTV News Maria Faber, která hraje Heather. "Hodně lidí zanechává komentář k tomu, jak slyší tyto písně zpívat ženské hlasy. Je to pravdu vzrušující."
Režisér Michael Mayer, který vyhrál Tony za svůj Broadwayský hit "Spring Awakening" dodal, že práce na muzikálu "Idiot" (který má předpremiéru 24. břena v New Yorském St. James Theatre) je rozhodně ambiciózní závazek, ten, který se rozléhá přes ságu hit alba Green Day a táhne ji na pódium.
"Je to jako rocková opera, takže jsme v podstatě nastudvali celé album + některé písně z 21st Century Breakdown," řekl Mayer s odkaze na poslední album kapely, které v neděli na Grammy vyhrálo Best Rock Album. "Takže je tady příběh: Je to o generaci Američanů, která hledá význam ve světě po 11. září společně s trsáním a úžasnými songy od Green Day. Je to perfektní."
A zatímco byl celý štáb nadšen velkou premiérou 24. března, prakticky hyperventilovali "21 Guns" s kapelou během televizního přenosu Grammy. Po tom všem se nejspíš zapíšou do historie.
"Toto je poprvé, co se něco takového dostalo na pódium Grammy," říká nadšeně Mayer. "Je to nebývalé. A úžasné."
Grammy Awards 2010 možná zkončilo, ale MTV News bude mít víc, mnohem víc ze show, včetně zpráv o vašich oblíbených umělcích, fotky z párty, videa ze zákulisí a ještě mnohem víc z velké show!

-------------------------------------------------------------------------------

Článek z VH1.com

GREEN DAY ŘÍKAJÍ, ŽE VÝHRA GRAMMY PŘIŠLA V TEN 'NEJSLADŠÍ ČAS'
'Vydání 21st Century Breakdown, to že si získalo respekt a všechny ty úspěchy, které mělo, způsobuje, že se cítíme fakt skvěle,' řekl Billie Joe Armstrong MTV News.

Autor: Gil Kaufman
Datum přidání: 1. 2. 2010

Green Day tady byli před tím. Ale po tom, co s albem 21st Century Breakdown vyhráli Best Rock Album na Grammy Awards 2010, řekl zpěvák Billie Joe Armstrong, že toto vítězství bylo ještě lepší, než to bylo poprvé.
"Musím říct, že tohle je ten nejsladší okamžik... Myslím si, že tlak z American Idiot právě opadl," řekl odkazujíc na čas, kdy punkoví veteráni poprvé přijali domovskou poctu za své koncepční album z roku 2004, American Idiot. "Potom vydání 21st Century Breakdown, to že si získalo respekt a všechny ty úspěchy, které mělo, způsobuje, že se cítíme fakt skvěle."
Armstrong také běsnil kvůli
vystoupení Lady Gaga a Eltona Johna, kteří nedělní noční Grammy show odstarovali.
Trio je v oblasti tisku rocková špička a to společně s vítězi Record of the Year, Kings of Leon, kteří svými třemi vítězstvími přivedli Green Day k dobrému pocitu ze stavu moderního rocku. Členové kapel si potřásli rukama s dobrým přáním, aby jim žár těch divokých děcek vydržel i do budoucna.
"Myslím si, že výhra Kings of Leon je docela vzrušující," řekl baskytarista Mike Dirnt. "Pro rock and roll je to dobré."
Jako obvykle řekl Armstrong, že kapela pracuje na novém materiálu, ale zatím pro následovníka Breakdown nemají žádný harmonogram.
"Písničky píšeme celou dobu, ale ještě nevíme, o čem bude, kdy, nebo kde nahrávka vyjde. Ale za pár let se tomu dostane vážnosti."
Pokud jde o to, co se bude dnes dít, byl bubeník Tré Cool zaslechnut jak říká: "Chlastání."
Článek udělán z MTV News

2010 - NEWS

25. září 2011 v 0:22 | Magnumka |  NEWS
TADY NAJDETE SOUPIS NĚKTERÝCH UDÁLOSTÍ CO SE STALY V PRŮBĚHU ROKU 2010

Tady to bude asi ve zkratce...

1.2.2010
52nd Grammy Awards

Green Day s albem 21st Century Breakdown vyhráli cenu Grammy v kategorii Best Rock Album



American Idiot Musical cast to join Green Day at Grammy Awards! (2010)

25. září 2011 v 0:17 | Magnumka |  American Idiot Musical
Green Day mají na Grammy Awards zahrát... New York Times ale prozradil, že při jejich 21 Guns jim budou po boku stát představitelé muzikálu Amrican Idiot. Více tady a níž je to přeložené.

'AMERICAN IDIOT' MÁ SVÉ BROADWY OSAZENSTVO A VYBOUCHNE TO NA GRAMMY NIGHT.

Autor: Dave Itzkoff

Osazenstvo Broadwayského muzikálu Green Day "American Idiot" bude připadat známé všem, kteří show viděli v divadle Berkeley Reperthory Theater, ale nováčci se s umělci mohou seznámit, když se v neděli večer objeví ve vysílání Grammy Awards. John Gallagher Jr., Michael Esper, Mary Faber, Rebeca Naomi Jones, Tony Vincent a Christina Sajous budou své působení v muzikálu na Broadwayi opakovat. Předváděčka muzikálu bude 24. března v St. James Theater a zahájení pak 20. dubna. Připojí se Stark Stands a Tony Award nominovaní na "Journey's End", který byl obsazen jako Tunny a také bude společně s Green Day na Grammy Awards, které bude na CBS, zpívat píseň "21 Guns". Muzikál "American Idiot" je adaptací na nejprodávanější album kapely, režíruje ho Michael Mayer společně s choreografem Stevem Hoggettem a Tomem Kittem, který má na starost instrumentaci.

American Idiot
John Gallagher Jr. vlevo a Tony Vincent v "American Idiot" v Berkeley Repertory Theater.

Reviews: Kansas City - MO and Philadelphia - PA, and Seatlle - WAUSA (2010)

25. září 2011 v 0:12 | Magnumka
Článek přeložen z blogs.pitch.com

Recenze z koncertu: Kansas City, Missouri USA, 12. srpna 2009, Sprint Center

RECENZE KONCERTU: GREEN DAY A FRANZ FERDINAND VE SPRINT CENTER

Autor: Jason Harper
Fotograf: Scott Spychalski
Datum přidání: 13.srpna 2009

Nemyslím si, že jsem včera večer ve Sprint Center skončil v obleku králíčka, ale nejsem si jistý. Anebo jsi to možná byl ty. Neměl jsi na sobě černé Chucky? Máš nejasné vzpomínky, že jsi šel na pivo, vrátil se v obleku králíčka a skončil omámený světly na pódiu před bicí sestavou Tré Coola s tím, že jsi cítil králičí uši? Yeah, já taky. Byla to jedna z těch show: naprosto šílená, totálně vzrušující, kde se mohlo stát cokoliv a většina z toho se taky stala.

Jak jsem se sem dostal?

Kdyby mohli, Green Day by pravděpodobně navlíkli lidi do zvířecích kostýmů a nechali by je zpívata tančit na stage. Ale protože je to Flaming Lips' Shtick, Gren Day mají místo toho zdokonalenou úroveň interakce publika, která je trvalá po celou dvou a půl hodinovou show a zastaví se krátce před tím, než kapela upustí od mikrofonů a nástrojů a nechají náhodné členy publika zazpívat a odehrát jejich oblíbené písně - no, většinu času.
Byla tam chvíle, kdy Billie Joe Armstrong nechal sekurťáky vytáhnout z publika předpubertální dívku, aby si na stage zazpívala "Longview", pak taky našel o něco staršího chlapce, oblečeného ve volných džínách a nechal ho píseň dokončit. Děti taky zabil, hlasitý zpěv a běhal až k platformě, na které jsou ustaveny bicí, jako by šlo o konkurz na
American Idiot: The Musical.

Poslední zvukový epos Green Day, seriózní koncepční album bez hranic 21st Century Breakdown se zdá, že old-schoolové fanoušky to neláká a diví se, že dávní pop-punkoví hrdinové, kteří píší o lenošení a dloubání se v nose během masturbace jsou pryč. Poslechněte si nové věci a uvidíte, kam pryč odešli: Vyrostli. Nemůžete očekávat, že se budou natrvdle držet pořád toho stejně jednoduchého stylu po celou svoji kariéru. Co jsou zač, Ramones?
Ale živý, živý Green Day jsou oslavou toho, co znamená nevyrůst. William Golding se mýlil. Děti odešly na osamocený ostrov, aby se navzájem nepozabíjely. Oni se stali Green Day, nadávají, cvrnkají šušně, flušou, ničí jakoukoliv představu o dodržování jakéhokoliv druhu autority a zpívají to ze sebe ven.
S absolutní vážností - nebo možná lepší slovo bude - vrozený ve skupině, když se patlaly dohromady písně jako "Static Age," "Before The Lobotomy" a "21 Guns." Od těchto písní opravdu nemůžete odvrátit vážnost, když vezmete v úvahu jejich žbluňkavé, poetické texty o postavách jménem Chrisian a Gloria, jak cestují skrz něco, aby něčeho dosáhli... Amerika! Fuck! Ukázkový verš z "Before The Lobotomy": "Life before the lobotmy/Christian sang the eulogy/Sing my love a lost memory/Ru the end of the century (Život před lobotomií/Christian zpíval chválu/Zpívej má lásko ztracené vzpomínky/Z konce století)."

Naštěstí bez ohledu na lehkomyslnost nového materiálu byli naopak Green Day právě tou nejvíce vzrušující kapelou na Zemi a hrají hlasitě a úžasně celou show. Dokonce i když kulhal a po pódiu se pohyboval jako loutka Tima Burtona, nezakolísal Armstrong ve svém huděbním výkonu ani za mák - jeho hlas byl silný a melodický až jsem si uvědomil, že i ten obtisk výšky kytary je drnčící a hlasitý, když se naskytne vácná příležitost s spustí po krku spoustu tahavých akordů. Samozřejmě že to pomohlo a Green Day se rozrostli do dvojnásobného počtu. K originálnímu jádru se připojili Arkansasští kluci Jeff Matika a Jason White s kytarami a Jason Freese se saxofonem, keybordem a akordeónem.
Byl to jejich job, spolu s Coolem a basákem Mikem Dirntem, to drželi vytrvalé, hlasité a bouřlivé, zatímco Armstrong vedlu dav v téměř ustavičném a hýřivém společném zpívání. (Byla to taky Coolova práce, aby při každé příležitosti vyhodil své paličky vysoko do vzduchu).

Vypadá to, že první píseň sotva začala, když Armstrong skočil ze stage a se sekuriťákama v těsném závěsu běžel do míst opatřených sedačkami. Než jsem to zjistil, byl tam. Prostě stál naproti přes uličku, ne dál než šest stop ode mně. Postavil jsem se na židli a sledoval jeho pokroucený, upřený pohled pohled s hodně vykulenýma očima, při kterém vypadal ve světlech reflektorů jako blázen. Bylo to uctivě inspirující.
Mezi psí kusy patřila třeba gumová slepice, spoďáry nadměrně blízké bělenky, SuperPiják, zbraň s toaleťíkem, trička vyházené do zásutpu fanoušků. Některé skopičiny byly vláštní, Armstrong vyzval nahoru dítě, se kterým zahájil píseň, což naznačovalo, že padne něčemu za oběť. "Pane, mohl byte obětoat svou dceru pro Green Day?" zeptal se Armstrong směrem k publiku. Osmiletá holčička nebo přibližně tak nějak stará byla vytžena na pódium, aby zahrála roli v "East Jesus Nowhere." Billie Joe se jí ptal na jméno, vyznělo jako "Leilani" a pošeptal jí do ucha co má dělat. Na konci jednoho z veršů křičel "And infiltrate Leilani" - dívka zazvuku výbuchu pyrotechniky padla na záda, jakoby jí víra uzdravila a ležela tam do konce písně.
Billie Joe ji zvedl z pódia a křičel: "Vypadni s tim zadkem z mýho zasranýho pódia Leilani!" Bylo to kurva bizardní, ale myslím si, že to byla sranda. Počítám s tím, že to dítě mělo pravděpodobně pocit, že je dnešek akorát bezcitný. (Nicméně moje kamarádka a spoisovatelka Annie Z. ze St. Louis popsala tuhle
šílenost a špatnost).
Dohromady se Green Day podařilo nejen prodat své nové písně, které nechal zpoloviny zpívat fandy. To potvrdilo status kapely jako špicoví-punkáči z předměstí, publikum bylo složeno z regulérně vypadajících dětí a dospělých: nezajmavá trička, prosté staré džíny nebo kraťasy. Normální vlasy. Jestli tam byly schované nějaké Hot Topic děcka, tak jsem je neviděl. Ve skutečnosti jsem byl obklopený lidma, kterým bylo nad 30, dokonce nad 40, kteří abyoluně nebyli punk. Pro ně je to jen divoká a přitažlivá rocková show.
Ale pro děcka, jejichž hlavním problémem, okolo kterého se jim točí život je přijetí na školu (nebo možná církevní skupiny mládeže) to bylo zjevení.

Brzy v noci, což se zdá být prakticky stejná jako dny před tím - šikovný Glasgowský kvartet Franz Ferdinand hrají svou roli veselého anglického studenta klučičí internátní školy, aby rozehřáli pblikum na americké punkové poškoláky. Roztančili publikum a vysloužili si potlesk u písní jako "No You Girls" a "Take Me Out," když mě pak můj společník na koncertě Ginger Man informoval, MLB byla použita jako úvodní melodie pro 2004 World Series. Na Googlu jsem tento fakt nehledal.

Vlastně jsem měl docela kocovinu, protože kytarista Green Day, Jeff Matika se kamarádí s nějakými KC hudebníky, se kterými se znám a taky s Ginger Man, včetně Mean Melina a jeho kapelou Dead Girls a oni nás po show pozvali do VIP sekce, kde byla největší soukromá zásoba vodky Jermiah Weed Sweet Tea Vodka pravděpodobně v celém vesmíru. Tak jo, dík že jste si tohle přečetli. Pokud chcete vidět jací jsou Franz Ferdinand naživo, přečtěte si mé hodnocení z Beaumont z dubna letošního roku.

Green Day Set List
Song of the Century
21st Century Breakdown
Know Your Enemy
East Jesus Nowhere
Holiday
The Static Age
Before the Lobotomy
Are We the Waiting/St. Jimmy
Boulevard of Broken Dreams
JAR
Hitching a Ride
Welcome to Paradise
2,000 Light Years Away
Iron Man/Crazy Train/Sweet Child O'Mine/You Really Got Me (brief medley)
Brain Stew
Jaded(?)
Longview
Basket Case
She
King for a Day
Shout/Goin' to Kansas City/Break on Through to the Other Side/Earth Angel/Free Fallin'
21 Guns
American Eulogy
Přídavky
American Idiot
Minority
Macy's Day
Last Night on Earth
Time of Your Life
---------------------------------------------------------------------------------------------------

Článek přeložen z philly.com

Recenze z koncertu: Filadelfie, Pensylvánie USA, 21. července 2009, Wachovia Spectrum

GREEN DAY SPRCHLI SPECTRUM TRIČKY, TOALEŤÁKEM A NEODOLATENÝMI MELODIEMI

Autor: hudební kritik Dan DeLuca

S posledními dvěmi alby Green Day - politicky nabité a oceněné Grammy American Idiot z roku 2004 a letošní pokračování punk rockové opery 21st Century Breakdown - Billie Joe Armstrong přešel od usmrkaného punk rockového randílka k vysoce ambicióznímu super-vážnému rocku.
Ale jak se včera ve Wachovia Spectrum názorně ukázala vysoce zábavná, dvou a půl hodinová show spolu s explozivní pyrotechnikou a stříkáním vodní pistole, zůstává Armstrong v těsném spojení se svým patnáctiletým nitrem, ikdyž stále bere za své klasické rockové předky.
Předtím, než se skupina dostala na stage, zazněla melodie The Ramones "Do You Remember Rock'n'Roll Radio?" (a po falešně-opilém frajírkovi v obleku králíčka, předváděl své taneční pohyby i na hudbu Michaela Jacksona a Village People), hudba pre-show zahrnovala písně The Clash, Twisted Sister - výstižně a The Who "My Generation."
Poslední kousek byl přměřený, protože v písních, které napsal toto desetiletí, Amrstrong (37), který je doprovázený bassákem Mikem Dirntem bubeníkem Tré Coolem (plus jejich třemi pomocnými hudebníky) následoval Peta Townsheda v písních hnanými kytarou, které míří k zachycení vzteku a zmatku mládeže, přičemž čelí většímu problému dospívání - odcizení.
Hodně z písní, jako z 21st Century "East Jesus Nowhere", která je zahájena předběžným textem zpěváka-kytaristy: "You will see how Godless of a nation we have become" (Uvidíte, jak bezbožným národem jsme se setali), z American Idiot "Jesus Of Suburbia" nese váhu jejich vlastních okázalostí a podezření, nemluvě o vlivu faux-operních předchůdců jako Queen.
A samozřejmě že jejich mulit-platinoví stárnoucí punkáči Green Day vidí v roce 2009 asi spoustu rozporů.
"I don't wanna to live in the modern world!" (Nechci žít v moderním světě) Zakřičel Armstrong v "American Eulogy", zatímco jejich multi-generační fanoušci na Verizonem a BlackBerry sponzorovaném tour jsou bombardováni oslnivým polem apokalyptických obrázků města z videa státu-umělců na chladné, nejmodernější obrazovce za ním.
Ale skupině ze severní Kalifornie nikdy nehrozilo nebezpečí udušení vlastní vážností. Pro začátečníky: Armstrong je neúprosně nestydatý showman. Vykřikl jméno města, ve kterém hrál už stokrát, ikdyž řekl, že jednou (a dával si pozor, aby věnoval dostatek pozornosti taky New Jersey).
V různých chvílích si nasadil policejní čepici a péřové boa, použil tričko, jako střelivo, které hodil do dtuhého patra a vybaven trubkou s větrákem osprchoval dav toaletním papírem. Při konci "Minority" zaplnily vzduch konfety a během"21 Guns" se nad skupinou objevily jiskry ohňostroje.
Armstrong zhmotnil představu vygenerovanou fanoušky a dovedl ji do extrému, opětovn vytáhl ldi z publika na pódium, aby s ním sdíleli jeho pracovní náplň. Tři fanoušci, každ z nich odzpívali kousek "Longivew" ještě pořád vzrušující óda nudy z Dookie z roku 1994.
A "Jesus of Suburbia" bylo oživeno zpěvem a hrou na kytaru Dereka Hensingera (22) z Macungie z Penskylvánie, který odehrál většinu písně, když ho Armstrong vytáhl z publika. ("Bylo to fenomenální," řekl později v rozhovoru Hensinger, který není nováčkem v oboru, hraje ve skupině Bang Diesel. "Oni jsou kapela, kvůli které jsem začal dělat hudbu.")
Samozřejmě byla spousta legrace, aby se Armstrongem dodaný punk spopularizoval, pořád používal rozpustilý jazyk a uspokojoval neúnavné nemravné publikum. Součástí jeho tahu bylo taky od Springsteensque "King For A Day" z Nimroda z roku 1997, který se pak proměnil v "Shout" od Isley Brothers a "Earth Angel" od Penguins. Následovalo "I'll Be There" od The Jackson Five a "Stand By Me" od Bena E. Kinga.
Pódium ve varu a textem řízené zprávy, to vše by bylo k ničemu, kdyby Green Day nepředvedli hudbu. Což se jim, ať už to bylo silně-chrchlavými akordy "Brain Stew", fotbalovým skandováním "Are We The Waiting" nebo sólovým akustickým sentimentálním brnkáním Good Riddance (Time of Your Life) určitě povedlo.
Dirnt a Cool mají v moci velkou část rytmické části. A zatímco pomocní hráči přidali ruku k dílu co se síly a kapky jemnosti týče, jsou hlavním lákadlem pro dospělé vysoce-smýšlející Green Day, kteří zůstávají stejní, jako byli kdysi jako mladí delikventi:
Armstrongovy písně jsou tak chytlavé, že je nemůžete dostat z hlavy.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Článek přeložen ze seattletimes.nwsource.com

Recenze z koncertu: Seattle, Washington USA, 3. července 2009, Key Arena

RECENZE KONCERTU | GREEN DAY ODSTARTOVALI 4. VÍKEND SE SHOW V KEYARENA
Recenze koncertu: Green Day odstartovali turné nového alba "21st Century Breakdown" explozivní, vysoce-energickou show 3. července v Seattleské KeyAreně.

Autor: Reportérka Seattle Times, Marian Liu

Green Day zapálili začátek víkendu Dne Nezávislosti - doslova.
S plameny a jiskramy střílejícími ze stage odstartovala tento pátek populární punková skupina své světové turné v Seattleské KeyAreně. Tatínci byli hluční a kapela se zmocnila energie.
Existuje jen málo kapel, které mohou na stage vytáhnout někoho z publika, Green Day můžou. Spolu s Brucem Springsteenem a U2 jsou Green Day jedna z těch kapel, kterou musíte minimálně jednou za život vidět.
A nedávno hlavní zpěvák Green Day, Billie Joe Armstrong, že chce Springsteena oživit a utratit prachy; Springsteen byl známý tím, že hrával pěti-hodinové koncerty.
No, kapele z Berkeley nebyla lepší než Boss, ale dohodinová show v Key byla plná hudby, která se ve skutečnosti stala dostatečnou výzvou Springsteena. Obvykle koncerty kolísají nahoru a dolů co se týče energie, dosáhnou vrcholu a nechaj publikum zase sjet dolů, ale Green Day udrželi intenzitu skrz celou show.
Téměř dvě desetiletí hudby v rámci jejich pásma, trio ví, co dělá a jsou začleněny všechny prvky hvězdné show. Vždy charismatický hlavní zpěvák Armstrong se zeptal publika, jestli chcou zpívat společně, volal je zpátky a dokonce se k němu připojili na stage. Někteří šťastlivci si mohli zatančit na pódiu a zazpívat si společně s Armstrongem a kytarou. Jeden mužský fanoušek dokonce Armstronga políbil na rty.
Frontman také do publika hodil několik triček a fanoušky skropil vodí pistolí. To byla pravá párty.
Samozřejmě, že Key Arena byla prvním koncertem tohoto turné a byly tam nějaké vrtochy. Zbraň střílející trička dostřelila jen kousek před pódium, takže jim Armstrong místo toho hodil zdarma dáreček. Taky měl trochu zlomený hlas a bubeník Tré Cool neměl mikrofon na tyči. Ale tyto detaily byly malé a snadno přehlédnutelné.
To proto, že fanoušci - hodně z nich, kteří přišli se svými rodinami byly složené i ze dvou generací - byli zcela okouzleni Armstrongem. Když je požádal, aby během show odložili své mobilní telefony, aby ta show byla jen pro ně, udělali to. Když je požádal, aby mávali rukama, máchali pěstmi, tleskali a křičeli, dělali to.
Pro potěšení publika hráli Gren Day směs starých a nových písní. Kapela odstartovala show s úvodní písní z jejich nového alba "st Century Breakdown" a skončili ji jejich minulými hity "Boulevard Of Broken Dreams," "Minority," a "Good Riddance (Time Of Your Life)." Armstrong také zpíval ztvárnění "Shout" a "Stand By Me."
Poslední album Green Day, "21st Century Breakdown" obdrželo různé recenze. Ve srovnání s "American Idiot," které dostalo 5x platinu a drželi se na 1. místě v Billboard 200, lze "Breakdown" popsat jako zklamání. Ale slyšet novější písně naživo, přivedly toto album, stejně jako poslední single "21 Guns," k životu.
A vyvrcholilo to tím, když Armstrong řekl publiku, že on jim nechyběl ani z poloviny tolik, jako oni chyběli mu. Kapela nyní patří do Seattlu, tvrdil Berkeleyský kluk Armstrong.
Také nám sdělil tajemství, úspěchu kapely - hrát, jako by to byl poslední den na Zemi, stejně tak, jako bychom měli žít.

Interview with Larry Livermore (2010)

25. září 2011 v 0:07 | Magnumka |  Articles and Interview
Pokud máte chuť nebo čas anebo se jenom nudíte, tak tady je interview s Larrym Lovermorem (zakladatel Lookout!Records, kapely Lookout a spoluzakladatel 924 Gilman Street)... No co tam: mluví o tom, jak si s Green Day plácli nad nahrávací smlouvou, o jeho nejoblíbenějších a nejméně oblíbených písní právě od Green Day atd.... bohužel anglicky a já to celé překládat nebudu, tady máte jen pár otázek:

Ronnie Riggar: Říkal jste, že když jste poprvé viděl hrát Green Day/Sweet Cildren, bylo to jako sledovat The Beatles v Shea Stadium. Byla tam tehdy nějaká píseň, o které jste si myslel, že by "možná od vás, chlapi, kvůli tomuhle setu upustím"?
Larry Livermore: Ne, mám rád veškerý jejich materiál. Ta jedna píseň, kterou udělali pro Flipside (taky jako bonusový track na CD 39/Smooth), jako mohl bych to udělat i bez ní, ale nejsem si jistý, jestli jsem ji kdy slyšel hranou živě. No obal "Knowledge" od Operation Ivy se mi nikdy moc nelíbil, ale nezačali dokud nebyli jako skupina nějakou chvíli a za ty léta mi přirostli k srdci. Nenávidím "Brain Stew", ale samozřejmě, že mně neposlouchali, až o mnoho let později, když už jsem byl v určité pozici, abych jim mohl dávat rady (ne že by mně někdy poslouchali když jsem měl pozici!).

RR: Co se to sakra stalo s písněmi Green Day? (tady) Nikdy se na žádné album ndostaly... byly nahrány?
LL: Nemám tušení. Jediné co můžu říct je, že Green Day vždy napíší více písní, než nakonec použijou. Nemyslím si, že bych konkrétně tyhle někdy předtím slyšel.

RR: Jaké byly některé písničky z originálních dem Green Day?
LL: Jaké demo? Oni nějaké udělali? Nikdy jdem žádné neviděl, nebo neslyšel o tom, že by nějaké měli. "Podepsal" (spíše jsem se s nimi dohodl o zhotovení nahrávky; nikdy jsme spolu nic nepodepsali, až o několik let později) jsem to s nimi, ale vše bylo založené na tom, že jsem je viděl hrát na podzim roku 1988, když bylo Billiemu a Mikovi 16 Byla to jejich třetí, čtvrtá show vůbec a před půlkou jejich setu, kterou jsem znal, jsem věděl, že s nimi chci zhotovit nahrávku - doufal jsem ve více nahrávek.

RR: Musíte mít šílenou sbírku nahrávek. Jaké jsou vaše nejlepší nahrávky, které máte ze sběratelské kolekce? Chci říct, že musíte mít několik skvělých prvních výlisů něčeho bombastického.
LL: Ani nápad. Nemám skoro žádnou sbírku nahrávek,nehledě na kopie záznamů, které ve skutečnosti používám a možná hrstku Lookout favoritů. Ve sbírce jsem měl více kousků, ale před několika lety jsem jich dost prodal. Nikdy jsem nebyl nějaký extra sběratel, aleje pravda, že jsem měl pár prvních výtisků a zkušebních výlisů. Měl jsem jednu nahrávku Green Day na bílém vinylu, blya to jediná kopie, která kdy byla udělána; to byl pravděpodobně nejvzácnější záznam, který jsem kdy měl. Ale všechen ten vzácný materiál je dávno pryč. Dnes poslouchám hudbu téměř výhradně v mp3.

Green Day Donates $100 000 for Haiti and Adeline Charity (2010)

25. září 2011 v 0:06 | Magnumka |  Charity
Díky společnému úsilí celebrit vznikají další sbírky na pomoc v Haiti. Podle GD.com Green Day mají příspět částkou $100 000
Podívat se můžete tady, je tam i jak můžete pomoct

  • "Škody způsobené zemětřesením na Haiti jsou ohromující. Green Day se rozhodli přispět programu a pomoci lidem v Haiti. Green Day darují americkému Červenému kříži $100 000. Vyzýváme všechny naše fanoušky, aby také dali všechno co můžou."
    Díky
    Green Day
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Adeline Records dalo na e-bay pár vecí (od cedel i od Foxboro Hot Tubs a The Living End, The Frustrators a Broadway Calls přes plagáty, věci Adeline Street až po Rock Band 2). Veškeré vydražené penízky půjdou na americký Červený kříž - Lékaři bez hranic. Tento spolek se právě angažuje v pomoci Haiti a je i u nás v ČR tak se můžete podívat: www.lekari-bez-hranic.cz
Veškerý materiál, který Adeline Records poskytl najdete tady: http://shop.ebay.com/adelinerecords/m.html

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pamatujete na dokument One Nine Nine Four? Tak přesně 5% vytržené částky půjde na adační fond Červeného kříže.

Reviews: Bangkok - Thailand and Singapore (2010)

25. září 2011 v 0:01 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek přeložen z cnngo.com

Recenze z koncertu: Bangkok, Thaisko, 12. ledna 2010, Impact Arena

GREEN DAY UDĚLILI BANGKOKU DÁVNO OČEKÁVANOU DÁVKU ROCKU SVĚTOVÉ TŘÍDY
'Trvalo to příliš dlouho!' skandoval hlavní vokálista Billie Joe Armstrong směrem k davu. A měl pravdu

Autor: Chrystan Paul
Datum: 1. ledna 2010

Publikum všech věkových kategorií bylo slyšet v plné síle, když včera v Bangkoku hlasitě zpívali největší hity Green Day, Impact Arena byla plná až po okraj.
Koneckonců to bylo před více než rokem, co Bangkok přivítal mezinárodně uznávané umělce. A městští miovníci rocku si tuto píležitost nemohli nechat ujít.
Zdálo se, že frontman Green Day, Billie Joe Armstrong, si je vědom našeho pocitu ochuzení a tak pořád do mikrofonu opěvoval: "Trvalo to příliš dlouho!" zatímco slídil od jednoho rohu stage k dalšímu.
Kdyby se koncert z minulé noci dal popsat jedním slovem, rozhodně by to bylo 'explozivní'. Doslova. Pyrotechnika doprovázela výkon kapely, když Green Day navíc k oblíbeným skladbámz posledního alba "21st Century Breakdown" vybrnkávali hity minulého století.
Během show vytáhl Armstrong na stage řadu fanoušků přímo z publika, aby se připojili k němu a jeho mikrofonu. Potom je povzbuzoval, aby si zkusil stage diving. Koncert končil téměř 15-ti minutovým přídavkem.
Green Day prodali téměř 22 milionů alb jen ve Spojených Státech, vyhráli tři ceny Grammy a je jim přičítáno zpopularizování pnkové hudby. V Bangkoku už jednou hráli, a to před 14-ti lety.
Dnes ještě pořád slyším bzukot show včerejší noci a Bangkok se nemůže ubránit otázce, jak dlouho budeme muset čekat na další velké jméno, než dorazí do města a jestli bude stejného původu.

Green Day
Billie Jo Armstrong z Green Day předvedl Bangkoku pár akustických verzí písní z posledního alba kapely.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Článek přeložen ze star-ecentral.com

Recenze z koncertu: Singapur, Singapur, 14. ledna 2010, Singapore Indoor Stadium

KING FOR A DAY
Autor: Michael Cheang

Zdálo se, že hvězdy a měsíc byli dokonale sladěny na nejoblíbenější punk rockový outfit Green Day, kteří přijeli vyléčit publikum Singapuru, aby zažilo chvíli svého života.
It's something unpredictable, but in the end it's right. I hope you had the time of your life. (Je to něco nepředvídatelného, ale nakonec je to správné. Doufám, že jste zažili chvíli svého života.)
- Good Riddance (Time Of Your Life), Green Day
Začalo to opilým králíčkem... nebo spíše chlapíkem v kostýmu králíka ohromujícím scénu dvěma lahvovýma pivama v rukách, bizardně tancoval YMCA.
Zatímco my se nikdy nedozvíme, kdo byl v tom obleku králíka, víme, že to byl začátek neuvěřitelně nepředvídatelného a upřímně řečeno brilantního rockového koncertu punk rockových veteránů Green Day v Singapuru minulý čtvrtek.

Koho nazýváte Pete? Billie Joe Armstrong inscenuje šaškařinu Peta Townsheda (The Who) na stage v Singapuru.

"POSTAVTE SE!" bylo první v pořadí, co Billie Joe Armstrong vyštěkl, když přišel na pódium. A všichni v sedací oblasti poslechli. Koncekonců když vám Armstrong něco řekne, že máte udělat, rpostě to uděláte.
A hned jak zazní intro a zahájí 21st Century Breakdown, zapoemente na všechno ostatní, včetně poměrně krátkého vystoupení předskokanů Prima Donna (pětičlenná kapela ze Spojených Států sesnažila ze všech sil, ale když děláte předskokany kapele velké jako Green Day, určitě jdete s publikem do předem prohrané bitvy).
Dokonce i první píseň, což bylo nepředvídatelné, Billie Joe Armstrong v polovině zastavil, aby člen ochranky mohl opravit bezpečnostní barikády. Dělal taky ostatní šílené věci - popadl lidi z publika a dotáhl je na stage, aby zpívali, potom je poslal skočit si na dav lidí (jednomu šťastlivci se dokonce povedlo zazpívat celé Longview sám), zazpíval hlavní část Love Me Tender, Hey Jude, Higway To Hell a další... Get The Party Started od Pink ("Hey! MÁM RÁD Pink!" křičel Armstrong jako odpověď davu, který reagoval vypískáním) a ze všeho nejméně slavným sněním tohoto publika (toto je konečným důkazem, že tato kapela NIKDY nebude moct vystupovat v Malajsii).
Nevadí, Chris Martin, frontman Coldplay je hodně-vychvalovaným showmanem, ale ve strovnání s Armstrongem, který je divoce energický a bláznivě skotačivý, je skoro úplně krotký. Armstrongovi stačí jedinné doprovodné gesto rukou, aby publikum dostal.
Armstrong byl nejlepším vůdcem arény, hrál na publikum, jako na nějaký nástroj, my jsme totiž srdnatě dělali to, co nám řekl, zpívání, nebo cokliv na co se zeptal. Sakra, mohl by nám říct, ať si sníme boty a my bychom to udělali. OK, možná ne, ale obrázek jste si už udělali.
A pokud si myslíte, že je to kapela o jednom členu, zamyslete se znovu. Basák Mike Dirnt byl víceméně klidný, ale přesto se mu podařilo pár výskoků až olympijské třídy, po stage běhal nahoru a dolů, zatímco bubeník Tré Cool byl jedním z nejšílenějších bubeníků vůbec, během King For A Day se kroutil v červené podprsence a svoje paličky zahazoval po každé písni.

Love me tender: Armstrong hýří lásku skrz hltavé publikum v Singapore Indoor Stadium.

Aby byl dav napumpován po celou dobudvou a půl hodinového koncertu, čítajícího 27 písní se mezi Armsrongovým dováděním, Dirntovým energickým hraním a Coolovými letícími paličkami vždy něco děje. Je až s podivem jak se kapele (i publiku) podařilo udržet tuhle vysokou hladinu energie po celou show, která byla nevšedním výkonem, zvažte, jak moc skákali, křičeli a házeli hlavami pořád dál a dál.
Narozdíl od jiných skupin, které mají ve zvyku hrát materiál jen z posledního alba (což vždy vede k trapné chvíli ticha v publiku), Green Day věděli, co publikum chce.
Setlist byl nepředvídatelný, elektrický mix zahrnoval téměř všechny hity kapely, které za svou 21-letou kariéru napsali a taky zahrnoval všechny písně z posledního alba 21st Century Breakdown (21 Guns, Know Your Enemy, The Static Age, East Jesus Nowhere), z jejich uznávané rockové opery American Idiot (Boulevard of Broken Dreams, American Idiot, Holiday, St. Jimmy, Give Me Novocaine) a starší písně z dob Dookie, Nimrod, Insomniac a Kerplunk jako Basket Case (fantasticky nostalgické), When I Come Around, Welcome To Paradise, Hitchin' A Ride, Jaded, Burnout, Brain Stew a pěstně vzdorné Minority.
Dokonce když během přídavku Armstrong oznámil, že následující píseň bude poslední, věděli jste, že tomu tak není - obzvlášť když poslední písní je devíti-minutový maratón mistrovského díla Jesus Of Suburbia, který pro mě byl vrcholem celého koncertu.
Přiměřeně dost toho bylo až když na pódium dorazil samotný Armstrong s akustickou kytarou, na kterou zahrál tři písně - Last Night On Earth, Wake Me Up When September Ends a samozřejmě Good Riddance (Time Of Your Life).
Nakonec, stejně jako při zakončení linie finálním songem, toto byla jedna masivně šílená, krásná a epředvídatelná show, ale nakonec to bylo víc než jen správné. A člověče, ou člověče, zažili jsme tu nejšílenější chíli našeho života.

Niki Lee: Seize the Green Day (2010)

24. září 2011 v 23:57 | Magnumka |  Related
Známá od lidí z GDA, Niki Lee, vydala knihu s názvem "Seize the Green Day" což v překladu znamená "Chyťte Green Day" nebo taky třeba "Rozumět Green Day" a pod. v těchto případech... kniha je o jejích životních zkušenostech a jak se dostala ke Green Day během American Idiot. Krátce po turné poslala na GDA do redakce dopis, který se pak změnil v knihu... Prý je to hodně zajímavé a právě teď je možnost si tuto knihu ZDARMA STÁHNOUT... sama s tím souhlasila...

Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Pokud si knihu chcete stáhnout, možnost máte tady: https://secure.digitalcontentcenter.com/shop/150174/?ProductID=888 - stačí vyplnit pár informací, dát stáhnout, pak znova stáhnout a pdf soubor se začne stahovat... po stáhnutí to po vás bude vyžadovat heslo... heslo = vaše e-mailová adresa, kterou jste použili při stahování.
No, já sem si to stáhla a uvidím, co se týče překladu, tak to tady spíš asi nečekejte, zaprvé dělám ten kerrang a zadruhé bych teda spíš přeložila knihu přímo o nich.... no pokud by na tom někomu z vás závisel život, mohli bychom se domluvit....

Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Tady takový popisek narychlo:
Kniha má 84 stran a obsahuje spoustu velkých fotek a ne až tak moc psaní.. je to psáno celkem velkým. Co jsem to tak prolítla tak má fotky různých lidí s Billiem a Trém. Byla na koncertech jak Green Day, tak Foxboro Hot Tubs a Pinhead Gunpowder. Taky byla na Live 8 v Berlíně. Taky tam najdete fotku z autogramiády v New Yorku z roku 2005, kde stojí zády k foťáku a Billie jí íše do památníku... ke konci je pak fotka a u ní je text, že jde o ženskou, tkerá ji do varu GD dostala - jo ta ženská tam stojí s Billiem.

Možná ku zaskočení všech jde o paní v letech.... Doporučuju stáhnout, ikdyž neumíte anglicky, protože jsou tam pěkné fotky, které já na net rozhodně dávat nebudu..
Na konec snad jen, podívejte se na
nikilee.com

57588747courtneygda642009123034AM.jpg

KERRANG! Legends - Czech - scans: 14 - 17

24. září 2011 v 23:54 | Magnumka |  Kerrang Legends
PŘÍBĚHY

Sladké mladé věci: (taky uprostřed a ostatní) Billie Joe Armstrong v Ugone's Downey, Kalifornie, leden 1991
Bassová kulutra: Mike Dirnt v Gilman Street, srpen 1990
Zpět do školy: Tré Cool hraje Pingle, listopad 1990
Před dvaceti lety: Billie Joe Armstrong na Gilman Street, září 1989
Green Day come out a hraji: The Playground, srpen 1990

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

MINORITNÍ HROZBA
Ve svých počátečních teen rocích, žil Billie Joe Armstrong pro holky, heavy metal a trávu. Ale když objevil punk rock, jeho svět se navždy změnil...

[Text Emma Johnston]

Je nepravděpodobné, že by obyvatelé lázní a dětských nemocnic v severní Kalifornii věděli, že jsou v bízkosti budoucí superhvězdy, když je v roce 1977 přišel pobavit andělský, pětiletý chlapec. Toto byl rok, kdy Billie Joe Armstrong vydal single Look For Love, který byl nahrán u namlého vydavatelství Fiat Records, které yo založeno blízko jeho polorozpadlého, rodného města naftových rafinérií, Rodea. Armstrong byl povzbuzován, aby tu nahrávku - napsanou místními hudebníky jeho otcem, který byl řidičem náklaďáků a jazzovým bubeníkem, udělal.
Bohužel, Armstrong starší je velebený na singlu Green Day z roku 2005 - Wake Me Up When September Ends - nikdy svého chlapce neuvidí jako frontmana jedné z největších kapel, protože umřel na rakovinu, když bylo zpěvákovi 10. Dorůstající chuďas pohrdal mužem, který se stal druhým manželem jeho matky, ponuré prostředí. To vš přidalo Billiemu Joeovi během jeho formativních let na frustracích.
"Šli jsme na tuhle základku a lidi odtama měli ve zvyku děcka s bolestmi hlavy vždycky posílat děcka domů," vzpomněl si. "Asi to bylo kvůli toxinům, které rafinérie vypouštěly do vzduchu."
Billie Joe vypadl ze školy - "hrozná, hrozná zkušenost," řekl - bez promoce, ale třídě může poděkovat za představení jeho budoucího kamaráda z kapely Mika Pritcharda, později Dirnta. Pritchadovy brzké léta byly podobně těžké - narodil se matce závislé na heroinu a když mu bylo sedm byl svěřen do péče adoprivních rodičů. Poprvé se s Armstrongem setkal, když mu bylo 10 a to v bufetu Carquinez Middle School (bufet střední školy), kde proběhla jejich první konverzace o psaní písní.
"Nejdřív jsme se navzájem neměli rádi, protože jsme oba byli třídní klauni,"vzpomíná Dirnt.
Odpor netrval dlouho a spojení láskou k metalu Dirnt a Armstrong na hřišti předstírali pěstní zápas, kouřili trávu za boudami na kola a dělali dlouhé nosy na školní atlety. Mike přespával u Billieho Joa doma. Učili se hrát Ain't Talkin' 'Bout Love od Vana Halena a Photograph od Defa Lepparda. Jejich "mizerná metalová covers" kapela Truant [Ulejvák, Záškolák] (později přejmenována na Blood Rage [Pokrevní Nenávist]) byla na světě.
"Měl jsem píseň, kterou jsem napsal na klavír," řekl frontman Kerrang!u o pár let později. "Ale problém s písní byl v tom, že ve skutečnosti byla Cazy Train [od Ozzyho Osbourna]. Ale já si nechtěl přuznat, že to bylo Crazy Train, sám sobě jsem si tvrdil, že je to moje vlastní píseň. Taky si pamatuju, že jsme šli do soutěže talentů do třídy pana Valentina a Mike se ukázal s basskou ze zastavárny své mamky. To byla ta nejvíc cool věc."

Zatímco Armstrong a Dirnt zápasili s růstovou bolestí a plagiátorstvím, revoluce se chystala v nedalekém Berkeley. V 924 Gilman Street, all-ages, spolehlivě anti-korporačním klubu, ze kterého se rychle stalo místo, ve kterém jste se po hlavě dostali do punk rocku. I když se později stalo místem prošpikované nepříjenou scénou snobství (frontmana Dead Kennedys, Jello Biafra tam v roce 1994 napadli a zranili za to že měli "vyprodáno" a on byl "rocková star"), je živená představa, že se na pódium nedostane nikdo, aby mohl hrát. To se stalo i s oběma Armstrongovou"záchranou" a Dirntovou "střední školou" když se odvážili jít na zasedání v rodném městě.
"Někteří ze starších punkáčů jsou suroví vzhledem k tomu jak se "tyhle děcka" vysmívaly dlouholeté punkové tradici," psal na svém blogu spoluzakladatel Lary Livermore. "Ale brzy byli v přesile, protože přišel další příliv děcek, z nichž každý druhý měl kapelu, co taky začínala hrát v Gilmanu. Zdálo se, že mládež v Bay Area vykonává takovéto oslepující odhalení jako 'Hey, malý Doofus, ze šesté-anglické může v tomhle novém klubu mít kapelu a hrát na pódiu, tak proč ne já?'"

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

"BYLI JSME HODNĚ MLADÍ A TAK NAIVNÍ" BILLIE JOE ARMSTRONG

"To místo a kultura mi zachránili život," řekl Billie Joe Armstrong v roce 1995 Rolling Stone. "Nebylo to o lidech, lteří se moří v dírách a sundávaj si košile. To je jedna věc, kterou na mainstreamu nenávidím: do nebe volající násilí. Hází nás do stejného pytle téhle posrané mentality. Pro mně byl punk rock o tom být hloupý, takže koberec Gilman Street a tví hopsající přátelé na něm - točí se to v krkuhu. Nebo se strkat s lidma z tříklolek anebo Big Wheels. Celá věc nesla lidem vážné poselství, ale zároveň to ylo hloupý a lidi se nebáli mluvit o lásce. Teď tam věci fungují jinak."
Příšerná dvouhra tvořila jejich první sutečně punkovou kapelu, inspirovanou místními hrdny Operation Ivy, Sweet Children, spolu s bývalým bubeníkem Isocracy Johnem Kiffmeyerm alias Al Sobrantem. To byla taky scéna jejich prvního setkání s mužem, který později nahradil Kiffmeyera, když v roce 1990 kapelu opustil. Tré Cool, rozený Frank Edwin Wrigh III. byl génius, kterého si Livermore přitáhl do kapely The Lookouts za bicí, když mu bylo pouhých 12.
"Vůbec poprvé jsem Trého viděl, když jsem se šel podívat na The Lookouts, no byl sem venku a s těmi dívkami pil," řekl Armstrong. "Tré měl na sobě podivný, starcovský kostičkovaný oblek - přičemž ty barvy k sobě neladily - a taky měl koupací čepici. Ty holky říkaly jako 'Oh, The Lookouts!', Tré se k nim otočil a uklonil se. Pamatuju si, že se mi to líbilo."
16, přeplnění hormonama a vyhození ze školy, strhující Sweet Children, dělali punk zaměřený na jedinný předmět, holky. Nebo jejich nedostatek. Zatímco většina jejich vstevníků ventilovala politické rozhořčení, oni nehledali inspiraci dál, než uvnitř svých kalhot. Ale ne všechny vzniající kapely měli takto toužebné texty. V Sacramentu je zmlátili skinheadi; děvčata začaly být na pochybách a věnovaly jim zvláštní péči.
"Byl jsem příliš-zromantizovaný když jsem byl mladší," připouští Armstrong. "Některé z [dívek z písní] nich se začly roztékat, když jsem říkal 'Teď musíš být moje.' Ale bylo to spíš jako 'To se nestane, ale v každém případě tady je ten song.'" Nicméně s pomocí Armstrongovy mamky, která pracovala jako servírka na místě, mají Sweet Children svůj první koncert 17. října 1987 v Rod's Hickory Pit ve Vallejo v Kalifornii. Při jejich první show v Gilman Street je viděl Livermore, zamiloval si je a podepsal s nimi smlouvu k jeho labelu Lokout!
"Když jsem je viděl poprvé, hráli asi tak pro pět lidí s energií British Invasion ze 60. let." vzpomíná. "Bylo to opravdu jasné a jiskřivé."

Scéna Gilman Street ale byla víc, než jenom hudba. Fanziny (časopisy pro fanoušky) rozšiřují zprávy o politice, umělcích, kreslířích vtipů a kapelách. Tou dobou už byl Billie Joe Armstrong venku a byl hrdý flákač nejvyššího řádu. Příležitostně psal pro Berkeleyský fanzin Absolutely Zippo!, který řídí Robert Eggolant, příležitostný kytarita Blatz. Katastrofální pravopis v následujícím průvodci televizního maniaka, který běžel v 'zinu byl jeho vlastní.

"Loajální Objednávka Brambor k Pohovce!
Vítejte Fello Potatoes. Tohle je můj první příspěvek k umění sedět na prdeli. Za prvé, musíte najít ten správný kutloch, kde si zadek uvelebíte. Židle nepřichází v úvahu. Během první hodiny vegetování si můžete hodit jednu nohu přes opěrku na ruce. Ale je to špatný pro páteř. To o čem mluvím je gauč. Obývák, obývák přátel. Za další, najděte si svoje oblíbené kořeněné pivo, já dávám přednost Mug, ale pro vás chuďasi, bude na místě Cragmont. Co se týká jídla, Round Table Pizza (ta obrovská) nebo El Sol Mexican jídlo z Rodea, anebo si můžete jednoduše udělat nějaké své vlastní lehké jídlo. Sýrovo-moučné tortily jsou v mikrovlnce atomovkou. No, příště tampony.
BILLY RAY VALENTINE"

Naštěstí se našemu hrdinovi povedlo odtrhnout se od bonga na dost dlouho, aby mohli zapracovat na svém prvním EP se skupinou, dnes známou jako Green Day (přejmenovali se, aby se vyhnuli k záměně s místními Sweet Baby). EP 1000 Hours rychle následovalo jejich rozkouskované premiérové debutové album 39/Smooth, které bylo nahráno za mizerných $650.
"Ukázalo se, že nepotřebujeme moc vysoký rozpočet a nevyplýtvali jsme moc času," řekl Armstrong. "Myslím, že kdybychom měli na útratu víc peněz, byli bychom mladí a naivní a mohlo by se to odrazit na zvuku."
"Tenhle záznam byl nahrán za dva dny," řekl Dirnt Kerrang!. "Neměli jsme čas o něčem přemýšlet."
19. června 1990, den po Dirntovy střední školy, vyrazilo trio na cesty. Kydž se dostali k Minneapolis potkal Armstrong Adrienne Nesser, ženu, kterou si později vezme. Cometbus, nejoblíbenější 'zine skupiny měl na starost deník map z turné. Minima společně s útoky komárů a z toho jedu vyplývající návštěvy v nemocnicích: výšky přiváděly nálezy "super věci v konterjnerech" a používali "koupelnu přímo uprostřed tunelu, kde byly natáčené prohledávající scény pro Blue Brothers". 'Zine taky reprodukoval "Not A Contract", kterou Green Day poslali místním pořadatelům, což dokládá, jak moc byli vzrušení a chtěli se vydat na cestu života.
"Díky za zarezervování Green Day," čte. "Tohle je první turné Green Day a my doufáme, že to bude sranda. Ptáme se po několika věcech, které by naše turné mohly udělat snadnější. Nic z toho nám dávat nemusíte, samozřejmě před začátkem hraní musíme ladit. Ptáme se po $100, jo, je to trochu víc, ale pokud si to můžete dovolit. Nejde o záruku, jenom se ptáme. Důležitější než peníze je jídlo a místo, kde bychom mohli zůstat. Jsme seskládaní z jednoho vegetariána a čtyř chlapů, kteří sní prakticky cokoliv. A místo na přespání by mohlo být hezké, ale bepečné, abychom tam mohli nechat přes noc zaparkovanou dodávku. Informace o místě, kde bycom dostali kávu a mohli si koupit levný trika si ceníme."
"Nejsme slušňácká kapela, takže se ná neostýchejte nabídnout pivo. Ještě jednou díky za to, že můžeme hrát ve vašem městě a doufáme, že budete chtít, abychom se třeba někdy vrátili."
A tak to začalo...

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

V rtymu: původní bubeník John Kiffmeyer jako Al Sobrante, Gilman Street, září 89
Původní punk: hněvající se Billie Joe
Na vykouknutí: Tré Cool s basákem z Lookout Kainem 'Kongem' Hanschkem a Larrym Livermorem, 85.
V červené: Tré Cool naříká v Ugene's
Blonďatý bombardér: Mike Dirnt před gelem na vlasy

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

KERRANG! Legends - Czech - scans: 8 - 13

24. září 2011 v 23:49 | Magnumka |  Kerrang Legends
PŘÍBĚHY

JEČÍCÍ KALIFORNIE
BEACH BOYS VYMALIVALI KALIFORNII JAKO RÁJ SLUNEČNÍCH POLIBKŮ. ALE NE KAŽDÝ SOUHLASIL. PRO GENERACI DĚTÍ, DORŮSTAJÍCÍH V TOMTO ZLATÉM STÁT AMERICKÝCH SNŮ TO BYL ZVRÁCENÝ VTIP. A KONCEM ROKU 1970 NAŠLI KE SVÉMU ZKLAMÁNÍ I ZVUKOVÝ DOPROVOD: PUNK ROCK

[Text Rod Yates]

"Nejsem si jistý, ale myslím si, že tohle byl omyl. Myslím si, že jsme udělali nějaký fajn materiál, než se ty prasata přišly dovnitř mlátit. Byla to jedna z těch nocí, kdy ti tvrdí, že se ti chystají zabavit zařízení. Rychle jsem začal nenávidět policajty. Všechny ty kecy co na mně měli, byly v rozporu. S punk rockery si dělali co chtěli. Dělali na našich show takové věci, na které jsme reagovali a mohli za ně jít do báně. Pro mně to byla poučná zkušenost. Vyrůstal jsem v sousedství, kde policajti šli po 'nepříteli', ne po dětech, on tam stál s jejich rukama nad hlavou a říkal: 'Hej ty, já nejsem rasista!' a volal znova a znova až do té doby, dokud ty hovada nevyřkly všechny jména z knížky, ve které měli napsané, koho zmlátit. Pochopil jsem, že nemám vůbe žádné práva a tak jsem se začal zaobýrat starostmi těchle prasat. Kalifornští pijáci jsou fakt trvdé hovada. Bylo to jakoby vám šéfovalo dítě dvakrát tak těžké, než jste vy. Vždcky to byla hrozná sranda, když mi jedno z těch hovad sebralo mikrofon a začalo mluvit a já musel stát vedle něj a sledovat, jak se ten dav prdelí dere ven.
Vokálista Black Flag, Henry Rollins, 9. října 1982, San Diego, CA

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Teď je těžké tomu uvěřit, ale bývaly doby, kdy být v punk rockové kapele bylo nebezpečným povoláním. Škrábali jsme, že slovo "okupace" naznačuje, že hrají punku v Kalifornii v pozdních 70. a brzkých 80. let bylo schůdným způsobem obživy, absurdní výrok v době, kdy byl v hudbě běžný žánr dead a buried a městští morální hlídači - nemuvě o policejních složkách - byly Public Enemy No 1 (Veřejný nepřítel č.1).
Při krvácení na přelomu 70. a 80. let jsi nepatřil mezi kalifornské punkáče, ale k rebelům.
Get In The Van, klíčový popis života na turné Henryho Rollinse, frontmana legendární Los Angeleských hardcore outfit Black Flag je plná portrétů jako je ten výš (ten Elvis). Je kronikou době, kdy bylo připojení k punk rocku opravdu riskantní uměleckou formou. Dostaveníčka byla vzácné a ti, kteří to měli na starost, když přišli, tak záviselo jen na nich, jak rychle je mohla policie zavřít. Ty místa bly děsivé a ty, které se udržely, tam lidi přicházeli a odcházeli podle toho, jak rychle se o nich dozvěděla policie. Když už si koncert vydobil nějaké místo, často se jednalo o násilné záležitosti s novým fenoménem - stage divingem a tančení tanců, díky kterým začínají bitky. ("Jediným důvodem, proč se na nás lidi přijdou podívat je, že se můžou zranit," řekl kytarista Te Germs, Pat Smear fanzinu Flipside v roce 1977). Při krvácení na přelomu 70. a 80. let jsi nepatřil mezi Kalifornské punkáče, ale k rebelům. A pokud sis myslel, že jsi měl lidi na své straně, měl by ses rozmyslet. Jak napsal jeden domýšlivý novinář z NME v roce1977: "V celém městě [Los Angeles] je asi jen 70 punkáčů, ale pohybují se tak rychle, že to vypadá, že jich je víc."
Podívejme se do současnosti - krajina by nemohla být odlišnější. Koupit si triko Ramones bylo stejně jednoduché, jako zajít si do nejbližšího obchodu s vybírat si v regálech. Jsou to koncerty, které chcete, více skupin hraje každý den na různých místech po celém světě - sakra, jeden ze světově nejúspěšnějších festivalů je punk rocková Mecca Vans Warped Tour, kde vaše největší starost není nenechat se zmlátit policajtem, ale přehnaně předražený kebab. A pokud vám nevadí trocha ironie, zkust toto: před několika lety, kdy legendární místo v New Yorku CBGB bylo na pokraji zavření, protože nemohli dostat peníze, které jim dlužili sázkaři a tak nebylo na zaplacení nájemného. CBGB bylo zodpovědné za prodej trik, za který dostalo více než dva miliony dolarů.
Za tento obrat v žánru můžeme děkovat Green Day, The Offspring a Rancid - skupiny propagované v punk rockové explozi v polovině 90. let, časem začali prodávat miliony alb a to vše na kalifornské scéně, která je zplodila. A ikdyž mnozí z hnutí, kteří s tímto začali, i bez jejich úsilí, se dnes punk rock stal něčím jiným.

Pokud hledáte výchozí bod kalifornského punk rocku, můžete to dělat ještě hůř než The Germs. Ačkoliv oni nebyli jediní z davu ztracených existencí, kteří se nechali inspirovat roustoucí scénou z Londýna a New Yorku - z Los Angeleských představitelů například X, The Dickies, The Dils, The Zeros a The Bags, zatímco v San Franciscu vedli šampoioni jako The Avengers, The Nuns, Negative Trend a Crime Mutants, to jen tak namátkově - ale první punkový single v Los Angeles vydali The Germs - Forming Sexboy. A právě kolem nich začala kvést undergroundová scéna LA.
Vytvořený v roce 1977 a uvádějící budoucího kytaristu Nirvany a Foo Fighters, Pata Smeara a taky spoluzakladatele Germs, frontmana Darbyho Crashe a nihilistický Junkle spáchal sebevraždu 7. prosince 1980, ve věku 22 let, jeden den před tím, než byl zastřelen John Lennon. Pro spoustu lidí byla jeho smrt a rozpad The Germs uzavřením první punkové vlny na scéně v LA. Ale pak na předměstích jižní Kalifornie se začaly stále rostoucí počty teenagerů věnovat embryonálním zvukům - a to co slyšeli se jim líbilo.

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Velkou část ocenění za tohle všechno by si zasloužil DJ Rodney Bingenheimer z KROQ. V době, kdy kalifornské punkové hnutí nemělo příliš spojenců - byli lidi z A&R zaměření víc na scénu v New Yorku a po jejich strnulém podepsání bylo prohlášeno, že punk je mrtvý a to už v roce 1978; mainstreamová média se rozhodla zaměřit se na násilí na scéně, narozdíl od hudby, undergroundové fanziny jako Flipside začali ztrácet své fanoušky, později třeba i Maximm Rocknroll - Bingenheimer bojoval s místními individuy, kteří cpali svou hudbu z celého regionu do jeho soborní večerní show Rodney On The ROQ. Zatímco následkem toho, že The Germs mají během své kariéry jen malou hrstku koncertů - a když je měli, Anne Keehn ze Swindle magazine o nich napsala: "Jejich fanoušci zvládnou udělat takový zmatek, že několikrát museli přestat hrát uprostřed setu" -jejich vliv se šířil dál, takže se několika set dalším punkáčům povedlo dostat se na show.
Pro hodně lidí byl rychlý a tvrdý zvuk The Germs bránou mezi melodičtějším punkem a tradičním agesivním hardcorem. Hntí nabralo na obrátkách až do smrti Crash. Ve skutečnosti v roce 1982 se stal hardcore dominantní silou kalifosnké punkové scény, zvláště v oblasti Orange County a San Diega. Skupiny jako Black Flag, Circle Jerks, The Adolescents, Bad Religion, Youth Birgade, Fear, Dead Kennedys a TSOL sečetl ze scény žurnalista Woody Hochswender v roce 1981 v článku Slam Daning: Ověřování s LA punkem.
"Tyhle rychlé, tvrdé kapely s rozkNouranými strukturami vykřikují, ževzduch je špatný, Amerika je materialistická, Rodeo Drive smrdí, láska je na hovno (a její důsledek: onanie je vhodná)," píše. "Účesy typu skinhead a číra jsou v kurzu. Totéž platí pro hákové kříže. Někteří chlapíci nosí skládané suknice. Nejsou tam žádní černoši. Ženy jsou oblečeny v tmavém a drží se mimo taneční parket. A v hnusných nočních klubech Los Angeles - Stardust Ballroom, Stardus Nightclub, Vex, Club 88, Cathay de Grande, Mafame Wong - věci jsou pořád trochu drsné." Potom líčil incident ze Stardust Ballroom, během kterého baskytaristu skupiny Fear, Derf Scratch zmlátili a skončil v nemocnici na čtyři dny se "zlomenými sedmi obličejovými kostmi a s odsávačkou slin na jedné straně úst."

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Není divu, že rádiové stanice propagují premiéru filmu od Penelope Spheeris z roku 1981 - The Decline Of The Western Civilization (Zánik západní civilizace) Rt. 1 - který zaznamenal hnutí Los Angeleských punkáčů - popsáno v následujícím sloganu: "K vidění v divadle - kde se nemůže nic stát."
"Mohlo to být drsné, ale scéna byla taky pracovitá. Kapely převzaly iniciativu do svých rukou"

Může to být drsné, ale kalifornská scéna byla taky pracovitá. Uvědomili si, že nikdo nevydává hudbu pro ně, některé kapely se téhle iniciativy chopily samy. Jedním z prvních byl kytarista Black Flag, Greg Ginn, který jako 12ti letý kluk začal s vysíláním Solid State Transmitters, společnost přes elektronické objednávky. Do roku 1978 mělo SST nový účet a začalo s vydáváním Black Flag, počínaje jejich premérovým kouskem 7-palcovým EP, Nervous Breakdown. Během desetiletí kapely tak různé jako Sonic Youth, Hüsker Dü, Dinosaur Jr a Bad Brains vydaly alba pod označením SST.
Obdobně motivován byl šesti-žilkový Bret Gurewitz z Bad Religion, který v roce 1981 založil Epitaph Records - label, který by se měl stát synonymem nejen kalifornské scéně, ale díky malé skupině The Offspring se stal synonem žánru.
"Nejdříve bylo jen jméno," řekl vokálista Bad Religion, Greg Graffin Rolling Stone v roce 1995. "Naše album vypadalo profesionálně, takže jsme museli přijít s dobrým názvem, jak pojmenovat vydavatelství. Bylo nám 15, 16, 17 - všichni jsme byli fanoušky nahrávek a milovali jsme každý detail oblíbených nahrávek. Takže jsme se domnívali, že abychom mohli mít legitimní záznam, museli jsme mít dobré jméno labelu."

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

V roce 1987 byl Gurewitz až chronicky drogově závislý, aby se z Epitaph stal plnohodnotný obchod, jež působí mimo nahrávací studio. Růst labelů se na kalifornské punkové scéně, která byla tak různorodá, tak zrcadlil, že si to ani jeho předchůdci nedovedli představit. S kapelami Black Flag, Descendets a Dead Kennedys se teď všechny už rozpadly, nebo se změnili, co se týče nového vzhledu, začali se vracet zět k více melodickému žánru předchozích dnů. Los Angeles se chlubilo kapelami jako Guttermouth, Pennywise a The Offspring: San Franciské Bay Area se pyšnilo být domovem například Jawbreaker, Good Riddance, Operation Ivy a The Mr. T Experience. Všechny tyto kapely našly domov v 924 Gilman Street.
Na konci 80. let se Gilman Street stalo místem, kolem kterého se točily všechny kapely ze San Francisca a to i díky místnímu labelu s názvem Lookout! Records, který vznikl v roce 1987 díky Lawrencovi "Larrymu" Livermorovi a Davidu Hayessovi. Mezi jejich nejranější klienty patřili Samiam, Mr. T Experience a Cripmshine. Ale pravděpodobně nějoblíbenější kapelou téhle scény byli Operation Ivy.
Představení budoucích Rancid, Tima Armstronga (v té době znýmá jako "Lint") a basáka Matta Freemana, Operation Ivy hráli svůj první koncert v garáži v roce 1987 a vydali své první EP, Hectic, po tom, co podepsali smlouvu s Lookout! Records v lednu 1988. Jejich krátké funkční období, ačkoliv vydání jejich debutového plně-dlouhého alba Energy v květnu 89 je rozdělilo. Ale ne před jejich finálním koncertem ve svém duchovním domě. 28. května 1989 se do Gilman Street Club o kapacitě 299 lidí kvůli Lookout! Records night nacpalo 600 diváků. Zdokumentováno na bootlegu Lint Rides Again, ta noc byla totální exploze, která v pamětích všech návštěvníků přetvrávala ještě dlouho a to nejen díky tomu, že místní trio tady právě hraje svůj první koncert pod novým názvem. Jméno téhle kapely? Green Day.
kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Big Cheese Magazine - CZECH (2010)

24. září 2011 v 23:45 | Magnumka |  Articles and Interview
Omlouvám se, nemůžu dohledat scany

KLUCI 21. STOLETÍ
Tři oslazení během jednoho dne, když Green Day dali vědět o svých extra koncertech, zničili Wembley a hráli pro sto fanoušků v Severním Londýně.

Pro Green Day to bylo rušných dvacet hodin, když to poslední den v Londýně jejich aktuálního turné '21st Century Breakdown' pořádně rozbalili. Před vystoupením ve vyprodané Wembley aréně si Billie Joe a zbytek party si udělali malou pauzičku a vyrazili na návštěvu svěcené půdy Anglického fotbalu, Wembley Stadion, kde oznámili dvě letní megashow v UK, které budou na obou stadionech - Wembley a Manchaster Lancashire County Cricket Ground, kde kapela bude hostovat v červnu.
Pak zabalili náročný den ve světě Green Day a zaútočili na jiné pódium, mimo Wembley. Projeli Londýnem, aby se dostali na stage Relentless Garage, kde v jednu ráno naskákali se svým alter-egem, vedlejší kapelou stylu 60. let, The Foxboro Hot Tubs. Mezi spoustou opileckého žertování jsou galony piva vystříkány na první řady při odstartování jejich setlistu v klubu, kde se vleze je dvě stě fanoušků. Vše si o tom můžete přečíst na straně 100.


Foto Green Day: Chloe Gillard
Foto Foxboro Hot Tubs: Tina Korbonen

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

FOXBORO HOT TUBS
London Relentless Garage
1. listopadu

*****
Je jedna ráno v mrazivé nedělní noci a my se stavíme do fronty, abychom se spolu s dalšími dvěma sty fanoušky Green Day a vítězy soutěží dostali do London Garage. Očekávání byla obrovská, protože Londýnské rádio rozhlásilo, že se Green Day po odehrání koncertu na vyprodané Wembley aréně změní na své garážové alter-ega, The Foxboro Hot Tubs a odehrají intimní show. A jak se Billie Joe, Tré a Mike potulují po pódiu se třemi dalšími kamarády z kapely a přejde se k házení piva mezi fanoušky, je nám jasné, že se účastníme velké noční zábavy. Oblečení v zaběhnutém stylu rock'n'rollu 60. let a každého v publiku nazývá svou kočičkou, Billie Joe spouští 'Stop Drop And Roll' a první řady jsou jako šílené. Ve skutečnosti Armstrong stráví většinu času buď serfováním po publiku anebo po nich stříká a hází pivo - anebo obojí zároveň. Kapela je v režimu párty a samozřejmě vypadají, jakoby si dali drink, anebo rovnou tři, ale i přes to je jejich garážový rock'n'roll super blízký publiku, v rychlém tempu. Zvuk Hot Tubs je brilantní kombinací The Who, The Kinks a Monkees, opuncovaní Green Day, jejich rozpoznatelnými rysy ochranných známek a harmonií. Ve skutečnosti 'Mother Mary' zní téměř tak, že by mohla odstratovat '21st Century Breakdown'.
I když neuvidíme ohromné letní show Green Day, dnešní intimní koncert byl dostatečný na to, aby nás to vtáhlo dovnitř. Stop Drop and Roll v roce 2010!

Text: Eugene Big Cheese
Foto: Tina Korhonen
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

GREEN DAY
Londýn O2 Arena
23. října

*****
Od masivních letních koncertů v Milton Keynes v roce 2005 letěl čas neuvěřitelnou rychlostí. Právě v době, kdy jste si všichni mysleli, že zkušenosti Green Day se živáky (nebo celkově zkušenosti Green Day) už nemůžou být rozsáhlejší, přišlo '21st Century Breakdown'. Koncerty v O2 by mohly být momentem, kdy je zjevné, že přišel obrovský kolos, je to to, jak se usmrkané trio punkáčů stalo tak ohromnými, až tak moc ohromnými, že je to převalí rozdrtí to kapelu, která to stvořila? Skvělé koncerty Green Day, jejich známka a důvěrný styk s publikem, díky tomu všemu si získali přízeň, v minulosti by se potopili, že? Ne moc, růžový králík naznačil, že ačkoliv se míra jejich koncertů stala obrovskou show starých zvyků, nechystaly se koncerty být zaplaveny obrovskými sety a upravováním. Znepokojení, které jsme cítili kvůli vyhnání do sedací oblasti haly musí cítit téměř každý, kteří jsou v podobné oblasti, ale ani to člověka dlouho netrápilo. "Vstaňte!" řve Billie Joe Armstrong kráčející na stage. Nebylo to potřeba protože všichni už stáli. Téměř okamžitě byly všechny naše obavy pryč když kytara-ovládaná frontmanem je vystřelovanásměrem k moři žadonících rukou, dělá to před tím, než si jeho vlastní potetované ruce pověsí kolem krku jednoho šťastlivce, který je vytažen z publika aby na kytaru dokončil píseň. Hity '21st Century Breakdonw' a 'American Idiot' odstartovaly tak jak by atemické písně měly být, ale pak '2000 Light Years' zní tak slastně, znělo to téměř stejně ohromně, i když se to zdálo být divočejší díky tomu, jak to lidi potěšilo. Demografické složení publika, kterému se zdá bleskurychlý vzestup skupiny od 'American Idiot', když ta písnička začala zdálo se, že lidi budou při zpívání řvát ještě víc než při 'Basket Case' a 'Welcome To Paradise'. Určitě ne? Ale ano, tímhle směrem se věci vyvíjely. Klasické staré songy Green Day nejsou to pravé ořechové nové generace. A proč by mělo? Nicméně ani tyto staré klasiky nebyly zanedbány. Jak jsem řekl, starší tvorba celkem chytla i novou generaci. Nějaké děcko se dostalo nahoru a stage, aby odzpívalo 'Longview' ačkoliv ještě nemohl býl na světě, když byl tento song naráván. Peníze a zkušenosti Green Day umožnili využít velkolepé kulisy a rekvizity, aby z nich měli prospěch. Ale tohle je jedna kapela, pro kterou je to opravdové pozlacení lilie, s jejich energií a podáním svých písní ve skutečnosti opravdu nepotřebují nic navíc, aby toto rozsáhlé místo snadno dostali. Po téměř třech hodinách kompletního koncertu se stage diving, fanoušky na jevišti, pyrotechnikou, pistolí střílející toaleťák a všemi možnými vylomeninami, které byste očekávali, bylo po všem. Jakmile vybledlo světlo reflektoru, všem to bylo jasné - byli jsme svědky jedné z největších show na Zemi.

Text: Simon Nott

Johny Gallagher Jr. talks about recording 21 Guns - CZECH (2009)

24. září 2011 v 23:36 | Magnumka |  American Idiot Musical

Článek přeložen z
delawareonline.com

Johny Gallagher Junior - vedoucí píseň show Green Day je vydána

Autor: Ryan Cormier
Datum: 15. prosince 2009

S přípravami Johnyho Gallaghera Jr. na to, aby po úspěšném odehrání "American Idiot" v Kalifornii byl hlavní postavou v obsazení na Broadwayi v roce 2010, se rodákovi z Wilmingtonu dostává víc pozornosti, než by si kdy dokázal představit. A to opět díky Green Day.
Gallagher a několik dalších "Idiot" účinkujících členů se spojilo s Billiem Joe Armstrongem a zbytkem Green Day, ay přehráli poslední single punkové kapely "21 Guns", píseň, jenž byla začátkem tohoto měsíce nominována ve dvou kategoriích na Grammy, a to Best Rock Song a Best Rock Performance by Duo or Group With Vocals. (Píseň pochází z alba "21st Century Breakdown", které bylo taktéž nominováno na Best Rock Album.)
Ačkoliv nová verze "21 Guns" je hotová, kde už byl Gallaher leadrem a Armstrong producentem, nebude song do 22. prosince v prodeji, k dispozici je jen na GreenDay.com.
S oznámením nové verze "21 Guns" vydal Armstrong prohlášení, ve kterém říká: "Chtěli jsme nahrát '21 Guns', protože je to klíčový moment show, kdy si hlavní postava, Johny Gallagher Jr., uvědomí, že si potřebuje dát své věci dohromady. Když jsme to se show zabalili, zamířili jsme si to i s obsazením přímo do Oaklandu, abychom to s nimi nahráli, protože zpívaj pekelně dobře. Nemůžu být spokojenější. Je skělé, že je v prodeji něco takového, co by si mohli poslechnout i ti, kteří neměli možnost show vidět."

Online verze divadelní přehrávky hit-singlu nastartovalo spoustu hudebních blogů a dokonce se tento týden chytil i Entertainment Weekly, kde byla píseň zahrnuta v "The Must List" jako jedna z 10 věcí, kterou redaktoři prostě milují.
"Tento nádherně 'Glee'-esque obsazený záznam [obsazení vybrali Green Day], přehrání nedávného singlu vám dodá chuť na pop-punkovou show na Broadwayi, která už byla dříve odehrána, "American Idiot," - napsali editoři magazínu v posledním vydání EW.
Jako skalní fanoušek Green Day, musel mít Gallagher během nahrávání ve studiu se skupinou husí kůži. V říjnu řekl The News Journal o šokující zkušenosti ze společné práce s jedním z jeho nejoblíbenějších interpretů.
"Bylo to fakt šílený," řekl. "Bylo tam kvůli mně hodně přerušování, protože kdybych si opravdu jen tak sedl a ponořil se do myšlenek, že jsem v téhle show, zpívám tyhle písně, které jsem po mnoho let tak 'žral' a že pracuju se skupinou, kterou miluju už od čtvrté třídy... bylo by toho na přemýšlení opravdu moc."
Pokračoval: "Dospíváte, když slyšíte své rock'n'rollové idoly, kteří zaplatili příliš mnoho, nenávidí obchod a ten jim pak ukrad duše. A pak se setkáte s Billiem Joe, Mikem a Trém, kteří jsou v tomhle oboru už tak dlouho a mají tolik úspěchů a k tomu všemu dokážou, že je to špatně. Jsou tak skromní a skuteční..."
"To je z věcí, kterou si z toho vezmu - je to úžasná zkušenost. Když se setkáte s někým, kdo hudbu tolik ovlivnil, a taky populární kulturu a pro ně to pořád znamená jenom být milý a hodný vzhledem k Zemi, je to fakt něco jiného."
Na show "American Idiot" na Broadwayi ještě nebylo oznámeno otevírací datum.

Can you find all 51 Green Day references?

24. září 2011 v 23:23 | Magnumka |  Videos and Music
Tohle video už znáte.... podívejte se na něj a zkuste najít všech 51 věcí, které jsou s nimi nějak spojené... dole jsou pak vypsané - myslím, že netřeba překládat, zbytečné přepisování, neni to zas tak těžké a kdo nerozumí, tak vás můžu odkázat na g-translator.... já si po prvním shlídnutí všimla 13-ti věcí, po druhém shlídnutí přibylo dalších šest... pak jsem to vzdala a koukla na řešení :D
Jinak pokud si kliknete na video tak, aby vám najela stránka a podíváte se do všech komentářů, tak je tam víc lidí, co to našli... vesměs to samé, popsáno jinak... ale abyste neřekli, že sem vás neinformovala :)


  1. Calendar September
  2. Ona day is Green
  3. Cool Cool Cool sticker
  4. Ten percent more free sticker
  5. Fasion Victim sticker
  6. FOD sticker
  7. Forget Me nots sticker
  8. Whirly sticker
  9. 21 Guns sticker
  10. Second thoughts sticker
  11. Trust is a dirty word
  12. Jars
  13. Loview video
  14. 409 In The Coffeemaker
  15. FBHT songlist
  16. Dominated Love Slave poster
  17. Network
  18. Wilhelm Fink
  19. Sassafras Roots
  20. Heartgrenade in pizza
  21. Grenades and Horseshoes
  22. Clocktime
  23. 2 $ Bill
  24. Herats Collide
  25. Minority drumming
  26. Geek mouthsash
  27. Poprocks and Coke
  28. Know Your Enemy
  29. -
  30. Cigarettes And Valentine
  31. Woodstuck people
  32. 86
  33. Nimrod
  34. Going To Pasalacqua
  35. Whatsername Girl
  36. Time Of Your Life
  37. In California
  38. Haushinka
  39. Warning sign
  40. Basket Case
  41. One For The Razorbacks
  42. AGF#FE cords
  43. Long live Gloria
  44. Blue
  45. Mike bass
  46. Paper Lanterns
  47. Jesus Of Suburbia
  48. 80
  49. I Wanna Be On TV
  50. The Rodeo poster says February (probably Billie's birthday - February 17)
  51. Rodeo (where they grew up)

Green Day live review - Adelaide Entertainment Centre - Czech (2009)

24. září 2011 v 23:14 | Magnumka |  Articles and Interview
Green Day prý Australské turné odstartovali pekelně dobře...
kraťučká recenze, originál tady

Green Day live review - Adelaide Entertainment Centre

Původní autor: Sam Kelton
Datum: 7. prosince, 2009

Punk rockeři Green Day minulou noc vymetli stage mezi inscenovanými plamenty, dodali posvátné zkušenosti, které zahrnovaly opravdu rock'n'rollový křest ohněm.
Kapela veteránů, která není způsobilá ke stárnutí, byla plná bezmezné nezávaznosti a předvedla dvou hodinovou show v Adelaide Entertaninment Centre, která vzala fanoušky na cestu jejich dlouhé kariéry.
Od začátku 1990, byly refrény kapely prokletím rodičů a zvukový doprovod generace.
Místo se záhy proměnilo v politické shromáždění, jako třeba když vypustili hity jako Holiday, poté, co požadovali bezpečný návrat vojenských jednotek z Afghánistánu.
Ruce ve vzduchu, fanoušci vyletěli ze svých sedadel a nakonec skončili v dlaních nastrčené ruky Billieho Joe Armstronga.
Předvedli spoustu hitů z posledního alba kapely 21st Century Breakdown, uplynula skoro hodina, než jsme slyšeli 2000 Light Years Away.
Pyrotechnika zajistila, že tam nebyla ani jedna hluchá díra, což dávalo spoustě mladým fanouškům zkušenost z prvního koncertu, na který v životě nezapomenou. Zvláště jedenáctiletý Mitchell, který byl na stage zakapelou dotlačený a byl "pokřtěn" během East Jesus Nowhere.
Skalní fanoušci byli odměněni spoustou starších hitů, včetně When I Come Around, Basket Case a Longview - během kterého byl na stage pozvaný další mladý fanoušek, aby zazpíval celou píseň a vydat ze sebe velmi slušný výkon.
Show zakončili hity z American Idiot, například jemná verze Time Of Your Life, zakončující noc v absolutních výšinách.
Armstrong dokonce připustil, aby během Boulevard Of Broken Dreams "byli jsme o hodně lepší než v Americe".
Se show, jako je tahle, se vrtíme zpět kdykoliv.

0726275200.jpg (350×450)

Billie Joe Armstrong s jedním z mnoha mladých fanoušků, které vytáhl na stage Adelaide Entertainment Centre. Foto: David Cronin

Fan On Stage with Green Day - CZECH (2009)

24. září 2011 v 23:11 | Magnumka |  Articles and Interview
Článek přeložen z GDA

NA STAGE S GREEN DAY
29. listopadu 2009
Autor: Sam P.

2009 je definitivně rok, který si budu pamatovat jako rok Green Day. Když vydali single Know Your Enemy, věděl jsem, že všechno ostatní už bude jenom lepší. A taky že jo. 1. května Green Day vydali 21st Century Breakdown, následovníka American Idiot. Od tohoto alba jsem očekával opravdu hodně, když bylo jejich předchozí album tak úžasné. Green Day mě s novým albem rozhodně nezklamali a snadno se dá považovat za jejich nejlepší album. A co vždycky přichází s novým albem? Turné! Nečekal jsem dlouho a kapela oznámila, že ve čtvrtek, 16. července 2009 bude hrát v Copps Coliseum, v Hamiltonu, Ontario. Jakmile jsem se o téhle zastávce v turné dozvěděl, začal jsem vyšilovat. Ještě jsme ani neměli koupené lístky a já se začal těšit na svůj vůbec první koncert Green Day.

Teď jsme si museli začít dělal starosti s lístky. Můj taťka se od někoho dozvěděl, že pokud se připojíte do fan clubu kapely, máte pak větší šanci, že lístek seženete. Taťka tedy dal na radu a zapsal nás do "Idiot Clubu". Každý den jsem se přihlašoval a kontroloval všelijaké informace o prodeji lístků. Nakonec všem členům Idiot Clubu bylo oznámeno, že předprodej bude pod vlivem určitých pravidel. Najednou se daly koupit jenom 2 lístky a všechny prodané lístky musely být vyzvednuty na místě. Nic z toho mi nevadilo, protože všechno co jsem chtěl, bylo jenom vidět svou nejoblíbenější kapelu. V každém případě, asi týden předtím, než Green Day vydali album, byly dány lístky do prodeje v 19:00. To ráno jsem se vzbudil a přemýšlel jen a jen o Green Day, ale i tak jsem musel čekat asi 12 hodin, než jsem konečně mohl říct, že půjdu na koncert Green Day. Nakonec těsně před sedmou jsem běžel dolů a ujišťoval se, že je taťka přihlášený na Idiot Club. Nechal jsme si aktualizovat stránku, dokud se nápis "Prodej od 19:00" nezměnil na "Lístky k dispozici". Během těch deseti minut se mě táta rozhodl vystrašit k smrti a ječel: "Cože!? Hamilton - vyprodáno!?" Netrvalo to příliš dlouho. Hodiny pak přeskočily na sedum a my jsme začali s kupováním lístků. Náš plán byl kupit dva páry - pro mě, sestru Carly, taťku a mamku. Nemohli jsme uvěřit tomu, že lístky na tak skvělé místa jsou jen za necelých $60. Tuhle úžasnou příležitost jsme nemohli projít jen tak se čtyřmi lístky a tak jsme zavolali mému strýci Kerrymu. Řekl, že ano, že chce nějaké lístky, takž jsme přibrali další čtyři lístky pro něj, tetu Martu a dva bratrance Alexe a Masona. Všechny zakoupené lístky byly 50 až 100 stop od stage. Bylo to oficiální: pojedem se podívat na Green Day!

Celé dva měsíce jsem se snažil navodit si náladu Green Day. Buď jsem si pořád pouštěl jejich hudbu, nebo jsem dokola pouštěl jakoukoliv jejich skladbu, kterou sem si myslel, že bych mohl zahrát na kytaru. Pak nastal čas, kdy Green Day začli turné, 3. července v Seattlu. Byl jsem opravdu nadšený, když jsem zjistil, jaký asi bude jejich set list a jakou senzaci na nás Green Day mají připravenou. Jejich set list, jak bylo slíbeno, byl ohromující a taky se ukázal, že Green Day opravdu ví, jak na show. Billie Joe nechal ve světle reflektorů zazářit nejméně 6 lidí, z nichž jeden byl kytarista. Tento kytarista byl obzvlášť vytažen na stage, aby zahrál skvělou rockovou operu Green Day "Jesus Of Suburbia". Celých 9 minut písně, se kytarista vypadal, jako kdyby byl aktuálním členem Green Day. Jakmile jsem slyšel tohle, řekl jsem si, že to samé se může stát mně na stage v Hamiltonu. Byl to velmi těžko dosažitelný cíl, ale nic nebylo nemožné.

Abych se ujistil, že Green Day stále stále vytahují lidi na pódium, aby hráli Jesus Of Suburbia, jsem začal pracovat na své chvíli slávy. Ve svém iPodu jsem pořád přehrával studiovou i živou verzi písně. Mezitím jsem to zkoušel na svou kytaru. Píseň je plná mnoha různými průběhy sil akordů, které je nutno si zapamatovat a zdokonalit. Taky jsem prostudovával další videa z předchozích koncertů kytaristů na Jesus Of Suburbia. Hlavně jsem se díval kdy hrát a kdy nehrát. Ověřoval jsem si, kdy by asi tak Green Day mohli píseň hrát. Byla to vždy druhá píseň v přídavku, hned po American Idiot. Nakonec jsem revidoval text téhle písně, protože jsem věděl, že Billie Joe by mi strkal mikrofon před pusu, abych mu pár řádů odzpíval. Toto byly jistojistě mé přípravy na hraní na stage s mou nejoblíbenější skupinou.

Dalším krokem v mém plánu byl jak vyřešit jak si získat pozornost kapely. První myšlenkou bylo vytvořit nápis, ale co bych tam napsal? Vzpomněl jsem si, že jsem se díval na video z koncertu U2. Chlapík tam měl nápis, který značil jako "já + klavír = Jehova." Skončil tak, že ho vytáhli z publika nahoru, aby hrál s U2. A tak jsem si myslel, "Proč by to nemohlo fungovat i u mně?" No, noc před koncertem jsem poprosil umělce v naší rodině, mamku, jestli by mi s tím nápisem pomohla. Vždycky má radost, když mi může pomoct s uměleckým projektem. Vytáhli jsme pár značkovačů a kladívkový papír. Řekl jsem jí: "JÁ + KYTARA = JESUS OF SUBURBIA" a brzy na to už měla hotový celý plán, jak by to mohlo vypadat. Velkými písmeny napsala zprávu a dokonce na plakát nakreslila kytaru Billieho Joa. Přední strana plakátu vypadala úžasně, ale taky tam byla ještě celá zadní strana, na které by mohla být nějaká zpráva. Takže jsme se o tom trochu bavili a říkali jsme něco jako "A... JSEM TAKY Z*!*ANĚ STRAŠNĚ DOBRÝ" Není to tak jednoznačné, ale něco, co by kapela rozhodně mohla zvládnout. Teď všechno, co jsem musel udělat jít a koncert a modlit se k Bohu, aby si mě kapela všimla.

Ve středu před koncertem jsem se ujistil, že videokamera má prázdnou paměť a taky jsem se ujistil, že dvě baterky, byly plně nabité. Chtěl jsem si natočit hodně písní na video a v případě, že bych měl to štěstí, musel sem mít tu chvíli zaznamenanou. Moje sestřenice přišla následující den v poledne z Bellville. Zároveň s nimi přišla i sestřenice Olivia. Se svým přítelem, Nickem, měli sledovat koncert z boxu. Táta Nickova kamaráda je CEO of Copps (hlavní výkonný úředník Coppsu), což je důvod, proč dostali šanci sledovat koncert ze suity. My jsme měli namířeno dolů do hudebního sálu, kde jsme uvízli v šíleném množství melodií Green Day. Dům jsme opustili ve 4:30, kvůli nejlepší noci mého života.

Na výlet jsme se vydali dvěma auty, v jednom holky, kluci v druhém. Po cestě na místo jsme hodili do přehrávač hudbu Green Day. Masonovi se taky povedlo vyfotit si bradavky a na mobilu nám z toho udělal pozadí. Silniční provoz nás vyplivl přímo před místem konání, ale nakonec jsme zaparkovali jen pár bloků od Copps. Kerry a taťka šli dovnitř pro lístky, zatímco zbytek se pustil do pátrání po restauraci kvůli večeře. Když jsme dorazili do restaurace, zavolala Martha a říkala, že se musí Alex vrátit zpátky, aby prodal nějaké lístky Kerrymu. Potřeboval jim je prodat, což pro nás znamenalo další dlouhou procházku. Se strýcem jsme se setkali, který byl schopný prodat pár vstupenek, každou za $60. Pak vyšel táta ven z té dlouhé fronty na lístky (Jiná rodina mu hlídala místo) a poslal nás tam. Zdá se, že jakmile máte lístky, jste prostě tam. Dávalo to smysl, protože to znamenalo, že překupníci nemají šanci oblbovat fanoušky. Ale taky to znamenalo, že naše plány s večeří musely být zúženy na pizzu na místě. Všechny z restaurace jsme zavolali s tím, že se mají dostavit na místo konání. Taťka, Alex a já jsme šli do řady, zatímco Kerry čekal na zbytek party, aby nás pak dohnali. Taťka si o dlouhé řadě nedělal srandu. Šli jsme jen pár minut, než jsme došli zpět na svá místa. Pak jsme museli čekat. Časem jsme prošli okolo rozhlasu, který ostatní lidi informoval "Hotel Alpha, 21:00!" Konečně se řada začala posouvat a my jsme byli na cestě k místu!

Pomalu se zvedl zbytek našeho gangu a prošli jsme přes ochranku. Sekuriťák, který mě poplácal mě požádal, abych mu ukázal nápis. První co mě napadlo bylo, že se mi to chystá sebrat, ale jenom si chtěl ověřit, že to není nic, co by mohla kapela brát jako útok na ně samotné. Pravděpodobně to byla dobrá volba, neukazovat mu, co je z druhé strany plakátu. Má noc by byla zničená, kdyby se rozhodl mi ten nápis vzít. Pak jsme si šli vyzvednout lístky. Bylo to trochu nepříjemné, jak sekuriťáci monitorovali celou oblast, bylo to jako osina v řiti. "Postupujte prosím tímto směrem. Nyní pokračujte dál. Do další místnosti prosím!" Netrvalo to dlouho a nakonec jsme byli uvnitř. Bylo to skvělé, dostat se tam dřív, s menší řadou, ve srovnání s tou 16,000 frontou, která se dovnitř snažila dostat hlavními vchody. Můj první pohled na pódium byl neuvěřitelný. Dokonce i na druhém konci haly to vypadalo, jakoby všichni měli fajn flek. První, co jsme udělali bylo to, že jsme si Carly a já koupili trička, ale jenom taťka a Kerry si udělali svou první piv-pauzu večera. Oje triko bylo celé z portrétu kapely s textem "Green Day, 21st Century Breakdown." Na zadní straně byla sprejem nastříkána dívka a text "Green Day Hamilton, ON July 16, 2009." Převlíkání do nového trička bylo srandovní, protože jsme stáli přímo venku. Pak přišli Alex a Mason a směrem ke mě pronesli řeč jako ministerský předseda "Nic k vidění tu není." Samozřejmě, sotva jsem si sundal svoje staré triko American Idiot, hned putovalo na Masona. Netrvalo to dlouho, protože Alex a Mason s nakupováním triček taky skončili. Konečně čas na večeři! Každý popadl kus pizzy a nějaké pití. Potom jsme našli Oliviin box, zašli jsme do umývárny a šli si sednout na svá místa.

Seděli jsme takto: Alex, já, Carly a Mason, mamka a Martha, taťka a Kerry. Alex a já jsme končili u uličky vedoucí na pódium, přímo po pravé straně Mika Dirnta. Doufal jsem, že to bude sedadlo, kde by si mě Billie Joe mohl všimnout. Jak jsme čekali, než se na stage dostaví The Bravery, Alex a já jsme projednávali můj plán, abych na sebe kapelu upozornil. Řekl jsem mu, že potom, co skončí s hraním American Idiot, budu připravený s tím nápisem skočit do uličky. Pak bych začal s nápisem mávat a zařvat tak silně, jak jen budu schopný a modlil bych se, abych upoutal pozornost. Taky jsem si uděl čas na to, abych Alexovi ukázal, jak se točí s mou kamerou, protože jeho záběry by byly nejlepší, kdyby se mi náhodou poštěstilo. Pak asi okolo osmé se na pódium dohrabala předkapela. Tihle chlápci byli obrovským zklamáním, když jejich zpěvák texty zasténal, místo toho, aby je odzpíval. Nejlepší část jejich show bylo, když Tré Cool vypustil nějakou zábavnou pyrotechniku, aby postrašil publikum. Nakonec odešli, což znamenalo, že by se brzy měli objevit Green Day.

První známkou příchodu Green Day byl zjevně hodně opilý muž v kostýmu králíka. Publikum rozezvučel tancem Michaela Jacksona (jak víte, je mrtvý) a hodil do sebe pár piv takovým způsobem, jakoby v poslední době vůbec nepil. Odešel ze stage a hluk z publika se zdvojnásobil. Rozesvítila se světla a začalo hrát Song Of The Century. Konečně show otevřeli akordy 21st Century Breakdown, linoucí se z reproduktorů a přišli členové kapely. Billie Joe nemohl nemít pozornost publika. Je to malý chlapík s non-stop přísunem energie. Skupina odehrála prvních 10 písní s hity z jejich posledních dvou alb. Během toho už Billie Joe vytáhl z davu na stage minimálně tři lidi. Pak se na pódium dostavili old-school Green Day. Tato část show představila ještě více lidí z publika, některé dobré, některé ne tak dobré. Ať už tak nebo onak, Billie Joe plnil sny na skutečnost. Green Day pak ukončili set s 21 Guns a American Eulogy, čímž začíná můj Green Day příběh.

Během American Eulogy přišel Mike Dirnt k naší straně pódia a díval se přímo na mě a Alexe. Zvedl jsem ten nápis a Mike se na něj opravdu podíval. Skupina po téhle písni odešla ze stage a vrátila se, aby zahrál American Idiot. Během Billieho sóla, taky přišel na naši stranu pódia. Znovu se podíval přímo na nás, pak nahoru na nápis a podíval se i Billie. Měl jsem pocit, že se něco stane, tak jsem si vyprázdnil kapsy a všechno jsem dal Alexovi, abych, kdyby náhodou, netahal všechen svůj bordel po stage. Pak jsem na konci American Idiot dal kameru bratrancovi do rukou, popadl plakát a šel znovu do uličky. Billie začal s dialogem směrem k publiku. Říkal něco o tom, jak mohla kapela hrát celou noc. Pak se podíval přímo na mě a ukázal.

Billie: Ty + Kytara = Jesus Of Suburbia. To je to, co říkáš?
Já: YEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Billie: pravdu to umíš zahrát?
Já: YEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Billie: Yeah?
Já: YEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Billie: Přísaháš Bohu?
Já: YEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Billie: Dobrá. Pohni prdelí, chlapče, ať jsi tady. Jdem na to.

Ačkoliv to vypadá jako velmi zvláštní konverzace, byl to jeden z nejlepších rozhovorů, které jsem kdy vedl. Když Billie Joe ukázal mým směrem, nemohl jsem uvěřit, že se to děje zrovna mě. Opravdu jsem chtěl vstát a dostat se na stage a byl sem tak šťastný, že jsem to byl já, koho si Billie Joe vybral. Pořád si přeju vidět výraz ve tvářích mé rodiny, když slyšeli, že frontman Green Day čte můj nápis 17,000 zástupu fanoušků, a ještě spíš vidět jejich výraz, když řekl, abych přišel na stage. Tak jsem sestupoval po schodech a od lidí jsem přijímal četné ohlasy. Došel jsem k sekuriťákům a oni vyhodili nahoru. Šel jsem vedle Mika Dirnta, který mě přivítal jako "Welcome to the stage" kývnutím hlavy a pak jsem se dostal k Billiemu Joeovi. V duchu jsem vyšiloval. Tohleto bylo lepší, než probuzení do Vánočního rána.

První věc, na kterou se mě Billie zeptal, jestli jsem někdy předtím dělal něco jako tohle. Myslím si, že to dělá proto, že chce dát šanci na vystoupení s Green Day co nejvíce lidem, což je z jeho strany skvělé. Tak jsem mu řekl, že ne. Pak se mě ptal na jméno, tak jsem do mikrofonu křičel "Moje jméno je Sam." To byla moje první zkušenost, kdy na mě zpátky zařvalo 17,000 lidí. Taky jsem měl první zkušenost s tím, jak na mě zpátky 17,000 lidí bučelo, ale to je pochopitelné. Billie se mě zeptal, odkud jsem a tak jsem řekl "Z Toronta." Zdá se, že mezi Hamiltonem a Torontem se mírně soupeří. V každém případě na Billie pak dal svou černou Gibson Les Paul Junior, a obrázek kytary, pravděpodobně to byla ta, kterou používal u American Idiot. Byl jsem překvapený, jak je jeho kytara jiná, oproti té mojí, ikdyž oba hrajeme na Gibson Les Paul. Dávám přednost té svojí, ale v té chvíli jsem se o to vážně nezajímal. Tady je další část konverzace.

Billie: Seš si jistej, že víš, co děláš?
Já: Ano
Billie: OK, první možná budeš chtít změnit hlasitost.
(Ztišil jsem to a otočil ho přímo nahoru)
Billie: To je ono. OK, teď poslouchej Trého. Sleduj Trého. Sleduj Trého. Připravený? Tenhle song se jmenuje Jesus Of Suburbia.

Když jsem se otočil, abych sledoval Trého, nezklamal mě. Směroval na mě opravdu zábavný pohled, takový, jakého je schopný jen Tré Cool. Počítal do písně se čtyřmi údery paličkami. Právě jsem hrál s Green Day! Po celou dobu, co jsem byl s Green Day na stage, nebyl jsem ani trochu nervózní. Byl jsem příliš nadšený na to, abych mohl myslet na něco jiného. Bylo úžasné podívat se do hlediště na těch 17,000 lidí, kteří křičeli směrem k vám. V první minutě dal Billie okolo mých ramen ruku, když se opásal textem písně. Billie pak vyrazil dopředu malé pódium, které trčelo do davu a dotlačil mě tam s sebouna a nechal mě zpívat "This is how I'm supposed to be." Odešel ode mně a nechal mě tam hrát samotného. Jak šílenost může být úžasná, že? Po kouskách jsem se blížil zpět k hlavnímu stage, kde mě potkal Billie, takže jsem mohl zpívat "In a land of make believe." Na chvíli jsem pak byl sám. To mi dalo šanci prohledat publikum, abych našel zbytek své rodiny. Zahlédl jsem je a všichni šíleli. Hádám, že každý den se vám nezadaří vidět svého syna/bratra/synovce/bratrance, jak vystupuje s Green Day. Krátká procházka za Mikem, aby mě naše kamera zabrala opravdu dobře. Billie nahoru na chvilku vytáhl nějakou dívku, ale ona mi nekradla mé světla reflektorů. Pak šla píseň do basové linie a byl jsem si skoro jistý, že si Billie vezme svou kytaru zpět, protože to byl okamžik, kdy si ji od předchozích kytaristů brával. Místo toho šel ke mě, aby mi ukázal palce nahoru. Pak Trému hodil letmý pohled, aby mu dal najevo, že je na čase začít a poslat mě zpět. Jeho ruce se zas octly okolo mě a trochu se mnou popošel. Jeho ruka pak skončila nahoře na mojí hlavě, pravděpodobně to byla ta nejvíc cool věc, která se stala. Ačkoliv můj čas vypršel. Po tom, co si odběhl ke stojanu na mikrofon, připevnil ho na něj, otočil se ke mě, popadl svou kytaru a nechal mě tam stát. Potom, co představil Mika a jeho sólo, mě poslal zpátky a zamával mi. Billie se pak vrátil zpět do běhu show a zařval na Hamilton "Vzdejte hold Samovi!" Sedum minut jsem byl schopný hrát se svojí oblíbenou kapelou. Prostě už ani nemůže být nic lepšího, než tohle.

Uvědomil jsem si, že to, co dělá Green Day úžasnými je to, že dělají koncerty, aby potěšili své fanoušky, ne jen proto, aby odehráli svou hudbu. Ví, jak udělat show, na kterou fanoušci nikdy nezapomenou. Byla tam jedna chvíle, kdy Billie Joe běžel a dostal se až na druhou stranu pódia. V jeho obličeji bylo vidět vyčerpání, ale nebylo to špatné. Bylo to jako sledovat hokejový tým, který hraje na konci období před vítězstvím Stanley Cupu. Pot, který z něj tekl, bylo zas něco jiného. Billie Joe je taky fakt malý chlapík, ale další člen kapely, Mike, ho dohání. Vesta, kterou nosí na všechny turné, opravdu ukazuje, že má žíly. Doopravdy jsem byl rád za oční kontakt, kterého jsem byl se členy kapely schopný. Připadalo mi to jako bych jim zkoušel říct "šílená práce chlape." Další detail, který byl pěkně cool byl ten, že jsem na stage viděl set list. Bylo to fakt příjemné, vrátit se domů s přesně stanoveným set listem, tím, na který se Green Day dívali celou noc. Zažívat zvuk ze stage, bylo taky pěkně šílené. Za to můžu říct, že Green Day nepoužívají žádné in-ear monitory (ty které se dávají do uší), takže to byla pravá sranda. Neměl jsem žádný problém slyšet sebe, nebo ostatní členy kapely a dokonce to vše bylo v rovnováze s hudbou a publikem. Co ještě udělalo tuhle situaci tak cool bylo to, že jsem byl vyzván nahoru tři písně před koncem přídavku koncertu. Taky jsem po zbytek noci držel fotku kytary tak pevně, dokud jsem si nebyl schopný ji bezpečně položit doma na stole. A dovolte mi, abych vám řekl tohle: Když vám Billie Joe položí ruku okolo ramen, zatímco hrajete se svou nejoblíbenější kapelou, je to pocit, který se prostě nedá popsat.

Když mi sekuriťáci pomohli dolů z pódia, vracel jsem se na své místo. Všichni, které jsem míjel mi projevili jakousi formou uznání za skvělou práci, kterou jsem právě dodělal. Mojí hlavní starostí bylo, teď si přijdu jako idiot, že nebudu schopen najít Alexe. Ukázalo se, že to nebyl problém, ale najednou se vedle mě objevil muž, který mě nechal vylézt a řekl: "Vítejte zpět, jaký byl váš výlet pane Phillipsi?" Alex mi udělal obrovskou podpěru, když jsem se k němu nakonec dostal, stáli jsme tam a já se pořád snažil zpracovat to, co se právě stalo. Celý ten vtipný moment sledoval pár před námi. Přítel byl zřejmě vysoký a byl jsem překvapený, že vůbec věděl, kde je. V každém případě v jednu chvíli byli všichni milující, v druhou bojovní. Po tom, co jsem se vrátil na své místo, přítel se ke mě otočil a pokračoval v řeči, že to bylo totálně zinscenované. Dobrá, dostal jsem pro tebe pár zpráv kámo, rozhodně nebylo. Zbytek koncertu byl pro mě trochu rozostřený. Naštěstí jsem poslední dva songy natočil, takže jsem byl schopný je vidět znova. Během Minority, Billie obrovsky poděkoval všem v publiku a já mu vrátí ještě hlubší díky. A nakonec, nemohla tam být žádná jiná lepší možnost, než že Billie Joe zakončil koncert akustickou verzí Good Riddance (Time Of Your Life).

Blížili jsme se ke světlům, zamířili jsme dovnitř a setkali se se zbytkem rodiny. Stále jsem byl opilý z křičení publika, jak jsem se probíral tím davem lidí. Poprvé jsem uviděl mamku, Marthu, Carly a Masona. Byli šílení. Stále nemohli uvěřit tomu, co se stalo. Pak se taky vrátili taťkové, kteří z toho byli taky mimo. Nemůžu si vzpomenout na chvíle, kdy by byl můj taťka šťastnější. Nakonec jsme se setkali i s Olivií, která se vrátila i s dárkem. Když jsem šel na stage, všem řekla, že jsem její bratranec, tak jí CEO dalo speciální Hamilton Bull Dogs svetr s "Green Day 09" na zádech. Po tom, co jsem mluvil se 2 děckama, které si myslely, že jsem Bůh a skoro se chystali zeptat o autogram, jsme opustili místo. Jízdu zpět domů jsem strávil přebíráním a přijetím všeho toho, co se stalo. Taky jsem byl schopný říct další detaily ke všemu dalšímu. Nakonec jsme vydali domů.

Všichni jsme svým hrdlům ulehčili sklenicí vody a projeli jsme foťáky. Olivia měla několik úžasných fotek a nám se povedlo udělat jedno skvělé a ke všemu zábavné video. Po prohlídnutí fotek jsme si pustili video na televizi. Během celých sedmi minut tam Alex vyřvával "YEAH! DO TOHO SAMMY, CHLAPE!" Můj odhad je, že všichni reagovali stejně. Holky vypdají nejspíš jako idioti, když Billie začal číst můj nápis. Byly schopné všem okolo stojícím lidem říct, že jsem jejich syn, nebo synovec. Kluci na druhé straně byli o něco klidnější. Táta to řekl každému, že na stage je jeho syn a Kerry to hned poslal zbytku rodiny přes Blackberry, aby věděli, co se děje. Té noci jsem toho moc nenaspal, ale to bylo poprvé, kdy nedostatek spánku měl fakt cenu.

Druhý den ráno jsem se probudil a do Toronto Sun, e-mailů od lidí, kteří se zúčastnili koncertu a velmi šťastné rodinky. Byla tam jedna osoba, která posala e-mail rádiové stanici Y108 v Hamiltonu (DJové Ben a Kerry), který popisoval, jak jsem byl úžasný. Taky se zmínila o tom, že se celá věc zdála být zinscenovaná. Po vložení videa na stránky Youtube, se zpráva šířila ven po MSN a Facebooku, hodně lidí si začalo myslet to samé. Jsem takhle dobrý! Rozhodně to nebyla zinscenovaná událost. Ačkoliv jsem to zařídil. Bez těch všech příprav by mě Billie Joe nezpozoroval a pravděpodobně by šťastným udělal jiného fanouška. Ještě pořád dostávám právy od náhodných lidí, kteří na tom koncertě byli a komentují to, jak jsem byl dobrý. Na Youtube je asi dalších 8 videí a Green Day dokonce poslali fotku, kdy má Billie ruku na mé hlavě, na svůj oficiální web. Tohle bude určitě mým vrcholem života, na který v životě nezapomenu. Říká se, že každý člověk má svých 15 minut slávy. Ke svým 15-ti minutám jsem si nemohl vybrat lepší cestu. Green Day se opravdu povedlo dát někomu time of his life.

Navštivte Samovu stránku na YouTube abyste viděli videa z koncertu.
Můžete Samovi napsat na cottageboy33@hotmail.com

Video z koncertu, které tady popisuje vám najede hned po najetí na jeho stránky na YT.

Q Magazine: BJA - CZECH (2009)

24. září 2011 v 22:57 | Magnumka |  Articles and Interview

Billie Joe Armstrong: ne zrovna rád za kořeny show.


BILLIE JOE ARMSTRONG
Out toho desetiletí {Punkového}: řízení pod vlivem alkoholu a zneužívání metanfetaminu.
In: bouřlivý sex a močení do skříně.

Text: Ben Mitchell

Jaký jsi ďáběl?
Právě nacvičujeme...
... na MTV awards.

Co byla nejlepší věc tohoto století?
Co se týče chodu Ameriky, tak zvolení Obamy.

Je podle tebe zatím bystrý?
Je to nepříjemný. Politici US jsou jenom kurevsky hluční lidi, kteří si mezi sebou odporujou. Obamův lán se zdravotnictvím byl nepřehledný. Mělo by to být jako: pokud chcete zdravotní péči a nemůžete si ji dovolit, vláda může pomoct. Konec diskuse. Mohl by mluvit jasněji a trochu víc za to bojovat.

A nejhorší věc?
George Bush byl zvolen do vlády, dvakrát.

Kdybys měl jít s Bushem na pivo, myslíš si, že by se ukázal jako charakterní chlapík?
Kdybych se s ním chystal na pivo, měl by doufat, že si vemu zbraň abych se zastřelil.

Co ti z devadesátých let nechybí?
Hootie & The Blowfish. (kapela)

Od doby, co jste spolupracovali s U2 na benefičním singlu The Saints Are Coming, kvůli hurikánu Katriny, spolu udržujete přátelské vztahy. O čem se spolu s Bonem bavíte?
On trochu mluví o politice. Jinak se spolu bavíme o různých pivech, které máme rádi. Je to nenucený.

Když jsi se s ním poprvé setkal, nemyslel sis si, že bude o něco vyšší?
Ne, ale tohle pak všichni říkaj o mě.

Očividně, když si dáš pár drinků, bojuješ s hledáním záchodů. Na jakém cizím místě jsi v poslední době močil?
Minulý rok jsem zůstával hotelu Sunset Marquis v Los Angeles. Manželka mi řekla, že jsem vstal, přešel ke skříni a došel si na záchod do ní. Pak jsem "splachoval" ramínkama (věšákama).

"KDYBYCH ŠEL NA PIVO S BUSHEM, MĚL BY DOUFAT, ŽE SI VEMU ZBRAŇ, ABYCH SE ZASTŘELIL."

Právě jsi oslavil 15. výročí svatby. Co je tajemstvím monogamie (jednoženství) rockové star?
Mojí filozofií je udržovat čistý boj a bouřlivý sex.

Mluví o svých názorech na vaši práci vaše děti upřímně?
Nevím, jestli upřímně je pro to to správné slovo; opravdu nás podporujou. Můj starší syn se ze mě pravidelně pochcává.

Kvůli čemu?
Kvůli tomu že sem malej.

Když vás zatkli za řízení pod vlivem alkoholu v roce 2003, rozpoznala vás policie?
Nejdřív ne, ale pak se jim to povedlo asi po pěti minutách. Dojížděli sme na policejní stanici a mně se vyptával nějaký chlap. Jenom sem se snažil spolupracovat, chápeš? Jenom sem doufal, že dostanu celu sám pro sebe a nepudu do lochu.

Líbila se ti tvoje policejní fotka trestance?
Byla OK. Vypadám tam sice trochu mimo, ale fakt sem byl.

Co byla nejzvláštnější věc toho století vyhozená na stage?
Hráli sme v Dublinu a další noc nám na stage vyhodili strašně moc podprsenek. Říkám: "Nikdy předtím sem neviděl tolik podprsenek." Sotva sem to dořek, přilítly nahoru pánské boxerky, které mi přistály přímo na ruce. Načasování nemohlo být lepší.

Co se pak stalo se všema těma podprsenkama?
Nemám páru. Fakt je nepoužívám.

Litoval jsi někdy nějakého svého tetování?
Ne. Je tu jedno tetování, které sem musel maskovat, bylo od mojí ex-přítelkyně, před hodně dlouhou dobou. Moje žena se ujišťovala, že toho rozhodnutí nebudu litovat.

Jaké drogy jsou na tvém seznamu "nikdy víc"?
Metamfetamin. Radši budu nasupenej z plynu, než si rozleptávat nos. Ani kyselinu (acid) už nikdy víc. Skončil bych nahej na vrcholu nějaké budovy, cucal bych si palec a zkoušel bych najít šťastný místa. Kdybych to znova zkusil byť jen s kapkou kyseliny, právě tam bych se dostal.

Těšíš se na přechod na 40 v příštím desetiletí?
Jo, nevadí mi stárnout. Nikomu bych svou budoucnost neprodal.

Můžeš tady zrekapitulovat století jakoby na Tweet, v méně, než 140 znacích?
Mmm...OMG!

Tabulka:
DESETILETÍ BILLIEHO JOE ARMSTRONGA

Green Day nastartovali desetiletí v roce 2000 s vlažným Warning. Do roku 2002 jsou redukováni a to tak, že jednou dělají předkapelu svým oddaným stoupencům Blink-182. Nuceni vrátit se zpět k rýsovacím prknům kvůli matričním páskám v nedokončeném LP Cigarrettes And Valentines, které bylo v roce 2003 ukradeno. Bushova štvanice v roce 2004 dohnala American Idiot až ke komerčním úspěchům - ale až po skupinové terapii stylu Metallica. Spolupracují s U2 na benefičním singlu The Saints Are Coming kvůli hurikánu Katrina v roce 2006 před tím, než jede Armstrong pomáhat do New Orleans s obnovou projektů. Ve stejném roce zaútočil Brandon Flowers, že prý jsou "protivlastenečtí", ale ani tohle jim nezabránilo předělat American Idiot na muzikál v roce 2009.


Kerrang! Legends - CZECH - scans 6,7

24. září 2011 v 22:53 | Magnumka |  Kerrang Legends
SEZNÁMENÍ S KAPELOU

BILLIE JOE ARMSTRONG
Boss... [článek - Ben Mitchell]

BILLIE JOE - FAKTA

* Celé jméno: Billie Joe Armstrong
* Narozen: 17. února 1972
* Nástroje: vokály, kytara
* Sjednocení: zakládající člen, 1987
* Věci, které říká: "Dělat chyby je mnohem lepší, než nedělat nic."

Jak se Green Day vyvinuli ze silných kuřáků trávy na socio-politické polemiky, frontman Billie Joe Armstrong se jako skličující umělec prosazoval hodně intenzivně. Ale vraťme se zpět a zavzpomínejme na rok 1994, kdy kapela vystoupila s prominentním songem Longview, písní o masturbaci, při které si Armstrong sundal na Woodstocku kalhoty, to bylo před tím, než v Madison Square Garden hrál nahý. Daleko od braní se příliš vážně, Armstrong je rád za otázky, které nejsou z oblasti o zlověstném armádně-průmyslovém komplexu. Na začátku tohoto roku se jeden tazatel pokoušel zjistit, zda s zpěvákova láska k barvám na vlasy rozšířila níž, na obsah jeho spodního prádla a ptal se ho, jestli je koberec sladěn se závěsy (jestli má spodek stejný jak vršek). "Ve skutečnosti si spodek udržuju," odhalil Armstrong. "Trochu se vyholit je fakt supe věc. Musíte se toho pevně držet."
Armstrong, nejmladší ze šesti dětí, vyrůstal v Rodeu, v Kalifornii, kde potkal bassáka Mika Dirnta, když mu bylo deset. Táta Billieho Joa nedávno zemřel na rakovinu, zatímco Mike Dirnt si prožíval obtížnou výchovu. Sdílejíc smysl pro humor a lásku k rocku od The Who po Motley Crüe se brzy stali dobrými přáteli a začali hrát po okolí, vytvářeli vlastní hudbu. Tato začínající verze Green Day se brzy dostala do konečné podoby, do které se nakonec v roce 1991 zapadl bubeník Tré Cool.

Seznam úspěšných hudebníků, kteří jsou šťastně ženati se stejnou ženou po celou jejich kariéru, je vskutku velmi krátký. Armstrong poprvé viděl svou ženu, Adrienne, v roce 1990, kdy Green Day byli bandou zanedbaných neznámých, kteří měli turné po Americkém středozápadu a žili ze sotva dostatečných finančních prostředků. Pyšní rodiče Josepha (14) a Jakoba (11), oslaviliv červenci své patnácté výročí svatby. Jejich vztah je postaven na porozumnění, jak o tom svědčí, Armstrongův výlet do New Yorku, kde byl měsíc v lihu, aby oprášil pavučiny před prací na American Idiot z roku 2004. "Nejsem si jistej, jestli to byla nejúspěšnější cesta," tvrdil po tom, co oficiálně po jeho návratu našel námět na inspiraci alba při sledování zpráv, ve kterých byly záběry vojáků z invaze v Iráku.
Alb Green Day se po světě prodalo už 66 miliónů kopií a i nadále mají ohromné live show. Přesně tak hromadné odvolání kapely odpudilo několik z těch, kteří mají jasnou představu o tom, co by to měl punk být. Pro Armstronga punk není o dodržování pravidel určité skupiny lidí, nebo nošení správných kalhot. "Vždycky to bylo o tom, dělat věci po svým," říká. "Pro mě to značí vrchnolnou svobodu a smysl pro individualitu." Tato osvobozující filozofie dovolila zpěvákovi nadšené perspektivy, které se vyvinuly v povzbuzování jeho přirození (intimních partií) při předvádění svědomité rockové opery. Armstrong se zůstává smát sám sobě a jeho vášeň pro hudbu hoří stejně divoce, jako kdysi, když si poprvé vyhodili z kopýtka s nezralým, ale spolehlivým čahounem bassákem.


kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg


"PUNK ZNAMENÁ VŽDY DĚLAT VĚCI PO SVÝM."

Foto: Ross H...
kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

21 Guns recording coming this month (2009)

24. září 2011 v 22:51 | Magnumka |  American Idiot Musical
Článek přeložen z GreenDay.com

GREEN DAY BUDOU NAHRÁVAT NOVOU VERZI HITOVÉHO SINGLU "21 GUNS" A TO S OBSAZENÍM HITOVÉHO MUZIKÁLU AMERICAN IDIOT

Digitální download bude ke koupi na konci listopadu.
Digitální single "21 Guns" Album Version byl kvalifikován jako platinový.


19. listopadu 2009 - Burbank, CA - Multi-platinová rocková kapela Green Day je tento týden ve studiu, aby nahrála novou verzi jejich hitového singlu "21 Guns" a to s obsazením American Idiot - kritiky uznávaná divadelní verze alba kapely z roku 2004, která od začátku září hraje v Berkeley Rep. Zpěvák a kytarista kapely, Billie Joe Armstrong, produkuje tuto stopu, která byse měla do rádia dostat koncem listopadu a měla by být dostupná ke koupi skrz digitální servery.

Green Day, do kterého patří taky bassákMike Dirnt a bubeník Tré Cool točí k "21 Guns" s obsazením American Idiot videoklip. American Idiot mělo premiéru 4. září v Berkeley Rep a kvůli rekordním prodejům a nebývalé poptávce po sedadlech bylo vystoupení prodlouženo do 15. listopadu. San Jose z Mercury News toto nazval "nejžhavější podzimní divadelní lístek", American Idiot přineslo senzačímu albu Green Day život v show, režírovanou vítězem Tony Award, Michaelem Mayerem (Spring Awakening), který s Armstrongem spolupracoval na příběhu.

"21 Guns" je druhým singlem z gold alba Green Day, 21st Century Breakdown. Digitální verze nahrávky dostala platinu, prodáno bylo více než milion stažení, atímco video vyhrálo tři 2009 MTV Video Music Awards, včetně "Best Rock Video". Kapela nedávno ukončila své Evropské turné a 22. listopadu se objeví na American Music Awards, následováno silvetrovským večerem sCarsonem Daylm - NBC's New Year's Eve with Carson Daly, 31. prosince.

Green Day.com

Rhythm Magazine - CZECH (2009)

24. září 2011 v 22:47 | Magnumka |  Articles and Interview

Několik tváří... TRÉ COOLA
Stává se 'přirozenějším' bubeníkem,vyprodává stadiony a vytvořil rockovou operu. Už bubenický cvok Green Day konečně dospěl?


Jeho kapela se stala hlasem své generace a přestal zapalovat své bicí, takže...
UŽ KONEČNĚ TRE COOL DOSPĚL?

"Nikdo nám nebude říkat, co můžeme a nemůžeme dělat," říká jednoznačně Tre Cool. Green Day začali život jako usmrkaní, ztřeštění punkáči, jejichž zvládání tří-akordových triků z nich dělalo perfektní protilátku proti depresi heroinem-nasycené Seattleské grunge scény. Jejich záře se zdála být v roce 2000 s albem Warning na ústupu do té doby, než se American Idiot povedlo zachytit deziluzi celé generace a Green Day se z punk rockerů přetransformovali na monstra koncepčních alb a velkých stadiónů.
American Idiot je teď upraveno na prkna pódií jako muzikál, zatímco kapela rozšířila svůj koncepční formát do strukturovaného, tří-aktového následujícího alba 21st Century Breakdown. Zrovna, když to vypadalo, že Green Day ztratili kontakt s DIY (Do It Yourself - udělej si sám), s nízko-honorovanými étosy punku, přijala kapela vzezření Foxboro Hot Tubs a vydala Stop Drop And Roll!!!, závan nahoty - starý školní rock'n'roll, který dokázal, že to ještě pořád můžou tak řezat, když s nima duch (nebo červené víno) pohne.
Tre Cool si povídal s Rhythm, když byli Green Day na turné v Barceloně, na téma báječného úspěchu jedné bubenické společnosti, dalšího vzkříšení a o tom, jak se stává 'přírodním' bubeníkem.

Jak jde turné?
"Je to neuvěřitelný. První etapu jsme měli po Spojených Státech a Kanadě, trochu času jsme strávili natáčením klipu a trochu si odpočinuli. Teď jsme zase v plném proudu v Evropě. Evropské obecenstvo je právě tak šílené, jak si pamatujem. Španělé jsou skvělí v tleskání a dobří zpěváci. Tleskají do rytmu, což je, když jste bubeník, dobré, protože hodně často se stává, že posluchači zrychlí, nebo zpomalí, ale ne tihle lidi. Ti sou na vlně.

Vzhledem ke všem vašim vedlejším projektům nevypadáte zrovna jako někdo, kdo si rád bere volno.
"Ne, ani ne. Máme možnost dělat to, co milujem, tak to prostě děláme. Je to sranda, přicházet s novými projekty, ale zároveň je to důležitý pro turné tohodle záznamu a hraní těhle písní pro všechny a trefit všechny města světa. Aby se o Green Day dozvědělo více zemí, abys přišli na párty a byli jako: 'Ou, okej, teď už musíme jít taky.' Je to vzrušující, fakt jsme šťastný a natolik zpropadený (požehnaní), že sme toho schopni."

Jak došlo k Foxboro Hot Tubs?
"Byla to jenom náhoda. Psali jsme k 21st Century Breakdown a jednou v noci sme tam seděli, měla to být noc pokeru, nebo tak něco, ale všichni sme byli mimo. Měl sem tam jenom starou sadu bicích Roger z 60. let a fakt se mi líbilo, jak zněly. Opravdu volně sem hrál rytmické džezové figury jako Keithe Moona, pak Jason [White, tour-kytarista Green Day] vlezl dovnitř jenom svým malým Gibson zesilovačem a starou Les Paulkou a začal úmyslně rušit. Hot Tubs se dali dohromady takhle, pak přišel Billy a my řekli: 'Hey, poďme udělat song.' No tak sme nahráli píseň, myslím, že první byla 'Mother Marry'. Chris Dugan, náš inženýr, sestavil tenhle starý, analogový, čtvrt-palcový, osmi-stopý stroj a kolem postavil šest mikrofonů, pak nás doopravdy nahrál, všechno naživo a my jenom hráli. Během té noci sme udělali devět písní, pak přišel Billy, napsal všechny texty a o pár dní později to všechno nazpíval. To všechno byla jenom náhoda, jako: 'Wow, zní to dobře, něco bychom s tím měli udělat. Pojďme to dá zdarma na internet a uvidíme, co se stane.' Takže jsme to dali na internet pod názvem a lidi to začli dolovat. A tak jsme řekli: "Ne, musí to být na LP,' takže se vytlačila hromada LP, vinylový-styl a zdarma k vinylu dostanete CD, nakonec sme to dali taky na CD."

Takže to bylo doslova spatra?
"Jasně, 10 lahví červeného vína za noc a banda muzikantů, kteří se bavili."

Tím velkým:

"Má vyjetá kolej a to co mám v rukách je mnohem lepší. Myslím si, že opravdu zním jako přirozený bubeník. Předtím jsem byl trochu nepředvídatelný, herky-jerky, což je cool, dělá to atmosféru"



Věci, které přicházejí od Kerplunk - písně jsou co se týče rozsahu mnohem náročnější. Je to těžší, přijít s novými písněmi?
"Myslím si, že sme teď v nahrávání opravdu dobří, během těch let sme se toho tak moc naučili. Myslím si, že svou zkušenost používáme a to pomáhá procesu. Taky máme spoustu písní. Je jednodušší přijít s myšlenkou, ale aby song byl tak dobrý, jak jen může být, uskutečnit to, vás vyždímá, ale dělat to, má smysl, protože to o co se kapela pokouší není jednoduché realizovat, ale pořád sme velmi dobrý."

Je těžké, hrát nové věci v delším čase?
"Náš set ve Státech sme hráli až tři hodiny.Je to doslova jako skákání na šlapacím mlýně, 20-krát ho obrátit a ne a ne se dostat pryč, až po třech hodinách. Je to fajn, máte fajn cvičení ve stejnou dobu, jako hraní koncertu. Sem pak pěkně vyčerpanej."

Přešel jste k Leedy drums, kdy se to tak asi stalo?
"Řek bych, že v lednu, když poprvý přijeli. Co se stalo, zavolal sem Fredovi Gretschovi, protože sem zjistil, že právě on vlastní jméno Leedy a to už téměř 30 let. Řekl jsem: 'Hele, co kdybys mi prodal Leedy, moh bych to rozjet?' A on řek: 'Ne, opravdu nechci další konkurenci, ale můžeme zvlášť pro tebe zálohovat výstroj.' Takže to je to, co děláme, sem jedinej chlap s výjimkou Treye Filese... je to náš bubeník pro American Idiot Musical, takže musí hrát všechen můj materiál a proto má další Leedy soupravu. Jsou pouze dvě. Je trochu menší - má 20" (" = palec) kopák, 12", 14", 16" tomsy a všechno je to v mahagonu. Chtěli sme, aby byli trochu klidnější, protože je tam jiná aplikace. Mají opravdu dobrý zvuk, jsou dobře vyvážené a něco v té bicí soupravě Leedy zní jako nástroj."

Takže to, co máte na Leedy rád je to, že zní jako nástroj?
"Jsem na užším seznamu lidí, kteří byli na Slingerland, Ludwig a Leedy. Není moc těch, kdo tohle může říct. Jsem asi jedná žijící osoba, která to může říct. Na American Idiot používám několik věcí z '30 Leedy a u 21st Century Breakdown sem použil nějaké snares a tomsy. Měl sem rád to teplo, které z nich sálalo, měli tolik boulí (?), pravděpodobně asi proto, že byli vyrobeny v 30. letech a svým výkonem jsem je dokonale vysušil. To je to, co mě přeposlalo k Leedy. Pak jsem taky měl možnost navrhnout si svou sestavu, takže sem řekl: 'Okay, chci mít Leedy z 34., chci je v mořské, bílé perleti a výstupky ve stylu art deco. Chci ty nejlepší mušle, které seženete,' a Fred řekl: 'Mám jedny perfektní.' Vytáhl nějaké, které ve skladu sušil nejspíš 10 nebo 15 let. Jsou to pěkně zvláštní bicí. Jednu soupravu prodali nějakému děcku v Evropě za nehorázný balík. Nechceme, aby na těhle mohl kdokoliv hrát. Musíš být super cool a být za to ochoten zaplatit. Nedělám figurku ve společnosti, ani nic jiného, jenom sem hrdej, že sem je znovu přived k životu. Zničil jsem Slingerland."

Byla to vaše chyba?
"Sejde na tom. Bylo to v době, kdy bych byl schopný roztřískat každou noc jednu sestavu bicích a zapálil je a myslím si, že sem je neocenil."

Museli podporovat váš soupravu-zdrcující zvyk?
"Dělali to, al dál už nemohli. Zničil jsem jedny a další přivedl k životu. Tyhle bubny nikdy nezničím, jsou úžasné."

Změnila se vaše konfigurace během let?
"Určitě, na Dookie hrával jsem na pěti kusech se dvěma rack tomsy. Na Insomniac jsem používal dvojité podlahové tomy (floor tom), protože sem procházel fází Johna Bonhama a uvízl tam. Je to pro mě pohodlné. Přidal jsem další věci, různé efekty, tak jako čína (china) byla nová u American Idiot, nikdy předtím bych čínu nepoužil. Z toho se stalo stálé příslušenství, napravo mám velký crash-ride, to je teď nové. Byl jsem zvyklejhrát na da crashe a ridy s haty, zřejmě je na to málo materiálu, který můžu hrát ikdyž to tam nemám."

Všiml jste si v průběhu času změn ve vašem hraní?
"Moje tempo je mnohem lepší a má zajetá kolej a to, co mám v rukách jsou rozhodně lepší. Myslím, že teď opravdu zním jako přirozený bubeník. Myslím, že dřív sem yl trocu nepředvídatelný, herky-jerky, což je v pohodě, dělá to atmosféru. Pořád to můžu dělat. Když hrajeme naše staré songy, je to fakt prdel, protože se zase dostanu do toho stylu a dělám ty pružný věci, kulomety a všechen ten rambajz okolo. Myslím si, že teď mám taky lepší fyzičku, takže je hraní jednodušší. Na tuhle sadu hraju jako na polo-náklaďák. Musíte do nich opravdu udeřít, ale musíte to mít (v rukách). Tamnahože nemůžete přešlapovat na místě a být nerozhodný."

Změnily se velikosti?
"Mám 14" x 16 a 1/2"snare, 22" kopák, přešel sem ze 14" racku na 13" - Udělal jsem to po American Idiot. Je tam trochu víc trhlin a to dělá jednodušší bubny nastavit níž kvůli úderům. Pak 16" a 18" floory; 19" a 19" K crashe, 22" Heavy K ride, pak 22" Sweet ride jako crash-ride, pak china. Z chin si moc nevyberete, pokud chcete hrát na Zildjan, pak jste právě dostali chinu a hrajete na to. Zildjan paličky, modle Tre Cool, které byly navrhnuty přesně jako paličky Rickyho Allena. On je inspirací nás všech. Je to skvělý bubeník, hodně mám rád Def Leppard - viděl jsem je v Pennsylvánii. Ty jeho paličky sou prostě perfektní. Oni řekli: 'Chystáme se vám ty paličky dát.' A já řek: 'Jasně, zrovna tyhle chci.'

Tím velkým:

"Zničil sem Slingerland. Bylo to před nějakou dobou, kdy jsem byl schopnej rozbít každou noc celý set bicích a zapálit je a myslím si, že jsem je neocenil"

Fotka:

Tre vzkřísil Leedy a teď je jediný indosant


Jaké heads používáte a jak se vám líbí lazení vaší sestavy?
"Nahoře používám Remo Coated Emperors a ve podní části Clears. Rád je ladím stejně. Někeří lidi říkaj: 'Ten dole nalaď výš a ten horní zase výš.' Ne, mám je rád nalazené stejně. Je to poprvé v celé mé kariéře, kdy se soupravou používám odpovídající snare. Používám Leedy snare, protože je fakt všestranný a zní dobře s čímkoliv. Můžete na něj zahrát všechno od nejranějšího materiálu Kerpunku až po písně z 21st Century Breakdown - to je pěkně neuvěřitelný. Je to peklo mezi snary.

Ve studiu jste experimentoval se spoustou snarů?
"Ou, jo, s hodně, obzvlášť u posledního záznamu. Jako producenta jsme měli Butche Viga a on je bubeník, náš technik, Chris Dugan, je bubeník. Mike Fesano je technik pro bicí, který na tom pracoval a umí skvěle ladit. Jeho způsob lazení je lepší než můj a to sem fakt dobrej. Všichni bychom mohli jít dovnitř a ladit různé snary. Každý zvuk je z jiného snaru, na záznam nepoužívám stejný snare víc jak jednou, nebo dvakrát . Mám tam dost hliníkové snary, titanové snary, hodně kovových a nějaké dřevěné."

Vybral jste si kovové snary kvůli jejich útoku?
"Různé tempa písní, různé atmosféry písni si žádají různé zvuky. Možná se mi líbí zvonění kovu, které jsou v některých písních, nebo možná chci delší delší tón a pomalejší melodii, něco tam fakt útočí, ale tak, že při zrychlení vám krvácí uši."

Jaká byla geneze (historie vzniku) muzikálu?
"American Idiot je rocková opera, takže jeho příběh se hodí k něčemu víc teatrálnímu (divadelnímu). Mike Mayer, režisér Spring Awakening, a Tom Holtz za náma přišel a řekl: 'Hele, chcem to zkusit jako hru.' O rok později, premiéra, dva potlesky ve stoje, super chvíle. Hru jsem viděl šestkrát a po turné ji budu mít možnost vidět ještě jednou. Je to úžasný. Teď je to v Barklee a já tam nemůžu, ale uvažujeme o dalších místech."

New York, Londýn?
"Ještě brzo na to říct. Nottingham."

Nottingham?!
"Nottingham je úžasnej. V Nottinghamu udělali z kostela bar. Měli by mít hodně peněz, co sou na světě."

Fotka: Chlupaté kostky jsou nedílnou součástí Treho sestavy.

TRÉHO NEJCOOLOVĚJŠÍ MOMENTY NA YOUTUBE

A Song And A Swim
Výbuch Green Day v roce 86 v show Davida Lettermana, všchno je vpořádku, než Tre rychle ztratí výšku.
Hledejte: Green Day 86 Letterman

Queen Day
Green Day hrají "We Are The Champions" na Live8, Tre to tam rozbali na své Roger Taylor, masivní buben vše zaplní.
Hledejte: Green Day Champions cover

Chocolate Rain
Tré předvádí nevyčíslitelný hit YouTube 'Chocolate Rain'. Možná nemusí umět všecha slova, ale ta vášeň tam je.
Hledejte: Tre Cool Chocolate Rain

All By Himself
Tre vyšel zpoza bicích, aby publiku zazpíval 'All By Myself' a 'Dominated Loce Slave'. Ouuuu.
Hledejte: Tre Cool All By Myself Chicago 94


Vy chlapi máte schopnost pomocí vaší hudby zachytit nadčasovost. Sedáte si a diskutujete o tom, v jakém konceptu se ponese vaše příští album, nebo začnete psát a pak uvidíte, co se stane?
"Děje se to současně. Vždycky mezi sebou komunikujeme, vždycky mluvíme. Máte píseň, mluvíte o čem jsou slova, co má znamenat a jestli se hodí k některým z dalších písní. Je to dlouhý proces. Není to tak vzrušující, jak si myslíte. Neplýtváme časem, jenom něco zkusíme a pokud by to mělo být skvělé, tak to poznáme. Pokud to tak není, budeme pokračovat."

Myslíte si, že uděláte další album Green Day, které bude jen sbírkou písní, nebo všechno bude mít koncept?
"Kdo ví? My sme Green Day, můžem dělat cokoliv chcem. To je dobrá část toho, být Green Day. Ta nejhorší věc, která na tom je, je ta, že nikdy neuvidíme Green Day hrát, takže s příchodem muzikálu je to podobné, jako koukat na show Green Day."

Jaký druh live show si s sebou na tomto tour přinášíte do UK? Jde o velkou produkci, nebo o otřepanou punkovou show?
"Bude to něco mezi orgií a bojem gangů. Britské fanoušky dostává hudba. Starají se o nahrávky, o to, aby se dostali na tour. Chodit na festivaly, abyste viděl kapely na Brixton nebo Astoria, je část kultury, to je to, co lidi dělaj. V Americe je to spíš jako: 'Ou, jít na koncert je nezvyklý, dovolte mi, abych si zašel, mám foťák, abych moh fotit a pak to dát na Facebook.' Prostě se mi zdá, že jim to neni tak blízký. Celé to zevšeobecňuju, ale UK opravdu dostane svou porci hudby."

Stýská se ti po hraní malých, intimních show?
"Můžeme hrát menší show. Můžeme dělat co chceme a taky že děláme. Turné sme začali v klubu s kapacitou 200 osob v San Franciscu - Independent, pár nocí na to sme měli další koncert v DNA. Pak sme hráli ve Fox Theatre, což je opravdu malé místo v Oaklandu a pak následoval Uptown s kapacitou 300. Když nás začne svědět pěst, udeříme. Nikdo nám nebude říkat co můžem a co ne. Až na naše holky (doslova přítelkyně). Je to dobrá věc na to, abyste se po makání na nahrávce dostali zpět do hraní live."

Kdybyste mohl sídlit v nějaké jiné kapele, krom Green Day, jaká by to byla?
"To je těžký. Musel bych říct něco jako The Wailers, nebo Pancho Sanchez - anebo možná Shakira, ale jenom proto, abych se mohl fakt zblízka dívat jak tančí."

Cvičíš na bicí doma?
"Oh, jo, vlastně moje první sada, na kterou jsem v životě hrál byla moje bicí souprava v The Lookouts - mám ji ve svym jam roomu. Je to sestava '63 Ludwig Black Oyster Ringo. Byla to první sestava, které sem se v životě dotkl, to mi bylo 11. Sestava zmizela v punkové scéně - hrála na ni spousta skupin, cestovala, byla polepená nálepkami a si pak si tak nějak zase našla cestu ke mně. Zrenovoval sem je. Je to krásná sestava - zní ohromně. Mám velkou sbírku výběrového vína, ale ne tak docela výběrového vína ale zajímavých bicích. Mám knob-tension (nevím jaká souvislost s bicími, vyhledejte si ve slovníku, co to asi může být) Leedy a Ludwig sestavu, na světě jsou možná dvě nebo tři. Mám nějaké kick-ass Rodgers s odznaky Brockstein co sou na nich. Ten chlápek z Pro-Mark měl obchod s bicíma v Texasu, takže prodával Rodgers v 60. letech no a lepil na ně svůj symbol, bylo to něco jako když prodejce aut lepí nálepky na značky. Jsou úžasný, super-sběratelský kousek a zní fakt skvěle. Mám sestavu Mod Orange Ludwig a pár Black Oyster, trochu Radio Kings, pořád mám sestavy z Dookie a Insomniac. Mám všechny sady bicích, které jsem kdy používal, kromě teda těch, které jsem zničil."

Máte někdy výčitky svědomí, kvůli zničení tolika Slingerlands?
"Ani nápad. Vůbec ne. Jediná věc, kvůli které jsem měl kdy špatný pocit byla ta, že sem rozbil Mikovu bassku a další špatná věc byla, když jsem náhodou rozbil ildjan Noble a Cooley slitinový 14" a 6-1/2" snare, vyrobený z kovu Zildjan. Je jich jen několik set a já ho v polovině vystoupení zlomil. Vrazil sem do něho jak na fotbale a on puknul. Je to hrozný. Je mi to líto."

Fotka: Tre pohlcuje obdiv fanoušků v typické poloze, skromná móda

Tím velkým: My jsme Green Day. Můžeme dělat všechno, co chceme. To je ta dobrá část na tom, být v Green Day... nikdo nám nebude říkat, co můžem a nemůžem dělat, až na naše holky.

HREJ JAKO TRE
Odhalená technika bicích mistra Coola
(tak překladem toho níž si nejsem moc jistá)
1) MACHINE GUN
Polož ty paradiddles - abyste hráli jako Tre, potřebuješ dostat svůj úder do rychlosti kulky vystřelené z kulometu.

2) SYNCOPATE
Do snarů tluč zcela určitě dvakrát až čtyřikrát, ale k tomu se houpej a kopejt do bubnu, aby tvoje píseň byla skutečně tempovaná.

3) COMMIT
Jak říká Tre - "Kolem tohodle nemůžete zůstat nerozhodný." Udeř bubny tak silně, jako bys třískal někoho, kdo ti dluží měsíční nájem.

4) CRASH
Tyhle crash činely jsou tam jen proto, že jsou pěkné. Udržuj ty sráče aby zvonily pěkně celou noc, aby na nich bylo poznat, že se do nich dostatečně bušilo.

5) FLOOR IT
Pro změnu tónu jeďte po přízemních tomsech, míchání důrazu na stojanu je pozitivní.


Gimme Something Better - Parts in CZECH

24. září 2011 v 22:42 | Magnumka |  Articles and Interview
O Billiem a o působení Gilman na jejich životy
James Washburn: "K Billiemu chovám velký respekt. Jako osoba je velmi úspěšný. Je velmi šlechetný, velmi velkorysý. A navždy ho budu milovat. Hodně se vrátil, respektuje scénu a respektuje lidi, kteří jsou tady a v tom (ve scéně)."

Bill Schneider: "Myslím, že se to obecně vrátí zpět ke scéně Gilman. Když jsme se dostali do punk rocku, byli jsme všichnimladí a vnímaví. Ta scéna nám pomohla uvořit z nás to, kým jsme se v životě později stali.


O prvním setkání s Trém a o jejich společných začátcích:
Billie Joe: "Tré a já jsme si byli jako přátelé bližší a bližší. Ale on byl fakt nepřístojný. V určitých chvílích jsem ani nevěděl, jestli ten chalp byl tak cool. Chtěli jsme být více sebevědomí lidé. Etiku Gilmanu jsme si nesli do života. Tyhle kódy byly trochu nedotčené. Tré se tomu dokonce ani neblížil. Bylo mu jedno, co si kdo myslel, bylo mu fuk, co kdo udělal. Celou dobu dělal to, co chtěl. Bylo to fakt těžký."

O době Dookie a celkově 90. letech:
Billie Joe: "Hodně našich písní bylo o dívkách. Když to pochází od sedumnácti-letého děcka, jsou ty písničky prostě přemrštěný. Což přitáhlo spoustu holek. Bylo to divný. Od ostatních kapel jsme dostali hodně keců, protože jsme hráli love songy. Ale já chtěl zpívat o pravdě a o tom, jak na tom sem se vztahy s ostatními lidmi. Hráli bychom Santa Rosa nebo Petaluma a objevila by se spousta děvčat. Začli hrá v Gilman a 75 procent návštěvníků byly ženy. Připadá mi to skoro až k smíchu říct, ale nikdy jsme na nic podobného neměli tolik drzosti."

O tehdejším pohledu mládeže:

Noah Landis: "Chcete-li nakonec vidět vyrovnaný svět, usilující o hudbu, která vám dává pocit něčeho, hudby s emocemi, poctivostí a agresivitou. Tyto pocity, které nepochybně dřímají v každém mladém člověku, který se na planetě narodil a to zejména v lidech, kteří museli žít - chraň bůh - ve tvrdých sračkách. Svět tohle nakonec dohnal a něco chtěl. Chtěli zejména svoje Green Day a jejich songy o dospívajícím pocitu odcizení a masturbaci."

Fotky ze stránek: gimmesomethingbetter.com pravo - stačí si kliknout a zvětší se na větší velikost než já má tady a je jich tam daleko víc:

1-1.jpg Gimme Something Better picture by Magnumka-3

3.jpg Gimme Something Better picture by Magnumka-3

Hot Press - CZECH (2009)

24. září 2011 v 22:40 | Magnumka |  Articles and Interview




VŮNĚ DUCHA GREEN DAY

Green Day měli v posledních 18-ti letech raketový vzestup, od mizerného Dublinu se ponořili do kolosálních, mezinárodních stadiónů. Ale navzdory jejich dospívajícímu názoru na svět a rostoucí politické výřečnosti, jsou pořád stejně vzrušující, jako prdel nakopávající punk rocková skupina, jako vždycky.
TEXT - Stuart Clark, LIVE FOTO - Ruth Medjber

"Bylo to v téhle malé místnosti u baru, který i na poměry míst, kde hrajem ve Státech byl celkem skok. Kadpádně sme se chystali pokračovat, ikdyž někdo, myslím že pořadatel, nám řekl: 'Nikdo nemá právo pogovat, nebo poskakovat, protože podlaha nemá daleko ke zhroucení.' Bylo to poprvé a naposled, kdy sem publiku řekl: 'buďte kurva odvázaní..., ale můžete u toho zůstat stát, prosím!"

Nově odbarvený Billie Joe Armstrong se vrací ke Green Day 18. prosinci 1991, návštěvě u Bílého Domu (White House Inn), k návštěvě putyku Dublin 2, jehož podkrovnímu patru skutečně hrozilo nebezpečí, že se z něj stane přízemní místnost.
Jako mytologie na tomhle stage, tak se The Dandelion Market od U2 a Sonic Youth od Nirvany byli v Top Hat - narozdíl od většiny Irské populace jsem nebyl na žádném koncertě, uvedeném Hope Collective, kde zaplatilo pouze 40 lidí a přitom jenom nadohodě se ztratilo 50 liber.
"Ani sem si nemyslel, že jich tam bylo tolik!" směje se přívětivý zpěvák, který bude za několik hodin bavit poněkud značné publikum v Dublinské O2. "Byla to pro nás obrovksá smlouva, protože s vyjímkou Kanady, to bylo poprvé, kdy jsme měli turné mimo Státy a hráli něco šleného, jako 64 koncertů za tři měsíce - většina z nich byly v místech, na které si ani za boha nemůžu teď nemůžu vzpomenout! Co si pamatuju je hodně spaní v dodávkách a na podlahách, očišťování všeho, co by se dalo sníst, nebo vypít mimo šatnu na konci noci. Bez všech těhle sraček bychom byli o hladu!"
Ve srovnání s Americkýmu pořadateli jsou evropští pořadatelé jsou opravdoví otci Vánoc (Father Christmas).
"Poprvé jsme v zákulisí našli bednu piva a mysleli sme si: 'Pro koho to je?' a 'Pokud tady nejsou, možná můžem nějaký ukrást!' Nikdy jsme nedostali pivo zdarma, do doby, než jsme přijeli do Evropy, což může za to, že to místo milujem o to víc."
Zajímavý Green Day fakt číslo jedna: První irský výpad kapely zahrnoval také koncert v Belfastu v Richadrsonu, kde přitáhli stovku lidí a Billie Joe, jak měl v těch dnech ve zvyku, skončil na stage strnulý a nahý.
I když ne přímo domácí vyvrhelové - jejich druhák Kerplunk je omráčil prodejem 10,000 kusů kopií za den - Green Day se divili, že tam pro ně bylo tak velké místo v rock'n'rollu.
Bylo tam dost malých undergroundových scén šířících se po celé zemi, ale nic, co by je tochu dynamizovalo. Pak explodovala vlna Nirvany a my si mysleli 'Hej, možná tu nejsme sami!' Pak jste dostali druhou vlnu od kapel z Seattlu, Pearl Jam, Alice Chains a Soundgarden a najednou tady byla polovina záznamů z top 30, které jste najednou chtěli vlastnit. 91/92 ve Spojených Státech bylo jako 76/77 ve Velké Británii s Pistols a The Clash. Všechno připadalo jako by bylo k mání. Oproti jiným kapelám, které přišly, sme měli zpoždění, šli kolem a dělali to co dělal Kurt, Dave a pak Kirst."



Byla to láska na první poslech, když Billie Joe přišel přes Nirvanu?
"Ne, Nevermind byl skvělý záznam, ale Bleach zněl jako Aerosmith!" tvrdí. "Spousta lidí vyrostla na poslouchání těch AOR kapel, protože to bylo to nejlepší z omezeného výběru věcí, které mohli slyet v rádiu. Naštěstí Tré, Mike a já jsme měli The Clash a Hüsker Dü a The Replacements a ti nám ukázali cestu!"
Zajímavý Green Day fakt číslo dvě: Mike Dirnt a jeho partnerka Britney loni pojmenovali svého syna Brixtona napočest 'Guns Of Brixton' od The Clash.
Setkal se Billie Joe vůbec někdy s někým z Westway Wariors?
"Jednou na letišti jsem se setkal s Joe Strummerem." připomíná s úsměvem
. "Skončili sme při jízdě na koncert společně v mém autě - seděl vzadu a byl namačkaný na dětskou sedačku. Mluvili sme rychlostí milionů mil za hodinu o všech záznamech a on byl v tom (že se do toho pořádně dostal)! Byl vším, čím ste chtěli, byl zábavný, inspirující, virval a opravdu jevil zájem o to, co ste dělali. Taky sem se setkal Micka Jonese na Michiganské Univerzitě, kde byl se svou mámou a jeho americkým adoptivním taťkou. Taky byl cool."
Třetí album Green Day, Dookie, vyvrcholilo na číslo dva v American chart a potom se mezinárodně prodalo 15 miliónů kopií. Album se setkalo s nevyhnutelnými výkřiky "sell-out!" (vyprodáno) z punkového podzemí, které, pokud se mě zeptáte, potřebovalo dobrý klip okolo ucha a poslat ho do postele bez čaje.
Odpor opět představuje $64,000, punk rocková otázka je, zda je lepší zůstat nezávislí a divocí jako Fugazi (zřejmě pracují na novém záznamu) a NOFX, kteří to tak dělali a riziko výdajů vám pak bude kázat po celou dobu vaší kariéry, anebo se pokusit zevnitř majoritním zpíváním ojebat systém?
"Je tady důvod pro oboje," vyjadřuje se Billie Joe. "Ke skupinám, které pracují na co nejnižší úrovni chovám nesmírný respekt. Tyto těsné punkové komunity jsou pro lidi opravdu důležité, ale jestliže žijete někde míle daleko odkudkoliv, takže nemáte k ničemu přístup, jste potom odkázáni na to, co můžete slyšet v rádiu, nebo vidět v TV. Co bylo okolo 'Smells Like Teen Spirit' důležité byl fakt, že to na MTV hrálo posraných 24 hodin denně! Nirvana by byla ohomná kapela, kdyby zůstali ve Washington State, ale vyšli ven a dobyli svět, čímž zcela změnili průběh věcí."
Navzdory jejich fenomenálnímu úspěchu a zjevnému kariérismu - Armstrong později prohlásil: "Chceme prodat více záznamů, než Jay-Z!" - jsou tady pořád ještě případy, kdy si Green Day připadají jako outsideři?
"Když vidíte Kenye Westa, jak na VMAs terorizuje 19-ti letou dívku," odvolává se na odkaz raperova burácejícího útoku na stage během děkovné řeči Taylor Swift na MTV Video Music Awards. "Co na to můžete říct?"
Ehm, a co o "diletantovi" (nepříjemný člověk)? Kenyeovi fanoušci budou poukazovat na skutečnost, že se Taylor Swift následně omluvil a to velkými písmeny na blogu VMA, ale nedáme mu nic zadarmo. Jakých dalších surrealistických (absurdních) problémů byl Billie Joe svědkem?
"50 Cent měl téměř svůj první boj na dalších MTV cenách - jim se vždycky něco stane!" směje se. "Woodstock v roce 1994 byl neskutečne od začátku do konce. Tam byla obrovská bahenní bitka, které sme se zúčastnili (podívejte se na http://www.youtube.com/watch?v=h275pulfwHE na špinavý důkaz) a Mika praštil sekuriťák, který si myslel, že on byl na stage vetřelec. Mývali jsme lepší dny!"
Jeden z nich byl 21. leden tohoto roku, když Bush vrátil klíče 1600 Pennsylvania Avenue.
"Myslím, že jsme ještě tam byli víc anti Bush, než jsme byli pro kohokoliv jiného," odráží Armstrong. "Předtím jste se ptal, jestli je dobré být součástí mainstreamu (hlavní proud) - no, bylo to dobré, když jsme hráli v Bushově domovském státě čtrnáct dní před volbami a zpívali, 'Well maybe I'm the faggot America/I'm not part of the redneck agenda' plné aréně lidí.
Zajímavý Green Day fakt číslo tři: Billie Joe napsal 'American Idiot' po vyslechnutí obzvlášť hurávlasteneckého songu od Lynyrd Skynyrd v rádiu.
Představím si středomořskou travinu Dubya v jeho vlastním dvorku, když nejdete dolů, jste s každým v publiku zadobře?
"Polovina z nich povzbuzovala a polovina z nich podváděla, takže to byla kravata!"

Ačkoliv potěšen, že prezidentem byl zvolen Obama, Armstrong nedávno zazněl varovnou poznámkou: "Pokud porovnáte, kde jsme teď, s obdobím před pěti lety, myslim, že sme v horší situaci. Bojujeme ve dvou válkách... je to ten druh, kdy jdeme z jedné krize do druhé. Od prasečí chřipky, finančního zhroucení a lidi přicházejí o svoje domovy - ve světě je teď spousta zoufalých lidí a to u vás může vyvolat pocity paranoiy a neovladatelnosti."

Do skepse Billieho Joa o Barrackoě vítězství Nobelové ceny míru - "Předtím, než dostanete něco takového," - z tohoto je zřejmé, že má k současné administrativě výhrady.
"Ten chlap je skvělej a sem rád, že byl zvolenej, ale teď, když euforie utichla, je čas naplňovat sliby."
Dá se říct, že prezident zařídil návštěvu Green Day v Bílém Domě v červenci?
"Rodina tam nebyla, ale viděli jsme Boa. Nešli jsme moc blízko, protože ti portugalští vodní psi mají ostré zuby! Pozvání jsme dostali od mého přítele, který je spíš diplomat, než prezident, takže jsme tam nešli s tím, že se s ním setkáme."
Zajímavý Green Day fakt číslo čtyři: Archív Federální volební komise ukazuje, že 31. července 2008 "podnikatel/hudebník Billie Joe Armstrong" daroval $2,300 na Obama Victory Fund (Obamův vítězný fond).
Pokud existuje jedna věc, kterou Green Day berou vážněji, než politiku, je to tetování. Se svými spoluhráči, závistivý plány Trého, aby měl Banskyho inkoust na prsou s motivem "krysy, které jsou jako vahazovači. Jsou vně krysí díry s červeným chlastem malý červený koberec střeží vstup do mého srdce?"
"Závistivý?" odfrkne Armstrong posměšně. "Možná bychom byli, kdyby neprošel vždy, když pracuje v bolestech. Mike a já sme vždycky měli dodělaného víc materiálu, než on!"
Jeden z těch hroznějších novinářských úkolů je provádět kontrolu, zda byla hádanka z The Him Rose Circus Sideshow opravdu že měl typické puzzlovité tetování na penisu - měl. Je to něco, co by mohlo oslovit Billieho Joa?
"Jestli bych si nechal potetovat ptáka? Jasně, bylo by to srdce, nebo lepší by byla rozbuška čekající na výbuch!"
Před zahájením Evropské části turné 21st Century Breakdown v Lisabonu, uvedli Gren Day premiéru vhodného American Idiot: The Musical. Přes I přes obrovksý potenciál finanční krize, se to ukázalo být jako velmi úspěšná show a v historii Berkeley Reperthory Theater se stala nejlépe prodávanou show a teď se zdá téměř jisté, že Broadwayský hit v novém roce, by mohl být konkurencí v přímé soutěži s Bonem a Edge-ho pavoukem, eposem: Man Turn Off The Dark.
Od LA Times "Kyneticky zábavným způsobem, který záměrně odráží mělké, mediálně-nasycenou kulturu, proti které album jde." Po Sacramento Bee "Green Day lze ocenit jako umělce, kteří si dovolili rozšířit svou práci", recenze byly téměř všeobecně pozitivní. Jak se Billie Joe těší ze života jako Crazy Colored Andrew Lioyd-Webber?
"Ptal jste se na absurdní okamžiky - no, podívejte se na rockovou operu na verzi jedoho z vašich záznamů no a pak na další! Opravdu jsme nevěděli, jaký hudební směr celá věc chytne po úpravě Micheala Mayera, ale obsadil všech devatenáct! - a tím udělal nás i fanoušky Green Day fakt hrdými. Je to skvělá show, což je spíš kompliment pro ně, než pro nás, protože jsou ti, kdo odváděli pěvecké práce, zatímco my jsme seděli vpředu s popkornem."



Vzhledem ještě k silnějšímu příbehu, který probíhá na 21st Century Breakdown, je nepravděpodobné, aby American Idiot bylo jediné album Green Day, které dostalo herecké zpracování. Vskutku, Billie Joe už vybral co je potřeba k tomu, aby Gloria hrála ve filmové úpravě.
"Někdy se to stává, myslím, že ta dívka, která hrála Juno, Ellen Page, by byla perfektní," říká nadšeně. "'East Jesus Nowhere' dostalo název podle scény z filmu, kde Junina matka říká 'Proč odjíždíte z East Jesus Nowhere, abyste šli s tím párem k čertu?' Snímky v tom byly tak opravdové."
Inspiraci pro heroinové jméno jeho hrdinky našel poblíž domova. No, poblíž našich domovů!
"Vždycky jsem měl rád písně Vana Morrisona a U2 'Gloria' - jeden z těch dvou je oslavou ženství a druhý je oslavou Boha, což je v jistém smyslu totéž!"
Zajímavý Green Day fakt číslo pět: 21st Century Breakdown bylo nahráváno pod vlivem S.F. Sorrow od The Pretty Things, Raye Daviese, prvních dvou alb Doors a děláme si srandu, vy ne, Bat Out Of Hell od Meat Loafs.
Jako nekontrolovatelný fanoušek U2, Billie Joe připoští že je "naprosto, zcela udiven," když mu The Edge zavolal, jestli by se Green Day nelíbilo pomoct s rošťáckou úpravou 'The Saints Are Coming' od 'The Skids'. Bylo to jako 'mise splněna', jak vyplývá z jednoho, ne jedinného, videa, které zdůraznilo hrubé zanedbání prezidentských povinností George Bushe, ale taky přidalo pár milionů na pčet charity Hurricane Katrina, kterou The Edge podporuje.
"Radši si chci myslet, že z toho vzniklo opravdové spojení, než bytí jedné z těch typických 'superkapelových' věcí," odráží Armstrong. "Vědět, že peníze mají jít na muzikanty, kteří měli zničené domovy a své živobytí, nás donutilo být velice soustředěnými."
Při neslučitelných rozvrzích Světového Turné - "my jsme, zdá se být, vždycky na opačných stranách Atlantiku" - to znamená, že se pak společně nepotopili do piv, Billie Joe a The Edge zůstali v pravidelném telefonním kontaktu.
"Naposledy sme co sme spolu mluvili fantazíroval o tom, jak moc měl rád Eagles Of Death Metal! Ještě pořád je kompletní fanoušek!"
A pravděpodobně by mohli být v prostorech VIP příští léto, pokud se Green Day rozhodnou seznámit se s radostmi venkovských Meath.
"Víme o Slane a faktu, že U2 tam odhráli několi úžasných show. Je to něco, na co se dá dívat (pořád dokola)."
Jaký druh chlápka jsem (doslovně- jaký druh polo-plného skleněného chlápka - zas nějaké přirovnání, které nevím, co by mohlo v češtině znamenat), budu to brát jako "Ano Stuarte, jsme definitivně pro, hrát v Slane a chtěl bych abys s náma na koncert přistál ve vrtulníku!"
Jestli je to takhle, Billie Joe, jak bych mohl odmítnou?!

Nad fotkama - Green Day během 90. let

Pravý rámeček:
GREEN DAY LIVE AT THE O2
Tak trochu pochybuju o tom, že osmi letý luk s malým čírem, sedící vedle mě, zvažoval, zda o sociopolitické složitosti, zda jsou Green Day řádnou punkovou kapelou.
Stejně tak jako jeho rodiče s poněkud konzervativnějším účesem, přišel sem, aby jeho ponožky otřásly kapelou, která se pyšní dáváním Springsteenesque maximum muziky za dolar.
Některé akty shledávají, že je těžké udělat přechod od klubů po ohromné haly, ale ne pro Green Day, kteří jsou mistry teatrálních párty triků. Dnes večer to zahrnuje arzenál zbraní, na stříkání vody, toaleťáku a házení košilí do publika; pozvání dvou fanoušků nahoru na pódium, aby vyřvávali slova 'Longview'; nasazování si nějakých okázale hloupých klobouků a kousek Billieho Joa - samo-balení se do Irské vlajky.
Set nekončí ani s groteskní odezvou od 'Shout' od The Isley Brothers po směsici 'Sthe Saints Are Coming'/'Teenage Kicks'/'Satisfaction', které Armstrong vykonává vleže na zádech. Ze všech songů, které si zapůjčil ve dvou a čtvrt hodinové show, byly v takové kvalitě, která byla lepší než Sunday Night v Palladiu, než ta v CBGBs.
Jedinou hardcore připomínkou minulosti Green Day přichází během 'King For A Day', když video obrazovky zableskne do starých letáků Beatnigs, Million Of Dead Cops, Bad Brains, Black Flag a Operation Ivy. Agitpop efekty jsou poněkud zkažené tím, že Armstrong nosí doplňky Claires - bílé pírkovité boa (Nickyho manželka vám sežere srdce!)
Se třemi záložními hudebníky dodávajícími další kytaru, klávesy a saxofon, dodávají u písní jako 'Basket Case', 'When I Come Around', '21st Century Breakdown', 'Brain Stew' a tutovce 'American Idiot' tak svalnatý zvuk, jaký kdy měli.
Nejlepší část noci však přichází, když Billie Joe objeví se svou Gibson Les Paul a vykonává sólové akustické verze 'Good Riddance (Time Of Your Life)' a 'Wake Me Up When September Ends', které zdůrazní, v jakého Mistra Skladatele se vyvinul.
Je snadné se usmívat, při pohledu na jejich nově nabyté ozdoby show, ale jako výraz čisté radosti v obličeji mého nového mladého známého (toho osmiletého synka) svědčí o tom, že jen málo kapel se natolik věnuje a udiví publikum, jako Green Day.



Rolling Stone, NME: Green Day Revive Foxboro Hot Tubs for Surprise London Show - CZECH

24. září 2011 v 22:36 | Magnumka |  Foxboro Hot Tubs

GREEN DAY OŽIVILI FOXBORO HOT TUBS ABY PŘEKVAPILI LONDÝNSKOU SHOW

Datum přidání článku: 2.11.2009


Green Day čekali na 1. listopadu, ab oslavili Halloween. Oslavili to v podobě jejich alternativní identity - garážové skupiny Foxboro Hot Tubs - tajná, podní noční show v Londýně. Výkon na malé Garage venue přišel na řadu jen několik hodin po posledním oficiálním koncertě Green Day v UK ve městském Wembley Stadium. Pro show Foxboro Hot Tubs, 21st Century Breakdown projelo skrz Stop, Drop and Roll vzathující se rarita Green Day se vztahuje do dvou-hodinový set. Článek z NME: www.nme.com/news/green-day/48168 (přeložím zítra)
Reverend Strychnine Twitch, nebo-li Billie Joe Armstrong, jak se obvykle jmenuje, byl první, kdo fanoušky na překvapující show upozornil na webových stránkách Green Day, včera brzy ráno. Kapela pak na svých stránkách Twitteru zveřejnila fotografie ve svých Foxboro oděvech. Podle NME, kromě toho, že zahráli celé debutové album z roku 2008, kapela odehrála taky raritu Warning "Blood, Sex and Booze" plus stopu nazvanou "Supermodel Robots" od dalšího tajného vedlejšího projektu Green Day, The Network.
V souladu s duchem trick-or-treat (pamlsek nebo kletbu - halloweenská říkanka) po vyčerpání původní kavalkády kapely, přidává skupina skladbu "Stop Drop and Roll" ještě 4x po sobě, pokaždé tvrdí, že to hráli lépe než předtím. Kapela potom odehrála několik cover songl the Who ("A Quick One, While He's Away" a "My Generation", kterou taktéž nahráli Green Day v roce 1990 na Sweet Children EP), the Ramones ("Blitzkrieg Bop") a Chuck Berry ("Johny B. Goode"). Před koncem ještě po šesté předvedli - můžete hádat, "Stop Drop and Roll".
Green Day měli pro Anglii ještě jedno poslední překvapení: včera oznámili, že se do UK vrátí s několika koncerty - jeden ve Wembley Stadium a další v Manchesterském Lancashire County Cricket Ground - v červnu 2010.

Původní autor: Daniel Kreps

---------------------------------------------------------------------------------------------------

GREEN DAY ODEHRÁLI TAJNÝ FOXBORO HOT TUBS KONCERT V LONDÝNĚ

Kapela přinesla své alter-ega do havního města v brzké ranní show

Datum přidání - 2.11.2009

Green Day odehráli v Londýně super-intimní (ve smyslu jako že měli blízký/kamarádksý vztah k publiku) improvizovanou show v jejich alternativním přestrojení Foxboro Hot Tubs v časných ranních hodinách dnes ráno (1. listopadu).
Skupina se dala do chaotického výkonu v Relentless Garage ve Islingtonu. Na stage nastoupili krátce před jednou v noci, hrli k publiku - k členům fanklubu, vítězům soutěže a zvaným hostům.
Před zavřením a znovu otevřením dveří těsně před půlnocí zažilo místo konání show Evropských pudlovitých rockerů.
Na scénu přichází oblečený ve stylu obleků 60. let, kšandách a pláštěnce (nepromokavý plášť), zjevně opilý Billie Joe Armstrong a představil se pod svým alter-egem The Reverend Strychnine Twist (jo,maj chybu - Twitch) a postupoval tak, jak strávil většinu času - crowdsufring (surfoval na publiku XD), stříkal a plival do davu pivo a první řadu oslovoval jako "holčičko".
Mike Dirnt se na stage dostavil při kouření cigarety, zatímco Tré Cool stříkal pivo do prvních řad a na sobě měl bundu s leopardím potiskem. Byli posilněni kolegy Hot Tubs - Jasonem Whitem a Kevinem Prestonem u kytar a Jasonem Freesem u saxofonu.
Na garážové rockové párty kapela odehrála šechy písně z loňského alba 'Stop, Drop And Roll'. Fanoušci Green Day dostali léčbu v podobě písně hlavní kapely 'Blood, Sex And Booze' z jejich 'Warning', tak samo i 'Supermodel Robots' - píseň jejich dalšího druhého já - vedlejšího projektu, The Network.
Jak se noc vlekla, skupina pokračovala ve flákání a Dirnt říkal publiku: "Jediný důvod, přoč jste tady je, že jste včera nebyli v kostele."
Armstrong se pak publika zeptal, jestli byli podpořit místní fotbalový tým Arsenal, předtím než řekl: "Můj oblíbený fotbalový tým je Carling" a do davu vystříkl ještě větší množství piva.
V celém svém seznamu, po více než půl hodině, nechala kapela lidi při tom, že odchází.
Vrátili se kvůli přídavku, zpěvák oznámil "před čímkoliv jiným, zahrajeme znovu první píseň" - do konce show 'Stop, Drop And Roll' zahráli celkem šestkrát, vždy když prohlásili, že by to mohli zahrát líp, než předtím.
'27th Avenue Shuffle' (Správně 27th Ave. Shuffle) se taky dočkala druhého provětrání a skupina zbytek času vyplnila - tměř dvě hodiny do konce - výběrem cover songů včetně 'Blitzkrieg Bop' od Ramones, 'Johny B Goode' a 'My Generation' od Chucka Berryho a 'A Quick One, While He's Away' od The Who. Pasáž 'je vám odpuštěno' opakoval znovu a znovu, do doby, než začali hrát 'Stop, Drop And Roll' - to byl jeden z finálních kousků.

Foxboro Hot Tubs zahráli:
  • 'Stop, Drop And Roll'
  • 'Mother Mary'
  • 'Midnight Train'
  • 'Ruby Room'
  • 'Blood, Sex And Booze'
  • 'Highway 1'
  • 'She's A Saint, Not A Celebrity'
  • 'Sally'
  • 'Alligator'
  • 'Supermodel Robots'
  • 'The Pedestrian'
  • '27th Avenue Shuffle'
  • 'Dark Side Of Night'
  • 'Pieces Of Truth'
  • 'Stop, Drop And Roll'
  • 'Stop, Drop And Roll'
  • 'Stop, Drop And Roll'
  • 'Stop, Drop And Roll'
  • '27th Avenue Shuffle'
  • 'My Generation'
  • 'Johny B Goode'
  • 'Blitzkrieg Bop'
  • 'Red Tide'
  • 'A Quick One, While He's Away'
  • 'Stop, Drop And Roll'
Mezitím pod vlastním jménem Green Day oznámili, že příští léto budou hrát ve Wembley Stadium. Pro více podrobností o vstupenkách se podívejte na NME.COM

Tour Review... - CZECH (2009)

24. září 2011 v 22:30 | Magnumka |  Articles and Interview
Přeloženo z Bloomberg.com

Punková show Green Day tlačí Americkou blbost napříč světem: Recenze

Původní autor: Robert Heller

2. listopadu (Bloomberg) - Evropo schovej se; Austrálie a Asie, dávejte si pozor, protože vy jste na řadě. Green Day jsou zaneprázdněni zdokonalováním svého "American Idiot" vysmívajícího se na světovém tour.
Soudě podle show Kalifornské skupiny v UK, diváci se pravděpodobně nebudou mít tak velkolepě jako byla populární oslava v Super Bowl.
Punkoví puristé neschvalují karikaturní praštěnost tria, nemotornou politiku a refrény o velikosti Godzilly. Přesto dospívající texty kluků v jejich pozdních třicátých srší nadšením a jsou nakažlivé. Live show Green Day na podporu alba "21st Century Breakdown", jsou pravděpodobně tou největší zábavou, kterou s falešným otroctvím na svých kalhotách můžete zažít.
Hlavní set trvá dvě hodiny. (Nevyhnutelně a právem následují přídavky.) Od žhářského "21st Century Breakdown" po burcující "Minority," Green Day se starají o to, aby se nikdo nenudil a upoutali pozornost i toho nedostatečně pozorného fanouška.
Bubeník Tré Cool buší s absolutní sebejistotou, měl na sobě pruhované černé tričko, zlato-hnědou kravatu a červené baseballové boty. Hlavní nosič vest Mike Dirnt drží věci tak pevně, jak to jen jeho potetované bicepsy dovolují.
Zpěvák a kytarista Billie Joe Armstrong je z části Johny Rotten, dělí se na anarchistického dětského estrádního umělce a a celkového showmana nacpaného do černých džínů a těsné černé košile. Odstřelí "Know Your Enemy" s nasazenou výškou - perfektní úškleb.
Dítě "svěží jako obětní beránek" požaduje na vrcholu "East Jesus Nowhere" od publika falešné evangelické "léčení".
"Boulevard Of Broken Dreams," "Before The Lobotomy" a "King For A Day" - to vše udeří ve stejné váze. Finální přídavek byl v podobě "Time Of Your Life (Good Riddance)".

Hodnocení: ****

Vysvětlivky:
****
- vynikající
*** - dobrý
** - průměr
* - ubohý
(bez hvězdiček) - bezcenný

Minulou noc hráli Green Day ve Wembley Arena. Turné se teď stěhuje na pevninu Evropy s prvním koncertem v Mnichově, který je zítra, další koncerty jsou pak v Rakousku, Švýcarsku a Itálii.
Kapela bude v prosinci hrát napříč Austrálií a Novým Zélandem. Turné bude v lednu 2010 pokračovat v Thajsku, Singapuru, Číně, Severní Korei a Japonsku.

Kerrang! Legends - CZECH - cover, contest, intro

24. září 2011 v 22:27 | Magnumka |  Kerrang Legends
COVER/CONTEST/INTRO

GREEN DAY - Jak tři punkáči ovládli celou planetu!
- Nevyřčená historie - Klasické rozhovory - Exkluzivní, nepublikované fotografie!

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Billie Joe píše...

Čau čtenáři, jak může spolu kapela vydržet 20 let, co???? Udržuje čístý boj... A bouřilvý sex!!
Rage and Love - Billie Joe, Mike Dirnt, Tré Cool, 09

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

6 - Billie Joe Armstrong
24 - Tré Cool
40 - Mike Dirnt

PŘÍBĚHY

8 - Ječící Kalifornie
Revidence punk rockové scény Zlatého Státu
14 - Méně důležitá hrozba
Green Day: brzká léta
20 - Američané v zahraničí
Zavšivené těla, bezhlavé osoby a Ježíšek
28 - Výbuch (Having a Blast)
Cesta k Dookie
34 - Vítejte v ráji (Welcome To Paradise)
Jak tři punkáči ovládli planetu
42 - Zdemolujte to!
Uvnitř americké punkové exploze
52 - Děti nejsou vpořádku (The Kids Arent't Alright)
Green Day pod tlakem
60 - Vyhoření (Burnout)
Nenávist, strach a další potlačované pocity
86 - Králové světa
Jak dostal American idiot Green Day mezi top. Znova
122 - Viva Las Vegas
Připraveni na největší světovou show?

KLASICKÉ INTERVIEW

64 - Leden 1998
72 - Červenec 2002
78 - Červenec 2004
98 - Leden 2005
112 - Květen 2009

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg
ALBA
18 - 39/Smooth
28 - Kerplunk!
32 - Dookie
56 - Insomniac
62 - Nimrod
70 - Warning
82 - American idiot
118 - 21st Century Breakdown

PLUS

48 - Pod vlivem
Kapely směřující ke zvuku Green Day
58 - Malý muž, velká ústa
Billie Joe Amrstrong vystřeluje hovna
84 - Mezinárodní superhity (internationa Superhits)
Příběhy zpoza ostatních punkových písní
92 - Rebel songs
Patnáct písní Green Day, které můžete poslouchat pořád
100 - Syndrom nepravidelného srdečního rytmu (restless Heart Syndrome)
Co dělali Green Day během jejich pauzy
102 - Fotky
Portréty umělců
120 - Život během natáčení
Green Day: Videa
127 - Soutěže
Vyhrejte platinovou desku Green Day k přidělání na svou zeď!

kerrangcover.jpg picture by Magnumka-kerleg

Big Cheese Magazine - CZECH (2009)

24. září 2011 v 22:20 | Magnumka |  Articles and Interview
UTAJOVANÝ ŽIVOT GREEN DAY

Zatímco všichni sedíme v kanceláři Big Cheese, kolem se linou zvuky, které působí až jako psycho-pohupující se, FOXBORO HOT TUBS alba - a v nadějie, že Green Day v brzké době vydají novou věc, jsme se rozhodli podívat se na různé projekty kluků, oba minulé i na ten současný...

THE FRUSTRATORS

Vedlejší punk rockový projekt nového směru (nový směr v hudbě) Mika Dirnta. Projekt tvoří společně se členy Jasonem Chandlerem u hlavních vokálů, Terrym Linehanem jako kytaristou a Artem Tedeschim za bicíma... a s maskotem gumové kachničky - Stanleym The Chicken.
Před tím, než Art a Terry vstoupili s Dirntem do The Frustrators, hráli v pop-punkové kapele Waterdog.
Jason a Art taky hráli v Massachusettské punkové kapele Violent Anal Death, písně byly přirozeně zahrnuty showtunech, TV a Elvis.
The Frustrators vydali dvě alba u Billie Joe Armstrongového Adeline Records: EP 'Bored In The USA' (2000) a LP 'Achtung Jackass' (2002).
Na 'Bored In The USA' kapela věnuje celou píseň trpasličímu aktu na 'The Great Australian Midget Toss.'

THE NETWORK

Pětičlenná kapela nového směru, jejíž členové nosili masky kvůli tomu, aby skryli svou pravou identitu. Své premiérové album 'Money Money 2020' vydali u Adeline Records v roce 2003.
V minulosti Green Day popřeli jakoukoliv spoluúčast v kapele, takže byl citován tak, jak řekl: "Musím říct, zasraní The Network. Tihle chlápci totálně šíří bludy. Snažil sem se těm chlapům udělat laskavost tím, že je dostanu sem do země a uvedu jejich záznam, no a jak mi to vrátili, kurva tlacháním hovadin o mý kapele. Bohužel existuje smlouva a musím se dál snižovat k jejich záznamům. Jediná věc, kterou můžu říct je, fuck, vy Networkáči (The Network). Ukažte se." Ačkoliv idetinty The Network ještě pořád nejsou oficiálně známé, z ohromujících důkazů vyplývá toto:
Hlavní zpěvák a kytarista Fink je ve skutečnosti Billie Joe. Podle oficiálního websajtu kapely, Fink 'mohl by být považován za vůdce, když jde o financování skupiny, používá peníze z 'top secret' jaderného vynálezu, který vytvořil těsně před tím, než vypadl z M.I.T. Je vodnář.'
Basskytarový hráč The Network, Van Gough, je opravdu Mike Dirnt. Podle stránek kapely, Van Gough je 'makrobiotik/vegan z Belgie.' Má za seou dvanáct pokusů o zdolání Mount Everest, kde kvůli omrzlině přišel o nos. Přestěhoval se do Oaklandu a teď nosí zdravotnickou gázu, která pokrývá celou jeho tvář, aby skryl její deformace.
Tré Cool přebírá roli bubeníka jako The Snoo. Oficiálně byl mexický zpasník (snad wrestlingu) z Argentiny - podle bia skupiny. Taky byl 'dvakrát uvězněn v Texasu kvůli flirtování s Texasem.'
Vybrané kusy z 'Money Money 2020' zahrnuje 'Right Hand-A-Rama' a 'X-Ray Hamburger.'

PINHEAD GUNPOWDER

Billie Joe dal tuhle East Bayskou partu dohromady v roce 1991 společně s bubeníkem/textařem Aaronem Cometbusem a bassákem Billem Schneiderem.
V roce 1994 odešel původní kytarista a na jeho místo přišel Jason White. White teď hraje vedlejší kytary v Green Day. Aaron Cometbus je tvůrce a atuor slavného punkového časopisku nesoucí jeho přijímení, Bill Schneider je teď tour manažer Green Day.
Pinhead Gunpowder se znova v únoru sešli, aby odehráli dvě show v Kalifornii - to byly jejich první od roku 2001.
V letošním březnu skupina koupia nové zvukové vybavení a mixážní pult pro legendární, nezávislý, hudební prostor 924 Gilman - pro stejné místo, kde Green Day a mnoho jiných punkových skupin z East Bay začínaly koncem 80. let. V 90. letech Armstrong objevil neslavnou frázi 'Billie Joe Must Die' (Billie Joe musí zemřít), která byla načmáraná na zdech klubu poté, co Green Day poprvé pořádně prorazili a byli označeni jako 'sell-outs' (výprodáno/vyprodávači) a frekventované hudební kluby byly vyprodané.

FOXBORO HOT TUBS

Aktuální projekt Green Day alá rock'n'roll 60. let. Jejich debutová délka, 'Stop Drom And Roll' bylo vydáno u Jingle Town Records. Po měsících zapírání jejich účasti ve skupině, odhalila kapela v dopise pro MTV, že to ni byli ve Foxboro Hot Tubs, řekli: "My sme čtyři chlapi, co rádi hrajou a jsou spontánní (nenucení) a po několika nocích v průseru a příliš mnoho lahví vína jsme byi inspirováni k tomu, abychom nahráli nějaký rockový osmi-stopový záznam. " Mezi jejich členy jsou Jason White, Michael Pritchard (Dirntovo pravé jméno), Frank Edwin Wright III. (Coolovo pravé jméno) a Billie Joe jako Reverend Strychnine Twitch.

RUDY'S CAN'T FAIL CAF

Kromě hraní na bassku v Green Day a The Frustrators, Mike Dirnt vlastní tenhle jídelňák, který se nachází v Emeryville v Kalifornii. Restaurace je pojmenována po klasckém songu The Clash 'Rudy Can't Fail'. Na jídlením lístku jsou specialitky - punkem ochucené pokrmy: 'Kerplunk Chicken Fried Steak' (Kerplunk smažený kuřecí steak), 'Combat Man and Cheese' (Combat Man - muž boje se sýrem) a 'Mr. Roadie's Fish N' Chips' (Ryba pana Roadieho s hranolky). Jestliže se někdy ocitnete v Kalifornii s kocovinou, chyťte si místo v Rudy's a dostanete jeden z jejich slavných karbenátků, nebo omelet, které si můžete prohlídnout v menu na www.rudyscantfailcafe.com.

ADELINE RECORDS

Billie Joe a jeho žena Adrienne vytvořili tento nezávislý label s pro skateboardistou Jimem Thiebaudem v roce 1997. Aktuální umělci na seznamu labelu jsou Broadway Calls, Jesse Malin - oba interpreti jsou právě na turné v UK, The Living End a Pinhead Gunpowder. Záložní kytarista Green Day, Jason White, má na starosti každodenní záležitosti z hlediska obchodu. Adeline Street, odnož labelu, který dělá oblečení, prodává pánské i dámské mikiny, trička, bundy, stejně tak jako perky a doplňky. Chcete-li si prohlídnout jejich materiál, ořejděte na: www.adelinerecords.com
'Stop Drop And Roll' je právě k dostání u Jingle Town.

Původní autor: Kevin Sirois

BigCheese-3rdscan.jpg Big Cheese - 3rd scan picture by Magnumka

Green Day - Longview (Sweden, Stockholm 11/10-09) Fan on stage and his mini-review - CZECH

24. září 2011 v 22:14 | Magnumka |  Articles and Interview
1-6.jpg Billie Joe and Christopher picture by Magnumka-2

Opravdu se ten pocit nedá popsat. Když na mě Billie Joe ukázal a dostal sem se na pódium. V okamžiku, kdy na mě ukázal sem se k němu doslova rozběhl. Vzpomínám si, že když jsem vylez nahoru, objal mně. Ne, nebylo to nějaké extra dlouhé objetí, šlo to celkem rychle. Cítil jsem jak mi táhl ruku směrem nahoru po zádech. Několikrát předtím zašeptal: "Seš si jistej, že umíš zpívat, že jo?" No a pak následovalo nejdůležitější objetí v mém životě. Cítil sem, jak z něj číší tolik nadšení. Obejmul jsem se se svým největším vzorem. Je to ta nejohromnější věc, kterou pro tebe ten člověk může udělat, obzvlášť když je to tvůj sen tak strašně dlouho. Po rychlé odpovědi vidím mikrofon a dívám se do očí muži, který mi změnil celý můj život, člověku, který mě udělal takového, jaký jsem dnes. Teď jsem ho viděl před sebou, jak počítá do čtyř. One Two Three Four. Pociťuju paniku, ale nemohl jsem se vzdát, protože jsem musel zariskovat. Lapu po dechu protože sem už pak byl víceméně hyperaktivní, věděl jsem, že to bude těžké. Nevzpomínám si na jediné slovo, podíval jsem se do očí Billieho Joa, který se usmíval a pohled mi oplatil.... (teď jsem jednu větu absolutně nepochopila). Viděl, že se vracím a začal skákat, když všichni začli sborově a já jsem v sobě cítil tolik adrenalinu, jako nikdy předtím. V očích jsem měl slzy štěstí a v nohách paniku, začal jsem skákat a zpívat refrén. Slova, které jsem tolik let opakoval, znělanajednou děsně falešně a jetěžké se chytit. Ale když se podíváte na celý to publikum, po světe je 13.500 lidí a pak rychle na ty tři chlapíky, kteří ztvárnili svůj život a svými slovy změnili i ten můj, kteří tak rychle zmizí. Vidím, jak se na mě Mike usmívá, zatímco Billie Joe ke přišel a zvedá mi ruku vzhůru. Tohle dělám před 13.500 lidma, kteří křičí, stojí s rukama nad hlavou a hledí na nás. Zahlíd jsem, jak se Billie Joe na mě usmál a řekl "Dobrý, hotovo, teď se vrať dolů." Je to tradice, která se zabývá někým v osobní písni. Opravdu nedokážu pochopit, co říká a dívá se na tři, které jsem smetl při skoku. Songy, které jsem tak často sledoval na Bullet In A Bible, youtbe, v televizi. Právě jsem stál na pódiu s svými vzory a zpíval jsems nimi. Měl jsem sen, snad celých pět let a v tu chvíli jsem ten svůj sen prožil. Žil jsem svůj sen. Cítil jsem, jak přichází panika a zvedám hlavu, lapu po dechu až do doby, kdy zjišťuju, že je to vlastně doopravdy. Sami si můžete všimnout, že je to pro mě velmi složité, popsat to tady. Sedím a třesu se, píše se mi teď hodně špatně, teď, když se snažm dát dohromady to co jsem zažil do pár slov. Měl jsem chvíli času prohlídnout si 13.500-osobité publikum šílených fanoušků, ještě před tím, než jsem se vrátil zpět na své místo - před pódium, cpal jsem se dál. Chtěl jsem se vrátit, ale v tu chvíli všechno zčernalo. Někdo mě popleskával a v tu chvíli mě nutili, abych držel hlavu nahoře, takže jsem si jistej, že sem omdlel. Svěsil jsem hlavu dolů a cítil pod víčky slzy. Ale nedraly se ven. Koncert pokračoval a myšlenky na tuhletu záležitost nechávám plavat. Zbytek vystoupení mě taky bavil a měl jsem pocit, že se ještě vrátím. Jasně, sedím tu a při pohledu na ty fotografie a videa se třesu. Čekal jsem, že si to prostě prohlídnu, taky jsem čekal větší reakci, než jsem od všech obdržel. Jen jsem to chtěl popsat, ale teď se na víc nezmůžu. Třesu se fakt šíleně hodně. Samozřejmě, že tenhle text někdy přepíšu, tak aby tobylo přehlednější a podrobnější. Vím, že je to teď těžko pochopitelné. Pane bože začínám brečet.
Pokud se snažíte se vcítit.. nemůžete. Je to něco, zážitek, který nemůžete pochopit. Všiml jsem si, že během těch pěti let jsem se do těch lidí snažil vžít a pak, když jsem prožíval svůj sen, jsem se cítil úplně jinak, tak omámený a mnohem, mnohem líp.
Já už samozřejmě text přepisovat znovu nejspíš nebudu...
Tady video:

Interview with Adrienne, Art show

24. září 2011 v 22:11 | Magnumka |  Articles and Interview

Tady:
http://blog.craftzine.com/archive/2009/10/book_review_interview_awarekni.html krátké interview s Adrienne a Vicki Howell... jeslti se ptáte tak ne... nebudu to překládat - stejně tam mluví jenom o knize... pak je tam odstaveček, kde se Adrienne ptají na NRDC:

Adrienne, řekněte nám víc o NRDC:

Adrienne: Billie Joe a já jsme příznicvi NRDC už řadu let. Docela to dávalo smysl, abychom se přidali oba. NRDC je prokázaná a věrohodná organizace s více jak 300 vědci, právníky a politickými odborníky. Aktivně vás informují o aktuálních problémech a vy pomáháte s vvojem snazších řešení. Být on-line aktivistou zabere jenom málo času, ale i přesto můžete mít vliv na velký dopad. A já věřím, že fanoušci Green Day jsou ti nejslepší fanoušci na světě!! Takže společně můžeme udělat významnější změny, kterými chráníme zdraví naší budoucnosti.

Kdy jste si uvědomila, že zabývat se životním prostředím je pro vás důležité?
Adrienne: Vždycky jsem projevovala zájem o sociální otázky, ale myslím si, že životní prostředí přišlo do hry poté, co se mi narodil můj první syn Joey. Člověk se nemůže ubránit myšlence na to, v jakém světě budou vyrůstat.

------------------------------------------------------------------------------------
Takže.... 23. října bude v Londýně Art Work... výstava obrázků, které se nechaly inspirovat 21st Century Breakdown....
  • Frontman Green Day, Billie Joe Amstrong řekl: Sme rádi, že sme spojený s touhletou neuvěřitelnou show. Vidět věci, které byly inspirovaný na našem albu, je fakt vzrušující. K takovýmuhle druhu projevu umění chováme velkou náklonost. Myslíme si, že se to fanouškům bude líbit.
Spin.com - o AIM
  • Hra American Idiot překonala všechny 41-leté záznamy pokladny a teď se drží v Berkeley Repertory Theater za nejlepší brutto, největší předprodej a nejvyšší denní příjem pokladen.

Q M - Czech (2009)

24. září 2011 v 22:04 | Magnumka |  Articles and Interview
Omlouvám se, ale scany nemůžu dohledat..

Billie Joe Armstrong je na tour a to ve velmi dobré náladě. Mezi tetování, které pokrývají zpěvákovy předloktí je vyleptaný proužek pasových fotografií, které se táhne od jeo pravého zápěstí až těsně pod loket. Fotografie jsou Armstrongovy ženy Adrienne, kterou potkal na show Green Day v roce 1990 v Minnesotě a vzali se o čtyři roky později.
"Nemůžu si lehnout, když jde má žena ven, to bych byl kurva dvojnásob nešťastnej mezi spousta lidma," říká s úsměvem. "Pak sem po dobu jednoho týdne šťastnej, vole."
Tento srpnový večer tady paní Armstrong je, aby osobně viděla svého manžela hráv ve Viejas Arena, místo aby se, jako obvykle, dívala na domácí zápasy basketbalových týmů Státní Univerzity San Diega. Dnes večer se 12,000 kalifornských fanoušků bude bavit hlavně sexuálně uspokojeným člověkem.
Green Day nebyli vždy tak obrovští, do doby jejich třetího alba, Dookie, které vyšlo v roce 1994. Toho se pak po celém světě prodalo více než 15 milionů kopií, ačkoliv nebyli Číslo 1 v amerických hitparádách s největšími hity Garth Brooks. V Americe se v době, kdy byl na bolest grunge, dostal se do MOR do hegemonie (nadvlády) tyhlety čínsky-oděné akty působí jako Hootie a Blowfish, trio divokých Herbert s chytlavými písněmi o trablích s dívkou, kouření trávy a masturbace, dokázalo být svůdnou a lákavou nabídkou. Skupina je notoricky známá díky televiznímu vystoupení na Woodstock Festival v roce 1994 v severní části státu NY, který se změnil na bujnou výtržnost, když si Armstrong stáhl kalhoty před tím, než vyvolal obrovskou bahenní válku. Nicméně v následujícím zmatku si bassák Mike Dirnt vyrazil přední zuby, když ho sekuriťácký personál považoval za sprostého fanouška a Armstrong po chvíli dostal napomenutí od jeho mamky, která ho kárala za to, že je
"neuctivý a neslušný". Rozhovor ve Švédském zábavním parku během Evropského turné v roce 1995 byl zpěvák vyčerpaný, nostalgický (tesknící po domově) a méně temperamentní: "To je kurva že nuda," řekl. "Lidi ani neví, jak je to cestování nudný." Žít v bublině postavení superhvězd zjevně nebyl nostop tanec bong (ta skleněná dýmka na trávu, ne skleněnka), moshingu (netušim) a křiklavě barevných vlasů. Armstrongovi tak trochu začalo docházet, že je třeba ubrat plyn.
O čtrnáct let později se Green Day můžou podívat za svou kariérou, která od těch mladistvých vrchů vyletěla až na včasnou punkovou operu, American Idiot z roku 2004. To album zajistilo kapele prudce stoupající popularitu podruhé, naplňuje hitparády na obou stranách Atlantiku s prodejem více než 14 milionů kusů.
"Sem tak zasraně vděčnej," říká Armstrong. "Fakt si to chcu užít a cítit se jako... je to vzácný. Vědět, že to bylo vzácný, o to de přece každý kapele. Ikdyž sme chtěli, aby se lidem líbila naše hudba, chtěli sme se ujistit, že naše integrita (čestnost) nebyla jakkoliv dotčená. Nikdy sme neskočili pryč ze žánru."
Poslední album kapely, 21st Century Breakdown, je podobně úspěšně rozděleno do tří-aktového společníka, přibližně jako jeho předchůdce, díky kterému mají Green Day stále rezervované arény po celých Státech, Evropě i Austráli od cervenco do Vánoc. Nicméně ačkoliv duch alba je na vysoké pozici, ještě pořád může být nudné.
"Doufáme, že když máme jeden den volno a je to někde v pohodě, že budem mít na výběr," řekl bubeník Tré Cool. "Někdy ste někde uprostřed Ameriky. A nic moc se tam neděje."
Armstrong: "Říkám vám to narovinu, v neděli v Salt Lake City není co dělat."
Cool: "Noooo. Krom sledování tikání hodin."
Dirnt: "V posledních dnech to stálo za hovno."

Po ukončení pětihodnové zvukové zkoušky, tři členové Green Day odpočívají v jejich skromném zákulisí. "Máme taky malou zkušebnu," říká Mike Dirnt. "Dějou se tam pořádný hovadiny." Zdi jsou zalené do černé látky, zdobené pruhy plakátů z The Ramones, The Who a The Clash. Jinak je tady standardní set-up pro určité členy kapely: perské koberčky, vkusný nábytek a vkusné romantické osvětlení. Podél jedné stěny je pojízdný vozík s miskou čipsů, sýrový talíř, plátky studeného masa, rodinné balení jasné, žluté hořčice (velký kelímek), desítky lahví s vodou a pestrý výběr alkoholu. Na stolku se nabíjí BleckBerry a vedle něj jsou dva páry slunečních brýlí a levný gramofon. Dá se tam cvrnkat přes dvě krabice různorodé sbírky vinylů, zahrnující The Beatles, Wilco, Washington, DC hardcore punková sebranka Bad Brains ("Častokrát nás to napumpuje na show," říká Dirnt) a Diary Of A Madman od Ozzyho Osbourna.
Tré Cool sedí na jedné ze dvou tmavě hnědých kožených sedaček, umístěných v rohu okolo stolku. Armstrong a Dirnt okupují tu druhou. Všichni se narodili v roce 1972, ikdyž Cool je jediný, který se ještě nepřehoupl na 37. To se stane 9. prosince, to zrovna budou Green Day v Brisbane. Trého hyperaktivní nohy, pohybující se trhavými pohyby, se zastavily před ním tak, že jeho červené Converse All-Stars odpočívají na opěrce (rukou) čalouněných sedadel. "Dáte si pivo, nebo tak něco?" ptá se a vyskočil na nohy. Máme Stella nebo [omluvně] Miller Lite." Cool sáhne do jedné z ledniček a každému vyloví flašku Stella Artois.
"Nemůžu tě nechat pít samotnýho," říká Dirnt. "Víš jak, je to jenom ze zdvořilosti."
"Sme gentlemeni," vysvětluje Armstrong.
Dirnt zvedne svoje pivo a slavnostně pokyvuje na náhrdní láhev na stole. "Na můj domov tam na tý druhý straně," povzdechuje si.
"Bylibychom mohli zažívat víc zábavy po Dookie," zvažuje Armstrong. "Myslim, že sme byli obětí doby, mám na mysli introvertní kulturní věc z 90tých let. Okolo přetrvával jakýsi duch Kurta Cobaina. Nikdo si neužíval pořádný zábavy a my v tom byli zahrnutí."
Následovaly tři alba - Insomniac (1995), Nimrod (1997) a Warning (2000), ačkoliv úspěch možný srovnat s Dookie byl nepravděpodobný, hromadná poptávka po kapele se neustále snižovala. Dirnt říká, že menší publika, pro které byli Green Day atraktivní byla pořádnou ránou pro ego, ale na druhou stranu, menší tlak dovolil, aby se Green Day uvolnili.
"Než sme začli dělat na Nimrodovi, byli sme na tour, kde sme začli chlastat, bavili sme se a měli sme ještě víc drinků," říká Armstrong. "To sme se tehdy právě začli učit jak být víc jako skupina a jak spolu hrát, jak hrát pro publikum a jak se pobavit."
Občas si užívali srandu na úkor méně šťastných hudebníků, o čemž svědčí žaludkem-obracející sázky nahozené Dirntem během spolupráce s hlavním záchodovým punkovým triem Blink-182 na Pop Disaster Tour v roce 2002. "Byla tam s náma další skupina, která se menovala Hut U Up," říká bassák. "Byli to fakt prohnaný chytráci, ale byli kompletní lidské trosky. Jendou se sebrali a šli ven, chlape, my neměli vůbec žádný prachy. Jeden z nich pil vodku s pomerančovým jusem no a prolít tam pták a hodil mu hovno přímo do toho. Hodil sem na stůl 40 dolarů a řekl: Dobrá, tady máte příležitost si vydělat nějaký prachy. Vypil to až do dna. Pak si všiml, jak velký to hovno v tom vůbec bylo a zase to vyhodil ven. Vzal sem si zpátky 20 dolarů se slovy: No, za tohle jenom polovinu."
Navzdory několika tisíc hodin na stage, po více než 22 let, je ještě pořád Armstrong před show nervózní. Dobrovolně přijímá trojboj, klasicky dvě piva a panáka tequily. To mu pomáhá se zklidnit. Dirnt říká, že jeho jedinný předkoncertní rituál je, že mu jeho vzácné srdce na několik minut vyskočí až do krku a pak se ujistí, že byl na zchodě. Cool si dělá srandu, že se celá kapela pořeže, aby uvolnila napětí. Green Day otevírají svůj set titulní skladbou z 21st Century Breakdown. "Stand up!" zařval Armstorng ochotnému publiku, zatímco to řeže na kytaru. "Tohle kurva není pláž!" Skupina nesahá na žádný materiál vydaný před American Idiot, až do 10. písně. To se pak rozjedou ve stylu 2000 Light Years Away, vynikající stopě z jejich druho alba z roku 1992, Kerplunk.
"Než se dostaneme uprostřed setu do tempa, zkoušíme věci promíchat," říká Armstrong. "Postoj možná není tak přísný, jako byl na American Idiot. Teďkom je to volnější."
Kvůli nástupu milionů nových fanoušků v posledních pěti letech, ne vždy si Green Day dovolí univerzální adoraci (hluboké uklonění se). "Jasně, my začnem hrát něco Kerplunk a někeří lidi sou jako: Coto? To musí být z brusu nový," říká zpěvák. "No a pak vidíte lidi, kterým je tak 30 a srší z nich: Nemůžu uvěřit, že zahráli ten song!"
Občas je tu hold regionální hudební favorit, ikdyž v červenci v Minneapolis se kapela po zahrání Let's Go Crazy od Prince setkala s prázdnými pohledy od mladší populace diváků.
"Postavil sem se k mikrofonu a řek sem... [žertovně] Prince?" říká Armstrong. "Přičemž polovina davu zařve: Yeaahhh! No a druhá půlka si říká: Kdo je sakra Prince?"
Fotka: Live zážitek Green Day ze zvukové zkoušky, plamenů a vodní spršky vrcholí.
Tim velkym červenym: "Nemůžu si lehnout, když jde má žena ven. Můžu být kurva nešŤťastnej po několik týdnů." - Billie Joe Armstrong - jinak toje to z toho začátku... tam už jsem to upravila...

Green Day, kteří zpočátku ochutnávali život na cestě v roce 1990, neměli v šatně položené žádné pivo. Vlastně tam běžně ani žádná šatna nebyla. "Na turné po US jako punkové kapely v časných začátcích, nebylo nic jako nějaké obskakování," řekl Armstrong. "Ptali sme se na věci jako 'Máte tu nějaký místo, kde si můžem zaburácet a nějaký místo, kde si můžem dát sandwich s arašídovým máslem a marmeládou?' Poprvé sme hráli v Evropě v roce '91 a už tam někdo čekal s tím, že vám dá pivo. No čučeli sme na ně stylem 'Wow!"
Cool konstatje, že to bylo dvojnásob vzrušující, protože všichni byli mladší 21 let, což byli moc mladí na to, aby si ve své domovské zemi mohli alkohol koupit lgálně. Nehledě na kocoviny, tato doba poskytla nezralému triu určitou životní zkušenost, kterou získáte jenom vystupováním v zahraničí na celkem nízkém rozpočtu. Po dobu pobytu kapely v Kodani s nimi yl jeden přítel jako překladatel. Když byli u něj v bytě, řekl jim, že se můžou setkat s někým jménem Sleepy. Tahleta záhadná známost se ukázala býti oělené lidské hlavy, zachované ve veliké sklenici formaldehydu (láku). Další den, po zjištění, že lednice jejich hostitele je prázndná, zoufale se snažící Cool, obělit si kávu, prý podojil psa.
Naučili se své řemeslo a to v uznávaném punkovém klubu Gilman Street v Berkeley v Californii. Ještě před zahájením takových nějakých odvýžných zahraničních cest, se Green Day zdáli být podle prověřujících listů bezúhonní. Přesto je punk žánr, který dělá z hip hopu odevzdání veřejnosti všem, kteří se "skutečně" zdají jakoby příležitostní spolu se sadou anti-korporačních (obecných) vyhlášek, které jsou více matoucí a svévolně domýšlivé, což z něj (hip hopu) dělá většího outsidera, než jsou pravidla póla. Úspěch majoritního labelu byl považován za trochu faux pas (chybný krok) a souputný proud Dookie připomíná Dirnt, že četl leták,
Tell Green Day To Fuck Off For Bringing MTV Into Our Scene (Řekněte Green Day fuck off za přitáhnutí MTV na naši scénu). Jaký přínos to přineslo dospělým chalapům Armstrongovi, Dirntovi a Coolovi... ty výčitky svědomí, které kdy měli, že se přiživují na globálním měřítku a v pohodě se popisujou jako "ambiciózní". Dalším, často používaným přídavným jménem ve směru od a k této kapele, je "významný". Cool má tendenci připojovat seznam: "Brilantní, extázi vzbuzující, pohybující se,..."
"Dobře-vypadající" přitrubuje Dirnt.
"Jo, šikovný," souhlasí Cool. "Big-dicked-motherfucker [Velký-homosexuální-matkojebači] (to bylo to jeho přídavné jméno z rozhovor z těch videí - kdybys byl slovo, byl bys,...jinak překlad je tam pro laiky, co anglicky umí akorát OK... ostatní překlad číst nemusí, určitě si domyslí).
Armstrong se směje před nabídkou některých dalších vážných myšlenek.
"Nadčasový," říká. "Myslim, že je to to hlavní."
"Máme rádi rock'n'roll,"dodává Dirnt. "Nadčasové písně sou to, proč to vždycky zkoušít znova."
Zvláštní je, že k popisu své hudby nepoužili slovo "politické".
"Zamyšlenější," říká Armstrong. "Možná, aktuální? Politické je moc široký pojem."
"Je to taky limitní," přidává Cool. "Aktuální sedí."

Tím červeným: "Změnili sme se v tyhlety noční kreatury. My sme rockturnal." - Tré Cool
Fotky: 'Dnes večer, Matthew, budu Timmy Mallett' a další dobrodružství na pódiu.

Interview with Billie Joe

24. září 2011 v 21:56 American Idiot Musical
Přeloženo z sfbg.com

Americana: Více z Billieho Joe Armstronga z Green Day a muzikálu American Idiot

Původní autor: Kimberly Chun

Další porci American Idiot, někdo? Berkeley Rep protáhlo muzikál až do 1. listopadu. Mezitím je tady interview ze srpna s Billiem Joe Amrstrongem z Green Day - zatím pozbytek příběhu, se podívejte na článek "Žádná Šprtka" ve Guardian's Fall Arts Preview: www.sfbg.com/entry.php?entry_id=9056&catid=107&volume_id=398&issue_id=446&volume_num=43&issue_num=48

FSBG: No, co pro tebe to album znamená dnes?
Billie Joe Armstrong: Em, myslím, že to znemná to, že sme měli pravdu. [Směje se] Myslím, že to znamená...hodně. Miluju to album. Je to jeden z mých nejhrdějších okamžiků, jako hudebníka, určitě - verva a nestydatost, tvoří album tak ambiciózní, ale zároveň je to pravá rock'n'rollová hudba, myslim.

FSBG: Změnily se tvé nápady o albu nebo příběhu, se začátkem makání na muzikálu?
BJA: Ne, myslím si, že je to furt o hlavní postavě, Jesus Of Suburbia a St. Jimmym a o tom, že mezi těma dvěma jde o konflikt. Možná že je spousta lidí, co má s těmito postavami něco společnýho.

FSBG: Jak jsi byl zapojený v rozvíjení příběhu muzikálu?
BJA: Víš, je to Zvláštní obal American Idiot - tady uvnitř, byly dopisy, které jsem napsal o Jesus Of Subrbia a o Whatsername a [režisér a spolu-spisovatel Michael Mayer používaly se jako takový plán pro muzikál. Nechal sem mu docela volnou ruku.
Vůči Michaelovi cítím dost velkou úctu. Po tom, co sem viděl Spring Awakening, sem věděl, že může přít s něčím, co by bylo fakt ohromný - a věrný albu. Když sem viděl několik prvních dílen, byl sem udivenej - bylo to daleko víc, než sem očekával.

SFBG: Měl jsi za to, že tam bylo něco obzvlášť důležitého, co by se mělo zachovat, nebo posílit?
BJA: Mojí hlavní starostí byla postava St. Jimmyho - prošli mnoha různými zkouškami pro to jedno, myslim si, že víc než kvůli jinému konkurzu. Všichni ostatní se hodí právě do toho (do hry), ale tatop ostava musela být specifická, myslim, musel splňovat mou představu.

SFBG: Jaká přesně byla ta vize?
BJA: Nevim - prostě obdivuhodnej antagonista (odpůrce). Je to právě něco, s čím sem vyrůstal, je to odrazem některých mých přátel, nebo něco o mě samotném.

SFBG: Bylo dělání na novém albu Green Day, 21st Century Breakdown, ovlivněno muzikálem? Obě věci byly vyvíjené naráz, že jo?
BJA: Myslim si, že ti lidi mě opravdu hodně inspirovali - zjeména [aranžér] Tom Kitt, který dělal pro muzikál nová opatření. Musel sem mu dát nějaké vodítko k 21st Century Breakdown když sem ho potkal, protože sem si myslel, že je prostě kvělej.

SFBG: Měla práce s Michaelem Mayerem a pohled na album jako na rockovou operu, či muzikál nějaký dopad na tvůj obecný přístup ke skládání?
BJA: Hmm, asi. Myslel bych, že... určitě to mělo dopad. Vzpomnám si, jak sem poslouchal věci jako oh, bože, jako West Side Story a Rocky Horror Picture Show to Tommy od the Who. Každopádně se mi chtělo věřit mým instinktům a brát na sebe úkoly, jako spisovatel.

FSBG: American Idiot vyšlo v roce 2004 - čím byl pro tebe tenhle rok?
BJA: Byl to zmatek. V té době sem se cítil jako by to bylo něco jako volání do zbraně, protože sem se cítil tak zkreslený jako Američan a tahle osoba, která byla na úřadě (prezident) byla, víš, opravdu poškozovala Ameriku. Charakter Ameriky a interny a infrastruktury. Pořád mám pocit, že máme co dělat s následky toho všeho a pravděpodobně se s tím budeme potýkat následujících 10 let.

FSBG: Jsem zvědavý na to, jak se cítíš, že v kapele, která je punková, úspěšná a politicky uvědomělá - máš pocit, že tam venku máte v grafech hodně spřízněnců? Změnily se věci?
BJA: Myslim si, že hodně lidí musí bedlivě sledovat stav jejich peněženek a tak trochu sledovat kongres. Byli sme jaksi vnucený do situace, kde nemůžete být apatický (nevšímavý, lhostejný) - takový pocit mám.
Ale každý si tím projde. Nevím, jestli to sem jenom já, ale lidi v posledních čtyřech, nebo pěti letech mluví víc o police, než sem kdy v životě viděl - ať už je to o chození po domech a zabavování, kvůli nezaplacený hypotéce, nebo válce v Afghnistánu a v Iráku. My se stali... paranoidními - a tak torochu si musíme hlídat záda.

FSBG: Viděl jsi 21st Century Breakdown jako pokračování American Idiot?
BJA: Myslim, že by aj mohlo - ne hudbení pokračování, nebo tak něco, ale mohlo by to být jenom jeho přirozenej vývoj. Nebylo to tak, že bych chtěl psát nahrávky, které by byly úplně jiné - pokud sem to udělal, pravděpodobně sem napsal párty nahrávku [směje se]. Ale určitě je to jakési pokračování idealismu.

FSBG: Co si myslíš o formách alba - děláte koncepční alba v MP3 éře. Taky přemýšlím o nové písni "Static Age", která se zdá být tak kritická vůči technlogii - jak pociťuješ měnící se hudbu s novými médii a nové způsoby, které lidi stráví, nebo poslouchají?
BJA: Akceptuju to - mysm, že je na tom něco hodně smutného - protože je to jako být tak torchu ztracenej na Divokým Západě. Jak sem řek předtím, nemůžete si nechat podepsat download - ne že bych se ptal, jestli někdo chce můj autogram, nebo tak něco! Ale je to o tom albu...
Pro mě je to jako když někdo píše román, chcete si jím zalistovat brobrat. Chcete vědět, že je to někde, kde se na to práší, pak ho vytáhnete ven a prach sfouknete a znova ho prožijete (si ho pustíte). Je to něco, co se děje. Mám alba od svých 14. Je to prostě něco, co mám nejradši, víš?

FSBG: Obě alba se vracejí zpět k ambiciozní době rockové historie - je to právě ten druh myšlení, co chybí dešní rockové či popové muzice?
BJA: [Zhluboka se nadechl] Vně několika kapel, problém je, že spusta skupin a umělců dělá pro nahrávací společnost, která je nutí dělat to, co potřebují rádia. Pak se dá říct, že umělec je to, co potřebujou: potřebujou jednotnost, no a pak lidi uvíznou v takovýhle bublině.
Dělání na rockové desce je druh věci, do které vložíte všechny své ambice, a pro mně je to něco, o čem se předpokládá, že ta věc bude. Myslim si, že svět potřebuje nějaké opravdu dobré rockové hvězdy a lidi a alba, které za něco stojí - a nadějně se to snažíme zachytit.

FSBG: Jaké jsou dnes nejnaléhavější politické problémy, o kterých chcete, aby si je lidé víc uvědomovali, anebo k nim byli soucitnější?
BJA: Myslim si, že je to každý den trochu něco jinýho. Ta válka probíhající v Afghánistánu je extrémně nebezpečná. Trvalá udžitelnost a životní prostřdí sou opravdu důležitý, ale myslim si, že lidi se na to chystaj.
Myslim, že fakt velkej problém je zdravotní péče. Myslim si, že každej člověk má právo, víš, na ezplatné zdravotnictví a myslim, že to je způsob, jak tito lidé přemýšlí, že se zdravotnictví mění v socialistické...je to trochu děsivý, přemýšlet nad tím, že opravdu neví, co to socialismus je. [Směje se]